KAPITOLA ČTVRTÁ: SVĚTOVÝ BLOOD & HONOUR
Napadá mě jen jedna jediná organizace, která je schopna se úspěšně vypořádat s tímto velikým úkolem. Nazývá se BLOOD & HONOUR. Byla založena naším kamarádem a mučedníkem Ianem Stuartem a své jméno správně vybrala z bojového pokřiku Hitler Jugend - nové generace NS válečníků.
Žádná jiná Bílá organizace si nezískala tolik respektu mezi našimi kamarády ze všech koutů Evropy, stejně jako z Jižní Afriky, Austrálie a USA. Je to nacionálně revoluční hnutí založené na myšlenkách Adolfa Hitlera. Blood & Honour má pobočky ve většině bílých zemí a jejich základny slouží pro spolupráci v organizaci celosvětového boje bílého odporu.
Ačkoliv jsou cíle a účel Blood & Honour nejspíš každému jasné, nebude na škodu si je zopakovat. Jedná se o pan-árijské hnutí bílého odporu proti útlakovým silám Sionistické Okupační Vlády (ZOG). Je složené převážně z mladých lidí, i když se najdou i starší. (Ianovi by teď bylo kolem 40 a většina “zakládajících otců” je z té samé generace.)
Hlavní propagandistickou zbraní byla vždy hudba - White Power rock; Ian osobně byl stvořitelem této unikátní a ohromné kombinace rocku a WP textů. Byl také tím nejlepším hudebníkem WP rocku. Ale narozdíl od některých módařů, on a jeho skupina Skrewdriver měli zájem o víc než o pouhý politický profil. Skupina byla skutečným propagandistickým strojem a Ian Stuart byl aktivním NS politikem, ne pouhým hledačem slávy a bohatství skrze svou popularitu v hudbě, jako to po něm zkoušeli někteří ubozí napodobovatelé, kteří se snažili svézt se na jeho velikosti. Vytvořil Blood & Honour jako politickou bojovou sílu, používal hudbu jako mocnou propagandistickou zbraň, inspiroval naše kamarády a díky jeho vlivu se rozšířily řady Hnutí. Nebyl to fan klub, který měl zajistit hvězdnou kariéru a tučné výdělky, jak se to někteří chytráci snaží tvrdit.
Když se podíváme blíže, zjistíme, že otázka současného stav organizace nevyhnutelně narůstá.
Obrovská zodpovědnost leží na bedrech těch, kteří dnes představují hnutí Blood & Honour. Od smrti našeho kamaráda Iana zažila tato organizace dobré i špatné časy. (Není důvod, proč popírat problémy, když pak už nemáme možnost je vyřešit. Tato kniha není myšlena jako snůška propagandistických řečí pro nezasvěcené. Jejím cílem je osvětlit kamarádům, co se dělo, co se děje a co se v našem a s naším Hnutím bude dít dál, aby oni mohli správně jednat.)
Vnitřní konflikty musí být tak či onak konečně vyřešeny a na dobro odstraněny. Mějte však na mysli, že těmi “vnitřními” rozhodně nemyslím zbavení se profitujících parazitů, kteří se vetřeli do okrajových částí hnutí skrze jejich dobře prodávanou muziku. Zlaté potřesení rukou mezi obchodníky z Nordland Resistance nemá v Blood & Honour žádné místo. A oni tu nikdy ani skutečně nebyli, takže každý, komu tohle přijde jako “vnitřní” problémy, by měl otevřít oči. Bůh ví, že kolem existuje dost a dost dokumentace o krysovské a kriplovské (* Poznámka překladatele: pro názvy Resistance a Nordland byla hanlivě užita slova rat-sistance a nerdland. Rat znamená krysa a Nerd znamená něco jako kripl) povaze pochybných stereo spekulantů, aby se dalo prohlédnout skrz jejich špinavě zelené záclonky z peněz.
