Nový evropský pořádek

V posledních letech jsme neustále ze všech stran přesvědčováni o nutnosti vstupu do EU, a to takovým stylem, že jiná možnost pro nás vlastně vůbec neexistuje. Propaganda EU si v ničem nezadá s někdejší propagandou SSSR, pozitiva vstupu ( reálná i vylhaná ) jsou stále zdůrazňována, o negativech se trvale mlčí. Proto tento článek bude pojednávat právě o negativech, jelikož dostat se k těmto informacím z běžných médií je téměř nemožné.

Evropská unie vznikla z původní organizace Evropského společenství. To byla organizace, která měla za cíl zejména sjednocení ekonomicko – obchodního postupu a pravidel evropských zemí, což by zlepšilo produktivitu a konkurenceschopnost v mezinárodním obchodu. V době, kdy Evropa byla rozdělena Železnou oponou, nebylo toto možné uskutečnit beze zbytku. To se změnilo na počátku devadesátých let, kdy komunistická bariéra padla a totálnímu sjednocení teoreticky nic nestálo v cestě. Vznikla Evropská unie.

Jejím cílem už ovšem nebyla pouze ekonomická spolupráce jednotlivých států, ale něco na způsob Spojených států evropských. Na evropském kontinentu měla vzniknout ekonomicko – politická protiváha USA. K tomu samozřejmě nemůže stačit pouze spolupráce jednotlivých států, proto tyto mají být do budoucna nahrazeny jedním státem – Evropou. Všimněme si, že na mnoha výrobcích už nenajdeme staré made in Germany, Czech Republic, Poland…Místo toho je tam made in EU.

Evropský jednotný stát ovšem nemůže nikdy fungovat stejně jako USA. V USA mají všechny státy stejnou historii, kulturní vývoj, ekonomickou stabilitu, stejnou řeč a tak dál. Nic z toho Evropa nemá. Státy v Evropě šly různou historickou cestou, jsou na velmi rozdílných ekonomických úrovních, jednotlivé národy mají naprosto odlišnou mentalitu, mluví naprosto odlišnými jazyky…Pokud toto všechno bude nacpáno pod jednu střechu, nemůže to dost dobře fungovat.

Toho si jsou byrokrati v EU dobře vědomi. Proto je nutné suveréní a samostatné národy v jejich podstatě zlikvidovat.

Jako první musí být odstraněny symboly suverenity států a národů. Začalo to měnou, volným pohybem osob (de facto zrušení hranic), další změny na sebe nenechají dlouho čekat.

JAKÉ OKAMŽITÉ A HMATATELNÉ DŮSLEDKY BUDE MÍT PRO NÁS VSTUP ?

Byly zrušeny hranice, tedy pardon, na mapě zůstaly. To je ovšem zhruba vše, protože občan EU si může koupit půdu kdekoliv. Neustále slyšíme : „Ale to bude skvělé, budeme si moci koupit půdu na západě!“ Jistě, budeme. Teoreticky. Těžko se dá předpokládat, že běžný občan si ze svého platu koupí pozemky někde v zemích EU. Nejen to, on si je nekoupí ani u nás. Po vstupu totiž cena půdy závratným způsobem vzroste. Dá se předpokládat, že zejména pozemky v pohraničí skoupí Němci. V důsledku toto území bude na mapě naše, ovšem v reálu bude patřit Německu a každému cizinci, který se rozhodne, že přece jenom je to u nás ještě ekonomicky výhodnější. Takže sbohem, naše rodná zemi !

Neustále slyšíme :„Skvělé, můžeme se přestěhovat do které země budeme chtít !“ Ano, ale kolik z nás asi tuto možnost využije? Každý občan EU může žít v jakémkoliv členském státu, který si zvolí. Tam má automaticky stejná práva, jako domácí občané. Je to například právo volit a být volen. Za pár desetiletí se může stát, že v některém městě, kraji atd. získají převahu cizinci nad Čechy ( Zdá se vám to přehnané? Možná dnes. Koho by ještě před 10 lety napadlo, že například Karlovy Vary budou v moci Rusů ? Koho by napadlo, že v některých městech jižní Itálie budou v převaze muslimové ? To všechno je realita dnešních dní.). Ve volbách pak budou pochopitelně volit své zástupce, takže nejprve na radnicích, později i výš budou sedět cizinci. Čí zájmy budou prosazovat ? Naše ? To zcela jistě ne ! Řečeno sportovní terminologií, každý fandí svým. Takže se časem staneme cizinci ve vlastní zemi. Ó, jak skvělá vyhlídka !

