Kapitola
3: |
| Propaganda je důležitá, aby noví lidé získali zájem o naší věc. Ale je také důležitá, aby ukázala kamarádům nacionálním socialistům úroveň aktivity a profesionalismu, kterého vaše organizace dosáhla. Pamatujte si, že to může být v tomto stádiu důležitější než získání iluzorních a v těchto časech mýtických „mas“. Existuje kolem spíše víc neorganizovaných „veteránů“ nacionálních socialistů, než existuje „nových“ potenciálních nacionálních socialistů. |
| Proto by spousta naší propagandy měla mířit mezi náš vlastní druh lidí. To je nutností pro Blood and Honour, která operuje převážně v prostředí, které je už více méně nacionálně socialistické. Nyní totéž platí pro většinu NS organizací. Potřebují dělat nábor mezi svými a vybudovat platformu na těch, kteří jsou už utužení (ale neorganizovaní) nacionální revolucionáři. Co se týče ne NS nacionalistů nebo populistických stran, měla by být namířena ohromná propaganda na všeobecnou populaci, aby byli získáni nejen členové, ale i sympatizanti a voliči. |
| (Do této kapitoly jsem nezahrnul materiál jako jsou kurzy a knihy. Jistě, naši nepřátelé je považují za propagandu, ale ony jí nejsou - ani podle významové definice ani svou povahou.) |
| Propaganda je definována typem a obsahem. Existuje mnoho forem propagandy, ale všechny by měly reprezentovat nacionálně socialistickou ideu - v jakémkoliv tématu a v jakémkoliv stylu. Zde je seznam nejobvyklejších nástrojů propagandy: |
1) letáky
a plakáty |
| Projeďme rychle tenhle seznam: |
| Letáky a plakáty jsou, ve velké míře, nástrojem minulosti. Noviny a časopisy mají stále vliv, ale podstatně ustoupily internetu. Podle sionistického zdroje je 20 % šance, že skončíte na „nacistické“ webové stránce, když dáte vyhledávat slovo „holocaust“! Cédéčka jsou samozřejmě věcí přítomnosti. Jistě musí existovat více než tisíc White Pride/White Power/Rock Against Communism/Viking rock titulů, v souhrnu přinejmenším 2 milióny cédéček - plus samozřejmě všechny kopie na kazetách, přepálených CD a v MP3 verzích. Videa nedosáhla těchto překvapivých počtů, ale společnosti jako NS88, Warrior Video a Ainaskin vydaly víc než stovky titulů, s rozsahem od propagandistických filmů Třetí říše až po poslední koncertní videa. Plus legendární seriál Kriegsberichter - WP propagandu v „MTV“ stylu. Politické mítinky - naneštěstí - ustupují mnoha WP koncertům. Je nezbytné, jako to dělá skandinávská BaH, kombinovat ideologický element politického mítinku se silným propagandistickým účinkem rockových koncertů. Kvůli nedostatku lidí nejsou demonstrace tak časté, jak by měly být a pochody jsou ještě řidší. Kombinování těchto důležitých ukázek aktivismu a síly s přitažlivým náborovým podnětem jako je koncert se ukázalo jako velmi účinné. NS rádiové stanice existují, ale je jich jen pár. Nejznámější, Radio Oasen, vysílá z velitelství Dánského Nacionálně Socialistického Hnutí. Existuje také mnoho rádiových stanic s více méně NS profilem rozprostřených po Spojených státech. Přesto se dostanou jen k málo lidem a jsou těžce přeceňovány jako nástroj propagandy. Co se týče televize, máme vynikající „Race and Reason“ (Rasa a Rozum) na americké kabelové televizi. Ale celosvětově televize jako nástroj NS propagandy takřka neexistuje. A jestliže rádio se přeceňuje, tak hodnota triček, odznáčků, nášivek atd. se určitě podceňuje. To je ten „módní svět nácků“ formující mladé a dávající hrubé, ale jasné poselství lidem na ulici. |
Některé nástroje propagandy
potřebují obšírnější komentář: |
| Plakáty fungují docela stejným způsobem. Opravdu nemusíte polepit celé město (i když by to byl skvělý pohled!). Několik strategicky umístěných udělá své. Naneštěstí je vytištění plakátů drahé a jsou snadným terčem „rudých nehtů“ (a tím nemyslím elegantní dámy). Jestliže použijete starý trik a smícháte lepidlo s drobnými kousky skla, přidáte k tomu všemu krvavý dotek bolesti… |
