Odpor bez vůdce
Louis Beam
Koncept odporu bez vůdce navrhl plukovník Ulius Louis Amoss, který byl zakladatelem International Service of Information Incorporated, nacházející se v Baltimore, stát Maryland. Plukovník Amoss zemřel před více než patnácti roky, ale během svého života byl neúnavným oponentem proti komunismu a zkušeným zpravodajským důstojníkem. Plukovník Amoss poprvé psal o odporu bez vůdce 17.dubna 1962. Jeho teorie organizace byly primárně namířeny proti hrozbě eventuálního komunistického převratu ve Spojených státech. Nynější autor, žijící oproti plukovníkovi Amossovi o mnoho let později, jeho teorie převzal a vysvětlil je. Plukovník Amoss se obával komunistů. Tento autor se obává federální vlády. Komunismus nyní nepředstavuje hrozbu pro nikoho ve Spojených státech, zatímco federální tyranie reprezentuje hrozbu pro každého. Autor žil dost dlouho na to, aby viděl smrtelné výdechy komunismu, ale - naneštěstí - může být dost dlouho naživu, aby viděl poslední stisky svobody v Americe. V naději, že - jakýmsi způsobem - může Amerika stále stvořit statečné syny a dcery potřebné na odražení neustále se zvyšujícího pronásledování a útlaku, je tato esej určena právě jim. Upřímně, blížíme se k tomuto bodu.
Těch, kteří milují svobodu a dostatečně věří ve svobodu, aby za ní bojovali, je dnes pár, ale v hrudi kdysi velkého národa zůstávají vylučovány perly bývalé velkoleposti. Jsou tam. Podíval jsem se do jejich jiskřících očí, sdílel s nimi krátký časový moment během tohoto života. Vychutnával jsem jejich přátelství, snášel jejich bolest a oni ji sdíleli se mnou. Jsme skupinou bratrů spojených se zemí, získávajících sílu jeden od druhého, ženoucích se prudce do bitvy, o které všichni slabí, vystrašení muži tvrdí, že ji nemůžeme vyhrát. Možná, ale stejně tak možná můžeme. Není konec, dokud není pochovaný nebo uvězněný poslední bojovník za svobodu a nebo dokud se to samé nestane s těmi, kteří by zničili jejich svobodu.
Pokud nedojde k nějaké kataklyzmatické události, bude tento boj ještě roky pokračovat. Čas objasní i pomalejším mezi námi, že vláda je nepřednější hrozbou pro život a svobodu lidí. Dnešní útlak bude bez pochyby vypadat jako školní práce v porovnání s tím, co pro nás vláda v budoucnu připravuje.
Mezitím jsou tu ti z nás, kteří neustávají v naději, že jakýmsi způsobem může pár lidí vykonat to, co jiní nemohou. Jsme si vědomi, že předtím, než se věci zlepší, určitě se nejprve zhorší, jestliže vláda ukazuje ochotu použít proti disidentům ještě tvrdší způsoby policejního státu. Tato měnící se situace objasňuje, že ti, kteří oponují státní represi, musí být připraveni změnit, adaptovat a modifikovat svoje chování, strategii a taktiku jak si to okolnosti vyžadují. Neschopnost posoudit nové metody a podle potřeby je nahradit nebude komplikovat vládní snahy o potlačení. Je povinností každého patriota, aby znepříjemnil tyranův život. Jestliže není člověk schopen tak učinit, zklamal nejen sebe, ale svůj lid. S touto myšlenkou musí současné metody odporu proti tyranii používané těmi, kteří miluji naši rasu, kulturu a dědictví přejít k lakmusovým testům spolehlivosti. Metody musí být objektivně změřené podle efektivnosti stejně jako podle toho, zda umožňují nebo ztěžují vládní záměr represe. Ti, kteří nepomáhají našim cílům, musí být vyřazeni nebo bude mít vláda prospěch z naší neschopnosti tak učinit.
Protože jsou poctiví muži, kteří se dali dohromady do skupin a organizací politické či náboženské povahy, falešně označováni jako ,,domácí teroristi“ nebo ,,okultisti“ a jsou potlačováni, bude nevyhnutelné zvážit další metody organizace - a nebo jak se to dá velmi dobře nazvat: ne-organizace. Člověk by měl mít na mysli, že není v zájmu vlády eliminovat všechny skupiny. Některé musí zůstat, aby zachovali dým a zrcadlové vize pro masy, že Amerika je ,,svobodná demokratická země“ , kde je disident povolený. Většině organizací, které představují potenciál pro efektivní odboj, však nebude dovoleno pokračovat.
