Kapitola 4:

NÁSILÍ A TEROR
Citlivá kapitola, ale nikoliv tak podstatná a dominantní, jak věří naši nepřátelé (nebo alespoň jak jsou nakloněni věřit). Přesto by nemělo zůstat žádné téma, které se neprodiskutovalo a když zvažuji vážnost jeho důsledků, budu pečlivě našlapovat, abych nezavinil jakékoliv nejasnosti - ani pro přátele ani pro nepřátelé.
Ve škole nás učili, že jen ti, kterým došly argumenty, používají násilí a hned jak jsme opustili učebnu, byla dobrá šance, že se zapleteme do nějaké krvavé rvačky kvůli nějakým mladistvým neshodám. Jinými slovy: teorie je jedna věc a realita jiná věc.
 
Může to znít cynicky a určitě ne „politicky korektně“, ale existuje tak mnoho stupňů násilí jako je důvodů pro něj. Instinktivní násilí v sebeobraně je přirozeně obecně společensky nejpřijatelnější. Méně přitažlivé se může zdát sportovní násilí hooligans - individuální nebo v organizovaných skupinách. Totéž platí pro příležitostné pouliční násilí skinheads (které ve skutečnosti může být čistým bojem o přežití v pokračujících válkách gangů mezi anarchisty a přistěhovalci na straně jedné a vlasteneckými skinheads na druhé.) A motorkáři z MC (= motorkářských - pozn.překl.) klubů mají dlouhou tradici násilí ve všech podobách a formách. Je snadné pohrdat jimi a odsuzovat tyto lidi jako „nemyslící hrdlořezy“ a „zločinecké násilníky“. Ne tak snadné, ale zato mnohem konstruktivnější je přivést tuto agresivní energii k politickému užitku. Když je „opravdový vlastenec“, který si přeje uspořádat demonstraci, napaden krvežíznivým davem levičáků, pak jsem si jistý, že by si přál, aby bylo víc „hrdlořezů“ a „násilníků“ ve vlastním táboře. Kdo jiný by měl tvořit kolony našich bezpečnostních sil?
 
Pak je tu ještě jeden druh násilí, který je, alespoň ve většině evropských zemí, obecně přijatelný, a to jmenovitě agresivní masové demonstrace. Jestliže farmáři ve Francii mohou násilně bojovat proti státnímu výprodeji a policejní brutalitě, tak by nemělo být nic morálně špatného na použití síly při obraně našeho národa a země. A jestli má nějaké násilí smysl, musí být silnější než násilí opozice. To je čistě logické, ale zdá se, že to musíme stále zdůrazňovat. Váhavé nejisté vystupování zapříčiní vaší porážku tak, jak to vaší organizaci vydá napospas těžkým botám vašich politických nepřátel.
Rudí se spoléhají na násilí. Nikoliv proto, že nevěří své vlastní stupidní rétorice, ale protože násilí se ukázalo jako mnohem účinnější díky jejich početní převaze. A samozřejmě zřídkakdy skutečnost, že praští „nácka“ po hlavě, jim způsobí trable se zákonem, a spíš častěji než ne to z nich v tisku udělá hrdiny. Jak dlouho se necháme ponižovat a zesměšňovat těmito anarchistickými výtržníky, kteří dělají špinavou práci pro kapitalisty, komunisty a sionisty?
Pacifismus je pro bláznivé snílky a genetické hříčky. Násilí jako sebeobrana je přirozené a nezpochybnitelné. Ale pak se zase říká, že nejlepší formou obrany je útok. Takže kam nás to vede? Nikdo nepopře, že po celé ty roky od chvíle, kdy Adolf Hitler položil svůj život za naší rasu v berlínském bunkru, jsou nacionalisté a rasově uvědomělí běloši (a v této záležitosti také celá árijská rasa) v defenzívě. Není už nejvyšší čas bránit se bojem?
