Setkání desátníka Schlaga s Adolfem Hitlerem

Dva mladí naporučíci šťastně doběhli zpět ke svým rotám, první a osmé. Důstojnická porada právě skončila. Zítřek měl být zase pořádně horký. Dnes dostal mladší z těch dvou, nadporučík Helms, od velitele pluku zvláštní ocenění. Jeho rota vykonala během manévrů malé mistrovské dílo. Zítra ho chtěl nadporučík von Bieberstein se svými muži překonat.

Helms a Bieberstein byli kamarádi. Oba si vždy ve všem pomáhali a měli na svědomí řadu legrácek. Oba se vzájemně popoháněli k lepším výkonům; ani jeden nechtěl být v ničem až ten druhý nejlepší. Právě spolu jeli borovým lesem osvětleným rudým kotoučem zapadajícího slunce, které probleskovalo mezi kmeny stromů u tábora. 16. srpen 1938 se chýlil ke konci.

Velitel praporu po skončení velitelské porady dlouze mluvil s Helmsem. První rota druhý den z manévrů odstoupila. Chlapi udělali svou práci dobře, proto dostali čestnou odměnu. Čekala je návštěva nejvyššího velitele. Měl přijet Adolf Hitler a už byl v táboře očekáván. Nadcházel velký den. Najednou si každý uvědomoval, že to všechno stálo za to, všechno to nekonečné pochodování, všechny ty rozkazy "lehnout, vyskočit, pochodovat, pochodovat !", tisíce opuštěných milenek, které zanechali na písčité půdě hranice. Ta zpráva se celým táborem šířila jako vítr od muže k muži a co stále bylo považováno za nejasné a nadějné na nejvyšších místech, to se už stalo ve velkých vojenských stanech mužstva jistotou.

Muži z Helmsovy roty byli určeni za vojenské sluhy, až se vynoří na kraji lesa - u jednoduchých dlouhých stolů, kde Schmittke psal nedělní dopisy své Minně a kde velký Emil rozdělával poslední balíček od své matky - důležití hosté, Vůdce a jeho doprovod, velitel pluku - a samozřejmě také velitel praporu s Helmsem, nadporučíkem z prvního praporu, nosícího jídlo z polní kuchyně.

"Opravdu ti závidím!", promluvil Bieberstein na šťastného Helmse. "Kdybych tak já mohl jednou vidět Vůdce, stát těsně u něj, slyšet ho, jak mluví k lidem kolem, jak se směje a užívá si. Doposud jsem ho viděl jen z dálky projít kolem nebo na filmovém plátnu, ale to mi nestačí." Pak Helmsovi vyprávěl, jak jako chlapec u otce na východě mohl o tomto úžasném muži jen číst v novinách a poslouchat příběhy od staroušů, ale nemohl získat ten skutečný zážitek a radost, dokud se z něj nestal RAD man a když později začal chodit do pěchotní školy. Mladí lidé ho milují jinak, následují ho s větší vášní a věří mu s větší horlivostí." On byl ten, zatímco se dlouze díval mimo Helmse, na jehož hrudi zářil zlatý odznak cti Hitlerovy mládeže a pro koho bude určitě zítřek nejkrásnějším dnem v životě. Ale kde vlastně on sám bude ? Určitě někde mezi stíny borovic, určitě daleko od manévrů.

Už se stmívalo, když Bieberstein překotně vpadnul do Helmsova stanu a vyvlekl ho ven do temné noci, kde se mu svěřil se svým nápadem a požádal ho o laskavost. Jak si ti dva šeptali ve tmě před stany, nikdo jim nemohl rozumět. Jeden akorát slyšel Helmse vesele zavolat za odcházejícím Biebersteinem, že má velké štěstí, že zrovna dostal dva dny volna a ať si je užije.

Druhý den opravdu Adolf Hitler přijel. Najednou se objevil se svým doprovodem pokryt prachem. Inspekce se jevila jako důkladná a přísná.

Desátník Hahn z první roty řekl desátníkovi Schäferovi, že bylo snazší dělat tu manévry jako vojenští sluhové, než s jejich spěchajícím šéfem tam venku v písku. Helms přemýšlel o horku a svých zraněných nohách; naštěstí se zdálo, že mu jsou bohové Pruska nakloněni. "Nový kamaráde", Schäfer zamířil k velkému blonďatému desátníkovi, který byl pro dnešek přidělen k Helmsově rotě, "ať je tady trochu víc obsluhy, kdyby Vůdce navštívil naší polní kuchyň." "Možná je to jinak hlavní číšník v hotelu Kaiserhof", poznamenal Hahn se smíchem, "tak dobře vypadající chlapíci jsou tu potřeba. Ostatně jsem přesvědčen, že už jsem ho předtím někdy viděl." Teď se kamarádi vrhli na Hohna, tvrdíc, že musí žít na Kaiserhofu v pěkném bordelu a tak dál, dokud četař Euler neposlal celou jejich partu do okolí s nařízením, aby našli něco "zeleného" na stoly.

