Neumannuv Úkol

Neumannův Úkol

Werner Neumann vstoupil do NSDAP roku 1928 ve svých devatenácti letech. Brzy se stal důvěrným náměstkem nejlepšího propagandisty strany, Dr. Josepha Goebbelse. Nejprve ho Goebbels posílal do zahraničí na různé žurnalistické úkoly, které plnil řádně a s velkou zručností. V letech 1937 byl jmenován šéfem osobního úřadu ministra propagandy a po sedmi letech byl povýšen na státního tajemníka ministerstva. V této pozici sloužil jako Goebbelsova pravá ruka, jeho nejcennější poradce a osobní zástupce. Slušný, šarmantní a vynikající. Neumann byl jak respektovaný, tak oblíbený ostatními vůdci nacionálně socialistické vlády. Během války sloužil v jednotkách Waffen SS na francouzských, řeckých a ruských frontách. Za svou statečnost v boji byl povýšen na SS-Sturmbahnfuhrera.

Funkce Goebbelsova zástupce mu umožnila nejvyšší privilegium osobního kontaktu s Führerem. Hitler měl Neumanna v oblibě a považoval ho za jednoho z nejlepších reprezentantů nacionálně socialistického režimu. Na oplátku byl Neumann oddaný Führerovi a zůstal po jeho boku až do samotného konce v Berlínském bunkru.

V Politickém Testamentu v dubnu 1945 jmenoval Führer Neumanna Goebbelsovým nástupcem v nové nacionálně socialistické vládě vedené nejvyšším admirálem Donitzem.

Neumann zůstal v bunkru až do poslední minuty. On byl posledním člověkem který mluvil s Goebbelsem a jeho ženou než spáchali sebevraždu 1. května 1945. Zhruba hodinu poté opustil Neumann bunkr v doprovodu Hitlerova zástupce Martina Bohrmana a vůdce mládeže Artura Axmanna.

Neumann byl chycen Rusy a poslán do POW tábora v sovětské okupované zóně. Rusové, kteří ho hlídali neměli ponětí o tom, že byl Goebbelsův zástupce. Proto s ním také nebylo zacházeno jako s ”hledaným kriminálníkem” a nebyl ani vyslýchán. Na jaře 1946 se mu podařilo utéct z Východního Německa a z rukou krvežíznivých bolševiků. Krátce žil v Tubingenu a pracoval jako pomocník na farmě. Později jako zedník ve Frankfurtu.

V 1950 se Neumann přestěhoval do Dusseldorfu, kde pracoval pro dovozovou-odvozovou firmu vlastněnou starým stranickým kamarádem. Vykonával své denní povinnosti svým obvyklým efektivním způsobem , ale nikdy se nevzdal snu o obnovení své nacionálně socialistické kariéry. Tehdy slavné obrazy Hitlera, Goebbelse a zlaté dny Třetí říše byly pevně zakořeněny v jeho paměti. Vždy byl fanatickým nacionálním socialistou a oddaným přívržencem Führera, na kterého se díval jako na božskou osobu. Byl přesvědčen, že zůstane věrný svým mrtvým kamarádům a nikdy nezradí jejich vznešenou památku, jako to činili mnozí jiní. S hrůzou se nevěřícně díval jak jeho zem okupovali hordy uniformovaných bolševiků, míšenců, indiánů, židů, negrů a jiné špíny. Přísahal, že udělá vše ve své moci, aby osvobodil svou zemi od temných sil mezinárodního židovstva.

Během svých let jako Goebbelsův náměstek procestoval Neumann celou Říši. Znal téměř každou větší (i menší) osobnost nacionálně socialistické vlády. Většina z nich ho respektovala a věřila mu jakož muži se silnou ctí. Teď se na něj pár z těchto starých bojovníků dívalo jako na nového Führera. Malá skupina těchto neporaženců se tajně setkala s Neumannem na tajném srazu v Dusseldorfu a naléhali na něj aby se stal vůdcem druhé generace nacionálních socialistů. Neumann neváhal dlouho. Souhlasil s přijetím odpovědnosti vůdcovství.