Každý, kdo je tak naivní, že věří, že nejmocnější vláda na světě nerozdrtí kohokoliv, kdo představuje skutečnou hrozbu pro moc, by neměl být aktivní, ale spíš by měl doma studovat politickou historii. Otázka, kdo by měl být ponechán o samotě a kdo ne, bude zodpověděna tím, jak se skupiny a jednotlivci vypořádají s několika faktory, jako jsou: vyhýbaní se spiknutí, odmítnutí slabomyslných nekompetentních lidí, trvání na kvalitě účastníků, vyhýbaní se všem kontaktům s předáky pro federály - novináři - a nakonec kamufláž (která se dá definovat jako zmást v očích veřejnosti zaangažování skupiny odporu s hlavním proudem ,,dobrých“ organizací, které jsou všeobecně vnímané jako neškodné).
Primárně však to, jestli nějaké organizaci je umožněné pokračovat do budoucnosti, bude záležitostí toho, jak velkou hrozbu skupina představuje. Ne hrozbu ve výrazech ozbrojené síly či politické schopnosti, protože momentálně taková neexistuje, ale spíš hrozbu v termínech potencionálnosti. Federálové se nejvíce bojí potenciálu. Jestli tento potenciál existuje v jednotlivci nebo skupině je nepodstatné. Federálové měří potencionální hrozbu v termínech toho, co by se mohlo stát, kdyby nastala situace příznivá pro akci pro část nespokojené organizace nebo jednotlivce. Precizní sbírání informací jim umožní odhadnout potenciál. Ukázat svoje karty před uzavřením sázek je jistou cestou k prohře.
Hnutí za svobodu se rychle blíží k bodu, kde pro mnoho lidí nebude existovat možnost patřit ke skupině. Pro jiné bude členství ve skupině schůdnou cestou jen pro blízkou budoucnost. Nakonec, a snad víc než si většina myslí, cena placená za členství předčí jakýkoliv získaný prospěch. Ale nyní, některé ze skupin, které skutečně existují, slouží užitečnému záměru buď pro nováčka, který může být indoktrinován do ideologie boje, nebo pro vytváření pozitivní propagandy na dosáhnutí potencionálních bojovníků za svobodu.
Je jisté, že - z větší části - se tento boj rychle stává záležitostí individuální akce, každý z jeho účastníků přijímá soukromé rozhodnutí odporovat v tichosti svého srdce: odporovat všemi dostupnými prostředky. Těžko se dá předpovídat, co udělají jiní, protože žádný muž nepozná srdce jiného. Stačí vědět, co udělá ten člověk sám. Velký učitel kdysi pravil: ,,Poznej sám sebe“. Pár lidí skutečně pozná samo sebe, ale slibme si, že nikdo z nás se nepodrobí osudu, který naplánovali naši radoby vládcové, v tichosti.
Koncept odporu bez vůdce není nic jiného než fundamentální odklon teroristických organizací. Ortodoxní schéma organizace je schématicky reprezentované pyramidou s masou dole a vůdcem na vrcholu. Tento základ organizace se dá vidět nejen v armádách, které jsou - samozřejmě - nejlepší ilustrací pyramidové struktury, s masou vojáků, kteří jsou zodpovědní desátníkům, kteří jsou následně zodpovědní četařům atd. nahoru po celém řetězci až k samotnému generálovi na vrcholu. Ale stejná struktura se dá vidět v obchodních společnostech, v dámských zahradních klubech a v samotném našem politickém systému. Toto ortodoxní ,,pyramidové “ schéma organizace se dá vlastně vidět ve všech existujících politických, sociálních a náboženských strukturách v dnešním světě od federální vlády až po římskokatolickou církev.
Ústava Spojených států se v moudrosti zakladatelů pokusila přeměnit základní diktátorskou povahu pyramidové struktury rozdělením autority na tři části: výkonnou, legislativní a soudní. Ale pyramida zůstává v podstatě nedotknuta. Toto schéma organizace, pyramida, je však nejen neužitečné, ale i extrémně nebezpečné pro účastníky, když je využívané v odbojovém hnutí vůči státní tyranii především v technologicky rozvinutých společnostech, kde elektronické sledování může často proniknout do struktury odhalujíc organizační schéma.
