Kapitola
2: |
| Bezpochyby jde o nejdůležitější kapitolu v této knize a také nejobtížnější k napsání. Nejen proto, že téma je tak opomíjené, ale také protože obsah může být rozhodující. |
| Nejdříve bychom měli pojednat o naší vlastní „mateřské“ organizaci, jmenovitě hnutí Iana Stuarta Blood and Honour. Nyní má pobočky - nebo divize, jestli chcete - ve většině bělošských zemí. V některých národech je silná, v jiných není ničím víc než jen P.O. BOXEM a spolkem statečných srdcí. V několika zemích je více méně zakázaná, a přinejmenším ve dvou státech se rozpadla na dvě protikladné sekce ( z politických důvodů a jinde hlavně z důvodů osobních). |
| Pravidlem je, že hnutí Blood and Honour je organizováno jako síť, jejíž aktivity jsou ve velkém rozsahu založeny na principu odporu bez vůdce. (Výjimkou je Německo, kde si - pravděpodobně z etnických a kulturních důvodů - kamarádi v BaH zvolili klasické a tradiční organizační struktury s oficiálním členstvem.) ; / bohužel, byla oficiální BaH v Německu zakázána a přešla do ilegality - pozn.překl./. Tato volná forma organizace je zároveň silou i slabinou BaH. Zatímco zajišťuje individuální iniciativu a ztěžuje jakoukoliv snahu ze strany Z.O.G. o rozbití, může také jednoduše zapříčinit konflikty a zmatení. Její zakladatel Ian Stuart Donaldson z proslulého Skrewdriveru byl rozeným vůdcem. Ale vedl hnutí spíše skrze své osobní charisma a idealismus než skrze paragrafy a rozkazy. Když umřel (nejspíš v důsledku atentátu Z.O.G.), nikdo nedokázal opravdu nahradit jeho styl. Výsledkem byl ideologický a stejně tak i osobní rozkol. Věci nepomohlo, že „popové“ hvězdy a šmelináři využili organizaci pro své vlastní slizké účely. |
| Dnes má Británie dvě protikladné BaH skupiny, které obě chtějí reprezentovat politické dědictví Iana Stuarta. Ačkoliv rozkol jistě zahrnuje osobní spory, je v podstatě politický. „Umírnění“ chápou BaH jako čistě hudební organizaci, která má asistovat populistickým nacionalistickým stranám, zatímco radikálové - svázaní s Combat 18 - zdůrazňují politický profil samotné BaH jakožto nacionálně socialistické organizace. Jistě, existuje mnoho známých WP rockových skupin spojených s umírněnou částí a početně - přinejmenším teď - se zdá, že mají navrch. Avšak počty příznivců v řádu stovek moc neznamenají a rockové hvězdy přicházejí a odcházejí. Důležitější je politický vliv a kvalita lidského materiálu. Radikálové mají silné zázemí ve Skandinávii a také po celé východní Evropě, zatímco umírnění mají pracovní vztahy s Němci (kteří však nejsou proti radikálům jako takovým) a se zbytky švédské odštěpenecké skupiny. Navzdory tomu, že se mnoho dobrých lidí - ne z až tak dobrých důvodů - shromažďuje v bezpečném pohodlí hudební mánie umírněných, mám jen málo času pro jejich zábavní byznys. Možná si myslí, že mají štěstí v klidných stojatých vodách nacionalistické politiky, ale když se Z.O.G. rozhodne „rozhoupat loď“- jako to udělala ve Švédsku a České republice - tak se většina umělců i návštěvníků koncertů roztřese strachy a zmizí „rychlostí popového zvuku“. |
| Účelem hnutí Blood and Honour musí být snaha přitáhnout a aktivovat mladé bělochy pomocí bělošské (White Power) hudby a jiný bělošských (White Pride) kulturních aktivit spolu s nacionálně socialistickým vedením. Tito stoupenci by měli být vedeni do existujících politických stran/organizací nacionálně socialistického druhu. Kde takové skupiny neexistují, měla by BaH buďto vytvořit své vlastní nebo pokračovat čistě za pomoci aparátu BaH . Navzdory svým vadám je model sítě stále tou nejlepší a prověřenou alternativou. Žádní samozvaní „vůdcové“, žádné členské průkazy; ale postup vpřed pod vedením elity aktivních idealistů a jednota skrz obecné účely a cíl. |
| Nacionálně socialistické organizace |
| Dotkli jsme se organizačních otázek stručně v první kapitole o ideologii. Zde toto téma podrobně rozvedeme. |
