Zničení mýtů o pro

Zničení mýtů o pro-bílém hnutí

George Eric Hawthorne

Pokud jste nováček na naší scéně, náhodný pozorovatel nebo dokonce nepřítel, máte pravděpodobně spoustu falešných představ o tom, jací jsou ve skutečnosti bílí, rasově uvědomělí aktivisté. Média vytváří stereotypní obraz skinheada, vtloukajíc vám ho do hlavy skrze tisíce hodin televizních programů. Pravda je ale v mnoha případech skutečně hodně odlišná. RESISTANCE se na tomto místě zaměří na několik obvyklých mýtů o pro-bílém hnutí a uvede je jednou provždy na pravou míru.

PRVNÍ MÝTUS – BÍLÍ RASISTÉ JSOU HLOUPÍ

Mýtus, že jsme zaostalí zálesáci a tupci žijící v sídlištích z obytných karavanů, kteří sami sebe nazývají „vysokoškoláky“, zatímco ve škole dostávali nejlépe čtyřky, je naprostá lež. Stigma „rasisté jsou bílá spodina“ je médii zarytě propagováno ze zřejmých důvodů. Chytří, slušní, čestní a tvrdě pracující bílí lidé se nechtějí přidat ke hnutí, protože jsme jim ukazováni jako banda tupých ztroskotanců. Díky obrovským mediálním lžím tak raději mnoho potenciálních aktivistů zůstává stát daleko stranou.

Ve skutečnosti je bílý rasista mnohem chytřejší a mnohem víc přemýšlející než zbytek populace. Poznal jsem v komunitě bílých rasistů tucty lidí s vysokoškolským vzděláním, s IQ v oblasti geniality a mimořádnými duševními schopnostmi. Průměrní rasisté jsou chytří lidé, kteří prohlédli lež o rovnosti a chtějí návrat k bezpečnější, čistší a rozvíjející se společnosti. V rámci rozbití tohoto mýtu musím také dodat, že mezi námi máme opravdu i polointeligenty, ale nesmíme zapomínat, že se společnost neskládá jen z raketových vědců a mozkových chirurgů. Život je opravdu něco jiného než věda a díky neustálé mediální podpoře představy, že se k pro-bílému hnutí přidávají jen blbci, několik idiotů věří, že na naší scéně najdou dobré útočiště. Ale až příště na Geraldo uvidíte nějakého uslintaného idiota tvrdícího, že reprezentuje bílou rasu, berte to tak, že to je ostuda a změňte program. Pusťte si video s Johnem Metzgerem nebo Bobem Heickem s jejich výtečnou poetičností nebo cynickým vtipem a s neúprosnou, vytříbenou ironií a pamatujte, že všichni lidé nejsou stejní.

DRUHÝ MÝTUS – MYSLÍME SI, ŽE VŠICHNI BÍLÍ JSOU ÚŽASNÍ

To je jen velká, ubohá, smradlavá lež, která musí být zničena jednou provždy. Dnes je tu víc bílého hnoje než v celé předchozí historii. Davy čítající miliony špinavých, úpadkových a zdegenerovaných bílých prostoupily všechny vrstvy bílé společnosti. Přichází to v mnoha podobách. Přichází to ze strany mediálních liberálů, kteří prostituují svým aškenázským pánům předkládáním antibílé propagandy; přichází to v podobě bezduchých materialistických mužů a žen, kteří raději na smrti bílé rasy vydělávají dolary, místo aby proti ní bojovali; přichází to upadáním do poloomezeného vesnického i městského bydlení ve špíně. Nepochybně jsou tu davy povykujících bláznů a pokřivených charakterů, těchto podřadných existencí, které mají bílou barvu jako maškarní masku. My, bílí rasisté, respektujeme pouze ty bílé lidi, kteří si respekt zaslouží a pohrdáme těmi, kteří si zaslouží naše opovržení. Naše uznání pouze některých bílých jenom posiluje naše přesvědčení, že si všichni lidé nejsou rovni.

TŘETÍ MÝTUS – BÍLÍ RASISTÉ JSOU NÁSILNÍCI

To je stigma které tvrdí, že se spolu rádi rveme, že na stejné bázi pořádáme i boot party a že přijmutí do white power hnutí je závislé na tom, kolik lidí dokážete zranit. To je směšné a šíří to zájmové skupiny jako židovská Anti-Defamation League (ADL), které se snaží ovlivnit propagandou policejní úředníky v tom smyslu, že jsme veřejná hrozba a proto by s námi měli zacházet jako s kriminálníky. Logickou odezvou části policistů je sledování našich koncertů, sjezdů a mítinků jako záležitosti gangů, které si vyžadují policejní přítomnost a zásahy. Jejich logika spočívá v tom, že pokud úspěšně naruší naše poklidná, demokratická shromáždění, zúčastněné to znechutí a odradí od další účasti v budoucnu. Kdyby nic jiného, tato „zvláštní péče“ jenom utvrdí naše nové příznivce a přesvědčí je o široké konspiraci proti přežití, expanzi a rozvoji bílé rasy. Nový směr této propagandy směřuje k tomu, aby si rodiče dělali starosti o děti, které přichází domů s CD Bound for Glory a slyšel jsem i o případech, kdy byli mladí lidé rodiči vykopnuti z domu, protože ti se báli, že se jejich děti zapletly s „gangem“, když odhalily své rasové kořeny a ukázaly trochu bílé hrdosti.