Zkušenosti neustále odhalují, že protistátní politické organizace využívající tuto metodu velení a kontroly jsou lehkou kořistí pro vládní infiltraci, zajetí a zničení zapojeného personálu. To se dalo opakovaně vidět ve Spojených státech, kde pro-vládní infiltrátoři nebo agenti provokatéři vnikli do patriotických skupin a zničili je zevnitř. V pyramidovém typu organizací může infiltrátor zničit cokoliv, co se nachází pod jeho úrovni infiltrace a často i ty, co jsou nad ním. Jakmile se zrádce infiltruje na vrchol, potom je celá organizace seshora dolů ohrožena a může být zničena.
Alternativou pyramidového typu organizace je systém buněk. V minulosti využívaly politické skupiny (levicové i pravicové) systém buněk na podporu svých cílů. Dva příklady budou stačit. Během Americké revoluce se ve třinácti koloniích zformovaly ,,výbory korespondence“. Jejich záměrem bylo podvracet vládu a tak napomáhat nezávislosti. ,,Synové svobody“, kteří si udělali jméno vyházením vládou zdaňovaného čaje v bostonském přístavu do vody, byli akčním křídlem výboru korespondence. Každý výbor byl tajnou buňkou, která operovala úplně nezávisle od jiných buněk. Informace o vládě se posouvaly od výboru k výboru, z kolonie do kolonie a potom se konalo na lokální bázi.
No i v těch minulých dobách ubohé komunikace, týdny až měsíce doručování dopisu, byly výbory bez jakéhokoliv ústředního řízení pozoruhodně podobné v taktice používané v odporu proti vládní tyranii. Bylo - jak první američtí patrioti věděli - úplně nepotřebné, aby kdokoliv vydával rozkaz pro cokoliv. Informace byly dostupné každému výboru a každý výbor konal tak, jak uznal za vhodné. Nedávným příkladem systému buněk používaným v levicovém křídle politiky jsou komunisti.
Komunisti, aby se vyhnuli zřejmým problémům spojeným s pyramidovou organizací, přetvořili systém buněk na umění. Měli mnoho nezávislých buněk, které operovaly úplně izolovaně jedna od druhé a obzvlášť bez vzájemného vědomí o sobě, ale byly řízené ustředím.
Je například známé, že během 2.světové války ve Washingtonu existovalo přinejmenším šest tajných komunistických buněk operujících na vysokých úrovních vlády Spojených států (plus všichni známí komunisti, kteří byli chráněni a podporováni prezidentem Rooseveltem) a jen jedna z těchto buněk byla vykořeněna a zničena. Kolik jich ve skutečnosti operovalo nikdo nemůže najisto říci.
Komunistické buňky, které operovaly v USA do konce roku 1991 pod sovětskou kontrolou, mohly mít ve vedení lídra, u kterého sociální pozice vypadala velmi nízce. Mohl být například uklizečem v restauraci, ale ve skutečnosti byl plukovníkem nebo generálem sovětské tajné policie KGB. Pod ním mohlo být množství buněk a osoba aktivní v jedné buňce téměř nikdy nepoznala jednotlivce, kteří byli aktivní v jiné buňce.
Hodnota toho je ta, že zatímco jakákoliv buňka může být infiltrována, odhalena nebo zničena, taková akce nebude mít žádný efekt na druhé buňky. Členové jiných buněk budou ve skutečnosti podporovat tu buňku, která je pod palbou a běžně jí poskytnou podporu mnohými způsoby. To je bezpochyby přinejmenším část výsledku, že kdykoliv v minulosti byli komunisti v této krajině napadáni, jejich podpora se objevila na mnoha neočekávaných místech.
Účinná a efektivní operace systému buněk podle komunistického modelu je, samozřejmě, závislá na ústředním řízení, což představuje impozantní organizaci financovanou seshora a vnější podporu, vše to, co komunisti měli. Američtí patrioti zřejmě nemají nic z toho, a tak není možné vytvořit efektivní organizaci buněk založenou na sovětském systému činnosti.
Z výše uvedené diskuse by měly být jasné dvě věci:
Za prvé, že pyramidový typ organizace je lehce proniknutelný a není proto platnou metodou organizace v situacích, kdy má vláda zdroje a touhu proniknout strukturou, což je situace v této zemi.
