VII.

Baron Montefiore

Jeste jednou musime prerusiti chod sveho badani o moderni zidovske otazce, abychom pozorovali objeveni se teto otazky v jinem okrese, a to v podobe dvousloupcoveho uvodniku "Z dneska" v Hearstovych listech z 20. cervna 1920, z pera Artura Brisban. Nazyvati jej nejvlivnejsim zumalistou zeme, znamenalo by rici prilis mnoho, ale jiste nalezi k tuctu nejctenejsich. Zahaji-li tedy takovy denni spisovatel razu pane Brisbanova verejne uvahu o zidovske otazce, jest to jen skutecnosti, ktera zde ziskava na dulezitosti.

Pan Brisbane nestudoval zidovske otazky. Pri soukromem rozhovoru by pravdepodobne uznal, ze skutecne o tom nevi niceho - ackoliv takove priznani s tonem urcitosti, jehoz uziva ve verejnosti, dalo by se sotva uvesti v soulad. Jako zdatny novinar vi vsak, jak chopiti se teto otazky, zada-li denni potreba novin, aby byla odbyta obratem ruky. Kazdy pisatel uvodniku tomu rozumi. V kazde rase jest neco dobreho a neco spatneho, nebo: kazda rasa vykazuje radu vynikajicich muzu, nebo: hrala zajimavou roli v dejinach - to staci pro citelny uvodnik o narodu, ktery nejakym zpusobem vstoupil do lidskeho spolecenstvi. Neni k tomu potreba vubec studovati otazku v jejim vlastni m obsahu; jista skupina naroda jest takovym casopiseckym clankem zpracovana, a nikdy se jiz veci nedotkne. To vi kazdy novinar.

A prece i protoze pan Brisbane zil dlouho v New Yorku a mel financni spojeni zavazneho druhu s jistymi zajmovymi skupinami nasi zeme, protoze bezpochyby nahledl vice mene do vnitrniho chodu velkych trustu a bankovnich skupin, a stale je obklopen spolupracovniky a radci zidovske rasy, musel si o veci utvoriti take usudek. Nepatri vsak k obchodu novinarovu, aby vyslovil sve myslenky o rasovych skupinach sve zeme, prave tak, jako neni veci vystavovatelovou vyslovovati mineni o majetnicich vystavenych predmetu. Casopis ma silne vymezene pravo vzbuzovati pohorseni a prave tak omezene moznosti, kdy se ma citit k tomu opravnenym.

Kdyz se tedy pan Brisbane citil nutkan psati o zidovske otazce, dalo by se predvidati, co bude psati. Diviti se bylo mozno pouze tomu, ze vubec citil pohnutku psati. Pocitoval to opravdu jako pronasledovani Zidu, kdyz je cinen pokus objasniti zacatek a duvody jich vlivu ve Spojenych Statech neb nekde jinde? Citil s ostrovtipem zdatneho novinarskeho podnikatele, ze se zde naskytla prizniva prilezitost, ziskati si pozornost nejvlivnejsi skupiny New Yorku a cele zeme? Nebo - a toto je v risi moznosti - chtel vec obejiti, az jej dojdou jiste podnety k nedelnimu uvodniku, nebo az nekteri akcionari daji mu poznati sva prani? Tim nechteji byti pohnutky pane Brisbanovy naprosto podezrivany, nybrz pouze podotknuto na jak tenkych nitkach muze takovy uvodnik viseti. Spravnejsim vsak jest: Veri pan Brisbane, ze napsanim nedelniho uvodniku jest hotov s veci a ze tim je otazka rozlustena? To jest nejhorsi na casopiseckem spisovatelstvi: Jakmile se proslo ve zdravi a bez pohorseni s jednim uvodnikem, jest tim vec odbyta, pokud se tyka pisatele. Alespon jest tomu tak pravidelne.