| Zatímco BaH je především bojová jednotka mládeže, nacionálně socialistická organizace, ke které je BaH divize připojena, se musí postarat o všechny věkové skupiny a soustředit se na tradiční politickou práci: vzdělávání, budování národních a místních poboček a účast v obecném politickém životě a v boji „naší“ společnosti. Takové typy organizací tu jsou od konce 2. světové války, ale zaznamenaly malý nebo žádný pokrok. Jak uspět? |
| Hlavním důvodem pro nedostatek pokroku mezi otevřeně NS organizacemi a stranami je jejich naivní víra ve vlastní pravdu. Navzdory jejich nenávisti k demokracii stále věří v její příležitosti a možnosti. A když se stane nevyhnutelné, že Z.O.G. vrátí úder, tak tyto skupiny čelí státnímu teroru s impotentním rozhorlením a patetickým brumláním a stěžováním si. Poražení nepřitahují vítěze. A Z.O.G. řídí stálou hru, ve které nelze vyhrát. Když tento fakt pomalu dojde i NS stranám, tak buďto upadnou do frustrace nebo se snaží distancovat od svých vlastních idejí, zrazují své ideály za pár požehnání od démonické demokracie. Přirozeně je to zbytečné. Lidé nejsou tak hloupí. Jestliže odmítnou podporovat čestného nacionálního socialistu (tj. takového, který se se svým přesvědčením netají - pozn.překl.), tak nejspíš nepřijmou nečestného (tj.takového, který se snaží své přesvědčení nepřesvědčivě maskovat - pozn.překl.). A i kdyby, jakkoliv je to nepravděpodobné, ho podporovali, pak mediální „krtci“ (agenti - pozn.překl.) Z.O.G. se po čertech dobře postarají, aby jejich zákulisí a fixlování okamžitě odkryli masám, kterým se překabátěná „NS“ strana snaží přizpůsobit. |
| Nacionálně socialistická organizace se musí vyhnout vnadidlům a pastím demokracie. Jako nacionální socialisté musíme vědět, že dnešní tzv. demokracie nefunguje a především nikdy neměla fungovat. Je to výtvor Z.O.G. Nejsme ani zváni ani vítáni. A i kdybychom měli povoleno připojit se k zednářsko -židovskému spolku démonické chátry, je tu paměť psané „historie“ a také zbraně politického teroru, které by Z.O.G. proti nám vždy mohla povolat. Nemáme šanci. Přinejlepším ztratíme všechny zdroje v marném a ztraceném úsilí „získat“ hrstku hlasů. V nejhorším ztratíme obojí: důvěryhodnost a čest při osudovém pokusu podvést Věčného podvodníka. Každopádně nejenom prohrajeme - jsme ztraceni a naše rasa s námi. |
| Naše organizace by se měly soustředit na docela jiné věci než hrát podle talmudské knihy demokratů. Naše úkoly jsou ohromné a naše zdroje omezené. Znova platí, že je nanejvýš důležité ujasnit si naše priority. |
| Ve „starých časech“ (1945 -1975) NS a fašistické organizace byly uzavřenými místy (naneštěstí v počtech, nikoliv zdrojích), kde se na nováčky pohlíželo se skepticismem a nedůvěrou. Strach z tajné služby nebo komunistické infiltrace udržoval nábor členstva na nízké úrovni a politickým „incestem“ tyto organizace a „strany“ degenerovaly. Posedlost nepřátelskou perzekucí a vlastní dokonalostí (což zní dost židovsky) byla příkazem dne. A pokud nezašly z nedostatku finančních zdrojů, neodumřely se smrtí svých vůdců nebo nebyly zakázány buďto díky svým činům frustrovaného násilí nebo užívání zakázaných symbolů, pak stále existují jako privátní kluby pro stárnoucí a zahořklé muže minulosti. |
| To vše se změnilo s populistickým pokrokem britské Národní Fronty, z níž vzešly jak WP rock, tak BaH. Tehdy byl kdokoli (a cokoli) vítán se připojit. Málo vzdělávání a ještě méně disciplíny. To byla hra na počty. Ale snadno se získalo, snadno se pozbylo. Kvůli vnitřním hádkám jednak z nedostatku politické orientace, tak i kvůli svárům ohledně financí a moci NF zkolabovala. Pak byla založena „nová“ strana (BNP- Britská Národní Strana) a stejné potíže následovaly. |
