William Howard Taft jest privetivym panem. Musi pritakavati tolika vecem, ze sotva najde dosti casu pro nejake to "ne". Jest to skutecne pohodlny postoj, ale svet se jim nedostane dale. Harmonie povstava z disharmonie, z boje proti neprijemnym skutecnostem, nikoli tim, ze je blahovolne hladime. .

Po studiu tohoto spisu (H. Ford - Mezinarodni Zid, pozn. TP) vedouci Zide Spojenych Statu ukazali svou zarazenosti, ze pravda techto badani znemoznuje, aby byla prehlednuta nebo vyvracena. Prave chovani se Zidu proti teto knize nemalo prispelo k tomu, ze ziskala privrzencu a souhlasu, jako, uvedene skutecnosti samy. Byt zalarmovan veliky aparat, vsechny mozne autority byly privedeny do boje; uspech se vsak nedostavil. Protoze americti Zide uznavaji nyni, ze jejich vlastni namaha minula se ucinkem, nabizeji k sve obrane cele vojsko nezidu. Jako v bolsevickem Rusku, tak i zde nezide jsou hnani do prvni bitevni cary.

Take pan Taft byl obmyslen touto cti. Dle sveho vlastniho doznani ze dne 1. prosince 1920 necetl vubec techto clanku, nybrz spolehnul se na zidovsky usudek o nich ve sve reci pred B'nai B'rithem v Chicagu s urcitosti muze, ktery studoval dukladne zidovskou otazku a dospel pak k nutnym zaverum. Jiz 1. listopadu, bez nejmensi znalosti teto knihy, nazval je v rozmluve s jistym newyorskym Zidem "blahovymi vylevy, ktere jak jsem se dozvedel, prinesl Dearborn Independent" - tedy na pouhem doslechu zalozil svuj usudek. Vsechny znamky svedci, ze ani pri sve chicagske reci neznal z nich niceho!

Zide potrebovali "renomovaneho krestana", a dostali jej. Rec nerika niceho k veci samotne, nedokazuje niceho a nevyvraci niceho. Jeji casti byly vynatky, nekdy i doslovnymi, z reci jisteho newyorskeho rabina. Taft ucinil ze sebe gramofon, jimz zide dali sva slova opakovati. Ucelem teto reci bylo, aby ji bylo mozno cisti ve vsech novinach, jakozto hlas lidu: To vsak neomlouva skutecnosti, ze pan Taft neprispel naprosto nicim, k objasneni teto otazky. Jest proti nabozenskemu predsudku. Tim jest temer kazdy clovek. Je take proti rasovym predsudkum - jako kazdy rozumny clovek. Co vsak ma to co ciniti s zidovskou otazkou?

Vlastni prihoda "Taft a Zide" kotvi v dobe, kdy Taft byl jeste presidentem Spojenych Statu. Zide udrzuji v sidle vlady, Washingtonu, stale zastoupeni; jeho ukolem jest bditi nad kazdym pritomnym presidentem a patrne i nad kazdym budoucim. Tak byl jim pan Taft jiz dlouho znam pred svou presidentskou dobou. Tezko posoudit, zda predvidali jeho politiku v budoucnosti, nebo prikladali-li jeho nazorum vyznamu - jisto vsak je, ze s nim nedelali mnoho hluku. Chybi doklady, jez by objasnily, zda pred svym presidentstvim behal za Zidy, nebo Zide za nim.

Jako president postavil se jednou proti nim, byl za to prohlasen naprosto nezpusobilym a  podle vsech pravidel umeni byl jimi pri jiste prilezitosti "zboxovan". Vytvoril si jine mineni a ukazal pak, ze porozumel teto lekci: vychazel vzdy pekne vstric zidovskym pozadavkum. Tento pripad jest jednou kapitolou z obsahlych dejin americkych sporu s ostatnimi staty - pro Zidy. Od roku 1884 az do roku 1911 mely proto Spojene Staty casto neprijemnosti diplomaticke. Do jisteho bezprikladneho postupu, ktery dosahl roku 1911 sveho vrcholu, byl zapleten i tehdejsi president W. H. Taft.

Po staleti melo Rusko sve starosti a zlosti se Zidy; kdyz byli Zide Rusko po dlouhou dobu podkopavali, podlehlo tudiz toto konecne zidovske moci. Disraeli vedel, ceho nevedel cely svet, ze zidovska ruka jiz velice dlouho spocivala na Rusku. Nejhorsim svetovym podvodem novejsi doby byla propaganda proti carskemu Rusku pro jeho "pronasledovani Zidu". Tato rise vykazala Zidum velkou cast nejpriznivejsi oblasti a byla tak shovivava v provadeni zakona, jenz jim zakazoval usazovati se v jinych castech zeme, ze jim bylo mozno, zriditi po cele risi ruske podzemni system, jimz svedli do svych rukou veskery obilni obchod a "verejne mineni", a vysmivali se carske vlade. Pokrik "pronasledovani" zaznel, protoze nebylo Zidum dovoleno vykoristovati selsky stav bezmezne podle sve libovule. Teto vyhody zatim dosahli.

