IX.

Pocinajic timto uverejnenim byla u nas prolomena klatba ve veci zidovske otazky a zidovskeho svetoveho programu mocenskeho. Dnes je mozno vysloviti slovo "Zid" ve zcela vaznych rozpacich bez bazne nebo zastraseni. Dosud to platilo jako zvlastni prednost samotnych zidovskych publicistu, a tito pouzivali tohoto slova vyhradne k dobre promyslene a priznive propagande. Mohou odstraniti z verejnych skol mista ze Shakespeara, protoze tato vzbuzuji u Zidu pohorseni, mohou se domahati odstraneni nejakeho obrazu Sargentova z Bostonske knihovny, protoze zobrazuje rozpadajici se synagogu. Padne-li vsak z nezidovske strany poznamka, naznacujici, ze nezid prisel Zidovi na kloub, ozve se ihned prudka vytka zaujatosti.

Nasledek zjevil se u nas v zakazu reci, ktery ma malo sobe podobnych v nasich dejinach. Pri jedne hostine uzil nedavno jisty recnik slova "Zid" vzhledem k obchodum nekolika zidovskych bankeru. Jeden zidovsky" host vyskocit a chtel vedeti, povazuje-li recnik za "americky mrav", oznacovati jeho rasu takovymto zpusobem. Recnik odpovedel: "Ovsem", a sklidil za to souhlas posluchacu. V kazde casti zeme byly jazyky obchodniku podvazany po leta nenapsanym zakonem, ze Zide nesmeji byti nikdy oznacovani jako Zide.

Nikdo by nebyl mohl pred rokem predpovedeti, ze casopis jako "Chicago Tribune" se presvedci o tom ze jest dobrou politikou pro casopis, uverejniti  a prvni strance v prvnim sloupci vydavatelskym pravem chraneny clanek o zidovskem svetovladnem programu, vytisknouti v nadpis slovo Zid tucnymi pismeny a ponechati toto slovo v samotnem clanku nezmeneno. Nebo se to dela, jako ucinil jisty casopis na Vychode pri temze predmetu: vsude, kde ve clanku prichazel vyraz "mezinarodni Zid", byl retusovan ve "financnika".

Jak bylo jiz drive zjisteno, patri k tomu take nase zpravodajska sluzba, ackoliv mozno miti za to, ze vzhledem k zidovskemu vlivu nebyla tato patrani provadena s touze vytrvalosti, jako v jinych pripadech. Prece vsak vime z zidovskych pramenu, nerku-li jinych; ze ministerstvo spravedlnosti Spojenych Statu jevilo po jistou dobu takovy zajem, ze zahajilo setreni.

Proti vynoreni se zidovske otazky v americkem myslicim svete vystoupilo se ihned se zidovske strany tvrzenim, ze tu bezi o zbozi, dopravene z Nemecka, ze antisemitska vlna, ktera se rozlila po Nemecku a vycistila nemeckou vladu od premocnych zidovskych revolucnich vlivu, jest pouze klickou, aby se uvalila vina na porazce nemecke na Zidy. Prave nyni prohlasuji americti rabini jednomyslne, jak pry dejiny ukazuji, ze nasledoval po kazde velike valce novy "utok" na Zidy. Jist ovsem nepopiratelnou skutecnosti, ze kazda nova valka otevira narodum oci k prohlednuti moci, kterou pusobi mezinarodni zidovsti penezni vladci na vedeni valky a dalo by se souditi, ze takova skutecnost zasluhuje lepe oduvodneneho vysvetleni nez tak zvanou "predpojatosti". Jak dale ukazuje clanek v "Tribune" a jak potvrzuji vsechny skutecnosti, neomezuje se zajem o zidovskou otazku pouze na Nemecko, ba neni tam ani nejsilnejsim. Prave ty "ruzne tajne sluzby dohodove" byly v teto veci nejcinnejsimi.