To je jistě sugestivní argumentace, že? Snadno se to může vysvětlovat tak, že je čas popadnout zbraně a začít střílet na odvetu. No, to není ten čas! Až příliš mnoho statečných kamarádů zbavila Z.O.G. svobody kvůli tomu, že si hráli se střelnými zbraněmi a granáty. A já s rozvahou používám tohle slovo, protože v 88% případů nemluvíme o lidech, kteří používali zbraně, ale spíš je sbírají, schovávají je (ale zřejmě ne dost dobře!) nebo se s nimi pyšně promenádují a přitahují agenty Z.O.G. jako mucholapka mouchy. Ve zbývajících případech byla agresivní frustrace startovacím faktorem spíš než pečlivé revoluční naplánování. Výjimkami jsou samozřejmě The Order a několik dalších organizovanějších a dobře naplánovaných násilných útoků proti Z.O.G. režimu. Co se týče organizací otevřeně používajících násilí při svých operacích, myslím si, že Combat 18 není jen nejznámější, ale také jedna z velmi, velmi mála existujících. A i C18 je - přinejmenším nyní - nepříliš aktivní na operační frontě.
Daleko více je organizací a jednotlivců, kteří MLUVÍ o revolučním násilí. Většina z nich je seriózní, ale existují mezi nimi nepochybně také nepřátelští provokatéři a falešné skupiny, které se snaží vlákat čestné vlastence do nelegálních situací a pak je chytnout do pasti. Takových příkladů je nepřeberně.
A naneštěstí serióznost není garantem ani inteligence ani skutečné aktivity nebo úspěchu. Ti, kteří si přece jen vyberou riskantní cestu aktivního spíše než teoretického ozbrojeného odporu, by si nejen měli dvakrát rozmyslet předtím, než se pustí do takových nebezpečných podzemních aktivit. Utajená buňka by také měla pečlivě plánovat své operace a vyhnout se jakémukoliv kontaktu s těmi, kteří se účastní  legální části boje - pro svou vlastní bezpečnost, ale také proto, aby nedávali v sázku obyčejnou politickou práci tím, že budou tyto organizace spojovány s podvratným násilím a tím, co může být označeno jako terorismus. Co se týče stávajících NS hnutí a vlasteneckých stran, nemohou se samozřejmě účastnit, iniciovat nebo dokonce podpořit činy politického terorismu. Na druhou stranu patetické útoky jistých „umírněných“ skupin  (z nichž bohužel některé nazývají samy sebe „BaH“) odsuzující akty přímé síly pro svou vlastní pohodlnou bezpečnost nejen zahanbují tyto zrádce, ale co hůř, rozdělují Hnutí jako celek.
V tomto stadiu je podstatné mít jasný náhled na situaci ve které se nacionální socialisté a stejně tak bílí vlastenci nacházejí. Proto se sami sebe musíme zeptat na několik důležitých otázek. Co je terorismus? Je to pouze „šílený bombardér“ nebo guerillové skupiny převážející zbraně? Kdo jsou největší teroristé? Ti, kdo se promyšleně snaží neutralizovat naše občanská práva, omezit naší politickou svobodu, zesměšnit naše historické dědictví, pervertovat naší národní kulturu, zbastardovatět naše lidi a vlastně vyhubit naší rasu? Nebo ti, kdo používají násilí, aby se bránili bojem, protože cítí, že jim nezbyla žádná jiná možnost?
