IV.

Theodor Herzl: A Jewish State.(str. 4)

Hlavni potiz s psanim o zidovske otazce spociva v precitlivelosti Zidu a nezidu v teto veci. Existuje neurcity pocit, jako by bylo jiz nevhodnym, slovo "Zid" verejne vubec vyslovit. nebo vytisknout. Pokouseji se ostychave o zdvorile opsani jako "Hebrejec" nebo "Semita" - oba nazvy jsou vystaveny vytce nepresnosti - a s celou veci zachazi se tak upejpave, jako by byla vubec zakazana - az konecne vyslovi jednoho dne neohrozeny zidovsky duch primo dobre, stare slovo "Zid". Pak jest kletba snata a vzduch ocisten. Slovo "Zid" neni tendencnim privlastkem; jest to stare, poctive jmeno se zcela zvlastnim vyznamem v kazdem obdobi svetovych dejin minulosti, pritomnosti a budoucnosti.

U nezidu panuje naramna ostychavost pri verejnem rozboru zidovske otazky. Nejradeji by ji chteli, zahalenu v mlceni, podrzeti v nepruhledne risi svych myslenek. Snad je smerodatnou v jejich jednani prenesena a zdedena snasenlivost, ale pravdepodobneji vice jeste nevedomy pocit nesnazi, pravdepodobne s tim spojenych. Hovori-li se verejne o zidovske otazce, deje se to ponejvice ve forme uhlazeneho politika neb v pohodlnem povidacim tonu: velka zidovska jmena ve filosofii, lekarstvi, hudbe a financich tahnou kolem; vynasi se zdatnost, obratnost, sporivost zidovske rasy a kazdy odchazi domu, s pocitem, ze slysel neco pekneho o teto obtizne veci. Tim se ale nic nezmeni, ani Zid ani nezid  jak pred tim tak i potom zustava Zid svetovou hadankou.

Existuje v Rusku zidovska otazka? Nesporne, a sice v nejostrejsi forme. Vyzaduje tato otazka v Rusku reseni? Bezpochyby z kazdeho bodu, ze ktereho muze prijit svetlo a spasa.

Pomer obyvatelstva zidovskeho k ruskemu jest o jedno procento vyssi nez ve Spojenych Statech: vetsina Zidu tam jest nemene blahomyslna nez zde; ziji v uskrovneni, ktere zde schazi. A prece dal jim v Rusku zidovsky duch takovou moc, ze znicila uplne ruskeho ducha. At v Rumunsku, Rusku, Rakousku nebo v Nemecku, neb kdekoliv jinde vstoupila zidovska otazka jako zivotni otazka do popredi - vsude spatrujeme jako hlavni pricinu snahu zidovskeho ducha po vlade.

Take ve Spojenych statech jest duvod pro rozvinuti zidovske otazky skutecnost, ze tato napadna mensina - nepatrna polozka tri procent v zemi o 100 milionech obyvatelu (na poc. stoleti - pozn. red.) - dosahla v padesati letech takoveho mocenskeho postaveni, jake by zustalo treba pri desateronasobnem poctu kazde jine rasy nedosazitelnym. Tri ze sta kazdeho jineho naroda nevzbudili by vubec pozornosti, protoze bychom nenasli stejne zadneho zastupce tohoto naroda na vyssich mistech, at jiz jde o nejtajnejsi porady Rady ctyr ve Varsailles (jednani vitez. mocnosti po I. svet. valce - pozn. red.), nebo u nejvyssiho soudniho dvora, pri konferencich v Bilem dome, nebo na neprehledne oblasti svetovych financi : zkratka tam, kde se dosahuje moci, neb kde se moc vykonava. Zida naproti tomu potkavame prislovecne vsude ve vyssich kruzich, vykonavajicich moc. Ma rozum, zdatnost, instinktivni ostrovtip, kterezto vlastnosti jej automaticky vynesou v popredi. Prirozeny nasledek toho jest, ze zidovska rasa, vice nez kterakoliv jina, upoutava k sobe pozornost.

Zde tedy pocina zidovska otazka a sice zcela jasnymi, jednoduchymi ustanovenimi: Proc kloni se Zid naporad k nejvyssim mistum? Co privadi jej tam? Proc je tam uvaden? Co tam cini? Co znamena pro lidstvo, ze tam je? - To jest zidovska otazka ve svem puvodu. Od techto bodu prechazi k jinym. Dostane-li se do smeru zidomilskeho nebo Zidum nepratelskeho, zavisi na mire predsudku, ktera musi byti prilozena, a nastoupi-li smer filantropicky, zavisi na stupni pouziteho nazoru a znalosti.