Ve clanku jsou dalsi zjisteni: "V radach komunistickych jest jedna skupina teto (druhe) strany, ale nezastavuje se zde. Pro jeji vudce jest komunismus pouze vedlejsi veci." (To pripomina vyrok Lorda Eustace Percyho, otisteny v kanadske "Jewish Chronicle": "Ne proto, ze se Zid stara o positivni stranku radikalniho svetoveho nazoru, ne proto, ze si preje ucastniti se nezidovskeho nacionalismu nebo nezidovske demokracie, nybrz protoze nenavidi kazdeho stavajiciho nezidovskeho systemu vladniho.") "Jsou schopni vyuziti povstani islamu, nenavisti centralnich mocnosti proti Anglii, japonskych zajmu na Indii a obchodnich protiv mezi Amerikou a Anglii."

Nutno pripustit, ze to jsou skutecnosti dosti znepokojujici. Kdyby se nasly v nejakem letaku bez zodpovedneho spisovatele, prumerny ctenar by  je zajiste nechal nepovsimnuty, jako hloupou vec: jak malo zna prumerny ctenar ony tajne vlivy, zasahujici do jeho zivota a upravujici jeho osud: Ale ve velkem casopise museji byt jinak oceneny. Take "Tribuna" nezustala pouze na jednom clanku. Dne 21. cervna 1920 vysel uvodnik "Svetove nestesti". Tento mel zrejme zabranit moznym nedorozumenim stran ucelu prvniho clanku. "Zidovsky raz tohoto hnuti," tvrdi, "bazi po nove rasove svetovlade." "Tribuna" k tomu dodava, ze spolupusobi-li Zide jinych zemi snad z prirozenych duvodu na tomto svetovem nestesti, Zide Anglie a Spojenych Statu jsou "nejhodnejsimi loyalisty a koservativnimi nositeli nacionalnich tradic". Bylo by to krasne, kdyby tomu tak bylo. Snad je tomu tak u deseti z tisice Zidu, kteri drzi v rukou oteze vsech vlad, a kteri se za poslednich sesti tragickych let zabyvali svetovymi zalezitostmi zpusobem, jenz musi byti jednou objasnen. Jest nestastnou okolnosti, ze vsichni americti a anglicti Zide musi snesti na nejaky cas stav neklidu, ktereho by kazdy clovek rad je usetril, ktery se vsak zda nevyhnutelnym do te doby, az bude vyslovena cela pravda a az zidovska masa setrese se sebe ty, kteri prijimaji jeste dnes jeji nejhlubsi uctivost.

Stoji za namahu podporovati protivy a podobnosti ucinku, ktery vyvolava jmenovane hnuti ke zrizeni zidovske svetovlady nezidu a Zidu. Zidovsti spisovatele ji popiraji bezvyhradne: "Vse jest falesne, vsechno je vymysleno neprateli Zidu, aby byly vyvolany nenavist a vrazdy." V te mire, v jake se hromadi dukazy, meni se jejich ton. Dobra, rekneme, ze by to byla pravda: "bylo by se lze diviti, kdyby tito nebozi, potlacovani Zide, svym  utrpenim skoro k silenstvi dohnani, snili o tom, jak poraziti sve nepratele a zaujmouti treba mista statni moci?"

Nikdy by se nepustili do neceho podobneho." Kdyby vsak nezidovsky duch vnikl hloubeji do stavu, jak se veci maji, pak by musel pripustiti existenci jisteho druhu prevratneho svetoveho hnuti, jehoz moc otrasla dokonce nasi zemi, a ze vedoucimi duchy jsou revolucni Zide. Dojde-li se k tomuto bodu, ukaze se bud ochota, souhlasiti s teorii, ze hnuti jest dle puvodu, agitace, provedeni a cile skutecne zidovske, nebo vznikne teorie, ze jest sice hnutim nesporne svetovym, ale pouze nahodne zidovskym. Tento konecny ucinek na Zidy a nezidy bude priznanim, ze vskutku existuje neco, co odpovida uvedenemu hnuti. Tak napriklad "Christian Science Monitor", jehoz vyznam jako casopisu nebude nikdo popirat, pravi v nedavnem uvodniku o tomto predmete:

"Pres to bylo by soudnym omylem, domnivati se, ze zidovske nebezpeci jiz neexistuje, dame-li mu jine jmeno a jinou atmosferu. Toto nebezpeci mozno take nazvat, podle jedne z nejvznesenejsich knih Stareho zakona "hruzou v noci", nebo  vedome nebo nevedome mini profesor Nilus totez, co chape zalmista mocnostmi duchovniho zla. Jinymi slovy, pro toho, kdo rozumi znamenim doby, jest necim nepopiratelnym, ze existuje tajna, mezinarodni politicka organizace, ktera nepretrzite pracuje prostrednictvim sve psychologicke kancelare, zatim co lidstvo, misto aby bdelo, lezi v hlubokem spanku" - "Monitor" varuje pred predpojatostmi a pred nevaznosti zakonu dukazu; jest zcela na miste a pranim kazdeho, kdo se obira timto predmetem. Ale daleko casteji povstavaji nesnaze z nevaznosti ke skutecnostem nez k dukazum. Mozno s urcitosti rici, ze vetsinou panuji predsudky proti skutecnostem a v rozporu se skutecnostmi a nejsou jimi zpusobeny. Dluzno varovati pred dvema predsudky, chceme-li se zabyvati blize touto otazkou. Predne, ze zidovsky program svetovlady jest teprve mladsiho puvodu. Pri pouhem zmineni se o tomto programu, mysli nezide pravdepodobne, ze byl sestaven teprve v poslednim tydnu, nebo posledni rok, v kazdem pripade vsak v nejnovejsi dobe. Tomu tak nemusi naprosto byti a tim mene je tomu tak pri zidovskych vecech. Da se lehce nahlednouti, ze kdyby mel byt program sestaven teprve dnes, musel by byti zcela odlisnym od toho, ktery lezi dnes pred nami. Moderni program existuje take, ale neda se co do rozsahu a dukladnosti srovnati s tim, ktery existuje jiz od davne doby. Dokonale ustavy neviditelnych vlad nejsou tvorbami tajnych schuzek spise je to staleta nahromadena prace a zkusenosti. Mimo to, treba ze moderni pokoleni je nakloneno nevazit si takovych planu, jest prece holou skutecnosti, ze tyto plany existuji jiz po staleti jako rasovy ideal, vazny duvod pro jejich uctive prijeti nebo zdatne provedeni pro zijici pokoleni. Zadna idea neni hloubeji zakorenena v Zidovstvu, nez ta, ze jsou vyvolenym narodem a ze jejich budoucnost ma byti skvelejsi jejich minulosti. Velka cast krestanskeho sveta uznava tento vyrok, a mozno i ze je pravdivym, ale v jistem mravnim svetovem radu nemuze byti uplatnen metodami, jichz bylo a bude pouzito.

Avsak zminka o vysokem stari ideje o vyvolenem narode uvadi nas na myslenku, ze by bylo pochopitelno, kdyby byl mezi vsemi programy, ktere se kol teto idey vytvorily, aby privodil jeji plne dejinne uskutecneni, take jeden stary, k nemuz prispivaji nejmoudrejsi duchove Izraele svym nejlepsim z hlavy a srdce, aby zajistili jeho uspech. Ze takovy plan existuje, verili mnozi, kteri hluboce vnikli do skrytych veci sveta, a ze tento plan zazil nekdy jisty druh kostymni zkousky na malem jevisti, bylo opet virou muzu, jichz vedeni se neda absolutne popriti.