Média a jiné levicové instituce rychle oslavují jakýkoliv ozbrojený odpor pocházející ze své vlastní strany. Kurdové jsou utlačováni a proto mají právo se účastnit teroristických činů nejen v Turecku, ale také po celé Evropě. Stejně jako  muslimští kosovští Albánci a Čečenci. A přirozeně každá skupina levicových indiánů v Latinské Americe. (IRA dokud v ní převažuje socialismus nad nacionalismem a Palestinci dokud nebudou vážnou hrozbou pro „Izrael“.) Dokonce i vraždící Rudé Brigády v Itálii a skupina Baadera a Meinhoffové v Německu (RAF - pozn.překl.) daly rudým radikálům jistý důvod k radosti. Ve skutečnosti po celém západním světě kážou komunistické a anarchistické okrajové skupiny šílenců o svržení kapitalistického systému. Jsou ponechány v klidu, zatímco jakákoliv nacionalistická skupina i když dává najevo, že odmítá násilí, je perzekuována, vyšetřována a zakazována. Zřejmým důvodem je, že nejenže tito levicoví pomatenci nepředstavují žádnou skutečnou hrozbu pro Z.O.G., ale jsou vlastně politickým davem Z.O.G., kterému je dovoleno pobíhat kolem a působit zmatek, aby se fyzicky zničila nacionalistická opozice. Příklad ze Švédska ukazuje přesně to, co myslím: Zatímco se v Helsingborgu konala soudní akce ministra „spravedlnosti“ proti třem BaH nacionálním revolucionářům za šíření White Pride hudby, rudí žháři spálili hudební studio nacionalistické rockové skupiny Ultima Thule v Nyköpingu. Když se pravá ruka Z.O.G. snaží zbavit (a vlastně spálit) vlastenecká rocková CD, její levá ruka spaluje přímo zdroj cédéček! Co se stalo se svobodou pro umění? Jak se odvažují tito pokrytci bědovat nad symbolickým spalováním perverzní a podvratné literatury ve Třetí říši, zatímco tito „jakoby demokrati“ aktivně nebo pasivně dovolují útlak kulturní svobody pod svou vlastní vládou? Jaký druh signálů Z.O.G. pachatelé posílají takovými činy? To je přímá pobídka k protiteroru.
Jestli to není dost, tak co třeba tohle: Ono směřování k opravdové Evropské jednotě, „Židoevropské židnotě“ (v originále je to slovní hříčka: Jewropean Jewnity - pozn.překl.) bankéřů a byrokratů, kosmopolitů a zrádců se podílí na hysterické kampani proti Rakousku, protože si procvičilo své demokratické právo zvolit si vládu podle vlastního výběru (vsadím se, že Z.O.G. lituje, že Ostmarka teď není částí jejich Bundes - německé provincie!), zatímco ve stejné době akceptuje jakékoliv komunisty, pro - komunisty nebo postkomunisty v jiných evropských vládách a provádí multimiliardový opičí obchod s největší komunistickou diktaturou, jmenovitě s rudou Čínou.
Jak jsem řekl, svádí to k flirtování s idejemi ozbrojeného odporu, teroristických akcí sabotáže a násilného svržení jha Z.O.G. A utlačovatelští vládci dneška, kteří se podílí na rozličných stupních státem schváleného teroru, nemohou vinit nikoho kromě sebe za vypuknutí tzv. nacistického antiteroru. Morální odpovědnost leží pouze na těch, kdo potlačují práva jiných a ohrožují přímo existenci těchto lidí. Ať je to křišťálově jasné.
Avšak, je moudré zcela se vzdát těch několika možností, které nám tzv. demokracie dává? Osobně si myslím, že bychom měli zkusit pracovat v rámci systému - v rámci rozumu. Existují principy a ideje, které reprezentujeme a u nichž nelze dělat kompromisy, ať už od nás režim žádá cokoliv. A někdy jsou násilné činy v sebeobraně nebo jako nezbytná odveta nevyhnutelné. Ale měli bychom se podle mě pokusit využít ty možnosti, které nám zákony dnešních dnů dávají.