U dřevěných stolů na okraji lesa mohl každý vidět sedět naproti Vůdci Reichsführera SS Heinricha Himmlera, postaršího generála Keitela, Obergruppenführera Brücknera a šéfa říšského tisku Dr. Dietricha. Helms a jeho muži poznávali mnoho tváří, ale jejich oči upřeně sledovaly jen jednoho muže, který si pochutnával na fazolích z polní kuchyně, který předával veliteli pluku nějaké poznatky o manévrech, který se tak srdečně smál, když mu jeho soused něco řekl a který vypadal tak pyšný a šťastný z toho, co mohl vidět a zažívat mezi svými vojáky od časného rána až do teď, kdy už bylo slunce na zenitu.

Nedávno přidělený desátník vypadal nadšeně a energicky plnil své úkoly. Byl šťastný, když podával Vůdci talíř s bílými fazolemi a ten mu přátelským gestem pokývnul a poděkoval mu. Nadporučík Helms to také viděl. Když jeho oči pozorovaly tohoto vojenského sluhu, na tváři se mu mihnul prohnaný úsměv. Pro personál tu byla spousta práce; talíře se dvakrát i třikrát vracely do polní kuchyně, kde byly znova naplněny.

"Vemte si ještě jednu porci, můj Vůdče", řekl generál a nový vojenský sluha už stál za Vůdcem připraven znova naplnit jeho talíř. Vůdce mu poděkoval. Heinrich Himmler si hezkého, vysokého a blonďatého muže povšimnul. Desátník měl ve tváři vůdčí rysy. Ten se musí stát vojákem - zemědělcem na východě, pomyslel si Reichsführer SS. Zdravý a silný zemědělec, takové muže všichni potkávali v Německu v šedých polních uniformách.

"Jak se jmenujete ?", zeptal se Reichsführer SS, otáčejíc hlavu na velkého sluhu se sluncem opáleným obličejem a modrýma očima.

Vůdce také vzhlédnul.

Pozornost důležitých hostů sluhu očividně znejistěla. Byl připraven podat Vůdci velkou porci bílých fazolí, ale říct své jméno.nezapomněl ho? Postavil se do pozoru a srazil k sobě podpatky: "Desátník Schlag, Reichsführere SS", napadlo ho nakonec. Heinrich Himmler ještě poznamenal: "Desátník Schlag, osmá divize pěšího pluku." Jeden by nevěřil, jak ten člověk vykonával svou službu, určitě by se hodil na východ.

Vůdce byl potěšen. Nadporučík Helms se vrtěl, posunoval se na své židli a skousl si ret. Ale desátník Schlag, přidělený vojenský sluha, rychle zmizel - jako by se bál být dál pozorován a dotazován.

Týdny poté už nikdo nemyslel na bílé fazole z polní kuchyně na kraji lesa a dřevěné stoly na písčité půdě na hranici. Pak jednoho dne přišel dopis z říšského kancléřství. Zapisovatel této pravdivé události ho nečetl, ale obsahoval toto: V osmé rotě druhého pluku se toho mnoho přihodilo. Nadporučík von Bieberstein podal stížnost - stížnost vůči sobě. Pak velitel divize a později velitel pluku vyslechnul jeho a nadporučíka Helmse. Jejich akce byla trestuhodná - zvlášť od nadporučíka von Biebersteina. Velitelství za to chtělo uvolnit ze služby nadporučíka Brandenburga. Samozřejmě, nebyla to žádná malá záležitost, tato lež, toto udání falešného jména za přítomnosti nejvyššího velitele a jeho vlastní degradace na desátníka. Pravidla německé armády, její železné, nediskutovatelné zákony, vyžadují přísné posouzení. Že tento mladý nadporučík ze své bezmezné lásky ke svému Vůdci hrál roli desátníka ve snaze aspoň jednou se dostat do jeho těsné blízkosti, to že si svévolně určil falešné jméno - lhal a lpěl na tom, aby nebyl odhalen - to všechno může být lidsky pochopitelné jako smělá akce, ale železné zákony německé armády, psané tradicí a posvěcené krví, musí zůstat silnější než lidské srdce.

Může být omluven jen  jedením člověkem: tím velkým člověkem, který lidsky dalece přesahuje naší dobu, který je sám zběhlý v životě pod tvrdými a jasnými zákony, který tvoří zákony a upevňuje nový řád. Ze všech lidí mohl povstat jeden génius pro náš lid, díky jeho oddanosti a lásce. Lid se zde setkal s lidem; v desátníkovi Schlagovi poznal Vůdce národ s jeho otevřeným srdcem, s prostým vyjádřením jeho vděčnosti a štěstí. Avšak Vůdce se smál radostí, když slyšel tuto historku o desátníkovi Schlagovi, velkém blonďatém nadporučíkovi s modrýma očima a opálenou pletí. Díky němu to nebude dále řešeno. Pobočník wehrmachtu.

Nedlouho poté přišel na osmou divizi balík pro nadporučíka von Biebersteina. Helms mu ho pomohl otevřít. Něco tam bylo zabaleno v krásné výplni. Jejich netrpělivost narůstala. Pak bylo tajemství odhaleno; bolestivou temnotu svědomí prozářilo slunce. Rozradostněný mužův hlas se lehce třásl, jak četl pod fotografií Vůdce ve stříbrném rámečku: "Mému drahému nadporučíkovi von Biebersteinovi alias desátníkovi Schlagovi z přátelství - Adolf Hitler."

Jedná se o výňatek z knihy #563 SS GUIDELINES FOR HITLER'S BIRTHDAY, $10.00.

překlad: Sedlis-Diehard

Copyright NSEC; 2003-02-12

www.NSEC-88.org