Další věcí je naše politická svéprávnost a státní suverenita. Obojího se budeme muset vzdát. Vše bude řízeno byrokraty z Bruselu, kteří budou pouze vydávat direktivní nařízení, co smíme a co ne. Vše v EU se řídí přísnými předpisy, vedoucí k naprosté unifikaci všeho a všech. Cíl je stírat postupně všechny sebemenší rozdíly. Vzniká tak šedivá jednolitá masa, stádo tupých ovcí, které postupně ztrácejí právo na volbu a názor. Tak například budeme muset zrušit hotová jídla. Podle Unie se připravují příliš dlouho. Ovoce také musí být v souladu se směrnicemi EU. Takže pokud vypěstujete jablka, ale nebudou mít požadovaný průměr, máte smůlu. Prodávat je v EU nesmíte. Co na tom, že mohou být mnohem chutnější, než chemicky vyhnané giganty ? Předpisy jsou předpisy. Možná přijde čas, kdy EU nařídí jednotné oblečení, jednotnou délku vlasů, váhu a výšku. Kdo nebude vyhovovat…..

EU vám bere právo na výběr. Nelze rozhodnout, jestli si koupíte malé jablko, nebo větší. Brusel už rozhodnul za vás.

Probíhá sjednocení všech právních systémů. Napadlo někoho, že každý národ má své zvyklosti a právní systém jim musí přizpůsobit ? Napadlo někoho, že různé právní systémy v různých státech přinášejí možnost převzít pozitivní prvky odjinud ? Jednotný systém tuto možnost nedává.

ZBOHATNEME NA VSTUPU DO EU ?

Peníze jsou mocná karta, na kterou všichni příznivci vstupu hrají. Jenže, ono ne všechno je tak krásné a pravdivé, jak nám naši politici namlouvají. Tak například podle nezávislých ekonomických odhadů budeme v prvních letech po vstupu do pokladny EU muset dávat mnohem víc, než z ní dostaneme. Tato částka bude tvořit ročně kolem 40 000 000 000 Kč.

Další problém je inflace, která nás po vstupu čeká. Jak už bylo řečeno, ceny nemovitostí a půdy se zvednou tolik, že to budou až násobky současných cen. Pokud už dům a nějakou tu zahradu nebo pole máte, možná je vám to jedno. Kupovat to nemusíte. Co však jistě koupit musíte, to jsou potraviny. Ano, i tady nás čeká zdražení, stejně jako u většiny dalšího spotřebního zboží. Ona totiž veškerá zemědělská výroba v EU je dotována. Proto zemědělec z Unie může své zboží prodávat za takovou cenu, za jakou ho ten náš vůbec není schopen vyrobit, natož pak se ziskem prodat.

Dotace jsou vůbec kapitola sama pro sebe. Jeden z nejčastějších argumentů, proč musíme do EU. Za vzor jsou stále dávány chudé země jako Portugalsko nebo Řecko, které po vstupu dostávaly masivní dotace téměř na všechno ( i přesto jsou stále ještě v mnohém za námi, například úroveň zdravotnictví atd.). To nás ale už nepotká. Na nás čekají dotace mnohem menší. EU si brání svoje trhy a vůbec není v jejich zájmu dávat peníze pro naše výrobky, čímž by zvyšovali naší konkurenceschopnost. Právě naopak, oni pouze potřebují otevřít východní trh, na který se má nahrnout zboží z přesyceného západu. Z pochopitelných důvodů se o tom nemluví. Nemluví se o tom, že některé dotace nedostaneme vůbec a jiné v podstatně menší míře, než současné členské státy. Nemluví se o tom, že už bylo rozhodnuto. Co kdyby si to náhodou ještě občané chtěli rozmyslet ?