| Ve Švédsku si prošla podobnou zkušeností otevřeně nacionálně socialistická organizace, Nacionálně Socialistická Fronta (NSF). NSF je nepochybně nejúspěšnější NS organizace na světě od zavraždění vůdce Americké Nacistické Strany George Lincolna Rockwella. Nábor mezi mladými byl ohromný a na různých mítincích a koncertech (připravených BaH) se najisto objevovalo 100-200 přívrženců mezi 15-25 lety - navzdory vnitřnímu utajení a vnějšímu policejnímu pronásledování. Stálý příliv nových mladých uchazečů byl znatelný. Avšak jednotlivým členům se kromě tradičních shromáždění a WP koncertů nabízelo jen málo. A přitom byl takový kluk nebo dívka nejspíše pod stálým tlakem rodičů, kamarádů, spolupracovníků a dalších kvůli své politické angažovanosti. Takoví lidé potřebují pořádný základ pro svou víru, což na politické úrovni znamená ideologické vzdělávání a na osobní úrovni kamarádství bratrů a sester ve zbrani. |
| Je pravdou, že většina rekrutů byla získána pro hnutí spíše vlivem přátel než přímým politickým působením. V tom tkví riziko dominového efektu. Jestliže se přítel rozhodnul, ať z toho nebo onoho důvodu, zrušit své členství, pak bylo velkým rizikem, že neodejde sám nebo sama. Bohužel, kromě pravidelných plamenných projevů na pravidelných vzpomínkových akcích neexistoval a stále neexistuje ideologický a politický výcvik. A sociální vazby potřebné k tomu, aby se kamarádi sdružovali sestávaly (a sestávají) hlavně ze soukromých večírků a hospodských setkání. A stačí jen aby odpadla hlavní osobnost těchto soukromých akcí, aby zdivočelé stádo bylo ponecháno napospas jako snadná kořist rozzlobeným rodičům, negativním kamarádům nebo kamarádkám a nepolitickým přátelům. Naposledy švédská Z.O.G. rozjela sérii nenávistných článků v kampani za zničení vzrůstajícího přílivu Nacionálního Socialismu ve Švédsku tím, že se snažila společensky stigmatizovat NS aktivisty. Vyústilo to v nezákonné propouštění z práce, vylučování z odborů a přímé násilí proti „odhaleným nacistům“. V takových časech je podstatná silná víra a podpora kamarádů nacionálních socialistů. |
| Jestli NSF přežije tuto těžkou zkoušku, musí se poučit pro budoucnost. A všechny další NS organizace by měly tento příklad pečlivě prostudovat. Protože jasně ukazuje potřebu kombinovat pospolitost a ideologickou uvědomělost starých NS organizací a aktivní náborové strategie NS hnutí moderních dnů. Jedno bez druhého prostě nefunguje - alespoň ne v dlouhodobé perspektivě. A naše bitva za konečné vítězství bude nejen těžká, ale dozajista taky dlouhá. |
| Společenské aktivity, jako jsou koncerty a večírky, musí být organizovány pravidelně, abychom udrželi kamarády ve smečce a tak také musíme mluvit. Takové aktivity nejen minimalizují lákadla „vnějšího světa“, ale také přitahují nové členy. Ale tito, stejně jako „stará garda“, potřebují víc než jen zábavu a hry a pompézní vzpomínkové rituály. Vzdělávání pomocí ideologických kurzů, stejně jako bojové úkoly ve formě demonstrací, pochodů atd. jsou potřebné nejen z důvodů organizování jako takového. Jsou důležité pro formování jednotlivých členů na opravdové politické vojáky. |
| Vybudovat organizaci je jedna věc. Vědět co s ní druhá. Docela jasně jsme uvedli, že účelem NS organizace není hrát si na komoru parlamentu s „demokratickou“ partou. To by bylo marné a sebezničující. Co přesně máme tedy dělat? |
| Hlavní úkol NS organizace dnes je dělat nábor, udržet a aktivizovat ty nacionální socialisty, kteří již v daném národě existují. Samozřejmě, že počty se mohou lišit zemi od země, ale jistě se dají počítat v tisících i v „méně rozvinutých zemích“. Mnozí nalezli svou víru vlastním úsilím - osamělí čekající na seriózní alternativu. Jiní byli zrazeni existujícími nebo založenými NS skupinami - zklamaní kamarádi, kteří se uchýlili (v nejlepším případě) k odporu bez vůdce nebo (v nejhorším případě) k obyčejnému poraženeckému životu obyčejných lidí. Tito lidé se dají získat zpět silou a profesionalitou. A pokud naleznou svou cestu zpět, budou mít silnou „páteř“ zkušenosti a síly vůle. Mladické a arogantní postoje k těmto lidem jakožto poražencům a odpadlíkům jsou pochopitelné, ale často velmi nefér a jsou znakem nejzazšího pokrytectví. Mnoho „velkohubých“ nacistických mládežníků ve vedoucích pozicích se rozuteklo jako krysy, když kolem nich přituhlo - většinu z nich jsme už nikdy znovu neviděli, leda tak na pomlouvačných stránkách Z.O.G. médií. |