Pouziti pojmu "lidskost" ve spojeni se slovem "Zid" nabyva obycejne vedlejsiho, treba neumyslneho vyznamu. Mysli se, ze se musi Zidum prokazovat lidskost. Zid si prilis dlouho navykl pozadovati humanitu vylucne pro sebe; lidska spolecnost ma dobre pravo, zadati po nem, aby tato jednostrannost prestala, aby prestal svet jenom vysavati a prestal miti pouze zidovske znamenitosti pocatkem a koncem svych snah. Je povinen vyplniti stare proroctvi, ze prostrednictvim jeho maji byti vsichni lide zeme pozehnani, ve smyslu, v jakem mu to dosavadni jeho vylucnost znemoznila.

Zid nesmi dale hrati vecne roli prijemce lidskosti, take on musi prokazat totez smysleni spolecnosti, jez s obavou vidi, jak je zidovskymi vyssimi a mocnejsimi vrstvami tak bezlitostne vykladana, ze soustavne zbidaceni, z toho vychazejici, musi byt oznaceno jako hospodarsky program proti skoro bezmocne spolecnosti lidske. Nebot skutecne: tato spolecnost jest oproti dobre promyslenym mukam zidovskych skupin prave tak bezbranna, jako byly stlacene hloucky ruskych Zidu bezmocne proti antisemitismu lidovych mas.

 Zidovska otazka v Americe nemuze se pro vzdy schovavati za vyhruzkami proti jejimu verejnemu projednani, ani tim, ze se stale a vyhradne, rozsiruji pochvalne zpravy o vsem zidovskem. Tato otazka je zde a neda se zkroutit obratnou propagandou v neco jineho. Zide Spojenych Statu prokazi sobe s svym rasovym soudruhum celeho sveta nejvetsi sluzbu, prestanou-li se svym prilis hlasitym krikem "antisemitismus" a pocnou s jinou toninou, nez s tou, ktera by snad mohla sluseti jedine bezbranne obeti, a postavi-li se zidovske otazce s otevrenyma ocima a s uvahou, cim by mel kazdy Zid, ktery svuj narod miluje, prispeti k jejimu reseni.

Tedy tento mezinarodni zidovsky typ, ktery domaha se svetovlady, nebo uz ji ma a provadi, tvori pro svou rasu hodne nestastny ud. Na internacionalnim Zidu ze stanoviska obycejneho Zida je nejtrapnejsim, ze onen jest prave tak Zidem. A napadno jest, ze tento typ neroste na zadnem jinem kmeni, nez zidovskem. Neni tomu tak, ze mezi internacionalnimi financnimi svetovladci jest jen nekolik Zidu, nybrz svetovladci jsou vyhradne Zide. Tento napadny zjev plodi tudiz trapnou situaci pro ony Zidy, kteri nepatri k temto svetovladcum a kteri nejsou dale nicim, nez narodem zidovske rasy. Kdyby byla svetovlada provadena lidmi ruznych ras, asi jako obchod se suchary, nemohlo by tech nekolik Zidu, kteri by se prilezitostne ocitli mezi onemi financnimi velicinami, stvoriti problem vubec; tento by zustal omezen na vykonavani svetovlady nekolika lidmi, bez ohledu na rasu nebo rod. Protoze vsak svetovlada jest cilem snahy, ktere dosahli pouze Zide a sice nikoliv obvyklymi metodami ostatnich tak zvanych dobyvatelu sveta, musi byti vztahovan problem bezprostredne k one zvlastni rase.

To prinasi dalsi obtiz: Nazyvaji-li onu skupinu svetovladcu jmenem "Zidu",  a jsou to Zide - neni vzdy mozno, odlouciti tuto jistou skupinu. Obezrely ctenar muze tak uciniti, ale Zid, ktery ma sklon cititi se urazenym, pocituje nekdy bolestne, slysi-li vytku, namirenou na skupinu "vyse nahore", jakoby platila jemu. Proc nemluvi se prece o teto vyssi vrstve jako o financnicich misto o Zidech?" - dalo by se rici. Protoze Zidy jsou. Na tom nesejde, stoji-li na listine bohatych vice nezidu nez Zidu. Neni rec o pouhych bohatych lidech, z nichz mnozi nabyli sveho bohatstvi urcitym systemem, nybrz o tech, kteri vladnou - a beze vseho jest zrejmo, ze byti bohatym a vladnouti jest dvoji vec. Svet ovladajici Zid ma bohatstvi, ale ma mimo toho jeste neco, co jest daleko mocnejsim bohatstvi.