Za druhé, že normální kvalifikace struktury buněk založená na rudém modelu pro patrioty v USA neexistuje. Pochopitelně vyvstává otázka: ,,Jaká metoda pro ty, kteří čelí státní tyranii, zůstává ?“ Odpověď přichází od plukovníka Amosse, který navrhl organizační režim ,,fantomové buňky“, což nazval jako odpor bez vůdce. Systém organizace, který je založený na buňkové organizaci, ale nemá žádnou ústřední kontrolu nebo vedení, je ve skutečnosti identický s metodami používanými výbory korespondence během Americké revoluce.
Při využití konceptu odporu bez vůdce všichni jednotlivci a skupiny operují nezávisle jeden od druhého a někdy podávají hlášení ústředí nebo jedinému vůdci s ohledem na instrukce, jako by to činili ti, kteří patří k typické pyramidové organizaci. Na první pohled se takovýto typ organizace zdá nerealistický, především proto, že se zdá, že takto neexistuje žádná organizace. Vyvstává tak přirozená otázka, jak mají ,,fantomové buňky“ a jednotlivci navzájem kooperovat, když neexistuje žádné vzájemné dorozumívání nebo ústřední řízení ?
Odpověď na tuto otázku je taková, že účastníci v programu odporu bez vůdce prostřednictvím ,,fantomových buněk“ nebo individuálních akcí musí přesně vědět, co dělat a jak to dělat. Stává se zodpovědností jednotlivce získat potřebné zkušenosti a informace o tom, co se má dělat. To v žádném případě není nepraktické jak se zdá, protože je jistě pravdou, že v každém hnutí mají všechny zapojené osoby rovnocenný všeobecný přehled, jsou obeznámeny s rovnocennou filozofií a všeobecně reagují na dané situace podobnými způsoby. Přijatelná historie výborů korespondence během Americké revoluce dokazuje, že je to pravda. Jestliže je celkovým záměrem odporu bez vůdce porazit státní tyranii (přinejmenším tímto se tato esej zabývá), všichni členové ,,fantomových buněk“ nebo jednotlivci budou mít sklon reagovat na předmětné události stejným způsobem obvyklou taktikou odboje.
Orgány distribuce informací jako jsou noviny, letáky, počítače atd., které jsou dostupné všem, udržují každou osobu informovanou o událostech, umožňují plánovanou reakci, která bude mít mnoho podob. Nikdo nikomu nepotřebuje vydávat rozkazy. Ti idealisti, kteří jsou skutečně oddaní svobodě, budou konat, když budou mít pocit, že nastal čas, nebo dostanou podnět od druhých, kteří je předešli. Přestože je pravdou, že proti tomuto typu struktury jako metody odboje by se mohlo mnoho namítat, musíme mít na paměti, že odpor bez vůdce je věc nutnosti. Alternativy vůči němu se ukázaly jako nepoužitelné nebo nepraktické.
Odpor bez vůdce fungoval předtím v Americké revoluci a jakmile ho začnou skutečně oddaní lidé používat sami pro sebe, bude fungovat i nyní. Není třeba zdůrazňovat, že odpor bez vůdce vede k velmi malým či dokonce individuálním buňkám odporu. Ti, kteří se přidávají k organizacím, aby si hráli na ,,předstírané“ a nebo kteří jsou ,,seskupovači“ budou rychle vykořeněni. Ale pro ty, kteří jsou seriozní v opozici vůči federálnímu despotismu, je to přesně to, co se žádá.
Z pohledu tyranů a rádoby vládců ve federální byrokracii a policejních agenturách není nic žádoucnějšího, než aby ti, kteří jim oponují, byli sjednoceni v organizační struktuře a aby každá skupina, která jim oponuje, patřila do skupiny pyramidového typu. Takovéto skupiny a organizace se lehce ničí.
Obzvlášť ve světle faktu, že ministerstvo spravedlnosti (sic) v roce 1987 přislíbilo, že nikdy nebude existovat další skupina opozice, ve které by neměli přinejmenším jednoho informátora. Tito federální ,,přátelé vlády“ jsou agenti zpravodajské služby. Získávají informace, které můžou být použity podle rozmaru federálního okresního prokurátora ke stíhání.