Co přinese zavedení Eura ? Totéž, co už přineslo v zemích, kde bylo přijato. To znamená zdražení, ačkoliv byl slibován přesný opak. Celková inflace je v těchto zemích 5-10%, ovšem u služeb a nejčastěji kupovaných výrobků je to až 20%. Po zrušení národních měn a zavedení Eura se počítalo s tím, že lidé nejsou na novou měnu ještě zvyklí, proto si zdražení tak nějak nevšimnou. Ono u každého rohlíku přepočítávat cenu ze staré marky na nové Euro nebo naopak, to jistě není žádný med a ne všechny to baví. Jenže ono zdražení bylo tak razantní, že tak nějak přehlédnout nešlo.

Jedna věc jsou ceny, druhá věc jsou platy. Faktem je, že v EU jsou průměrné platy zhruba desetkrát větší než u nás. Asi jen blázen si může myslet, že po vstupu porostou naše platy stejně rychle jako ceny nebo snad ještě rychleji. Naše produktivita práce i ekonomika jako celek jsou slabší, než je standart v EU, tedy na jejich úroveň se v platech nemůžeme dostat. Důsledkem tedy budou západní ceny a východní platy.

REFERENDUM

Všechny státy žádající o přistoupení k EU budou o tomto hlasovat v referendu. Z médií jsme neustále masírováni záplavou informací o stoupající podpoře vstupu. V některých zemích opravdu podpora mírně stoupá, v jiných mírně klesá, jinde se nemění. Proto padnul návrh o tzv. kaskádovitém referendu. To znamená, že v zemích s nejvyšší podporou pro vstup bude referendum dříve než v zemích s nižší podporou. Výsledky těchto referend se použijí v propagační kampani v zemích, kde jsou výsledky hlasování nejisté.

EU – NOVÁ DIKTATURA VE STYLU SSSR

Ano, EU je SSSR v mnohém podobná. Jen místo Moskvy se teď rozhoduje v Bruselu. Jako SSSR i EU chce sjednotit masu, která je ve své podstatě tak nejednotná, že jinak než menším nebo větším násilím to nejde. Jak už bylo napsáno, jedním z cílů je vytvoření protiváhy jednotným USA, což nelze vzhledem k rozložení sil evropských mocností aplikovat. Cílům EU se ještě budeme věnovat dostatečně.

Je nutné si uvědomit, že Evropa vymírá. Do roku 2050 přibudou v Africe,Asii a Jižní Americe cca 4 miliardy lidí, kdežto Evropa do té doby ztratí asi 100 milionů obyvatel a průměrný věk bude 50 let. Přirozenou cestou k nápravě by byla podpora porodnosti. Evropská unie má jiné řešení – příliv imigrantů. To je z její strany celkem pochopitelné. Vedlo by to totiž k totálnímu rozpadu národů. Co by to bylo za národ, kde je například 30% Němců, 20% Kamerunců, 15% Číňanů…? Jistě, to už není národ, ale multietnická a multirasová směska. Co takovou směsku spojuje ? Nic, kromě potřeby vydělávat peníze, jíst a bydlet. Nemají žádnou společnou historii, žádné společné kořeny. Taková nesourodá masa se jistě mnohem lépe ovládá, než společnost složená ze států a národů, kde každý národ představuje skupinu mající své specifické požadavky, kulturu, styl života atd.

TEMNÁ BUDOUCNOST ?

Pokud se chceme komplexně podívat na budoucnost EU jako celku, musíme se ještě jednou částečně pozastavit u věcí, které již byly řečeny.

Cílem EU je navození celokontinentální evropské jednoty. Proto jsou cíle EU jejími představiteli vysvětlovány různě a nejsou v mnohém jasně a konkrétně vymezeny. To je ze strategického hlediska pro byrokraty v EU velmi dobré. Těžko se totiž kritizuje to, co není zcela jasně vymezeno. Proto je důležité odhalit skutečné cíle EU a oddělit je od falešných proklamací.

EU není funkční řešení pro množství skutečných a reálných problémů, místo toho nastoluje jednotnost a maximální centralizaci.