Doufejme, ze pan Brisbane neni s otazkou hotov. Nemel by opustiti tak zavaznou otazku, aniz prispel necim k jejimu reseni; ve svem nedelnim uvodniku tak neucinil. Dopustil se dokonce omylu, ktere musi napraviti dalsim studiem. "Co jest s Fenicany?" taze se. Mel se o tuto otazku starati, kdyz se zabyval studiem veci. Nebyl by se dopustil onoho politovani hodneho omylu, ze uvedl Fenicany do tak uzkeho spojeni se Zidy. Zid by to neucinil. Ale v zidovskem propagacnim clanku, psanem pro nezidovske ctenarstvo, zda se to dovoleno. Sami Fenicane zajiste nikdy nepomysleti, ze by souviseli se Zidy nejakym zpusobem a Zide nemeli o tom take tuseni. Kdyz v nicem, toz se lisili v namornich pomerech. Fenicane staveli nejen lode, ale dodavali pro ne i muzstvo. Zid sveroval spise svuj kapital nez sebe nejake lodi. I v kazdem jinem vztahu byly hluboke a ostre rozdily mezi obema narody. Pan Brisbane mel se drzeti v tomto bode sveho vykladu zidovske encyklopedie. Doufejme, ze se ujme opet sveho studia a potesi svet tim, co najde jeste netisteno v pouze psanych zidovskych spisech. Zde nebezi skutecne o otazku, jako je treba kulatost zeme: Zidovska otazka neni odbyta a bude projednavana.

Pan Brisbane jest s to podniknouti badani o tomto predmete na vlastni pest. Ma velky stab spolupracovniku a da se predpokladati, ze jsou mezi nimi nezide nepodplatitelneho charakteru. Ma organizaci, obetkavajici svet; podle zmeny jeho reci a nahledu, ktere nastaly po jeho zkusenostech ve svete, kde se dela zlato, ma i moznost nahlednouti hluboko do jiste skupiny lidi a do jistych mocenskych usili- proc nechape techto otazek jako svetovy problem a nevychazi na skutecnosti a reseni? To jest ulohou, hodnou kazdeho novinarskeho podniku. To by umoznilo Americe, aby prispela k reseni, k nemuz musi prispeti, ma-li tato otazka prestati byti strasakem, jimz byla po staleti. Vsechny reci na zemi o "lasce k bliznimu" nemohou nahraditi dukladne probadani, protoze pozaduji od lidi, aby milovali ty, kdoz pracuji drave, rychle a lstive, aby nad nimi dosahli vlady. "Co jest na Zidovi nespravneho?" jest prvni otazkou. Druhou: "Co jest na Zidovi nespravneho, ze je prvni mozne?"

Znamena to neco pro pana Brisbane? Premyslel jiz o tom, jak to jednou skonci? Muze osvoboditi tento uspech od kazde vlastnosti, kterou lidstvo pravem shledava pokarani hodnou? Uspokojuje ho zpusob, jakym je pouzivano tohoto obchodniho uspechu tam, kde je smerodatnym? Je ochoten dokazati, ze tento dekuje za svuj puvod pouze tem chvalyhodnym vlastnostem, ktere vypocitava a zadne jine mene chvalyhodne? Souhlasi s konkurencnim bojem Harrimanskych zeleznic, financovanym Zidy? Slysel uz nekdy, ze byly zidovske penize vlozeny do reelniho zeleznicniho podniku?

Mohli bychom podati panu Brisbanovi ona themata ve forme rady clanku, jez by pusobily na neho i na jeho ctenare na vysost poucne, kdyby poveril nestranne muze sbiranim materialu skutecnosti. Jeden z tech clanku mohl by byti nazvan: 'Zide na mirove konferenci". Jeho lide musi zjistit, kdo byli nejvyznacnejsi osobnosti na ni; kdo vychazel a vychazel nejcasteji a nejvice zamestnan; komu byl umoznen co nejotevreneji pristup k nejdulezitejsim osobnostem a vyborum; ktera rasa dodala tam nejvetsi pocet soukromych tajemniku; ktera rasa postavila nejvice hlidek, jimiz se muselo projiti, aby se prislo k muzum, kteri pozivali vaznosti; ktera rasa sla ve sve snaze nejdale, aby ucinila z konference radu slavnosti pri tanci a bohatych hostinach; kteri soukromi ucastnici zvali vedouci cleny konference nejcasteji k intimnim vecirkum?