Mezinarodni Zid nepanuje, jak bylo ukazano, protoze je bohaty, nybrz ze ma obchodniho a panovacneho ducha sve rasy v nejvyznacnejsim stupni a protoze se opira o rasovou vernost a solidaritu, ktera se nejevi u zadneho jineho lidskeho druhu. Predejte dnes svetovladu mezinarodniho Zida nezidovske, obchodne vysoce nadane lidske skupine, a cely mechanismus svetovlady se pravdepodobne rozpadne, protoze nezidovi schazi urcita   vlastnost - at  jiz lidska, nebo bozska, vrozena nebo ziskana - kterou ma Zid.

Nuze, lisi-li se Zid od ostatniho lidstva pouze svym vyznanim, nebo mravnim obsahem sveho nabozenstvi, kdyby existoval rozdil, byl by odstranen skutecnosti, ze zidovske vyznani podava zaklad k ostatnim dvema vyznanim. Mimo to je jisto, ze z Zidu, kteri sidli mezi anglicky hovoricimi narody, udavaji dva miliony svou rasu a ne svoje vyznani, a jen jeden milion udava posledni; jsou prvni mene Zidy nez druzi? Rozhodne necini svet rozdilu, tim mene vazeni badatele ras. Ircan, ktery zrekne se cirkve, zustava Ircanem, a prave tak Zid, ktery se zrekne synagogy, zustava Zidem. To  jest i jeho pocit, i neziduv.

Mohl by nastati jeste vaznejsi nasledek, kdyby toto opetovne tvrzeni Zidu bylo pravdivym; nebot pak by nastala potreba vysvetlovati zidovskou snahu po svetovlade s zidovskym nabozenstvim. Muselo by se rict: "Tito Zide dekuji za sve uspechy svemu nabozenstvi", a muselo by se badani obratit k nabozenstvi, jehoz vyznavani dopomaha svym vericim k takove vnejsi moci a bohatstvi. Ale jeste jina okolnost musela by se naproti tomu uplatnit. Svetovladni Zide nejsou vlastne ani pobozni. A treti okolnost, ktera se vnucuje poznani: nejpoboznejsi verici a nejposlusnejsi privrzenci zidovskeho nabozenstvi jsou - nejchudsi Zide. Chceme-li spatrit  zidovskou pravovernost, nosnou silu starozakonne mravnosti, nenalezneme ji mezi zidovskymi drziteli moci kteri sve vyznani v te mire unitarisovati, stejne jako unitari sve krestanstvi zezidovstili, nybrz u chudaku v postrannich ulickach, kteri pro sveceni sabathu obetuji svuj sobotni obchod. Tem jiste nepropujcilo jich nabozenstvi svetovlady, spise prinaseji osobni obeti, aby udrzeli sve vyznani nedotknutelnym proti modernistickym zmenam.

A tak, aniz by si vsimal novych popiracich pokusu, svet bude i nadale pohlizeti na Zida jako na clena jedne rasy. O houzevnatost teto rasy ztroskotaly vsechny pokusy o jeji vyhubeni. Udrzela se pri zivotni sile a moci sledovanim onech prirodnich zakonu, jichz poruseni mnohe jine narody bastardovalo. Zachranila se z minulosti do pritomnosti obema vysokymi hodnotami monotheismu a jednozenstvi, a stoji dnes pred nami jako viditelne znameni staroveku, z nehoz lze odvodit nas veskery duchovni majetek.

Ba, Zid sam bude date usilovati, aby se citil jako cast jednoho lidu, jednoho naroda, jedne rasy. Na tom nemeni niceho jakekoli vnikani a zabyvani se jinym myslenkovym svetem a verami a cizimi zvyklostmi. Zid jest Zidem, a pokud zustane vernym sve zcela nedotknutelne tradici, Zidem zustane. A sam o sobe bude miti vzdy pravo cititi, ze byti Zidem znamena, nalezeti vyssi rase.