| Od základů vybudovat NS organizaci není snadný úkol. Ale je často lepší vdechnout nový život do staré a polomrtvé organizace. Taková „strana“ už možná odpudila lidi a jiným se odcizila svou nečinností (nebo, naneštěstí, svou hloupostí) a dozajista má zkostnatělé vedení neochotné udělat jakékoliv změny, to může zahrnovat buď nedostatek vlastní síly nebo riziko udělat vlastně něco skutečného. Avšak v některých případech tu je už existující a relativně dobře fungující skupina, která si zaslouží podporu a má potenciál pro budoucnost. |
| Aby se zajistil příliv nových a „starých“ členů a také to, aby je organizace udržela, je vybudování infrastruktury organizace stejně důležité jako jsou vnější aktivity, mítinky, pochody, demonstrace, prodej novin, letáky atd. Utvoření vlastního vedení, vydávání tisku atd. chrání hnutí před bojkotem - ať už je to tisk propagandy nebo pronajímání sálů pro schůze - a zajišťuje hladkou operaci relativně nezávislou na jiných zdrojích, které mohou být pod vlivem tlaku Z.O.G. Naneštěstí jen pár organizací bere „obchodní“ stránku operace vážně. To otevírá cestu pro šmelinářské parazity, kteří jsou motivováni hrabivostí a nezatíženi politickou prací nebo stigmatem „nácků“. Přirozeně je důležité očistit Hnutí od takových pijavic, ale čestně musíme přiznat, že se často Hnutí samo otevírá těmto zlatokopům a hledačům štěstí svým vlastním nedostatkem zájmu nebo schopností v peněžních záležitostech. V některých případech může být rozumné najít spojenectví s čestnějšími obchodníky, když z toho mohou těžit obě strany. Výrobky vlastní iniciativy mají většinou vysokou úroveň a jistou propagandistickou hodnotu. To nikdo nepopře. Na druhou stranu tito byznysmeni žijí z příznivců Hnutí. To se týká jak bezpečnosti na jejich lukrativních koncertech, tak bezpečnosti spotřebitelů jejich „nacistického“ zboží. Je jen fér, že část těchto zisků si najde cestu zpět do Hnutí. Slovníkem lůzy se to dá popsat jako peníze za ochranu, v náboženských kruzích jako požehnané oběti… |
| Každopádně nic nezastaví NS hnutí od výroby svého vlastního zboží. Blood and Honour Scandinavia kontroluje jak tiskařské společnosti, vydavatelství, tak i nahrávací společnosti a poštovní zasílatelství. To se dobře osvědčilo při asistování organizacím jako dříve zmíněné NSF. Ve svých dřívějších slavných časech rozjela britská divize jak svou vlastní politickou organizaci (National Socialist Alliance), tak první Brity vlastněnou a politicky kontrolovanou nahrávací společnost (I.S.D.). Kvůli „anglické nemoci“ pomlouvání, intrik a vnitřních bojů se NSA rozpadla. ISD, která vydávala umělce jako Warlord, Ken+Stigger a Squadron, byla sabotována hrabivostí jistých popových rádoby hvězd, které raději změkčily svá poselství, aby si užily uhlazených obalů a tučných autorských honorářů komerčních firem. S britskou WP scénou tam, kde začínala (v rukou německých obchodníků), pomáhá skandinávská BaH divize radikální frakci britské BaH při znovuobnovování ISD. Zrádný příběh špinavého konfliktu mezi osobní hrabivostí a politickým amatérismem. |
| V několika zemích ušlo hnutí BaH dlouhou cestu při budování komerčních služeb. To je celkem přirozené, protože hlavním cílem BaH je mládež a jeho hlavní aktivity se točí kolem WP hudební scény. To by se nemělo vnímat jako střet zájmů. Na druhou stranu hlavním cílem BaH je pomáhat NS organizacím a silná a živá BaH divize je velkým přínosem NS straně v té které zemi. |