Kdyz se tedy Spojene Staty staly Novym Jerusalemem, jejich zidovsti obcane chopili se planu, pouziti americke vlady k provedeni zameru, jez nebylo lze dosud uskutecniti jinymi prostredky. Rusti a nemecti Zide pocali se stehovati do Spojenych Statu, hledeli pokud mozno brzy dosahnouti obcanskeho prava a pak se vratili do Ruska jako "Arnericane", aby tam provozovati obchod. Pro  Rusko zustali vsak Zidy a podlehali zakonum zeme.

Cim vice americkych, nemeckych a ruskych Zidu se  vratilo do Ruska, aby tak obesli ruske zakony, tim vice hromadily se protesty u washingtonskeho statniho departementu. S pocatku neprikladalo se jim mnoho dulezitosti, nebot jak v mnohych pripadech vyslo najevo, nechteli se tito novi "Americane" vubec vratiti do Spojenych Statu, nybrz ziskat si americke obcanstvi pouze jako pas pro Rusko. V techto pripadech americka vlada nemela vubec duvodu, aby se veci zabyvala. Jeji zastupci v Rusku byli zadani, aby sli veci na kloub. Jeden z nich, John W. Roster, oznamuje roku 1890, ze Rusko chce rado vyjiti vstric pravym americkym obcanum, ne vsak zakuklenym nemeckym Zidum.

Za teto doby zahnizdila se ve Spojenych Statech cila propaganda "ruske otazky". Psali nejprve v oblibene forme o "pronasledovanich". Veci byly liceny tak jakoby zivot Zidu v Rusku byl peklem: Uredni zprava vyslance Forstera hlasi k tomu: " ... ve vsech ruskych mestech presahuje pocet zidovskych obyvatel pocet policejne ohlasenych, a jest vetsi, nezli dovoluje presny vyklad zakona. Tak odhaduji znalci pomeru pocet zidovskych obyvatel Petrohradu na 30.000 proti policejne hlasenych. Z tehoz pramene dovidame se, ze "...zatim co je hlasena jedna hebrejska skola, vyucuje se v nedovolenych zidovskych skolach tri az ctyri tisice deti. Da se povazovati za dalsi znamku zidovskeho vlivu, ze u nejvetsich casopisu petrohradskych a moskevskych je zamestnan skoro bez vyjimky bud jeden nebo vice zidovskych redaktoru nebo spolupracovniku..."

Agitace vrcholi v pozadavku, aby Spojene Staty prerusily obchodni styky s Ruskem. Soucasne statni sekretar Blain podal uvahy, jak brzditi prival Zidovskeho pristehovalectvi, ktery tentokrate pocal zemi zaplavovati. Povstala tim ona zvlastni situace, ze ackoli mely Spojene, Staty dostatek duvodu narikati si na Zidy mely popirati Rusku pravo ciniti totez uvnitr sve vysostne oblasti. Rusky, ministr zahranici poukazal take na tento bod a poznamenal, ze Amerika sotva by si stezovala do pristehovani se 200 tisic ruskych Zidu, kdyby to byli poctivi delnici. Ze vsak dobre chape, jak nevitanym jest nektere zemi vpad 200 tisic dobrodruhu. Proto brani se take Rusko proti takovymto zivlum, vysavajicim zemi, a nechce je podporovat.

Agitace proti Rusku pokracovala neztencene az se stal Taft presidentem. Je treba pripamatovati si zde stale zidovske zastoupeni u washingtonske vlady. V cele stal jisty druh "vyslance". Jeho prikazem bylo prirozene, aby si pokud mozno pevne zajistil presidenta Tafta. Tenkrate nebyl jim tak pohodlnym jako pozdeji. Mezi Ruskem a Spojenymi  Staty trvala od roku 1832 obchodni smlouva, ktera dobre odpovidala v dobe po 80 let spolecnym zajmum. President Taft povazoval prece jen za trochu silny kousek, zrusiti tuto smlouvu k zadosti Zidu. Vedle tohoto pozadavku Zide podali Taftovi jeste druhy, aby totiz zamitl rozhodnuti, usnesene kongresem, aby byli pristehovalci podrobeni zkousce sveho skolniho vzdelani. Pristehovalectvi bezkulturnich ruskych Zidu znamenalo v zidovskem planu tak dulezity moment, ze zajmy zeme pri takovemto zruseni nepadaly vubec na vahu.