Muzeme upustit od nejcastejsi zaloby, ze nejvetsi uspech Zidu je staven na bezectnosti. Nelze obzalovati zidovsky narod nebo kterykoliv jiny na zaklade vseobecneho obvineni. Nikdo, nez  Zid sam nezna lepe daleko rozsireneho nazoru, ze zidovske obchodni zvyky jsou vesmes nesvedomite. Nesporne muze obstati neprecitlivelost bez vlastni protipravni bezectnosti. Prave tak mozno cerpati povest, jiz poziva Zidovstvo odedavna v tomto smeru, ze zcela jinych pramenu nez  z vlastni zakorenene bezectnosti.

Jeden z moznych pramenu budiz ihned jmenovan. Zid jako obchodnik jest od prirody obratnejsim nez vetsina lidi jinych. Jsou pry jine rasy, ktere jsou v obchode prave tak hbitymi; mezi temito se Zid nezdrzuje. Tak tedy nehybnejsimu cloveku zda se prirozenym veriti, ze cilejsi clovek jest prilis hbitym, a stava se pri teto hbitosti neduverivym. Kazdy neduveruje chytrejsimu, i kdyz tato chytrost jest docela nezavadnou. Pomalejsi hlava dochazi snaze k mineni, ze ten, kdo pri obchodu kraci toliko zakonite dovolenymi cestami a cestickami, putuje dle libosti tez po nedovolenych cestach. Mimo to dostavuje se vzdy a lehce neduvera, ze ten, kdo obchod provadi, necini tak zcela pocestnymi klickami. Mene hybni, vazeni, cestne hovorici a jednajici lide budou miti vzdy pochybnosti o lidech, kteri nalezaji ve vsech vecech svuj prospech.

Jak stalete zpravy ukazuji, byli Zide narodem pro obchod posedlym - tak, ze mnozi je povazovali za pominute. Tak se stal Zid neoblibenym z obchodnich duvodu, ktere nemohly byti vzdy pripsany osobnimu mineni neb vynalezeni nepratel. Srovnejme napriklad pronasledovani, jez museli kdysi vytrpeti zidovsti kupci v Anglii. V starsi Anglii mel kupecky stav mnohe, velmi pocestne zvyky. Tak nesmel pocestny kupec nikdy sam zaciti obchod, dokud se mu tento nenabidl. Prave tak platila okrasa vykladnich skrini svetly nebo barvami, nebo lakajici vyklad zbozi v ocich publika za opovrzenihodnou a nekalou metodu, kterou se meli prebrat soudruhu v povolani jeho zakaznici. Konecne bylo naprosto proti mravu a kupecke zvyklosti, obchodovati s vice jak jednim druhem zbozi. Kdyz nekdo prodaval caj - nebylo tu nasnade, aby prodaval take cajove lzicky? Takovouto vyhlasku bylo by povazovalo tehdejsi verejne mineni za tak neslychanou, ze by novacek riskoval svuj obchod. Pro kupce bylo primerenym chovanim, jimz daval si zdani, jako by se nerad loucil se svym zbozim.

Lze si predstaviti, co se stalo, kdyz zidovsky obchodnik vnikl do teto houstiny obchodnich zvyklosti. Rozbil je proste. Za onech casu mel mrav silu Bohem narizeneho zakona; Zid zpusobem sveho pocinani musel se tudiz jeviti jako veliky hrisnik. Kdo rozbil tyto pocestne obchodni zvyky, nezastavi se zajiste pred nicim! Zida nutkalo, aby prodaval. Nemohl-li zakaznikovi prodati jeden druh zbozi, mel jiny v druhe ruce a nabizel jej. Z zidovskych kramu staly se bazary, predchudci dnesnich obchodnich domu, a stary anglicky mrav - jeden kram pro jedno zbozi- byl zlomen. Zid behal za obchodem, pronasledoval, umluvil jej. Byl puvodcem "rychleho obratu a maleho vydelku". Zavedl splatkovy system. Jediny, ceho nemohl snesti, byl klid a stalost! Uciniti veci pohyblivymi bylo jeho jedinym umyslem. Byl otcem reklamy - za casu, kdy jiz pri verejnem oznameni polohy kramove mohlo v obecenstvu vzniknout podezreni, ze je majetnik v peneznich nesnazich, ze stoji pred bankrotem, a ze pouziva poslednich zoufalych prostredku, k nimz by se zadny svedomity kupec nesnizil. .