| Ale ne každý to vidí takhle. Tragický příběh zpřetrhaných vazeb mezi stranou a BaH přichází z Dánska. Zde místní pobočka BaH aktivně podporovala a pomáhala Dánskému Nacionálně Socialistickému Hnutí (DNSB). Pochody Rudolfa Hesse v Köge a Greve v letech 1997 a 1998 by se nekonaly bez pomoci lidí z BaH (Dánska a Švédska). Se zcela nepodloženým strachem, že BaH převezme moc v DNSB, žádal jeho vůdce Jonny Hansen, aby se BaH Dánsko oddělila. Když se toto nestalo, vyloučil členy spojené s BaH a zastavil všechny těsnější kontakty s vedením BaH - zahrnujíc v to kamarády, kteří pracovali a obětovali Hansenovi a jeho organizaci roky. Výsledkem bylo, že BaH rychle vyvstala jako jediná aktivní a rostoucí NS skupina v Dánsku, zatímco DNSB se zmenšila na trpasličí existenci patetické nečinnosti. V roce 1999 uspořádala BaH svůj vlastní úspěšný pochod Rudolfa Hesle, zatímco DNSB byla přinucena odvolat všechny plány kvůli totální absenci účastníků pochodu. Levičáci, vědomí si toho, se rozhodli podniknout celkový útok na ústředí DNSB v Greve. Věrni své zbabělé přirozenosti schovali si své síly do chvíle, kdy byl dům doslova vyprázdněn od NS aktivistů. Když Jonny Hansen zpozoroval brigádu ozbrojených teroristů připravující se vtrhnout do domu poté, co se neúspěšně pokusili otrávit hlídacího psa, byl donucen sám dostat rudou chátru pryč z okolí. Čtyři komunističtí pěšáci byli těžce zraněni, když Hansen v takřka tankovém útoku najel vlastním autem do davu levičáků. Teď je obviněn z pokusu o vraždu a může jít na léta za mříže. Jeho „zločinem“ byla obrana vlastního majetku, ale může očekávat jen málo pochopení a ještě méně milosrdenství ze strany Z.O.G. soudců. |
| Poučení z tohoto smutného příběhu je jasné. Kdyby DNSB poblázněně nepřerušila vztahy se svými přáteli, pak by se těšila z dostatku lidské síly potřebné nejen na demonstracích a pochodech, ale také při ochraně stranického velitelství. Jak se stalo, Hansen byl přinucen k osamělé existenci a břímě obrany bylo vloženo na vůdcova vlastní ramena. Nepřijatelná situace s tragickými následky. Necítíme žádnou zášť a naše sympatie a solidarita jdou ke kamarádu Hansenovi. Ale nemůžeme si pomoci a rádi bychom věděli, jestli Jonnymu v samotě cely nechybí legie gladiátorů C18, skinheadů BaH a vlasteneckých hooligans, kterým on sám upřel šanci dát své svaly a čas pro DNSB… |
Organizační struktury |
| Síť, odpor bez vůdce, vzdělávání, sociální aktivity. Toto jsou všechno opravdu hezky abstraktní pojmy. Když sestoupíte dolů ke každodennímu řízení organizace - ať už je to Blood and Honour nebo NS strana - potřebujete strukturu stejně jako ideály, ideje, strategie a taktiku. |
| Na začátku poválečného období existovaly hlavně dva druhy organizačních struktur. Intelektuálové, společenské kluby a P.O.BOX organizace většinou měly druh širšího vedení s „vůdcem“, který vystupoval spíše jako ten, kdo chystá občerstvení ostatním, než jako klasický fašistický Führer. Někdy jeho (zřídkakdy, jestli vůbec někdy, její) pověřovací listinou byl nějaký vysokoškolský titul, jindy jeho vkladní knížka. Mnoho malých operací, většinou na úrovni buněk nebo mozkového trustu bylo vlastně financováno vůdcem samotným. (Jedním významným případem, který vyvstal nad průměrnými neúspěchy, bylo Union Movement sira Oswalda Mosleyho - díky statečnosti, charismatu a zkušenosti, a stejně tak i jeho společenské pozici a osobnímu bohatství.) Pak existovali tzv. „okrajoví blázni“ se samorostlými lacinými „Führery“, kteří se objevili, způsobili šokové vlny a pak zmizeli - buďto zpátky do bezpečí obyčejného života, péče vězeňského systému (a někdy skutečně do péče blázinců!) nebo zmizeli v podzemí KGB, CIA a Mossadu. Existují, samozřejmě, některé důležité výjimky. Jednou byla American Nazi Party (Americká Nacistická Strana) George Lincolna Rockwella a jinou Swedish Nordic Reich´s Party (NRP- Švédská Nordická Říšská Strana) vedená oddaným a spolehlivým nacionálním socialistou Göranem Assarem Oredssonem. Každopádně obě kategorie neuspěly ve snaze o skutečný pokrok, ačkoliv organizace jako ANP, Union Movement a NRP se jistě vepsaly do NS historie a posloužily jako náboroví činitelé dnešních NS veteránů. |