Jsou tu však osobní a organizační spory a neshody. Většina z nich je kvůli nedorozuměním, pramenícím z nekonečný svinských kampaní, které záměrně chtějí poštvat lidi a organizace proti sobě. Tyto hádky musí být překonány a musí se pokračovat v získávání nových politických a jiných potencionálních spojenců. Některé z organizací kolem bílého světa tápaly v temnotách a nevěděly, co se skutečně děje. A v některých případech se staly lehkou kořistí machinací osob, které chtěly zneužít možností těchto dobrých, ale dezinformovaných nebo neinformovaných lidí. Naši současní vůdci by si měli toto uvědomit a přestat obviňovat oběti i viníky společně! Situace se díky nové pozitivně myslící redakci časopisů Blood & Honour a Blood & Honour Scandinavia plus několika dalších pro-B&H zinů postupně napravuje. Ale pořád tu jsou rány, které je třeba zacelit.
Stejně jako můžeme sehnat nové lidi jen tak, že si získáme jejich respekt, musíme se soustředit i na “získávání zpět” každé “ztracené” pobočky pomocí pozitivních akcí. Jistěže dobře zdokumentované informace byly a jsou nutné a jak již bylo zdůrazněno, přinesly mnoho užitku. Ale i tak cítím, že vztah založený čistě jen na slovech a argumentech je velice křehký.
To, co celé hnutí Blood & Honour potřebuje, je ukázat přátelům i nepřátelům svoji sílu. Časopisy musí být dělány profesionálně a musí vycházet pravidelně. Nepotřebujeme uhlazený barevný fetišismus lidí, kteří se předvádějí a “závodí” mezi sebou a pro něž se zdá být velikost a vzhled vším. Ač by byl časopis “malý”, čtenář a předplatitel by jej měl dostávat pravidelně! Zde ukázalo cestu mnoho sice nezávislých, ale pro-B&H zaměřených zinů z celé Evropy.
Příštím krokem musí být obnovení nahrávací společnosti ISD. Lidé, kteří ji vedli, trpěli ve vězení ZOG, ale teď jsou zpět na bojišti, aby pokračovali tam, kde byli přerušeni. ISD (Ian Stuart Donaldson Records) znamená pro britské NS hnutí první vlastní CD nahrávací společnost, která může tvořit vlastní budoucnost bez spoléhání se na zahraniční vydřiduchy, s malým nebo většinou žádným zájmem o politické dění. Organizátoři mají těžké časy a velkou snahu a na začátku je WP kapely podpořily. Potom se připlížila chamtivost a touha po slávě. Tak se určité kapely rozhodly, že si to chtějí “dělat po svém” a ne být “vykořisťovány”. Používaliyvšechna možná slova, jen aby si vydělaly o pár liber víc. ONI to byli, kdo dostával slušnou odměnu. Kdy byli dobrovolní političtí pracovníci a autoři našich časopisů “odměněni” za svou práci? To ONI mohli zdarma (nebo jim spíše za to bylo ještě placeno) jezdit po Británii, Evropě a Spojených státech a dělat to, co se jim líbilo před rozvášněným publikem. Kdy jen něco podobného zažijí naši pouliční rváči nebo jiní aktivisté?
Ti, kteří tvrdí, že Hnutí využívá rockových hudebníků, by se měli rychle a tiše vypařit. Mohu s upřímností říci, že ve skutečnosti by některé takzvané rockové hvězdy neměly nejmenší šanci na úspěch ani v těch nejubožejších putykách, kdyby neměly nacionalistické texty, které poutají pozornost patriotických posluchačů. Příliš mnoho “pop stars” využilo Hnutí v cestě za svou vlastní kariérou a egem. TO je pravda.
Musím však dodat, že jsou tyto “stars”, přes všechny své hlučné a divoké akce, naštěstí v menšině. “Ztráta” takovýchto pokryteckých parazitů je pro Blood & Honour ziskem! S takovými upřímnými idealisty, jakými jsou Stigger/Warlord, Chingford Attack, Avalon, Legion of St. George, Razors Edge - to je jen několik z mnoha britských kapel B&H - je Hnutí takové, jaké má být. Důkazem toho se stal i nedávný vzpomínkový koncert za Iana Stuarta (Ian Stuart Memorial), který měl dvakrát tak velké publikum než pozdější “konkurenční” koncert pořádaný spolkem Music for Money Movement (* to znamená něco ve smyslu Hudba pro Hnutí Peněz). A díky asistenci švédské nejpřednější nacionalistické nahrávací společnosti Ragnarock a dánsko-německým NS records je ISD opět funkční, větší a moudřejší, s velkým množstvím nových a nově vydaných starších desek.