| Zatímco novin jako takových je v NS kruzích jen pár (většinou vydávané v USA jako The New Order, NS Kampfruf, WAR a The Truth At Last a takřka vždy jsou to měsíčníky nebo dvouměsíčníky), časopisy a ziny vzkvétají. Naneštěstí příliš mnoho jich vyjde jednou nebo dvakrát a pak zmizí a nikdy už se znova neobjeví - stejně jako peníze na předplatné, které jste zaslali na nějaký P.O.BOX. Ale abychom byli fér, existuje jich pár po čertech dobrých a vycházejících už delší čas. Americká Resistance a švédský Nordland vytvořily nové standardy co se týče prezentace: jsou na křídovém papíře a jsou barevné. To je samozřejmě principiálně dobře, ale v drsném světě Nacionálního Socialismu se to může obrátit proti nám. Blýskavá Resistance přitáhla pozornost americké daňové „mafie“ a byla zasažena plnou silou Z.O.G., což zapříčinilo, že se starý vydavatel „přebarvil“ a pak se stal úplně „průhledným“, když úplně zmizel z Hnutí. Vyžádalo si to několik dobrých mužů, spoustu energie a velký kapitál, aby se časopis znovu rozběhnul. Nordland byl ještě nákladnější projekt. A taky tomu nepomohlo, že čtenáři byli omezeni jen na lidi, kteří umí švédsky. Jistě, Švédsko má velký podíl WP rockového průmyslu a zákazníků. Ale to nestačilo k ospravedlnění výdajů takového časopisu. A právní šikana jeho vydavatelů a mediální teroristická kampaň proti jeho potenciálním zákazníkům vedla jak k finančnímu bankrotu, tak politickému zhroucení. Pak ani všechna pomoc zahraničních NS skupin a zinů nestačila. |
| Co je tedy ponaučením? No, doufám, že nás to naučilo být realisty. Dokonce i když dáme všechen náš kapitál do společného koše, nebude stačit na výrobu časopisu podobného obvyklému kapitalistickému standardu. Spousta barev a křídový papír vám přinesou respekt a obdiv mezi vlastními, ale za jakou cenu? Pro anglicky psaný magazín to stojí za to, zvážíme-li potenciál velkého trhu. Ale pro menší země? Ani náhodou. Potřeba pravidelné a trvalé publikace vždy převyšuje faktor luxusu. Tím nemyslím, že bychom měli být laciní v našem vydavatelském úsilí. Dobrý vzhled časopisu je důležitý, ale jen do určité míry. Obsah je přirozeně ještě mnohem důležitější. A že existují peněžní zdroje, aby se časopis udržel, také. Ani bychom neměli zapomínat, že jako nacionální revolucionáři se můžeme brzy ocitnout zpátky na smetišti, co se týče tiskařských a vydavatelských zařízení. Není třeba být rozmazlený a nechat namyšlenou megalomanii setřít zdravý realismus. |
| Co se týče obsahu novin, ten je přirozeně na uvážení vydavatele. Potřebujeme pestrý tisk, pokrývající všechny aspekty naší víry, ale především ve světle Nacionálního Socialismu. Úmyslně používám toto slovo raději než „výhradně“. Existují některé dobré noviny, časopisy a ziny, které jsou z jednoho nebo více důvodů (některé jsou dobré, jiné ne) omezeny na ideu nacionalismu, vlastenectví a někdy dokonce populismu. Mohou obsahovat cenné informace (obzvláště ve svém zpravodajství) a navzdory svým ideologickým nedostatkům si zaslouží jak pečlivé přečtení, tak roční předplatné. Ale ujasněte si, že chápete tyto noviny jako doplňky k NS tisku. Je pravda, že nacionálně socialistická média často nemohou dosáhnout velikosti a pravidelnosti vydávání jako méně kontroverzní časopisy, ale to, co NS časopisy mohou postrádat ve vzhledu a počtech, to většinou vynahrazují obsahem. Ani byste neměli zapomínat, že prodej NS novin je podstatným a často životně důležitým zdrojem příjmů pro NS skupiny. |