| Idea Vůdce byla naposledy vyzkoušena NSF ve Švédsku. Úsilí vytvořit kult okolo mladého „nacisty“ Anderse Högströma neuspělo, částečně proto, že Švédové nejsou druhem národa za vůdce, ale hlavně proto, že Högström byl svým způsobem „zvolen“ za Vůdce, spíše než že by se dostal na tuto jedinečnou pozici vlastním pověřením a ambicemi. Vše zkolabovalo, když byl „Führer“ vystaven masivní novinářské kampani proti švédským nacionálním socialistům. Högström, přes dřívější statečnost, učinil nečestný ústup a NSF nyní vede výbor pověřených aktivistů - smutnějších, ale moudřejších. |
| Organizovat NS hnutí roku 2000 kolem všemohoucího vůdce se nedoporučuje. Naši lidé ani nemají kvality skutečného Führera, ani mentalitu a chuť přijmout takového absolutního vládce. Zatímco Blood and Honour se celou svou povahou a činností nejlépe hodí pro extrémně volnou formu organizace, NS strana musí být organizována v tradiční linii - alespoň dokud bude operovat na legálním základě. Zatímco já osobně neshledávám vůdcovský styl řízení vhodný pro dnešní NS organizaci, není potřeba jít do opačného extrému. Naneštěstí náš druh lidí má sklon být jedněmi z nejhorších povyk dělajících reptalů, když se štěnice demokracie uchytí. Připusťme, že to je především mor infikující populistické vlastenecké strany, které nejsou NS, ale i tak bychom měli být na stráži. Kapička zdravé árijské demokracie je víc než dostačující. Nepotřebujeme parodovat už i tak tragikomický systém. Není účelem této knihy analyzovat a zpracovat přesný poměr mezi autoritou a demokracií. Každá organizace by na tom měla pracovat, berouc v potaz všechny aspekty - tradici, situaci, povahu členstva a vůdců, místní zákony - s oddaností a silou jako klíčovými pojmy. |
| Roky před námi |
| Jestliže upevnění našich pozic náborem už existujících nacionálních socialistů a vybudování moderní infrastruktury jsou úkoly dneška, co se má udělat v budoucnu? No, celou ideou fungování nacionálně socialistické organizace - Blood and Honour nebo NS strany - je získat vliv a případně úplnou moc pro naše Hnutí a jeho ideologii. Což není docela snadná práce a určitě ne taková, která skončí v dohledné budoucnosti. Jakékoliv sny o rychlém úspěchu - ať už skrz volební urny nebo skrz hlaveň pušky - jsou stejně tak falešné jako nebezpečné. Naděje, že získáme lidi jednoduchými řešeními (= iluzemi) vám mohou přinést popularitu v krátkodobém výhledu, ale brzy lidé buď prohlédnou vaše fantazie nebo odejdou ve zklamání a frustraci z důvodu nedostatku významného pokroku. Jako nacionální socialisté se musíme postavit tváří v tvář realitě a naučit se s ní žít. Máme před sebou dlouhou, předlouhou cestu. A raději bychom se měli dobře obout hned od startu, a to znamená vzít si spíš těžké boty než tenisky! |
| S jistotou se nedá říct jestli zvítězíme nebo prohrajeme. To je smutný fakt. Jedinou útěchou je, že ať se stane cokoliv, my jsme učinili svou povinnost, a jestliže neuspějeme, pak prohraje celý svět. Neexistuje způsob, jak by sionisté mohli vládnout světu bez civilizujícího a stabilizujícího účinku árijské rasy. „Vyvolení“ se tak utopí v blátě. A svět zdědí vymírající druhy pololidí, vybíjené nemocemi, omráčené děsivým břemenem zmrzačené civilizace a vyzvané k boji návratem síly džungle. |
| Ale stále máme šanci zvítězit. My máme lék na nepořádky světa. Jestliže dokážeme nalézt recept na pokrok a uchopení moci, pak je to jen otázkou vydržet až do konečné bitvy. Zda bude NS hnutí působit jako inspirátor, katalyzátor, ostří šípu nebo jako hlavní síla nacionální revoluce se nedá říct. Stejně jako není jisté, kde tato revoluce vypukne jako první. Na tom nesejde, každé NS hnutí bílého národa má povinnost pokračovat ve své práci - a zatímco bude shánět podporu a sdílet zkušenosti s revolučními silami ostatních zemí - soustředit se na vybudování svého vlastního hnutí a vytvoření strategie, která vyhovuje jeho domácím podmínkám. |