Jako příklad nám může posloužit Euro. Zavedení jednotné měny přineslo jen jednu výhodu, odpadla nutnost měnit peníze. Nevýhod je mnohem víc. O inflaci s Eurem spojené jsme už mluvili. Měna jako taková nehraje ve státní ekonomice nijak zvlášť důležitou roli. Pohyby devizových kurzů jsou zajištěny s minimálním úsilím i náklady. Volně směnitelná měna je vlastně jen prostředek pro vedení účtů, její vliv na ekonomické procesy je pouze okrajový.

Ovšem pokud existují různé měny, mají jednotlivé státy solidní možnost reagovat na výkyvy ekonomiky. To si můžeme demonstrovat na příkladu. Dejme tomu, že Německo zvýší daně a Francie je sníží. Pak budou výrobní náklady Německy vyšší než výrobní náklady Francie. Za předpokladu, že by Německo mělo svou nezávislou měnu, jeho možnost exportu zboží do zahraničí by nebyla omezena. Marka by totiž devalvovala a cena zboží pro zahraniční zájemce by klesla. Euro tyto pohyby utlumuje a reakce na národní rozdíly v ekonomice velmi omezuje, téměř znemožňuje. Euro se tedy stává centrální kontrolou nad opatřeními, která jsou pro každý jednotlivý stát zásadní. To je také důvod, proč bylo zavedeno.

Kroky EU vedou k vytvoření centralizovaného nadnárodního státu, k dosažení svých cílů se státem stát musí. Je to věc, kterou všichni představitelé EU navenek odmítají, nicméně vývoj jednoznačně směřuje tímto směrem. Přesvědčíme se o tom v další části tohoto rozboru.

EU již dnes dělá rozhodnutí, která ovlivňují podmínky života Evropanů. Členské státy nekontrolují své hranice, většina ani měnu. Z jednotného trhu automaticky vzniká jednotná sociální, ekonomická a daňová politika. To jsou první kroky vedoucí k vytvoření státu. Dále EU chce jednotné daně, jednotnou zahraniční politiku, do budoucna se počítá s jednotnou armádou a policií. Je tu vlajka EU a občanství EU. To všechno není možné bez jednotného vedení, to zase není možné bez toho, aby se EU stala státem a členské státy nějakou formou menších správních jednotek. Je jasné, že vzhledem ke své velikosti a počtu obyvatel nemůže mít ČR v tomto uspořádání větší vliv než totálně okrajový.

Jednotné vedení si žádá jednotné rozhodování stabilní skupiny politiků. Jelikož vládnoucí politici nebudou zastupovat národy, budou muset vytvořit nový vzorec rozhodování. EU jako stát musí fungovat na principu diktátu vládnoucích elit. Demokratická vláda je zodpovědná občanům, kteří zase musí mít zhruba společné uvažování a cíle. Jenže toho u běžných politických rozhodnutí nejsou občané Evropy jako celku schopní, vzhledem k velkým vzájemným rozdílům. Vládnoucí vrstvy EU do budoucna nebudou mít s jednotlivými občany stejné náboženství, kulturu ani historii, národní cítění apod. Bude to pouze úzká skupina lidí, se kterou obyvatelé časem nebudou mít už skoro nic společné.

EU není založená na zájmech Evropanů. Je založená na vytvoření masy lidí bez rozdílů, tradic a historie. Přitom tyto rozdíly vytvořily dnešní Evropu a snahy o setření rozdílů vytvořily komunismus.

Současná Evropa stojí na spotřebním konzumu, individualismu, technokracii, humanismu a rovnostářství. Konzumně – spotřební, sociální a duševní přání a potřeby lidí určují, co je dobré. Cílem je přeměnit společnost v technokratický systém, který zabezpečuje potřeby lidí stále a dostatečně. EU chce tento systém zdokonalit. Jako jedinou autoritu uznává trh a vládní byrokracii, která určuje podmínky pro trh. Všechny ostatní instituce – rodina, kultura, náboženství, morálka – stojí v cestě a musí být potlačeny. Dodnes tyto instituce zajišťovaly sociální a morální pořádek, nyní musí uvolnit místo racionálnímu konzumnímu uspořádání.