| Během posledních 5 let nahradil internet časopisy jakožto hlavní komunikační prostředek NS Hnutí. Existuje ohromný a narůstající počet nacistických webových stránek a většinou jsou profesionální a obsahově vynikající. A e-mailová pošta ve velkém rozsahu učinila nákladné a riskantní telefonní hovory a klasickou poštu zbytečnými. Pak máme chatové kanály jako IRC, kde je spousta nacionálních socialistů. Tyto chaty mohou být hodnotné při sbližování lidí a diskutování o politice, řešení problémů, zmenšování odlišností a obecně při sbližování kamarádů. Avšak stále ještě dost lidí používá tyto kanály jako místo pro žvanění a pomlouvání a také pro dětinské obscénnosti. Američani jsou nejhorší provinilci, ale Evropané rychle následují, musím smutně přiznat. Zde určitě potřebujeme naší vlastní „síťovou hlídku“. Vykořeňte infiltrátory, potížisty a úchyly, kteří se „těší“ z bezpečí fantaskních „nacistických“ přezdívek (nicků)! |
| Internet dává nekonečné možnosti. Ale buďte na stráži. Z.O.G. cenzoři se neustále snaží sabotovat svobodu sítě. Spojte síly s opravdovými libertariány a hlídejte naše práva na svobodný projev. To je naše poslední, ale největší oblast. Na druhou stranu nepřeceňujte dopad vaší webové propagandy. Někteří se uchylují k jednoduchosti a bezpečí svého počítačového světa. Měli byste si pamatovat, že bez skutečné účasti a konkrétní činnosti není síť ničím víc než virtuální realitou. |
| A teď co se týče druhého velkého propagandistického průlomu: cédéčka. První White Power hudba (když nepočítám bojové popěvky Třetí říše) se objevila během zpolitizovaných šedesátých let. Jak na Klan orientovaní zpěváci jako Johnny Rebel, tak nacističtí Odis Cochran & The Three Bigots nahrávali vinylové singly a EPčka se silnými bělošskými rasistickými texty na klasickou country and western hudbu. Dnes všechny tyto vynikající nahrávky existují na CD, ale po dvě desetiletí se pohybovaly po NS scéně v Evropě hlavně zprostředkovaně jako verze na kazetách. Pak se objevil Ian Stuart Donaldson a Skrewdriver a nic už nikdy nebylo jako předtím. White Power přišla na hudební svět! Nejprve - kromě několika legendárních singlů a EPček - nahrál Skrewdriver a další WP skupiny inspirované trendem White Noise (britským a stejně tak německým) svou muziku pro Rock´O´Rama, německou napůl undergroundovou punkovou společnost. Později opravdové NS vydavatelství - Rebelles Européens - nahrálo sérii LPček s dnes už klasickými WP skupinami z celé Evropy, mezi nimi Dirlewanger, Lionheart a No Remorse. I tak byla ta hudba stěží něčím víc než vzrušující novotou. Skutečný zásah přišel s kompaktními disky. Zvuk White Power a poselství árijské hrdosti (Aryan Pride) nalezly svou cestu k tisícům nastražených bělošských uší po celém světě. Počala se rodit celá nová mládežnická kultura! |
| To byla šance, na kterou NS propagandisté čekali a naštěstí - hlavně díky Blood and Honour, vlastní organizaci Iana Stuarta - jí nepromeškali. Hudební mašinérie WP produkuje nacionalistická a nacionálně socialistická cédéčka stálým proudem od počátku devadesátých let. A jsou stále profesionálnější vzhledem i obsahem. Žádná bílá komunita není bez svých WP rockových příznivců a žádný bílý národ není bez svých WP umělců. Také roste rozličnost hudebních stylů, mezi nimi je Oi!, punk, rock, rock´n´roll, heavy metal, black metal, trash metal, death metal, pop, country and western, folk a dokonce techno. No to vypadá jako pohádka nebo ne? Naneštěstí má blýskavá strana pokroku také svou temnou a ohavnou stránku. Desítky tisíc cédéček znamenají milióny dolarů - atraktivní hřiště pro šmelinářské obchodníky. Naši lidé obecně nejsou obchodníky ani povoláním ani instinktem. Na tom není opravdu nic špatného. Mnozí mohou říct, že je to pozitivní důkaz idealismu. Avšak, když máte zacházet s velkými penězi ze vzkvétajícího nadnárodního obchodu, pak tento nedostatek znalostí, zkušeností a obchodního ducha vážně poškodí vaše vlastní rozhodování a také operace, kterých se účastníte. Naši lidé možná nejsou obchodníky, ale nejsou imunní před hrabivostí a závistí. Nespočet příběhů konfliktů vyvstávajících z nacionalistického hudebního průmyslu vyprávějí velmi smutné historky zničených přátelství, hořkých sporů a agresivních kampaní. Do takového chaosu vstupuje ryzí šmelinář. Řízený touhou po penězích, spíše než politickými ambicemi, provádí operace jako