Během dalších dvou let procestoval Neumann v zápalu tajné politické aktivity celé Západní Německo. Potkal se s mnoha starými kamarády a bývalými členy SS. Cestoval do Itálie, Francie a Belgie aby utvořil pouta s tajnými skupinami nacionálních socialistů a fašistů. Sir Oswald Mosley ho pozval do svého domova v Paříži aby se setkal s důležitými NS vůdci z různých zemí. Po vyslechnutí jeho projevu se všichni cizinci shodli na tom, že pokud se obnova nacionálního socialismu v Německu má uskutečnit, pak je Werner Neumann tím pravým mužem pro její vedení.

Důležití němečtí nacisté jako slavný tankový velitel Heinz Guderian a bývalý ministr ekonomie Hjalmar Schacht se shromáždili za Neumannem. Bývalý vůdce mládeže Artur Axmann a vedoucí propagandista Hans Fritsche podpořili Neumanna také. Jeho kruh přátel a podpůrců rostl každým dnem. Koncem roku 1950 se tento kruh stal rozsáhlou sítí nacionálně socialistických revolucionářů rozpínající se po celém Německu.

Neumannovým hlavním plánem bylo utvořit kádr oddaných a fanatických nacionálních socialistů, kteří by infiltrovali existující ”demokratické” politické strany, vmanévrovali by se do mocných a vlivných pozic až do doby, než by byli natolik silní, aby mohli převzít moc a vystoupit na veřejnost. Neumannův první cíl pro nacifikaci byla Svobodná Demokratická Strana (FPD). Dva důležití členové této strany, Ernst Achenbach a Wolfgang Diewerge, byli fanatickými nacisty a tajnými podporovateli Neumanna. Začali mu dodávat důležité informace z vysokých míst ohledně FDP a manévrovali své NS kamarády do důležitých pozic.

Dalším plánem, který Neumann a jeho přátele uvedli do chodu, bylo nacistické infiltrování jistých občanských sdružení jako kluby veteránů a skupiny výhradních zájmů. Neumann byl přesvědčen, že pokud nacisté někdy obnoví svou ztracenou moc a osvobodí otcovskou zemi, pak se to stane tichým a lstivým způsobem. Až do konce vždy naléhal na své stoupence, aby se vždy ovládali a počkali, až budou semena zasety, vypěstovány a připraveny na sklizeň, než se učiní nějaké veřejné činy. Neumann byl od přírody trpělivý a opatrný – perfektní typ člověka pro vedení tajného revolučního hnutí. Jednomu příznivci býčí povahy, který odmítal být zticha, řekl: ”Je nebezpečné říci světu že jsme, i když nás mají za mrtvé, již dávno opět zde. Pokračujme příště s vetší obratností a pak ti budu více než rád nápomocen.”

Koncem roku 1951 zorganizoval Neumann proslulý kruh přátel a kamarádů, který byl později znám jako ”Gauleiterkreis”. Každý středeční večer každého měsíce konal tento kruh tajné schůze v nějakém z Dusseldorfských hotelů. Ke členům patřili bývalý Gauleiter Karl Florian, Hosef Grohe, Paul Wegener a Karl Kauffmann; SS-Major Paul Zimmermann; bývalý ministr kultury Dr. Gustav Scheel a řada dalších důležitých osobností Třetí říše. Jeden z nich, Heidrich Maselmayer, byl starý bojovník který se podílel na Hitlerově puči v Mnichově roku 1923.

Na těchto tajných srazech ”neo-nacistické elity” načrtával Neumann své plány budoucnosti. Řekl shromážděným že by byl předčasný pokus o získaní moci sebevražedný. Byl intenzivně proti násilí jakéhokoliv způsobu a věřil, že by ono použití bylo sebezničující. Byl názoru, že ještě nebyla zralá doba na vybudování nové politické strany oddané principům nacionálního socialismu. ”Jetu dost práce i bez spuštěni nové strany. Nemůžeme současně připravovat zemi, sázet a sklízet. Postarejme se nejprve o zemi.”