Kdyby pan Brisbane se svou uznanou schopnosti k zpravodajstvi vychoval sve lidi pro tuto ulohu a dal pak vytisknouti, co mu prinesou, napsal by kus dejin, ktery by znamenal dokonce meznik v jeho vynikajici draze nakladatelske.

Mohl by treba vydati druhou kapitolu o mirove konferenci, asi jako: "Jaky program zvitezil na mirove konferenci?" Jeho lide museli by se pokusit o zjisteni umyslu a ucelu, ktere vedly Zidy v tak znacnem poctu a vyznamu do Parize a jak svuj program uplatnili. Obzvlaste museli by prozkoumati, byl-li zamitnut nebo zmenen jediny bod jejich programu. Dale, nezadali-li Zide, kdyz dosahli ceho chteli, jeste vic a nedostali-li i toho, ackoliv to znamenalo prednost vuci ostatnimu svetu. Pan Brisbane by se asi dozvedel k svemu uzasu, ze ze vsech programu, ktere byly predlozeny konferenci - a nevyjimajic hlavniho programu, o nejz opirali lide tak velke nadeje - jediny, ktery prosel hladce, byl program zidovsky. Vsechno to by se mohl dozvedeti, kdyby patral. Zustala by pouze otazka: Co by si pocal s materialem, kdyby jej dostal?

Je si pan Brisbane jen trochu vedom z onoho neprizniveho stanoviska, ktere mu skyta jeho postaveni v nacionalni zurnalistice, ze v nasem hospodarskem zivote pusobi prvky, ktere se nedaji jasne pochopit ani pojmem "prace" ani "kapitalem"? Vi vubec o jiste moci, ktera v produktivnim smyslu neni ani praci, ani kapitalem, jejimz zajmem a snahou jest, aby co mozna nejdale od sebe oddelila a rozstepila kapital a praci, tim, ze je brzy vydrazdena prace, brzy kapital? Pri svem studiu hospodarske situace, na jejimz opacnem konci spociva tajemstvi, obrnene proti kazdemu vysvetleni, pan Brisbane musel by zpozorovati, alespon zablesk neceho, co pusobi jeste dale za poslednimi kulisami.

Nahledl do obchodu bavlnou nasi zeme, do zmeny majetkove bavlnikovych plantazi a do umyslneho ztezovani vyroby bavlny, pocinajic vyhruzkami bank, az po zmeny cen pro sukna a odevy? A uvazoval pri takovem pozorovani o jmenech tech, kdoz maji pri tom ruku ve hre? Chtel by se dovedeti, jak se to dela a kdo to dela? Vsechny tyto veci mohl by nalezti a oznamiti to lidu, kdyby se jeho zdatny stab odborniku a spisovatelu zabyval touto otazkou. Citi-li se dosti volnym, aby tak ucinil, vi on sam nejlepe: Snad ma soukrome duvody, nebo duvody ucelne, aby tak neucinil.

At jest tomu jakkoliv, nezname duvodu, ktere by mu branily v dukladnem prostudovani otazky - skutecnemu studovani, nikoli pouze vrzeni letmeho pohledu pro pouhou cenu novoty - a ucinil si o ni svuj vlastni oduvodneny posudek. V tom by zajiste nebyla zadna nesnasenlivost. Tak jak se dnes veci maji, pan Brisbane neni schopen zaujmouti stanovisko ani pro ani proti. Muze odstrciti ji jako obtiznou; asi tak, jako byvali otrokari chteli odstranit nepratele otroctvi. Z techto duvodu neni jeho nedavna obhajoba Zidu vubec zadnou obhajobou. Podoba se spise namluvam o prizen. Jeho hlavni odpor smeruje zdanlive proti tomu, co on nazyva rasovym predsudkem a rasovou nenavisti. Skutecne, kdyby se mel nekdo obavati, ze by upadl pri studiu nejakeho hospodarskeho problemu do takoveho dusevniho zmatku, bylo by lepe, kdyby od toho vubec upustil. Zalezi na badatelske metode neb na badateli, povstanou-li z veci predsudky a nenavist. Bylo by ale ubohym vysvedcenim pro ucence, ktery by chtel pouziti teto vymluvy, at jiz ve prospech svuj nebo jinych podrizenych po leta jeho duchovnimu vlivu.