uhlazená firma spíše než drsná politická organizace. Pak taková osoba končí se šťavnatými podíly z obchodů s cédéčky. Teď neříkám, že by lidé, kteří pracují na plný úvazek, neměli být odměněni. Založit takovou rozsáhlou a důležitou operaci výhradně na idealistické, ale sporadické pomoci se ukázalo jako nešťastné řešení založené na pseudoideologických představách spíše než na životních faktech. Ale neměli bychom zapomínat, že tohle je NAŠE věc, naše propaganda a případně naše zisky z kapes našich přívrženců, kteří chtějí poslouchat naši hudbu a naše texty. Jinými slovy, máme právo na svůj podíl. Ještě jednou, je pravda, že výše tohoto podílu záleží na naší vlastní schopnosti vyniknout a odvést dobrou práci. Pak nebude v našem Hnutí místo pro ulejvání peněz do vlastní kapsy. |
| Možná to není politicky korektní a dozajista to není obchodnické, ale jistá vina musí být přičtena i hudebníkům samotným. Existují tzv. WP umělci, kteří se chovají jen o trochu líp než hudební prostitutky, přebíhají od jedné WP nahrávací společnosti ke druhé (většinou s menším WP směřováním), aby získali lepší podíly a nebo luxusnější produkci - jsou posedlí pobuřujícími požadavky autorských honorářů a ochotní prodat se morálně a politicky kvůli zisku finančních odměn. Přirozeně by měli být umělci odměněni za svou práci, ale jejich nároky nejsou opodstatněnější než jiných kamarádů - z nichž mnoho nikdy nedostane ani halíř za své politické aktivity, které je mohou stát zaměstnání, rodiny a svobodu. Většina těchto idealistů si nikdy nezakusí slunečnou stranu NS života: ucházející místa bez mříží na oknech, vítání ze strany stovek nebo tisíců fanoušků spíš než rozzlobených hochů v modrém nebo červeném (to je narážka na barvu uniforem fízlů v různých zemích - pozn.překl.), mít šanci zahrát si písně svého života spíše než být zbit do polomrtva, mít pivo a tvrdej zdarma spíše než dostat pokutu nebo být odsouzen do vězení. Je samozřejmě snadné si pamatovat Iana Stuarta, tvůrce White Power rocku a zakladatele Blood and Honour. Těžší je pro některé jít ve šlépějích tohoto bojovníka po rovné a přímé cestě árijské hrdosti, statečnosti a obětování! |
| Cédéčka nejsou jen ohromným zdrojem příjmů pro Hnutí. Jsou nejspíš nejdůležitějším poslem propagandy. Proto potřebujeme prověřit a analyzovat jejich obsah. Jsou všechny WP texty dobrou propagandou? Za prvé, jen blázen - nebo vyšetřovatelé Z.O.G. - berou tyto rockové texty doslova. To nejsou politické programy, deklarace nebo nařízení. Jako všechny ostatní druhy populární hudby jsou zábavou pro jistý druh lidí, kteří nacházejí potěšení a - v našem případě - doufejme také obecnou inspiraci při poslechu. Některá nacionalistická CD obsahují texty, které jsou extrémně násilné anebo rasistické. Jiné se sotva dotknou objektu politiky. Můžete si vybrat ze síly politiky až po vášeň hrdosti. „Když je to árijské, je to dobré!“ by mělo shrnovat obecné pravidlo. Ale naneštěstí to není až tak jednoduché… |
| Většinou to nejsou cédéčka jako taková, která způsobují některé problémy. Všichni hudebníci dělají jak nejlíp umí a já nevím o jediném CD, které by bylo v protikladu k naší víře. Možná to tak nebude vždy, ale nacionalistické sentimenty jsou zde vždy. Pokud ne, pak to spadá mimo kategorii hudby, kterou budeme prodiskutovávat na prvním místě. Někdy se dost obávám, co se týče vývoje kapely nebo zdroje z nějž produkce cédéček vychází. Je smutné, že existuje příliš mnoho příkladů kapel, které postupně změkčovaly poselství svých textů s každou novou nahrávkou. Nemusí to být drastické změny, ale vše to končí rizikem, že fanoušci nabudou přesvědčení, že idea radikalismu obecně a Nacionálního Socialismu obzvlášť asi není až tak dobrou ideou. Umělec (umělci) může mít několik důvodů pro tento politický ústup. Mohou to být žádosti nahrávacích společností, aby se přizpůsobil utlačovatelským zákonům té země, což je pochopitelné a obecně