4 000 kamarádů uctilo památku Rudolfa Hesse

Švýcarští dobrovolníci ve Waffen SS

Švýcarští dobrovolníci

Výňatek z plukovního zápisu z 29. března 1942

Pluk přijal 22 švýcarských SS dobrovolníků. Vítáme kamarády, kteří dnes, vedeni ideály, dělají to, co jsme my dělali v době boje.

My všichni bojujeme za germánskou říši německého národa. Náš Vůdce je vůdcem všech germánských lidí !

Podepsán: držitel rytířského kříže SS-Obersturmbannführer Schuldt

Letka Ju-52 prolétá nízko nad Ruskem. Letadla odstartovala před několika hodinami z Varšavy a brzo musí dosáhnout svého cíle. Vezou posily pro silně sevřenou jednotku.

Sotva jeden ze všech pasažérů už někdy předtím seděl v letadle. Vzrušující zážitek z letu se u každého muže prolíná s napětím z bezprostřední hrozby nadcházející mise.

Během letu toho nikdo moc nenamluví. Oči sledují obraz ubíhající krajiny a uši zaznamenávají zvuky z blízké fronty doléhající k mladým vojákům.

Fronta !

V domovině nikdy válku nepoznali. Jistě, pocítili ekonomické dopady. Občas slyšeli o hrdinských bojích, o vítězství a smrti, ale nevěděli, co to všechno obnáší. Neměli žádnou představu o tom, jak vypadá radost z vítězství. Neměli žádnou představu o víře, s jakou na ně všechen lid spoléhá a třásli se nadšením s vidinou konečného naplnění úsilí celé generace.

V těchto třech Ju 52 dnes seděli germánští dobrovolníci ze Švýcarska. Většina z nich jsou mladíci, ale několik z nich je víc než dospělých. Nebyli k tomuto dalekému letu obsazeni na základě rodokmenu na doplnění uvolněných míst. Je to jejich vlastní vůle zaplatit tuto daň a přetrhnout vnější pouto s domovinou. Dobrovolníci v uniformách germánských SS !

Letadla se chystala přistát na provizorním letišti. Muži se pevně drželi, protože se při přistání smýkali sem a tam. Sněhem pokryté pole není cementovaná ranvej !

Ocelového ptáka opouštěli trochu ohromeně. Tady na pevné zemi začínali vnímat tvrdou realitu. Hřmění děl !

Opravdu, stály tu dvě baterie těžkých houfnic. Hřmění jejich detonací dunělo v uších. Všichni si na to museli zvyknout.

Nepřátelská palba zněla všude kolem. Bolševici drželi pozice a vzduchem svištěly granáty trhající zeminu několik set metrů za nimi.

Trochu se uspořádají, pak se malý oddíl vydává na cestu a ještě té noci přichází ke své frontové jednotce.

Oznámeno Vůdci !

Mladý vedoucí roty, nositel zlatého německého kříže, píše:

Bylo to v prvních dubnových dnech. Byli jsme na "Ölbergu", jak jsme pojmenovali strategicky důležitý pahorek blízko K. Jednotka během týdnů obranných bojů utrpěla těžké ztráty. Zásobování se k nám dostávalo jen pomalu a v malém množství. Sověti se nás stále znova a znova pokoušeli z týlu odříznout. Situace byla vážná a naléhavě jsme potřebovali posily.

V té době přišlo k mé rotě 16 švýcarských dobrovolníků, kteří se poprvé dostali do přední linie těžkých bojů. Vzal jsem je pod své osobní velení, dovedl jsem je na stanovené pozice a nechal je dalekohledy pozorovat nepřítele.

Před našimi pozicemi se rozprostíral malý les, který jsme pro jeho charakteristický tvar pojmenovali botový les. Sověti, používající všechny bolševické taktiky vedení války, zde měli zákopy.

Několik strategických bodů a pozic držel nepřítel v moci. Přišlo hlášení, že silné jednotky nepřítele zaútočily a obsadily oba nejdůležitější strategické body. Všichni obránci padli.

Švýcarská roto, připravte se !

Dobrovolníci vyrazili rozděleni do dvou skupin, ale ne beze ztrát. Ovšem jádro každé skupiny dorazilo ke svému strategickému bodu, navzdory zuřivému odporu nepřítele zlikvidovalo a opět obrátilo kulomety do botového lesa.

Sovětské dělostřelectvo pálilo na rozvinuté pozice čtyři hodiny, pak zaútočila pěchota. První vlna byla skosena kulomety a hned za ní se valila druhá vlna. I ta zůstala ležet na zasněžené pláni mezi našimi pozicemi a botovým lesem.