Prave vedeckym studiem zidovske otazky budou odstraneny a zamezeny predsudky a zast. Mame predsudky proti necemu, ceho nezname a nenavidime, cemu nerozumime. Studium zidovske otazky vytvori znalosti a nazory, a to nejen pro nezidy, ale i pro Zidy. Tito jich potrebuji prave tak, ne-li spise nez nezide. Bude-li Zid prinucen, aby veci videl, jim rozumel a projevil souhlas, zmizi nejvetsi cast otazky v rozreseni vyssiho spolecneho porozumeni.

V tomto navrhu ke snasenlivosti spociva ovsem nebezpecna klicka. Snasenlivost vyzaduje predevsim snaseni pravdy. Dnes se ji pozaduje k potlacovani pravdy. Snasenlivost muze platit jen tenkrate, bylo-li dosazeno vseobecneho souhlasu v tom, co ma byti snaseno. Nevedomost, utisk, umlcovani, hrani na schovavanou - neni snasenlivosti. Zid nebyl nikdy trpen ve vyssim smyslu, protoze nebyl nikdy pochopen. Pan Brisbane nepodporuje porozumeni pro tento narod, tim ze cte "proste psanou" knihu a vrhne-li nekolik zidovskych jmen do zaplavy pismen! Jest sam sobe dluzen, aby se teto otazky uchopil, at jiz verejne pouzije svych vysledku nebo nikoliv.

Pan Brisbane mel by studovati tuto otazku pro svetlo, jez by takove studium vrhalo na jine veci, jimiz se on zakryva. Podporoval by toto svetlo, kdyby casem uverejnil nektere ze svych vysledku, protoze takova uverejneni uvedla by jej ve styk se vsemi castmi Zidovstva, ktere nemuze poznat vzdy ochotny vydavatel. Jiste byl zaplaven uznanimi za svuj clanek; byl by vykonal skutecnou osvetovou sluzbu, kdyby byl obdrzel nekolik meric vyjadreni protichudnych. Neda se porovnat nic, co se mu dosud prihodilo, s tim, co by se stalo, kdyby byl uverejnil jen jednu ze skutecnosti, ktere mohl objevit pomoci nezavisle podpory.

Kdyz pan Brisbane psal o Zidech, bude miti, doufejme, otevreny zrak pro vyjadreni jinych o temze temate. Ve sve latce ke cteni najde vice poukazu k Zidum nezli drive pozoroval. Nektere daji se nalezti v prilezitostnych poznamkach a clancich jeho vlastni ho casopisu. Drive nebo pozdeji narazi kazdy vazny badatel a kazdy poctivy spisovatel na stopu, ktera vede k zidovske moci ve svete. "Dearborn Independent" cini systematicky a obsirne jen to, co jine publikace vykonaly uryvkovite.

Na verejnem tisku Spojenych Statu spociva pravy strach pred Zidy- strach, ktery jest citelny a jemuz nutno jiti na kloub. Nemylime-li se, take pan Brisbane pocitil toho strachu, treba si toho nebyl snad ani vedom. Neni to strach, aby se nektere rase neublizilo - my vsichni meli bychom takovou pocestnou starostlivost pocitovati - nybrz strach, aby se o Zidech neuverejnilo nic jineho nez neomezena chvala. Nezavisle premysleni presvedcilo by jej, ze americka zurnalistika stoji pred ulohou, aby omezila tuto chvalu ve prospech uvazene kritiky.