| Náboženské/kulturní organizace |
| Těch existuje mnoho jak „pohanského“, tak „křesťanského“ druhu. Většinou, a z jasných důvodů, spolu nespolupracují příliš dobře. Avšak naleznete příznivce obou táborů sjednocené v politických organizacích a stranách. Já sám jsem asi někým, kdo se dá popsat jako agnostik a není naštěstí účelem této knihy pojednávat o náboženských záležitostech. V USA existuje dlouhá tradice křesťanského árijství stejně jako populární trend k Odinismu moderní doby. Ačkoliv první kategorie může být politicky silnější a aktivnější, druhá má kulturní hodnotu pro naši věc, oživuje naše staré instinkty a hodnoty a vede naše lidi zpět ke svým kořenům. Některé z nejlepších NS zinů jsou oddány různým aspektům náboženského nebo kulturního „Wotanismu“ (termínu používaného velmi volně, musím říct). Když jsem řekl toto, nechci umenšovat důležitou roli skupin jako Identity Christian Aryan Nations a Ku Klux Klan, kterou hrály ve sjednocování bílých aktivistů z celé Ameriky a stejně tak mnoha Evropanů. |
| Tyto náboženské a kulturní organizace hrají důležitou roli v celkovém NS boji. Avšak ani náboženský fanatismus a fantazie, ani historická posedlost a kulturní mýty by neměly odvést naši pozornost od úplné podstaty našeho zápasu, jmenovitě politického boje za záchranu existence naší bílé rasy. |
| Organizace, které nejsou NS |
| Jsou čtyři základní způsoby pro nacionální socialisty a nacionální revolucionáře, jak jednat s vlasteneckými nebo nacionalistickými organizacemi, které nejsou NS. |
1)
Ignorovat je. |
| Volba závisí na politicích ve vaší zemi. Jsou NS organizace legální nebo zakázané? Operuje zde úspěšná ne NS organizace, o kterou máme zájem? Je přátelská nebo nepřátelská k nám/naší ideologii? Je pouze populistická, je silně vlastenecká nebo je vlastně nacionalistická? |
| Jestliže NS organizace jsou stále legální, silně bych navrhoval, aby se NS hnutí soustředilo na své vlastní aktivity a ignorovalo ne NS „alternativu“. Především proto, že všechna lidská síla a soustředění je potřebná ve vlastním táboře. Ale také proto, že NS organizace je většinou mnohem menší než systémem schválená vlastenecká strana a příliš mnoho pozornosti na ni může svést slabší duše pryč a k větší a „krásnější“ a určitě bezpečnější alternativě - přes všechny NS argumenty proti tomu. Co zde bylo řečeno nejvíce odpovídá mnoha populistickým stranám po západní i východní Evropě. |
| Ale mohou existovat výjimky. Jestliže je ne NS skupina (otevřeně nebo tajně) přátelská k naší vlastní skupině, měl by být ustaven jistý druh spolupráce. Nejspíše by měla být velmi diskrétní, protože jakákoliv ne NS vlastenecká strana by si vážně poškodila svou „image“ v očích demokracie flirtováním se „zlými nacisty“. Nacionální socialisté by měli také být ostražití. Příliš intimní vztahy by mohly, jak bylo výše zmíněno, svést oportunističtější elementy pryč od Nacionálního Socialismu a do tepla demokratické společnosti. Nejznámější příklady stran, které mohou spadat do této kategorie, jsou britská NF a BNP(?), francouzská FN(?) a německá NPD a Volksunion(?). |
| Jestliže ne NS organizace je zřejmě nejen ne nacionálně socialistická, ale ve skutečnosti aktivně v protikladu k této ideologii a veze se na vlně pseudonacionalismu, je i bez mluvení o tom jasné, že aktivně se postavit proti takové straně je nanejvýš důležité. Čím úspěšnější je, tím nutnější je odhalit to, čím vlastně je: politickým podvodem vedeným politickými slouhy a podvodníky. Rakouská strana Jörga Haidera je takovým příkladem. Od počátku chytře zneužíval nacionalistické cítění a argumenty, ale když se dostal k mocenské pozici, tak se Haider rychle prodal. Předtím, než se úplně odhalil, popletl spoustu čestných nacionalistů - jak nacionálně socialistických, tak ne NS. |