Neumann a jeho přívrženci se scházeli, mluvili a organizovali ještě rok. Založili tajné buňky stejně smýšlejících nacionálních socialistů v mnoha německých městech a utvořili spojenectví s jinými tajnými revolucionářskými skupinami po celé otčině. Jednou z těchto tajných společností byl Německý Svobodný Sbor. Tato nacionálně socialistická skupina ,vytvořena 17. srpna 1951 v Hamburgu, se skládala z bývalých členů SS, NSDAP funkcionářů a válečných veteránů. Dominantní osobností byl plukovník Hans-Ulrich Rudel. Členové přísahali na život podle dvaceti pěti bodů NSDAP a považovali nejvyššiho admirála Donitze za legálního vůdce německého státu. Časem dosahoval počet členů v této tajné armádě 2000.

Neumannovo vytvořeni Gauleitkreis a jeho styky s paramilitantními skupinami, jako Svobodný sbor, ho přivedli na pozornost Britských tajných agentů. Tito, židy, placení červi začali Neumanna a jeho přátele sledovat kamkoliv jen šli, odposlouchávali jim telefonáty a zabavovali poštu. 13. ledna 1953 byli Neumann, Scheel, Haselmayer, Zimmermann a řada jiných nacionálně socialistických vůdců zatčeni vysokým britským komisařem Ivonem Kirkpatrickem. O měsíc později byl Německý svobodný sbor rozbit okupujícími silami a Kirkpatrick řekl světu, že rozdrtil neo-nacistické spiknuti, které chtělo svrhnout vládu v Bonnu.

Stovky dokumentů byly vzaty z Neumannova domova, ale nebylo nalezeno nic, co by dokazovalo, že by byl Neumann tajným vůdcem široké konspirace, jak to tvrdil Kirkpatrick. Dalších sedm měsíců strávil Neumann ve vězení mezi tím co se Angličané a jejich německé loutky v Bonnu pokoušeli proti němu vybudovat soudní proces. Konečně byl Neumann propuštěn 28. července 1953. Zrádci v Bonnu nemohli dokázat vůbec nic.

Neumann byl opět svobodným mužem, ale Gauleitkreis byl rozpadnutý. Mnoho z jeho tajných příznivců a finančních podporovatelů se začalo odkloňovat po rozhodnutí, že je Neumann moc nebezpečný. Nacifikace Svobodné demokratické strany se náhle zastavila po tom, co zní byly vyloučení Achenbach a jiní tajní nacisté. Neumann by zklamán náhlou vlnou smůly, ale byl odhodlán pokračovat v boji.

Rozhodl se využít své náhlé publicity, způsobené svým zatčením a uvězněním, veřejným vstupem do voleb. Adolf von Thadden, mladý předseda ultra-nacionalistické Německé Říšské Strany, souhlasil s umístěním Neumanna a Hans Rudela na hlavní místa volebního lístku. Tito dva nacionální socialisté vedli s velkou energií a nadšením kampaň celý srpen. Tisíce německých patriotů bylo pohnuto jejich hrdinským křížovým tažením proti židovské tyranii a utlačováni. Zrádcovská vláda v Bonnu byla tak znepokojena Neumannovým vzrůstem popularity, že se rozhodla ukončit jeho kampaň. Byla mu odejmuta všechna občanská práva a jeho jméno škrtnuto z volebního lístku. O pár dní později byl Neumann navštíven nějakými zlomyslnými osobami, které mu řekli, ať okamžitě ukončí všechnu svou politickou aktivitu nebo že zemře!

Werner Neumann se odchýlil z politické scény v září 1954 a oddal svůj čas, energii a talent soukromé firmě. Jeho hrdinský pokus o vytvoření Čtvrté říše se nepovedl. Ale zrna nacionálně socialistické revoluce, které byly zasety, přinesly ovoce v pozdějších letech. Dědictví Wernera Neumanna může být cítěno v celém dnešním Německu. Jejich svatá mise je stejná jako Neumannova – obnoveni nacionálně socialistické vlády v Německu a osvobozeni Evropy a světa od zhoubných a zlých sil mezinárodního Židovstva!

Heil Hitler!

překlad: Brutus Maximus