Druhy predsudek, proti nemuz se musime ochranit, jest, ze kazdy jednotlivy Zid, ktereho potkavame, zna tento program. S hlavni ideou konecneho triumfu Izraele jest obeznamen kazdy Zid, ktery udrzoval spojeni se svym narodem. Avsak o zvlastnich planech, trvajicich od staleti ve vyrazne forme k zvetseni toho triumfu, vi prumerny Zid prave tak malo, jako kazdy jiny - prave tak malo, jako vedel prumerny Nemec o tajnych planech vsenemecke strany (loze), jejiz ideje rozpoutaly a privodily posledni valku (I. svetovou - pozn. red. TP). Prumerny Zid neni zasvecen do planu tajne skupiny, vyjimajic pouze zvlaste vybrane pripady. Zajiste chapeme, ze zadnemu Zidu neni protivnym uskutecneni zidovskeho triumfu. A budou-li prostredky, jichz bude na konec pouzito, trochu nasilne, kazdy Zid spatri v tom zajiste jen velice nedostatecnou odplatu na nezidovskem lidstvu za utrpeni, ktere toto zpusobovalo pry po staleti synum Jakubovym.

Vyradime-li uvedene predsudky, dojdeme prece k nevyhnutelnemu zaveru, ze trva-li takovy zidovsky svetovladny program, musi existovati s vedomim a vydatnou pomoci jisteho poctu individui a ze tyto skupiny individui musi miti nekde oficielni hlavu. U tohoto bodu se bude musiti zastaviti snad vice badatelu, nez u kterehokoliv jineho. Pomysleni na nejakeho zidovskeho svetovladce zni prilis cize pro rozum, jenz neni v neustalem styku s hlavni otazkou. A prece zadna rasa nesnese instinktivneji potize ochotneji nez zidovska, zadna rasa nebazi a nevazi si mocenskeho postaveni jako tato. Jeji porozumeni pro cenu mocenskeho postaveni vysvetluje teprve zvlastni prubeh veskereho jejiho jednani. Zid jest v prve rade honcem po zlate, protoze az do tohoto okamziku jest zlato jedinym znamym mu prostredkem k ziskani moci Zidu, kteri si vydobyli vyznacnych mist jinym zpusobem, jest pomerne malo. To neni snad nejakym antisemitskym povidanim: proslaveny anglickozidovsky lekar, dr. Barnard of Oven tvrdi totez: "Vsechny ostatni prostredky spolecenskeho vyznamenani jsou Zidovi nepristupny. A zajistuje-li, jak on vi, bohatstvi, spolecenske postaveni, uctu a pozornost, ma byti za to karan, snazi-li se dosahnouti bohatstvi, aby si jim koupil spolecenske postaveni, neb spolecnost, sklanejici se tak ochotne pred oltarem mamonu?"

Jest v pritomne dobe takovy kral ve svete? Ne-li, jsou zde zajiste lide, kteri by mohli krale zvoliti. Jiz od predkrestanske doby neni zidovskeho krale, ale priblizne az do 11. stoleti byla "knizata vyhnanstvi", hlavy Zidu, roztrousenych mezi narody. Byli a jsou dosud nazyvani "Exilarchy", knizaty vyhnanstvi. V jejich druzine byli mudrci izraelsti; vydrzovali dvur a davali zakony svemu lidu. Zili, kde to cinily cas a okolnosti nutnym, v krestanskych nebo mohamedanskych zemich. Vzal-li urad za sve s poslednim verejne znamy exilarchou, nebo zmizel-li pouze z hladiny dejin, zrekli-li se ho uplne, nebo trva v jine forme, jsou otevrene otazky. Ze existuji urady pro zidovskou svetovou opravnenost, jest vseobecne znamo. Ze existuji svetove organizace zidovske - tj. organizace uvnitr samotne velice silne obce zidovskeho lidu - jest prave tak znamo, jako okolnost, ze v urcitych zidovskych jednanich na vyboj i odboj panuje jednotnost na celem svete. Nic na situaci nebo nazorech Zidu nemuze se jeviti protismyslnym, pokud jde o existenci exilarchy v pritomne dobe, spise musela by byti tato myslenka Zidum silnou utechou.