Konecne Taft videl se nucen otazati se, ceho vlastne po nem chteji. "Konferujte s nekolika vudci americkych Zidu." A tak objevili se dne 15. unora 1911 v Bilem dome panove Jakob Schiff, Jakob Furth. Louis Marschall, Adolf Kraus a Henry Goldfogle. Snidalo se spolecne a pri tom se mluvilo. President pripravil se dobre, vedel, ze z nejakeho sem a tam povidani nebude nic. Jeho hoste prisli s jasnym rozhodnutim; mysleli, ze prekvapi dobromyslneho presidenta. K nesmirnemu uzasu delegatu president vytahl z kapsy arch papiru a pocal predcitati sve myslenky a zavery. Na to nebyli u neho pripraveni.

Obratil pozornost na pravo Spojenych Statu, urciti, koho chteji prijmouti a koho nikoliv. Pokud jde o americko -ruskou smlouvu rekl, ze se dobre osvedcila, a ze za ni mohli americti obcane vice nez osmdesat let provozovati v plne duvere v uprimnost obou zemi sve podniky a obchody v Rusku. Kdyby doslo k nove smlouve, bylo by lze zajiste brati ohledy na zidovske prani. Kdyby vsak byla tato smlouva vypovezena; byly by poskozeny znacne zajmy americke; a take pry neni jisto, zda by tim nebyla zhorsena zidovska situace v Rusku. Ze by nenamital niceho proti pristehovalectvi ruskych Zidu, podotknul vsak: "Cim vice bychom jich umistili na Zapade, tim radeji bych to videl." Poukazal jeste jednou na nasledky, ktere by mohlo miti vypovezeni smlouvy pro ruske Zidy a koncil: "Chapu vec takto, k tomuto usudku jsem dosel." Zidovska deputace byla zkratka ohromena. Simon Wolf, staly vyslanec, pravi: "Pane presidente, prosim, neuverejnujte techto nazoru v novinach." Ale pan Jakob Schiff prerusil jej hlasem, vzteky se chvejicim: "Preji si, aby byly uverejneny. At se dozvi cely svet o stanovisku presidentove!" Nutili jej, aby vysel vstric zidovskym pozadavkum. Ale president odvetil, ze promyslil si vec se vsech stran, jeho rozhodnuti je pevne. Pri rozchodu Jakob Schiff s vzezrenim urazeneho majestatu neprijal podavane ruky presidentovy. "Byl ale vcera pan Schiff rozhnevan!" minil Taft pristiho dne. Mel se brzy dozvedeti, co to znamena. Schiff vyjadril se, opousteje Bily dum: "To znaci valku". Dal poukazati velkou castku k svemu pouziti a napsal presidentovi kratky, sprosty dopis. Statni sekretar pro obchod a praci, jemuz Taft zaslal Schiffuv dopis a svou odpoved, podotkl: "Velice se divim mirne forme Vasi odpovedi." .

Vypovezeni rusko-americke smlouvy obchodni bylo by muselo prenesti velky obchod mezi obema zememi na Nemecko do rukou nemeckych Zidu. Frankfurtsti bankeri a jich pribuzni ve Spojenych Statech vedeti, co to znamena: nemecti Zide vlouditi by se jako obchodni prostrednici! Hnutim ke skrceni spratelene mocnosti na americke pude, mela byt na kusy roztrhana neutralita Spojenych Statu. - Organisatory a financniky byli Zide pouzili sve mezinarodni moci, aby podrobiti politiku Spojenych Statu svym zamerum, zamerum jak financniho, tak i revolucniho druhu.

Kdyz Zide opustili Bily dum, letely telegramy z Washingtonu a New Yorku na vsechny strany: zidovske vreni v kotli pocalo: Melo v kazdem meste sveho pohunka, vzalo si na musku kazdeho poslance a senatora. Zadny urednik, at bylo jeho postaveni sebe bezvyznamnejsi, nezustal nezpracovan. Tisk vlozil se do dila. Jiz tenkrate ukazalo se, co se v poslednich mesicich stalo nepopiratelnou jistotou, ze Zide ovladaji vetsinu americkeho tisku. Mezitim vsak projevuji se jiste znamky, ukazujici na pochybnost o trvani tohoto stavu.

Ani potom nebyli si Zide Taftem uplne jisti. V psanich i v novinach prosvitala obava, ze po vypovezeni smlouvy najde cestu k udrzovani dobrych styku s Ruskem. Byl hlidan a oblehan; v kazde volne minute huceli do neho. Bylo mu skutecne znemozneno zmirniti napjate vztahy. Frankfurt mel prave poloziti svou zprostredkujici ruku na americky obchod s Ruskem, a Rusku mela byt zasazena rana. Kazdy akt politicko-rasove moci vynasi mimo to penize; pousteji svetu zilou, zatim co jej ujarmuji.

Prvniho vitezstvi nad Ruskem Zide dobyli ve Spojenych Statech, konecnym vitezstvim byl bolsevismus, zniceni Ruska a vyvrazdeni rodiny Romanovske.