| Může přijít doba, kdy úplná kolaborace bude nevyhnutelná. Je-li Nacionální Socialismus zakázán a neexistují-li jiné, více podzemní možnosti, pak může být připojení se k ne NS organizaci přijatelné. Existuje samozřejmě možnost vytvořit svou vlastní alternativní organizaci hraničící s Nacionálním Socialismem. Ale provozovat takovou organizaci se může ukázat obtížným. Ztratíte jedinečnou přitažlivost a inspiraci nacionálně socialistického faktoru a možnost nových zákazů je tu vždy. Z.O.G. si může definovat Nacionální Socialismus více méně jak se jim zlíbí. |
| Dodatečné poznámky |
| Jen ještě pár slov o věcech struktury. „Demokratické“ strany rády dělí své organizace podle věku a pohlaví. Teoreticky by se mládežnické divize a ženské skupiny měly nejen soustředit na tyto specifické skupiny, ale také působit jako nástroje speciálního náboru. Osobně cítím, že takové oddělování spíše směřuje k vyčleňování mládeže a žen z hlavní organizace a tím také z důležitých politických aktivit a rozhodnutí. |
| Ve hnutí BaH by jednoduše nebyla možná oddělená mládežnická organizace. Drtivá většina příznivců jsou mladí a malá menšina veteránů - navzdory svému mládežnickému okolí a snad také jejich „mladické“ povaze - by nevyhovovala tomu vést každodenní operace organizace jako Blood and Honour. |
| Měla by existovat zvláštní ženská skupina? V tomto stádiu si myslím, že nikoliv. Máme nedostatek vzdělaných a profesionálních vůdců jak mezi muži, tak mezi ženami. Vždy existuje riziko, že lidé, kteří jsou opravdu potřební v ústřední organizaci jsou pověřeni vést ženskou organizaci - nebo mládežnickou frontu. Obzvláště ženská skupina bude vyžadovat spoustu těžké a frustrující práce kvůli současnému smutně nízkému počtu dívek a žen v našem Hnutí nebo jím přitahovaných. Míšení pohlaví si vlastně přejeme, protože potřebujeme všechnu lidskou sílu (bez ohledu na pohlaví), kterou můžeme získat a také kvůli nepopiratelné náborové síle ženského elementu. Promiňte mi, že to bude znít „sexisticky“, ale jaký druh lidí se chce připojit k čistě mužské organizaci…? |
| Existuje také nebezpečí, že ustanovíme aktivní dívku hlavou malinké „Ženské Fronty“ a tím skoro ztratíme nejen velký přínos pro hlavní organizaci, ale také riskujeme, že „vyhasne“ kvůli práci přesčas při budování něčeho, co se ukázalo v tomto stádiu celkem zbytečné. |
| Árijský muž a árijská žena se navzájem doplňují a měli by pracovat bok po boku. Ale existují případy, kdy muži vynaložili jen málo úsilí a ženy převzaly iniciativu. Takové organizace přirozeně mají právo existovat a prokázaly se jako velmi užitečné v celkovém boji našeho Hnutí. Připouštím, že je jich jen pár, ale rád bych zmínil síť kolem vynikajícího časopisu „Sigrdrifa“ a WAU (Ženy za Árijskou Jednotu - Women for Aryan Unity) s divizemi v několika zemích, jakožto zářné příklady síly Valkýr. Je pravda, že NSDAP skutečně měla několik mládežnických skupin a ženské organizace. Ale to mluvíme o fenoménu, který se objevil až dosti pozdě ve vývoji strany vzniklé ze silné skupiny 7 mužů, která se stala masovým hnutím, jež nakonec získalo totální a absolutní moc nad německou společností a lidmi. Až přijde den, kdy nová NS strana dosáhne zlomku takového druhu moci, pak můžeme tuto otázku znovu nastolit. Do té doby bychom všichni měli stát a jednat společně v jednom pevně spojeném Hnutí, bez ohledu na pohlaví a věk, sjednoceni čistě naší vůlí a schopností bojovat. |
Na druhou stranu pro ne NS stranu účastnící se normálních parlamentních aktivit mohou být výhodou takové oddělené části. Ale ty se musí objevit, když existuje ryzí potřeba takového druhu struktury strany - ne jen proto, že to dobře vypadá na papíře. |