Jiní jsou pro jinou volbu. To se musí respektovat spíš než odsuzovat. Nikdo nemá zaručený recept na vítězství. Naproti tomu rebelové mohou poukázat na historii poválečného NS/nacionalistického hnutí, která ukazuje zdánlivě nekonečný řetěz neúspěchů. Ale ti, kdo si zvolí, že budou riskovat svůj život i život svých kamarádů ve zbrani a možná i nevinných obětí, mají velkou odpovědnost, kterou by neměli brát na lehkou váhu. Bez duševního tréninku a fyzické připravenosti nepřežijí tito lidé „šábes“, a ačkoliv můžeme obdivovat jejich hrdinství a iniciativu, tento obdiv nikdy nemůže nahradit ztrátu statečných kamarádů při úsilí o něco, co přišlo zcela nazmar. Tato knížka je především manuálem pro politickou práci, je napsána přívrženci a pro přívržence Blood and Honour. Není to polní manuál pro guerillovou válku. Ty jsou snadno dostupné od většiny organizací boje za přežití. Knihy na toto téma se pohybují od manuálů americké armády až po anarchistickou kuchařku. Proto nemám v úmyslu pouštět se do detailů ohledně válečných operací. Řeknu jen, že co se týče této záležitosti, existuje několik škol jednání. Jsou tu ti, kdo věří v relativně novou strategii Odporu bez Vůdce (Leaderless Resistance), což znamená malé buňky nevelké skupiny nacionálních revolucionářů (včetně operací pro jednoho člověka), které vystupují nezávisle a napadají Z.O.G. systém přímými akcemi násilí anebo sabotáže. Název vymyslel známý americký NS rebel Louis Beam, který to popisuje následovně: „Naopak, POSLEDNÍ věc, kterou federální čmuchalové chtějí, pokud si v tom mohou vybírat, jsou tisíce různých malých přízračných buněk stojících proti nim. Je snadné pochopit proč. Taková situace je noční můrou rozvědky ve vládním záměru vědět vše, co jen mohou o těch, kteří jsou v opozici vůči nim. Federálové schopní shromáždit ohromnou sílu v počtech, lidském materiálu, zdrojích, rozvědné práci, a potenciálu v jakýkoliv čas, potřebují jen ohnisko na něž zaměří svůj hněv (např. Waco). Jediný průnik do pyramidově uspořádané organizace může vést ke zničení celku. Zatímco odpor bez vůdce nedává federálům jedinou možnost zničit významnější část odporu.“
Jiný známý americký nacionální revolucionář, náš kamarád John Metzger z WAR (White Aryan Resistance) to shrnul takhle: „Odpor bez vůdce je oblíbený název pro samostatné fanatiky, kteří si osvojili ideologii rasového a osobního přežití a připravují se ji uskutečnit jakýmikoliv prostředky, jež si cíl žádá. Složité organizace jsou v této době ztrátou času a peněz. Jednotlivec nebo malá buňka drží ve svých rukou velkou sílu. Potřebují Židi nekonečné  mítinky, aby se jim sdělilo, že nacista je nepřítel? Potřebují vlci členský průkaz, aby ulovili jelena? Potřeboval Unabomber (ekologický terorista Ted Kaczynski - pozn.překl.) uniformu nebo vlajku? Odpor bez vůdce není konečným produktem, ale je nejlepší během této fáze boje. Lidé se připojují k členským skupinám, aby pocítili sílu skupiny. Já říkám, jestliže nejste silní, neexistuje žádná skupina, která vás takovými učiní.“
Jiní tohle chápou jako zcela chaotické a neúčinné provokace proti ohromné Z.O.G. mašinérii moci. Dávají přednost operacím v armádním stylu klasické guerilly s ústředním koordinátorem a striktním velením „staré“ školy. (Na zajímavou a myšlení provokující kritiku odporu bez vůdce se podívejte do Resistance magazine , Winter 2000).