Existuje tedy nejaky zidovsky Sanhedrin, vladnouci neb poradni korporace zidovska, vykonavajici naddozor nad vecmi sveho naroda po celem svete? Zidovsky Sanhedrin byl nanejvys zajimavym zarizenim. Jeho puvod a zpusob jeho ustavy spocivaji v temnotach. Sestaval z 71 clenu vcetne predsedy a vykonaval ulohu politickeho senatu. Nelze poznati pramen, z nehoz Sanhedrin odvozoval svou vladni moc. Nebyla to volebni korporace. Nebyl demokratickym a nemel povahy nejakeho zastupitelstvi. Nebyl odpovednym lidu. Ve vsech techto vlastnostech byl zcela a naprosto zidovskym. Sanhedrin byt zvolen knizetem nebo knezem ne proto, aby hajil zajmu lidovych, nybrz aby podporoval vladare v jeho spravnich pracich. Shromazdil se na rozkaz, nebo byl stalym a povolaval sve cleny. Jeho zrizeni, zda se, bylo tehoz druhu, jako vseobecne znamy system, pomoci nehoz se udrzuje jedna aristokracie u vesla bez ohledu na politicky vyvoj naroda. "Zidovska encyklopedie" pravi": "Sanhedrin, ciste aristokraticky ve svem charakteru, mel svou autoritu pravdepodobne sam ze sebe, tim, ze se skladal ze clenu nejvlivnejsich rodin slechty a knezstva."

Sanhedrin vykonaval vladni moc nejen nad palestinskymi Zidy, nybrz i vsude, kde zili ve svete roztrouseni. Jako senat s bezprostredni politickou moci prestal pusobit se shroucenim zidovskeho statu roku 70, ale jsou znamky jeho dalsiho trvani az do ctvrteho stoleti jako poradni korporace.

Roku 1806 bylo svolano shromazdeni Notablu, aby byla ukojena zadost Napoleonova po zodpovezeni nekterych otazek ve veci Zidu, kterezto shromazdeni tvorili vynikajici Zide francouzsti. Tyto svolal opet Sanhedrin, aby dosahl svoleni veskereho Zidovstva k odpovedim Napoleonovi. Tento snem konal se dne 9.unora 1807 v Parizi. Ridil se starymi predepsanymi formami, byl obeslan ze vsech casti Evropy, aby tim dal plnou vahu Zidovstva eventuelnim smlouvam Napoleonovym s francouzskymi Zidy.

Po oznameni sveho rozhodnuti, prohlasil Sanhedrin z roku 1807, ze se rovna uplne staremu Sanhedrinu, "zakonne shromazdeni", vybavene moci k vynaseni narizeni k podpore blahobytu Izraele.

Vysvetleni techto skutecnosti jest toto: Co cini vudcove zidovsti v pritomne dobe, aby udrzeli politiku a ustavu Izraele, neznamena noveho smeru, ani noveho stanoviska a nebylo by zadnym dukazem noveho planu. Pri zidovske zcelosti bylo by zcela prirozeno, kdyby Sanhedrin jeste existoval..Zda se, ze Sanhedrin mel v cele deset muzu, kteri se povznesli v ucte nad ostatni cleny; bylo by prirozeno, kdyby se dnes zidovsti vudcove seskupovali ve vybory, oddelene dle zemi a ucelu.

Rok co rok konaji se svetova shromazdeni nejznamenitejsich Zidu vsech zemi. Schazeji se na zavolani, bez ohledu na cokoli jineho. Soudcove vysokych hodnosti od nejvyssich soudnich dvoru ruznych zemi, mezinarodni financnici, zidovsti recnici "liberalniho" smeru, kteri jsou take nezidy vazeni a jichz slovo plati, politicti strategove vsech stran sveta, shromazduji se, kdekoliv chteji; predmety jejich porad jsou jen tak dalece oznamovany, jak se jim zlibi. Neda se vsak predpokladati, ze by vsichni ucastnici takovychto schuzek byli take cleny vnitrniho kruhu. Listina vyslancu vykazuje obycejne tucty jmen, s nimiz by nikdo nechtel uvesti v souvislost treba Readinga nebo soudce Brandeise.