i přijatelné. Ale vždy existuje možnost, že umělec jednoduše změnil názory - ze seriózního osobního důvodu nebo (čemuž věřím spíš) ze strachu, že Z.O.G. nějakým způsobem naruší jeho život vystupujícího umělce. V takových případech už zpěvák/skupina nereprezentuje vzor pozitivního chování nebo zdroje inspirace. Naproti tomu mohou mladí fanoušci následovat příklad umělce a zbabělost a oportunismus se náhle stanou ctnostmi! Podstatou každé propagandy je vést lidi k nám, nikoliv od nás. Obzvlášť hořké to je, když subjekty už vlastně byly v „našich rukách“, aby pak byly odvedeny zase pryč našimi předpokládanými spojenci. |
| Řekněme čestně, že někteří umělci už nemohou snést tlak. Měli by být respektováni, když chtějí vážně pokračovat v šíření poselství vlastenectví na úrovni rizika, které sami dokážou snést. Ale zcela nepřijatelná je hloupost jistých tzv. NS organizací, které propagují tyto umělce jako něco, čím jednoduše nejsou. Nezáleží na tom, jak populární jejich hudba je, jak profesionálně vystupují na jevišti, nejsou (a většinou si ani nečiní nárok na to být) nacionálními socialisty nebo revolucionáři. A dozajista nejsou žádnými vůdci našeho Hnutí - jak se některé šťastně nevidoucí organizace pokusily označit několik z nejpopulističtějších rockových hvězd. Navíc je to výslovně nechutné, když někteří z hladových prodejců, kteří nejvíc profitují a přiživují se na milovnících nacionalistické hudby, chtějí odpolitizovat naši hudbu, aby se vyhnuli problémům se zákonem a prodali víc cédéček za pomoci kanálů „středního proudu“(mainstreamu). Když německá společnost, která vydávala CD dík většině velkých jmen ve WP hudbě razí heslo „Žádná politika, jen hudba“ a tiskne to na svá prokletá cédéčka, pak se věci opravdu vymkly z rukou. Svými činy se tito uhlazení kupčíci sami vyloučili z našich kruhů. Je nejvyšší čas, aby to naši umělci také pochopili a přestali hrát s odpadlíky. |
| Naší jedinou možností, jak získat zpět kontrolu nad trhem s cédéčky, je začít se učit jak vést profesionální obchod. Brblání a nadávání nám nepomůže. Avšak trocha tlaku na vzpurnější elementy může být v současnosti nezbytná. Nezní to „pěkně“, ale my si jednoduše nemůžeme dovolit, aby se náš hlavní nástroj propagandy změnil na orientální bazar. A každopádně jsou to radikálové, kteří musí platit účty. Zatímco revolucionáři „mají svůj den“ u soudu, kapitalisti se smějí celou cestu z továrny na CD až do banky. Jak jsem řekl, tohle je naše věc. A tedy znova: musíme se naučit žít s ní a nenechat jí vyklouznout z našich rukou skrze bezstarostnost a divoký amatérismus. |
| Cédéčka mají dominující a spektakulární roli v naší propagandistickém show. O něco méně zářnou roli, ale těsně svázanou s hudebním průmyslem v mnoha ohledech hraje internet. Zde můžeme inzerovat naše produkty a více méně svobodně vyjadřovat naše názory k miliónům potenciálních příznivců. Až na jisté dětinské zneužívání chatových kanálů rozehrálo Hnutí své kybernetické karty extrémně dobře. Mladí průkopníci nacistického webového prostoru se snadno učili a za minimální náklady vytvořili ohromující nabídku NS, nacionalistických, revizionistických a skinheadských webových stránek. Zde nás omezuje doslova jen nebe. |
| Nicméně je tu také „ale“. Dejte si pozor, aby vás zcela nesvedl kybernetický šarm. Přes všechnu svou slávu nemůže nikdy nahradit skutečné, často mnohem méně vzrušující, ale stejně tak často mnohem nebezpečnější aktivity přímo zde v realitě pozemského boje. Je snadné vybudovat virtuální Nový Řád, ale není to opravdu ničím víc než fantaskní verzí starých pohádek, digitální popis našich snů a nadějí. Mělo by vás to inspirovat, mělo by to přitáhnout zájem a následovníky. Ale je to stále jen přelud. Opravdová záležitost si žádá krev, pot, slzy, oběti a tvrdou práci. Jinými slovy nic pro slabochy. A pro válečníky, gladiátory a berserkery, které hledáme, neexistuje žádná zkratka, žádné virtuální náhražky - jen krvavá realita. |