Je pravda, že skinheads mají rádi boj a velmi zřídka uvidíte skinheada ustoupit před možností konfrontace. Nicméně obrovská část mladých lidí uvolňuje svou mladickou energii násilím a vyčlenit skins jako hlavní strůjce fyzického násilí je prostě nesmysl. Televize je přesycená násilím a naši mladí lidé tráví nekonečné dny hraním videoher jako Mortal Kombat, kde hráč získává maximální počet bodů zabitím co nejvíce protivníků. Hard metal, gangster rap, „antirasistický“ hardcore jako Rage Against The Machine a několik dalších hudebních žánrů je založeno na symbolech utrpení a konceptech násilí... Ale mají umělecké oprávnění vyjadřovat své myšlenky a být na billboardech bez faktického odporu. Ovšem několik obchodů s white power cédéčky jako Resistance Records byly cílem bojkotů a protestů proti vydávání naší muziky. Tak vzkazuji těm, kteří tvrdí, že bílí rasisté představují obraz násilí, že v této šílené společnosti je mnohem více násilí, které se odehrává přímo před jejich očima a prohlašuji je za pokrytce.

ČTVRTÝ MÝTUS – MYSLÍME SI, ŽE VŠICHNI ČERNÍ JSOU ŠPATNÍ

Nejlépe to řekl černý komik Chris Rock v nedávném vysílání HBO svým bonmotem: „Černí jsou větší rasisté než bílí, protože my taky nenávidíme negry ! ... Já nenávidím negry tak moc, že bych nejradši vstoupil do Ku Klux Klanu !“

To vypovídá o tom, že v Americe žijí dvě rozdílné skupiny Afričanů: černí a negři. Černí jsou skupina, která platí své účty, vydělává si na živobytí místo okrádání lidí a je všeobecně začleněná do bílé společnosti. Jsou dostatečně chytří k tomu, aby věděli, jak získat prospěch z rozsáhlých příležitostí, které jim nabízí zvýhodňující akce a poptávka po více černých pozitivních rolích ve společnosti. Jsou to celkem slušní lidé a je těžké je nenávidět. Na druhou stranu právě oni představují největší hrozbu bílému přežití, protože větší šanci vzít si bílou dívku mají ti, kteří jí nepřitáhnou do ghetta negerských uživatelů koksu. Ne, ona raději přijme „pěkný, bezúhonný“ domov černého chlapce, kde je jistá šance, že budou rodinou přijati.

Ale kolik černých jsou zbytečné, na státu závislé existence, které obvykle vidíme bezúčelně lelkovat poblíž nákupních center a po ulicích celých Spojených států ? Jaké procento této špinavé rasy je špatné ? Podívejme se tedy na kriminální statistiky FBI, abychom zjistili, jestli skutečná čísla podporují nebo vyvrací tvrzení, že černí jsou více násilní než bílí. Tady jsou výsledky:

1) Každý rok je zabito víc než 16 000 bílých černými a to znamená, že černí zabijí bílého 18x častěji než bílí černého;

2) Jen v roce 1992 bylo zabito, oloupeno, znásilněno nebo napadeno kolem 1 milionu bílých;

3) Za posledních 30 let bylo v U.S. spácháno 170 milionů násilných i nenásilných trestných činů černých proti bílým;

4) Ve zločinech na rasovém základu, jinak známých jako „zločiny nenávisti“, je víc než 90% obětí bílých;

5) Ačkoliv tvoří pouze jednu sedminu populace, černí spáchají víc než 7,5 krát více násilných zločinů než bílí;

6) Na hlavu spáchají černí 50x víc násilných činů než bílí;

7) Za posledních 20 let narostla násilná zločinnost 4x rychleji než populace;

8) Mezi roky 1964 až 1994 bylo v mezirasových vraždách zabito 45 000 lidí (černí jich spáchali 18x víc než bílí, viz. bod 1), což je srovnatelné s oběťmi ve Vietnamské válce (zabito 58 000 Američanů) a Korejské válce (zabito 38 000 Američanů).

Toto bylo jednoduše převzato ze současných statistik FBI a zveřejněno v australských novinách The Sydney Morning Herald 2. května 1995. Uvážíme-li rozdílný objem černé a bílé zločinnosti v této zemi ve spojitosti s děsivou skutečností, že to bílí platí a černí z toho prosperují, není se co divit, že bílí lidé, kteří jsou si vědomi tohoto stavu, dávají najevo vztek z rasové noční můry, která se vznáší nad Amerikou. Všichni černí nejsou kriminálníci, ale Amerika by byla bez černých mnohem bezpečnějším, čistším a bohatším národem.