Pak nastal na několik hodin klid, ale muži si sotva odpočinou. S napětím a obdivuhodnou vytrvalostí hledí směrem k bolševikům. Nastává noční průlom a příchod posil je nemožný. Každé tři hodiny je proti našemu sektoru veden útok. V brzkých ranních hodinách vydávám rozkaz k útoku na botový les. Má švýcarská rota musí projít lesem jako útočná skupina a skoncovat tam s nepřítelem. Muži se plíží otevřenou plání, takže je nepřítel neslyší přicházet. Najednou se ozvala střelba, která nevyděsila jen nepřítele.

Později mi muži řekli, že nejhorší byly poslední minuty těsně před útokem, kdy se nesměli ani pohnout a museli čekat na spásný rozkaz.

Moment překvapení se podařilo využít. Švýcarská rota úspěšně dobyla pozici bolševiků a zničila je do posledního muže.

Jsem na ty muže hrdý a chtěl bych udržet "tradiční rotu" ve své jednotce nastálo. Samozřejmě, mnoho dobrovolníků padlo a ostatní byli zraněni, s výjimkou jediného muže. Ale já vím, že se do jednotky vrátí a mám z toho radost.

Tito posledně zmínění muži mi napsali v dopise:

".Nebylo tam nic připraveno; využívali jsme sníh, díry v zemi a krátery po granátech. Tak jsme tam leželi, totálně promočení a zmrzlí, v očekávání sovětského útoku. Kolem dopadal jeden granát za druhým: přede mně, jeden těsně ke mně a za ním další. Najednou jsem uslyšel výkřik bolesti. Kamarád T. byl zasažen. Lezl jsem k němu zavázat mu ránu. Střepina granátu zasáhla jeho stehno. Sotva jsem skončil s ošetřováním, volal o pomoc kamarád M. Mezitím vybouchnul granát v mé blízkosti. Když jsem vzhlédl, viděl jsem ležet kulometčíky D. a S. mrtvé. Dostali přímý zásah.

Leželi jsme ve sněhu, v rukou připravené granáty, čekajíc na rozkaz k útoku. Nakonec rozkaz přišel: naše granáty už vybuchovaly v sovětských řadách a my jsme s pokřikem hurá vyrazili; nepřítel byl zničen a ostrůvek lesa obsazen. Zatímco jsme útočili, vyskočil z bunkru sovětský komisař, divoce kolem sebe střílel ze samopalu a pak zase zmizel.aby se sám zastřelil ! Obětí jeho palby se stali také dva stateční Švýcaři.

V noci jsme se přichystali k obraně. Byli jsme promočení až na kůži. Noc byla mrazivá a my jsme byli tak prokřehlí, že jsme se mohli sotva pohnout. Časně zrána opět zahájilo dělostřelectvo palbu, tentokrát přesně na ostrůvek lesa.

Výbuchy duněly celé ráno. V poledne už nestál jediný strom; země byla celá rozrytá výbuchy. Toho rána bylo odvezeno posledních pět zraněných Švýcarů. Ještě ten večer je náš pluk vyproštěn a krátce nato odjíždí směr Německo. Při příležitosti udělení mého železného kříže řekl velitel pluku: "Švýcaři byli stateční, jak sami dokázali. Řekl jsem to Reichsführerovi SS a ten z vás měl radost. A také jsem to ohlásil Vůdci !"

Jeden zraněný voják píše z nemocnice veliteli své jednotky:

".Neumím vám dost dobře vyjádřit své poděkování, stejně jako mí zranění kamarádi. Poslední dvě švýcarské bojové skupiny na vás byly rozhodně pyšné a udělaly všechno pro zachování dobré pověsti deváté roty.Byl jsem také zasažen, ale už je to lepší a brzo budu zpátky, s vírou ve vás."

Z jiného dopisu:

".Účastnil jsem se poledního útoku naší čety 10. dubna a byl jsem zaživa zasypán, zatímco jsem ošetřoval naše zraněné. Mám jen otřes mozku, jinak nic, takže brzo zase budu u vás. Doufám, že až se uzdravím, tak zase dáte nás Švýcary k sobě a těším se, jak zase budeme bojovat v jednom šiku."

To je duchovní odkaz germánských dobrovolníků !

Možná je pro ně výcvik těžší než pro rozené "Prušáky". Ale když se ocitnou v situaci, kdy je rozhodující věrnost a spolehlivost, jsou mezi prvními.

Bez rozkazů, v zuřivé palbě, dovezli na stanoviště munici. Z jejich úst nevyšla jediná stížnost, když nebylo dost jídla, protože nebyl nikdo, kdo by ho přivezl nebo když na jednotku zaútočila jedna z partyzánských skupin.

Štít cti svého národa nesli vždy pevně vztyčený.

Jedná se o výňatek z knihy #565 GERMANIC VOLUNTEERS OF THE WAFFEN-SS, $10.00 plus poštovné a balné.

překlad: Sedlis-Diehard