Masinerie zidovske svetovlady jest hotova k pouziti. Zid jest presvedcen, ze ma  nejlepsi nabozenstvi, nejlepsi mravnost, nejlepsi vychovavaci metody, nejlepsi spolecenske normy, nejlepsi ideal vladni. Nemusi vystupovati z kruhu tech, jez poklada za nejlepsi, chce-li vykonati neco k podpore dobrocinnosti, nebo chce-li provesti program, ktery se tyka vnejsiho sveta

Existuje-li vseobecne uznana hlava, treba jeste zjistit. Ale sotva muze byti pochybnost o existenci tak zvane "vnejsi (zahranicni politiky", tj. urciteho hlediska a planu cinu oproti nezidovskemu lidstvu. Zid citi se uprostred nepratel, ale citi se take jako clen jednoho naroda - "jedineho naroda". Musi tudiz pestovati vuci vnejsimu svetu jistou politiku. Musi se zamestnavati pomery kolem sebe a nemuze tak ciniti, aniz by premyslel o dalsim vyvinu. Toto premysleni musi v nem vzbudit rozhodnuti, aby ovlivnil tento vyvin ve svem smyslu.

Nejaka neviditelna vlada zidovska, jejich postaveni k nezidovskemu lidstvu, jich politika budoucnosti nejsou tak nesmyslne, jak by se na prvni pohled zdalo. Pri zvlastnim postaveni Zidovstva jest dokonce toto vse velmi prirozeno. Postaveni Zidu ve svete neni takove, aby se mohli ukolebat do blazene drimajici spokojenosti; nuti je spise k organizacim proti neprijemnym budoucim moznostem v programu, ktery obrati tyto moznosti k uzitku jich rasy. Pripusteni, ze existuje Sanhedrin, svetova korporace vedoucich Zidu vsech zemi a dokonce ze existuje exilarcha, viditelna a uznana hlava Sanhedrinu jako tajuplny predchudce budouciho svetoveho aristokrata; ba i pripusteni jisteho svetoveho programu - tak jako kazda vlada ma svou zahranicni politiku - nejsou naprosto veci protismyslne a nemozne. Takova zarizeni vyplyvaji zcela prirozene ze stavu veci. Prave tak prirozeno jest, ze jich nezna kazdy jednotlivy Zid, Sanhedrin byl vzdy aristokracii, a byl by ji dnes take. Vysvetluji-li rabini se svych kazatelen, ze o tom niceho nevedi, mluvi snad pravdu. Na co se muze spolehnout mezinarodni Zid, jest pravdepodobnost, ze kazdy Zid ma vlastnost, aby privedl svuj narod k moci a vaznosti. Treba by zidovsti vudcove nizsich stupnu sebemene vedeli, prece hledi s nejvetsi uctou s duverou prave na ty muze, kteri maji provesti tyto programy, existuji-li.

Povazujeme-li to za spolehlive - jak pravi protokol dale - znamenalo by to, ze sice svetovladce sam jeste neexistuje, ze vsak dynastie, nebo Davidova linie prinesla na mudrce sionske pripravne prace pro jeho prichod. O techto mudrcich pravi, ze nejen pripravuji ty, kteri ridi zalezitosti Zidovstva, nybrz ze utvareji take lidske mysleni a tak ovlivnuji, jak je priznivo jejich planum. Byt i sam program byl ukryt - jeho provadeni nebo ucinek jeho provadeni nemuze byti utajeno. Proto bylo by mozno, najiti ve vnejsim svete nitky, ktere, sledovany az k svemu vychodisku, rozestrely by program, jehoz  obsah, vztahujici se k lidstvu, at dobry nebo zly, zaslouzil by, aby se stal znamym siroko daleko.