PÁTÝ MÝTUS – BÍLÍ RASISTÉ JSOU MOTIVOVÁNI NENÁVISTÍ

To je naprosto nepravdivé, ale nebudu používat směšné argumenty jako „není pravda, že nenávidíme lidi“, protože to by také byla lež. Ale neustálé opakování keců, že jsme „motivováni rasovou nenávistí“, je zatracený podvod a halda antibílé propagandy.

Ve skutečnosti jsme motivováni láskou k vlastní rase, pro nás nejdražší věci na celém světě. „Milovat bílou rasu“ neznamená milovat všechny bílé. Znamená to jen, že jste kulturně propojení s evropskou minulostí; chápete a oceňujete oběti našich bílých předků, kteří dobyli celý svět pro své budoucí potomstvo; a chcete naší rasu v průběhu věků vidět růst, jak jen to bude možné. U většiny bílých rasistů, kteří jsou v hnutí už dlouho, nepochází jejich motivace z nenávisti k lidem, ale právě z obdivu a víry v myšlenky, za které jsou ochotní bojovat.

Když bylo toto všechno řečeno a podstata mýtu odhalena, dovolte mi tento bod uzavřít podotknutím, že na nenávisti není nic špatného. Nenávist tě může zničit stejně jako láska, ale když jí držíš v rámci ostatních normálních emocí, je to prostě obranný mechanismus, který se spustí, když jsi ty nebo něco, co máš rád, v ohrožení. Je zdravé a správné nepřátele nenávidět. Každý to dělá, bez ohledu na blázny, kteří chtějí být očištěni jako mučedníci. Jestliže tvou dceru napadne útočník, nebudeš ho nenávidět šílenou nenávistí a spalující touhou ho zabít ? Jedině hlupák to necítí. Ale můžeš být v takové situaci útočníkem obviněn z „nenávisti“ k němu nebo z lásky k dceři, která je v ohrožení ? Tento bod je zcela jasný. Nenávidíme naše nepřátele, protože milujeme bílou rasu.

ŠESTÝ MÝTUS – NEMŮŽEME VYHRÁT

Óóóó... snůška keců. Když všechno ostatní selhává, média se pokouší použít ten nejstarší argument. „Proč bychom měli podporovat takovou bezvýznamnou aktivitu ?“ je typická otázka, kterou pokládají doufajíc, že ignorujete podstatu otázky a prostě jí berete jako legitimní. Ale to je jen jejich chabý pokus, když je zaženete do kouta... „probuď se, Honky, boj už je ztracen.“

To by tak hrálo ! Největší rasa, která kdy chodila po Zemi, nezemře bez zuřivého boje a bude s největší jistotou reagovat bezprecedentní silou, dokud se zrada systému nestane všeobecně známou. Nikdy během mých posledních 10 let v hnutí nebyly masy tolik otevřené našim myšlenkám. Nikdy naše myšlenky nepoutaly takovou pozornost. Nikdy nebyla taková poptávka po radikálních názorech jako dnes. Jak se blíží 21.století, sedíme na opravdové časované bombě bílého a černého střetu. Důkaz, že je tato společnost založena na lži, která nemůže vydržet, je viditelný na tom, jak dnes všichni dostávají svůj díl tvrdého osudu. Americký sociální systém je v troskách, rozpadá se a drží jen díky podpůrným skupinám a záplatování. Celý ten bordel nejde rozmotat a to je dobře. Může to trvat ještě 50 let, ale nakonec přijde uvolnění. Každý, kdo si myslí, že nemůžeme vyhrát, je idiot. My nemůžeme prohrát.

SEDMÝ MÝTUS – VŠICHNI BÍLÍ RASISTÉ SI MYSLÍ TO SAMÉ

Tohle je mýtus, který je méně výsledkem mediální propagandy a více výsledkem lidské přirozenosti. Průměrný člověk nemá opravdové znalosti o bílých rasistech a nemá čas ani zájem se dozvědět skutečnou pravdu. Vytvoří si prostě zjednodušený názor kvůli snadnému pochopení. Co si ale neuvědomuje je to, že tato všeobecná generalizace je příliš neurčitá, zvlášť pokud mluvíme o moderních bílých rasistech.

Máme mezi sebou Nacionální Socialisty a lidi, kteří nenávidí Nacionální Socialismus. Máme lidi, kteří velebí americkou vlajku a jiné, kteří ji pálí. Máme lidi, kteří věří v úžasnost „bílé hrdosti“ a jiné, kteří se na to dívají s nenávistí a nazývají to „bílou nadvládou“. Máme lidi s konzervativními názory, zatímco jiní jsou radikálové a revolucionáři. Někteří z nás chtějí sjednotit jen malý kousek Ameriky, zatímco ostatní chtějí pro náš druh dobýt celý svět. Energie, kterou vytváří všechny protichůdné pohledy, je jedním z faktorů, které dělají naše hnutí tak dynamickým. Proto vás vyzývám, abyste si všímali rozdílů mezi našimi názory a respektovali je.

překlad : Sedlis-Diehard

převzato z magazínu RESISTANCE č.7, 1996