KAPITOLA DRUHÁ: HNUTÍ POLITICKÝCH VOJÁKŮ
Naše revoluční hnutí by se mělo soustředit na verbování politických vojáků připravených na skutečný boj. Záměrně používám termín verbování místo “naklonění si”, protože tito lidé musí sami vlastnit pocity a instinkty skutečných NS kamarádů. Takovým lidem není zapotřebí “argumentů”, aby věděli, jak se věci mají. Ani po nás nebudou chtít, abychom obsadili nějaký politický úřad. Budou však po nás chtít a požadovat silnou vůli, odvahu a inteligenci. Mohou být připraveni zemřít za své názory, ale určitě nejsou žádnými lehkomyslnými kandidáty na sebevraždu.
Abychom mohli získat respekt u svých potencionálních bratrů ve zbrani, stejně jako abychom šířili skutečný strach mezi svými nepřáteli, musíme vytvořit hnutí podle určitých vždy platných zásad : Víra a Vztek; Kamarádství a Oddanost; Rozvaha a Statečnost
Do této doby většině poválečných nacionalistických organizací jeden nebo většinou i více z těchto požadavků chyběl. Tím ovšem nechci říci, že tu nikdy nebyli, nebo že tu nejsou jedinci, kteří podle těchto standardů skutečně žijí. Kvůli bezpečnosti mohu jmenovat jen pár posledních mučedníků: George Lincoln Rockwell, Robert Jay Mathews, Ian Stuart Donaldson.
Skrze jejich politické aktivity, radikální akce a úplné obětování se věci, dali současné generaci nacionálních revolucionářů hrdiny, jejichž mučednictví může být srovnáváno s mučednictvím vůdců a vojáků minulé éry Nacionálního Socialismu. Nemůžeme dopustit, aby jejich velké činy přišly nazmar. Jsme povinni pokračovat v jejich boji - ať už to bude stát cokoliv.