| To nás přirozeně přivádí ke konkrétnějším a riskantnějším záležitostem demonstrování naší přítomnosti a názorů na veřejnosti. Půl století historie psané vítězi 2. světové války a mediální pokrytí Z.O.G. přisluhovači mezi pisálky přímo naprogramovalo velkou část populace. Nejsme ani politicky korektní, ani hodní chlapíci v očích veřejnosti. Naopak jsme všeobecně chápáni jako nejhorší druh zla od časů hraběte Drákuly. Ne všemi samozřejmě, ale ti, kdo mají tajné sympatie k nám, je dobře skrývají ze strachu před ztrátou společenské pozice a většina našich takzvaných příznivců stále váhá aktivně na veřejnosti demonstrovat světu své NS sentimenty. To neplatí pro hrstku statečných srdcí. Existuje mnoho epizod malé skupiny chrabrých „nacistů“, kteří vedli boj s davem rudé chátry. Naše srdce krvácí pro tyto statečné, ale přesto musím říct, že jejich oběti byly ve většině případů zbytečné nebo dokonce kontraproduktivní. (To mohu čestně prohlásit, protože jsem se sám osobně účastnil několika takových nerovných bitev.) V tomto stádiu nebude veřejnost nacisty milovat. Tak by se jich měla alespoň bát. Ukázat veřejnou porážku - a nezáleží na tom, jak statečně jste vystupovali - není dobrá PR (public relations = prezentace na veřejnosti - pozn.překl.). Obávám se, že nikdo nemá rád poražené. A abych byl čestný, kdo jiný než politický masochista je přitahován krvavou porážkou? To je daleko od zasažení nepřítele a takové akce v harakiri stylu vlastně pomáhají budovat jejich sílu a sebevědomí. |
| Spektakulární demonstrace a pochody by měli provádět lidé, kteří mohou vyvážit rizikový faktor. Přinejmenším bychom měli mít poctivou šanci vyhrát jakoukoliv pouliční bitku, která se může strhnout. To neznamená, že musíme nutně být v přesile (to dnes býváme zřídkakdy), ale měli bychom mít (a většinou máme) přesilu agresivní vůle zvítězit. V předešlých letech se vše radikálně zlepšilo na této frontě s příchodem mladých bojovníků do našeho Hnutí. To je skutečnost, která by měla zahanbit pseudointelektuální kritiky skinheads a příznivců Combat 18! |
| Účast na mítincích našeho Hnutí v posledních letech totálně zastínily WP koncerty. To je dobré i špatné. Dobré je, že koncerty mají kouzelnou sílu přitažlivosti a také - alespoň teoreticky - vytvářejí velké zisky pro naší věc. Ale příliš mnoho koncertů jsou podniky soukromé iniciativy skupinového druhu. Jinými slovy peníze získané z těchto akcí jdou z kapes nacionalistů do kapes šmelinářů. Mnoho organizací to nechá dopustit díky své vlastní neschopnosti připravit taková představení. V takových případech by se měly snažit zdokonalit vlastní jednání a dokud budou samy schopny, měly by žádat druh NS daně od těchto soukromých obchodníků. Koneckonců tito kapitalističtí „chlápci přes muziku“ získávají své peníze od našich lidí a zábavu od našich kapel. Přesně stejně jako musí zaplatit umělcům, tak by měli přispět částí zisků místnímu NS hnutí, které většinou poskytuje jak ochranu tak diváky a zákazníky. Současně s tím by se měly politické kádry aktivněji zapojit při aktuálních představeních. Koncert bez politického poselství za texty rockových hvězd je v nejlepším případě jednoduše neúplný a je v nejhorším případě ztrátou času. (Zažil jsem tzv. „vzpomínkové koncerty“, kde ani nebyl vzpomínaný mučedník zmíněn!) Blood and Honour Scandinavia nám v tomto ohledu ukázala cestu kombinací ohnivého politického agitátora s úchvatným zvukem White Power hudebníků. A pamatujte si, že nemusíte mít koncert, abyste přilákali lidi. Ve skutečnosti někdy vše, co naši kamarádi chtějí, je diskutovat o politice nebo v klidu uctít jednoho z našich hrdinů. A někdy vše, co byste měli chtít, je přilákat čistě politické kádry. To neznamená, že taková setkání jsou jakkoliv nudná. Pečlivě připravené vznešené prostředí s vážnou atmosférou nebo přímá politická manifestace s okouzlujícími řečníky může být mnohem působivější a dojímavější než nejprofesionálnější a nejradikálnější rockový hudebník. Já osobně jsem byl svědkem obojího a rád bych se zvláště zmínil o pochodech Waffen SS v Budapešti organizovaných maďarskými skinheady, o oslavách Adolfa Hitlera a také mnoha náborových mítincích švédské NSF plus legendární pochody Rudolfa Hesse pořádané DNSB a Blood and Honour Denmark. |
