Omyly o Mengelem

Mnoho z Wiesenthalova mýtu se zakládá na jeho honbě za Josefem Mengelem, lékaři z Osvětimi, známého jako „anděl smrti“. Znova a znova Wiesenthal tvrdil, že je Mengelemu v patách. Wiesenthal uváděl, že jeho informátoři „viděli“ anebo „těsně minuli“ nepolapitelného lékaře v Peru, Chile, Brazílii, Španělsku, Řecku a na šesti místech v Paraguaji. (41)

Jeden z případů nastal v létě roku 1960. Wiesenthal uvedl, že se Mengele skrýval na malém řeckém ostrově, ze kterého unikl jen před několika hodinami. Wiesenthal se oháněl tímto tvrzením – spolu s přesnými detaily – i poté, co ho reportér, kterého najal, aby zjistil detaily, informoval, že toto tvrzení je od začátku do konce falešné. (42)

Podle další Wiesenthalovy zprávy Mengele zosnoval v roce 1960 vraždu jedné bývalé vězeňkyně, kterou údajně v Osvětimi sterilizoval. Potom co uviděl jí a její charakteristické táborové tetování v argentinském hotelu, kde pobýval, Mengele údajně zosnoval její vraždu, protože se obával, že ho odhalí. Vyšlo najevo, že uvedená žena nebyla nikdy v koncentračním táboře, neměla žádné tetování, nikdy se s Mengelem nesetkala a její smrt byla obyčejné neštěstí při turistickém výstupu v horách. (43)

Mengele pravidelně večeřel v nejlepších restauracích v paraguajském hlavním městě Asunción, uvedl Wiesenthal v roce 1977, a údajně jezdí po městě se svými ozbrojenými strážci ve svém černém Mercedesu Benz. (44)

Wiesenthal v roce 1985 prohlásil, že si je „na 100 procent jistý“, že se Mengele skrýval přinejmenším do června 1984 v Paraguaji, a tvrdil, že Mengeleho rodina v Německu zná přesné místo. Jak se ukázalo, Wiesenthal se úplně mýlil. Jak se později definitivně potvrdilo, Mengele zemřel v roce 1979 v Brazílii, kde roky žil anonymně a v chudobě. (45)

 Izraelský velvyslanec v Paraguaji v letech 1968 až 1972 Benjamin (Benno) Varon poznamenal v roce 1983 ohledně tažení na Mengeleho : „Wiesenthal periodicky vyhlašuje, že se ho chystá chytit až od té doby, kdy musí získat finance pro svoje aktivity, přičemž jméno Mengele je vždy dobré na postrčení“. Wiesenthal v případu Mengele „trapně selhal“, řekl diplomat při jiné příležitosti. (46) V Mengeleho případu, poznamenal bývalý šéf Mossadu Harel, „Wiesenthalova hloupost hraničila se zločinem.“ (47)

Ve skutečnosti byl fascikl o Mengelem ve Wiesenthalově vídeňském „dokumentačním centru“ takovou snůškou zbytečných informací, že slovy London Times jen „živil jeho sebepotvrzující mýty a dával nedostatečné uspokojení těm, kteří zřejmě potřebovali definitivní odpověď ohledně Mengeleho osudu.“ (48)

V pozoruhodném pohledu Geralda Posnera a Johna Ware, spoluautorů knihy Mengele : kompletní příběh, Wiesenthal strávil roky vytrvale kultivujíc mýtický „sebe-image neúnavného, vytrvalého slídiče, bojujícího proti všemocné a temné moci Mengeleho a rozlehlé nacistické síti“. Kvůli svému „zvyku hrát pro galerii“, zakončují Posner a Ware, Wiesenthal „nakonec zkompromitoval svojí věrohodnost.“ (49)