Já sám jsem o tom diskutoval v článku v časopise Blood and Honour Scandinavia č.3 a došel jsem k závěru, že existují pro a proti na obou stranách sporu (překvapení, překvapení). Zdálo by se, že styl odporu bez vůdce je nejvhodnější pro zemi velikosti a povahy U.S.A. Amerika má dlouhou a hluboce zakořeněnou tradici akcí „strážců bdělosti“ (vigilantes), která prakticky neexistuje v evropských zemích. Obzvláště Nordické společnosti jsou mnohem menší a proto se v nich obtížněji operuje anonymní úderné síle. To neznamená, že ve skandinávských zemích nejsou pokusy sabotovat společnost individuální akcí. Rudí s tím začali na počátku 20. století a znovu používali tuto tradici (ačkoliv jiným způsobem) v šedesátých a sedmdesátých letech. V Norsku proběhly dost krvavé pokusy ze strany osamělých NS vlků v 70.tých a 80.tých letech, zatímco ve Švédsku nacionálně revoluční kamarádi, kteří nakonec skončili ve vězeňské organizaci Aryan Brotherhood (= Árijské bratrstvo - to je organizace, která ve Švédsku sdružuje NS aktivisty, kteří jsou uvězněni - pozn.překl.) spáchali několik teroristických činů podle teorie odporu bez vůdce. Pak tu byl proslavený případ Švéda tzv. Laser Mana, který střílel na dlouhou řadu přistěhovalců a jednoho z nich zabil. A vražda marxistického předsedy vlády Olofa Palmeho ve Švédsku mohla, nebo nemusela, být konečným aktem odporu bez vůdce.
Ale kromě Palmeho vraha, což nás vede k domněnce o mocné organizaci stojící za jeho zabitím, byli všichni chyceni - ať už to byli rudí, modří nebo hnědí aktivisté. Také existuje riziko, že nacionalističtí vůdci propagují tuto ideu, aby se vyhnuli odpovědnosti nebo dokonce hůř, aby si „neušpinili“ své vlastní ruce. A je pravda, že švédský VAM (Bílý Árijský Odpor) nakonec zkolaboval kvůli nedostatku organizace a sklonu k odporu bez vůdce. Jejich aktivity byly spontánní a špatně připravené - příliš často jako výsledek momentální „inspirace“ spíše než pečlivé strategie individuálního válčení. Takže jaká je odpověď? Není to - jako většinou v životě - ani ano ani ne. V některých zemích lze odpor bez vůdce vysoce doporučit. V jiných, jako v Německu, se stal kvůli diktátorským excesům Z.O.G. nutností pro skalní nacionální socialisty. (Rote Armee Fraktion se mění na Braune Armee Fraktion přímo před frustrovanými důstojníky STASI!). Ve Skandinávii - obzvláště ve Švédsku a Dánsku - nyní existují dobře organizovaná NS hnutí, která znají své ztráty. Jsou připravena pracovat legálně, pokud je „demokracie“ nechá. Ale jsou také ochotná změnit svůj modus operandi, jestliže by se to stalo nutností. Jednota znamená sílu a dobře organizované hnutí silných jedinců zmnožuje tuto sílu svým počtem členů. Na druhou stranu, někteří kamarádi pracují nejlépe sami a jejich akce jsou takové povahy, že je potřebná úplná anonymita a žádná organizace za ně nemůže přijmout odpovědnost, aniž by navždy opustila svůj zákonný status. Minulý rok psaly noviny Washington Post, že anonymní samotáři, kteří se ukazují na mítincích, ale ne jako členové, poslouchají, ale nejsou sami slyšet - a pak provedou svou podvratnou a násilnou činnost, jsou podle FBI největší hrozbou pro společnost. Tito bílí vlci samotáři musí být respektováni a musíme je nechat lovit nejhorší nepřátele naší rasy. Neočekávají žádnou podporu a pomoc, ale zaslouží si naše uznání a pochopení.
Jakou cestu si vyberete nezáleží na nikom jiném než na vás. Avšak, ať už pracujete v organizaci bok po boku se svými NS kamarády, nebo si zvolíte temnou a osamělou cestu individuálního protiteroru, měli byste vložit všechnu svou energii, celé své srdce a celý svůj rozum do vašich akcí!