Čáry bitvy byly nakresleny. Od patriotů se proto vyžaduje, aby přijímali vědomě rozhodnutí buď pomáhat vládě v jejím ilegálním špehování pokračujícím se starými metodami organizace a odboje, anebo ztížit nepříteli práci implementováním účinných kontra prostředků. Bezpochyby budou existovat mentálně hendikepování lidé, kteří - stojíc na pódiu s americkou vlajkou v pozadí a s osamělým orlem kroužícím na obloze - budou zdůrazňovat svým nejlepším červeno-bílo-modrým hlasem: ,,A co, že vláda špehuje ? Neporušujeme žádné zákony.“ Takovéto ochromení myšlení jakkoliv seriózní osoby je nejlepším příkladem, že existuje potřeba přijít se speciálním vzděláním. Osoba vydávající takováto prohlášení je úplně mimo kontakt s politickou realitou v této krajině a nevhodná pro vedení něčeho většího než je psí spřežení v aljašské divočině. Stará mentalita zrozená 4.června, která ovlivnila myšlení většiny amerických patriotů v minulosti, je v budoucnosti před vládou neuchrání. ,,Převýchova“ pro nemyslitele tohoto typu se uskuteční ve federálním vězeňském systému, kde nejsou žádné vlajky a orli, ale kde je dostatek lidí, kteří ,,neporušovali žádné zákony“.
Většina skupin, které ,,sjednocují“ své různé kolegy do jednotné struktury, má krátkou politickou životnost. Proto ti vůdcové hnutí, kteří neustále volají víc po jednotě organizací než po žádoucí jednotě záměru, obvykle spadají do jedné ze třech kategorií. Možná nejsou zdravými politickými taktiky, ale dříve oddaní muži mající pocit, že jednota by pomohla jejich boji, přičemž si neuvědomují, že vláda má z takovýchto snah velký prospěch. Federální cíl - uvěznit nebo zničit všechny, kteří jim odporují - je při pyramidových organizacích ulehčen. Anebo snad plně nechápou boj, ve kterém jsou zapojeni a že vláda, které oponují, vyhlásila válečný stav proti těm, kteří bojují za víru, lid, svobodu a ústavní privilegia. Ti u moci použijí jakékoliv prostředky, aby se zbavili opozice. Třetí řada volající po jednotě - a doufejme, že jde o menšinu z těch třech - jsou muži více si přející moc, kterou by propůjčovala velká organizace, než skutečné dosáhnutí jimi vyjádřeného záměru.
A naopak poslední věc, kterou by si federální špiclové vybrali - kdyby měli na výběr - je tisíc různých malých ,,fantomových buněk“ stojících proti nim. Je lehké vidět proč. Takováto situace je zpravodajskou noční můrou pro vládu soustředěnou na poznání všeho, co se dá o těch, kteří jí oponují. Federálové, schopní kdykoliv shromáždit ohromnou sílu počtu lidí, zdrojů, sbírání informací a schopností, potřebují jen ústřední bod, na který zamíří svůj hněv. Jediná prasklina v organizaci pyramidového typu může vést k destrukci celku. Kdežto odpor bez vůdce neprezentuje žádnou příležitost pro federály, aby zničili významnou část odboje.
S oznámením ministerstva spravedlnosti (sic), že 300 agentů FBI předtím přidělených na sledování sovětských špiónů ve Spojených státech (domácí kontrarozvědka) je dnes použitých na ,,boj proti zločinu“, federální vláda připravuje cestu pro hlavní útok na osoby stojící proti jejich politice. Mnoho protivládních skupin oddaných zachování Ameriky našich předků může zanedlouho čekat hlavní nápor nového federálního útoku na svobodu. Je proto jasné, že je čas na znovuzvážení tradiční strategie a taktiky, když dochází k opozici vůči modernímu policejnímu státu, kde práva, nyní akceptovaná většinou jako neměnitelná, zaniknou.
Nechť je přicházející noc naplněná tisícem bodů odporu. Jako mlha, která se formuje, když jsou vhodné podmínky a která zmizí, když takovéto podmínky nejsou, takový musí být náš odpor vůči tyranii.
,,Jestliže každý člověk má právo bránit - dokonce i silou - svojí osobu, svojí svobodu a svůj majetek, potom z toho vyplývá, že skupina lidí má právo organizovat se a podporovat společnou sílu na neustálou ochranu těchto práv.“ Zákon Frederick Bastiat Paris, 1850.
Poznámka: Tato esej byla napsána Louisem Beamem v roce 1983 a publikována ve stejném roce. Výše uvedený text byl znovu publikovaný roku 1992. Nezasluhuji si chválu za zde vysvětlovanou teorii, tento kredit patří plukovníkovi Amossovi za jeho brilantní analýzu a hluboké myšlení.
Překlad : TdW
copyright NSEC; 2004-4-14