Základem nového pořádku je nová koncepce lidských práv, která ruší rozdíly jako národnost, rasu, pohlaví atd., které pro trh a byrokracii nejsou důležité. Proto podpora národního cítění je označována za rasismus, fašismus a xenofobii, podpora jednoho náboženství za netoleranci a zkostnatělost, postoje podporující rodinu za nekonvenční, protihomosexuální apod. Lidská práva jsou omezena na neurčitý pojem solidarita. Tuto solidaritu představují byrokratické instituce, na něž se máme obracet v případě potíží. Jiné instituce jako rodina a národ jsou nelegitimní. Z těchto lidských práv vzniká vláda peněz a byrokracie jako univerzální, všeobjímající morálka.

Vzniká Evropa bez rozdílů, jako jsou národnost, náboženství nebo pohlaví. Tyto jsou z hlediska rovnostářství nebezpečné a nežádoucí. Stará Evropa je likvidována. Rozdílnost je základ Evropy a Unie veškeré rozdíly potlačuje, maže a zakazuje. Lidé už nejsou spojeni se svými vládci, ale jsou změněni v jednu bezrozdílnou hmotu ovládanou nadnárodním trhem a byrokracií. Místo Čecha nebo Rakušana nastupuje Evropan, který je lépe manipulovatelný, nahraditelný a produktivní, ženoucí se jen za vlastním výdělkem a starající se sám o sebe. Státy budou mít funkci správních jednotek, které kontrolují tendence, jež zatím EU nestačila zničit.

Každá vláda stojí na sociální a kulturní pospolitosti, historii, zvycích a národním souznění. Nic z toho EU nemá a zákonitě se musí spoléhat na metody síly s podporou policie a armády. Musí se spoléhat na umlčení opozice a její likvidaci. Musí ospravedlnit vložení moci do rukou malé skupiny.

Každé takové umělé sjednocení se v historii zvrhlo v násilí, agresi a chaos. Každá podobná říše dříve nebo později podlehla sebedestrukci. Evropská integrace probíhá na principu zničení přirozených lidských hodnot a jejich nahrazení politikou, penězi a byrokracií. Opět se nabízí paralela mezi EU a SSSR. I tam se tento systém rozložil v korupci, neproduktivitu a policejní stát, založený na strachu obyvatel a demagogii vládnoucí vrstvy.

Mnoha lidem se tyto problémy zdají daleko, mnoha lidem se zdá, že něco takového není a nebude možné. Lidé nechápou, že Čech by měl přestat být Čechem nebo že život v ČR se stane stejným jako ve Francii a Británii. Obtížnost této představy neznamená nemožnost jejího uskutečnění. Z historie víme, že i ty nejbláznivější věci jsou možné, pokud si je elita u moci přeje a má možnost je prosadit. Kulturní, národnostní a jiné rozdíly jsou překážkou technokratické, rovnostářské EU. Proč by je tedy EU udržovala při životě ? Princip totální rovnosti žádá, aby každá kultura měla stejný vliv v každé instituci. Tedy musí zaniknout čistě česká kultura, čistě české podniky a tyto musí nahradit nadnárodní směska. To se týká všech evropských národů.

Tato vize se může změnit v praxi už velmi brzo. Ekonomická jednota a rovnostářství bude vyžadovat mobilitu v rámci EU a mobilita bude vyžadovat maximální zaměnitelnost a nahraditelnost Čecha za Španěla, Němce za Itala atd. To ještě prohloubí příliv azylantů, kteří budou mít automaticky stejnou rovnost jako původní obyvatelé.

JEŠTĚ JE ČAS

Nejsou to dobré vyhlídky, ale ještě je čas na změnu. Ještě není pozdě. Musíme si uvědomit, že EU tady nebude na věčné časy, stejně jako žádná jiná říše v lidských dějinách. Čím déle tu ale bude, tím větší škody vzniknou na všem, co tady naši předci v minulých staletích vytvořili. Nenechme naše hodnoty proměnit v prach. Je čas si uvědomit že národ, který nemá minulost, nemá ani budoucnost. Bojujme za vizi Evropy národů, která tu byla vždycky, jak to chtěl Charles de Gaull. Nejsme se svým názorem sami. V celé Evropě stojí opozice, která má stejný názor. Společně se můžeme postavit proti New world order, který přináší zkázu a destrukci všech tradičních hodnot.

Sparťan