| A prosím vás, nezapomínejte na staré dobré akce, kde se naši lidé prostě setkají, vyměňují si názory, přivedou si přítele nebo přítelkyni nebo třeba zvědavé kamarády ze sousedství nebo z práce. Setkáte se v místní hospodě, kavárně nebo pivnici - nebo dokonce u vás doma; popijete trochu, pokecáte hodně (O.K., já vím, že někteří si rádi přehodí to pořadí…), poslechnete si WP hudbu a prostě máte pohodovou chvilku. To je taky propaganda. Mnoho lidí bylo přivedeno ke Hnutí jednoduše skrz společenský život, pevné kamarádství a společný cíl života. Samozřejmě takové základní události musí být následovány přímým vzděláváním a serióznějším aktivismem, ale nenechte vymizet tu trošku společenských aktivit. Je to potřeba, abychom udrželi lidi s námi a abychom udrželi vysokého ducha. Kamarádství je základní platformou všech revolučních sil. |
| Teď jsme přímo prodiskutovali formy propagandy. Stejně tak důležitý je i obsah vaší propagandy a její směr. Které záležitosti by se měly zdůrazňovat, kterým se vyhnout, jak prezentovat naší věc a komu. |
| Vaším cílem by v ideálním případě měla být celá bílá populace. To však není kvůli omezeným zdrojům ani praktické ani možné. Už jsem vysvětlil, jak by se nacionální socialisté měli soustředit na organizování těch, kdo už sdílejí naše názory, ale - z nějakého důvodu - si zvolili, že se nebudou organizovat nebo odpadli. Pro tyto lidi je profesionální a pozitivní prezentace důležitější než téma samotné. Potřebují obnovit nebo přinejmenším posílit svou víru v možnosti a potenciál aktivní účasti. Proto se šablony, řečnické chyby a hysterické a často nepodložené nejasnosti dřívějška nesmí opakovat. Síť je dobrým měřítkem pokroku a profesionalismu, kterých hnutí dosáhlo dnes. Stejně tak velké množství časopisů a většina cédéček. |
| Přirozeně propaganda směřovaná na jiné než NS lidi by měla být také dobře utvořená. Ale zde je obsah stejně důležitý, jako je důležitá kvalita. Při tom musíme mít na mysli jaký účel specifická propaganda má. Chceme získat nové členy, snažíme se o publicitu, získání nových sympatizantů nebo chceme vyhrát volby? Upsání se nových členů si žádá více než trochu propagandy. To je, a správně by měl být, dlouhý proces zahrnující jak propagandu, tak také vzdělávání a budování motivace. Ale prvním krokem je vůbec dostat se k lidem a někdy je publicita médií nejúčinnější. Netvrdím, že všechna publicita je dobrá publicita, ale tisk má hlad po prodeji novin a „nacismus je (přinejmenším v jejich očích) skvěle prodávatelný. Trocha manipulování propagandy může být odměněna cennou publicitou ve zprávách. Přesto, že jsem si plně vědom, že je to nebezpečná hra, která se občas obrátí proti nám, věřím, že můžeme a měli bychom těžit ze „šokového účinku“ našeho politického radikalismu. Mistr tohoto manipulativního umění propagandy byl Commander (Velitel) George Lincoln Rockwell z Americké Nacistické Strany. |
| Buď jak buď, nemůžete se samozřejmě spolehnout na Z.O.G. tisk jako na svou hlásnou troubu. V nejlepším vytvoří všeobecný zájem za cenu nepřátelství většiny. Ale ti, co patří do poslední kategorie, tak či tak těžko kdy najdou cestu do našeho tábora. Pro organizaci jako je Blood and Honour není souhlas veřejnosti nikdy cílem. Názory průměrných otroků Z.O.G. by neměly mít pro BaH žádný význam. Svou podstatou by měla svou propagandu směřovat na mládež způsobem ceněným mládeží a s poselstvím, které bude v souznění s nejradikálnějšími a nejnespokojenějšími frakcemi bělošské mládeže. Totéž se dá říct o všech nacionálně