Od te doby projevil Zid vzdy tutez obratnost. Jeho schopnost, svesti proudy penez k sobe, spociva na instinktu. Jeho usazeni se v nektere zemi stvorilo dalsi zakladnu, na niz mohli jeho rasovi soudruzi se cinne osvedciti. Rozhodne byly vsechny zidovske obchodni obce ve vzajemnem spojeni; zda jako prirozeny vyraz zdedenych vloh, nebo jako vedomy plan rasove jednotnosti a vernosti - tot lhostejno. V te mire, v jake rostlo jejich bohatstvi, vaznost a moc a v jake ziskavali sve vztahy k vladam a k zivotnim zajmum zeme, kde pusobili, v te mire musela prirozene prejiti hlavni moc i na centralni obec, at uz byla ve Spanelsku, nebo v Holandsku nebo v Anglii. At uz umyslne nebo ne: byli pevneji spolu spojeni, nez mohla byti jinak rozlicna odvetvi nejakeho obchodu, protoze tmel rasove jednotnosti,  paska rasoveho bratrstvi dle povahy veci nemohla byti u nezidu tak pevnou jako mezi Zidy. Nezide nemysli sami o sobe jako nezide, a nikdy nepocituji zavazku k nezidovi jako takovemu. A tak byli ochotnymi agenty zidovskych planu za casu a na mistech, kde zidovskym drzitelum moci nebylo vitano, aby to bylo verejne znamo. Ale nikdy nebyli na poli svetovlady uspesnymi souperi Zidu.

Od jednotlivych obci sbihala se moc k obci ustredni, kde sedeli hlavni bankeri a hlavni kapitani obchodu. Z centraly opet proudily poukazy nesmirne ceny a pomoc vsude tam, kde ji bylo potrebi. A tak pochopime lehce, ze za teto situace narod, ktery se oproti Zidum nestavel priznive, trpel tim; ze vsak naopak narod, ktery vsem jejich pranim vyhovel, byl jimi protezovan. Jest verohodne dokazano, ze nekolika narodum svetovym dali pocitit svou nemilost.

Tento system, ktery odedavna trval, existuje dnes v jeste vetsim rozsahu. Zatim jest vsak i dnes ohrozen jako nikdy predtim. Pred padesati lety stalo mezinarodni bankovnictvi, ktere bylo ovladano hlavne Zidy - svetovymi makleri - ve svem nejvetsim rozkvetu. Vykonavalo vsude naddozor nad vladami a financemi. Tu povstalo neco noveho: prumysl nabyl takoveho rozpeti, jakeho netusili ani nejmoudrejsi proroci a pozorovatele. V te mire, v jake mu pribyvalo na sile a moci, prumysl se stal mocnym peneznim magnetem, ktery stahoval bohatstvi sveta do sveho okruhu - ne pro pouhe heslo "miti penize", nybrz aby bohatstvi pracovalo. Produkce a zisk z produkce, misto pujcek a uroku z pujcek byly po jistou dobu hlavnimi metodami. Prisla svetova valka, na niz  meli svetovi makleri nesporne velky podil - a nyni stoji proti sobe obe mocnosti, prumysl a finance v boji, ktery rozhodne, ma-li opet vladnouti penezni moc nebo produktivni prumysl. Toto rozhodnuti je jednim z duvodu, ktery privadi zidovskou otazku pred soudni stolici verejneho mineni.

Zjistiti toto a zkusiti znamena prave tolik, jako pripustiti prevahu zidovske mohoucnosti. Rici: Zid ma neobycejne uspechy a proto musi byti drzen na uzde, jest neudrzitelnym stanoviskem. Prave tak nespravne bylo by tvrzeni, ze rovnopravna spoluprace Zidu byla by pro lidstvo celkem vzato skodlivou. Bylo by snad mozno ukazat, ze byla az do tohoto okamziku uzitecnou. Uspech neda se ani obzalovati, ani odsouditi. Mluvi-li zde vubec moralka, deje se tak jen vzhledem k pouziti dosazeneho uspechu. V tom vrcholi cela otazka, kdyz byly predchazejici zkusenosti zjisteny: Ma-li Zid jednat jako dosud, nebo vyzaduje jeho povinnost k lidstvu jineho pouziti dosazeneho postaveni?