socialistických organizacích, ačkoliv by jejich posluchačstvo přirozeně nemělo být omezeno jen na mladé. Masová propaganda je opravdu jen pro populisty a nacionalisty, kteří chtějí reprezentovat za pomoci voleb. V těchto případech jsou přirozenými tématy propagandy ty, které strany hlavního proudu ignorují jako jsou přistěhovalectví, kulturní rozklad, NATO, Evropská unie atd. Populisté dají těmto záležitostem ekonomický podtext, zatímco nacionalisté mohou hrát na strunu ohrožení národní identity a svrchovanosti. Takové úsilí je, jak jsem dostatečněkrát uvedl, celkem marné. Ale pokud vám Z.O.G. zákony vaší země neponechávají žádnou jinou volbu, pak byste měli zkusit použít jakýkoliv vliv, který máte, abyste dodali NS podtext jakkoliv zjednodušenému poselství. Ať už adresujete vaší propagandu komukoliv, obecným pravidlem je nepoužívat vulgární a primitivní jazyk. (Z toho vylučuji WP hudební scénu, kde jsou texty zabarvené mladistvými instinkty a jsou vyjádřením politických emocí spíše než politických poselství.) Nejenže vás hrubost rychle dostane do konfliktu s cenzorskými zákony Z.O.G. proti „rasové nenávisti“, ale je to ve většině případů kontraproduktivní. Dokonce ani primitivové a ti, kdo slepě nenávidí, nepřijmou poselství podobné svým nejtemnějším snům. Nepotřebují předávkování, aby se obrátili. A poctivě, je tohle ten druh lidí, na které bychom se měli soustředit? Neříkám, že takoví lidé nejsou potřební nebo nejsou vůbec žádaní. Příjde chvíle, kdy všechen intelektualismus a pěkné záměry musí jít stranou brutální síle. A je politická serióznost posuzována politickou vytříbeností? Ale obecně není ani potřeba, ani použití pro vulgarismus. Tím se netvrdí, že propaganda by neměla být radikální. Samozřejmě, že by měla. Ale radikalismus není totéž jako sbírka hanlivých slov a urážek. Stejně jako jsou nevyprovokované fyzické útoky na přistěhovalce kontraproduktivní a přinesou vám zatčení ze zbytečných důvodů, tirády nenávisti jsou prostě negativními signály. Přistěhovalectví je problém a je způsobeno zrádcovskými politiky utlačovatelského a vetřeleckého Z.O.G. režimu. Kritizujte tento fenomén a směřujte svůj hněv proti politikům. Oni jsou nepřáteli vaší země a rasy. Udělejte z nich také nepřátele vašich spoluobčanů! |
| Židi jsou oblíbeným tématem naší literatury od zrodu Nacionálního Socialismu . „Židovská otázka“ je extrémně politicky důležitá a povědomí o sionistickém nebezpečí je podstatné pro všechny nacionální revolucionáře. Propagandistická hodnota této záležitosti je však minimální. Lidé jsou obecně připravováni a programováni, aby cítili sympatie se Židy skrz masivní překrucování historických skutečností a potlačování politické reality. Bude-li nutné v naší propagandě zmínit „Vyvolené“, měli bychom je popisovat jako sionisty spíše než jednoduše jako „Židy“. Je to jak přijatelnější termín, tak lepší politický popis. Proto se zaměřujte na politiku spíš než na rasu a dokonce můžete obrátit obvinění z „rasismu“ proti kosmopolitním silám samotným. Pamatujte si - a ujistěte se, aby ani ostatní nezapomněli - že OSN (od počátku sionistický sen, který se splnil) označila sionismus za formu rasismu, a že je to ideologie, kterou stát „Izrael“ ospravedlňuje svou okupaci arabských území; vyhánění, útlak a perzekuci semitských Palestinců. |
| Propaganda může být hrubě a snad cynicky popsána jako nejpřitažlivější část naší ideologie. Mějte na paměti, že ačkoliv je prostředkem k cíli, bude sabotovat váš účel, nebude-li čestná a pravdivá. Jsme neustále intenzívně sledováni Z.O.G., tak se nenechte chytit při lži a hloupém zastrašování. Ani by vás nemělo laciné rozrušení oportunismem zdržet od vyslovení nepohodlných pravd, ani vás donutit vzdát se radikální víry. Prostě zatlučte hřebík a pryč s kladivem. Lidé vás uslyší a bude je zajímat, co to budujete. Nakonec váš nesobecký a idealistický příklad je nejlepším druhem propagandy! |