TP 53-64

Wolf Meyer-Christian

(Nakladatelstvi Orbis, Praha,1942)

I.

V rukou anglicke aristokracie spociva vylucne pravo rozhodovati o britske politice. Tim tato vrstva vykonava nejsilnejsi vliv na svetovou politiku. Anglicky lid nema na tom podilu. Slechta a vysoka spolecnost tvori pomerne uzky, avsak skoro uplne exklusivni kruh, ktery se doplnuje sam za sebe a snazi se nepripustiti nikoho z jinych kruhu na mista, ktera jsou spojena s vykonavanim moci. Nez po cele stoleti cini se jiz v tomto ohledu vyjimky, ktere se vsak vzdy tykaji jen urciteho pripadu. Vedle uznavani slechtickeho puvodu, uznava se nyni i bohatstvi jako narok na pristup do techto vrstev.

Po puvodu bohatstvi se nikdo nepta, rozhodujici je pouze mocenske hospodarske postaveni. Anglicka slechta ma mnoho osobnosti, ktere zbohatly necistym zpusobem. To vsak nevadi. Vadi jen nizky puvod a nedostatek penez, takze ani nejschopnejsi nemaji pristupu do vladnouci vrstvy, pokud nevyhovi uvedenym podminkam. Lze rici, ze Velka Britanie je zeme se dvema narody; jeden vladne, druhy je ovladan. Tento druhy narod zahrnuje prakticky cely ostatni anglicky narod od zamoznych, nikoli vsak bohatych, zato vsak vzdelanych strednich vrstev, az po nezamestnane. Horni anglicka vrstva ridi stat jen podle svych zajmu a odmita socialni zavazky vuci pracujicim tridam. Povazuje nescetne dobrocinne ustavy, vedene prislusniky vysoke anglicke spolecnosti za zcela dostatecnou obet bohatych ve prospech chudych pracujicich vrstev.

Britska horejsi vrstva se vzdala obou zakladnich pozadavku opravdove aristokracie: osobniho vykonu, jakozto predpokladu pro narok na vladu, i zavazku vuci narodnimu spolecenstvi, vyplyvajiciho z mocenskeho postaveni. Na misto toho postavila pozadavek bohatstvi. Tim zmenila svou podstatu. Z aristokracie, z vlady uslechtilych, se stala plutokracie, vlada penez. Aristokracie dba na cistotu smysleni i jednani. Aristokracie je odpovedna. Plutokracie diva se pouze na uspech a schvaluje kazdy prostredek, ktery mu slouzi. Plutokracie nezna zadne odpovednosti pred narodnim spolecenstvim, jehoz vubec nedba. Tim se stava nebezpecim pro stat, ktery na ni spociva.

II.

Opusteni rasove cistoty a jeji nahrazeni bohatstvim vedlo nutne ke vniknuti Zidovstva do anglicke horni vrstvy, 'society', a slechty.

Vevodove, hrabata, baroni a rytiri, kteri s potesenim zeni ci vdavaji sve deti za Zidy, prehlizeji jednu velmi vyznamnou skutecnost. Nevidi, ze Zid, ktereho prijali do sveho kmene, nepovazuje se v nem za jedince, nybrz za predni hlidku sveho naroda, ktera ma vytvoriti predmosti na ceste k zidovskemu spolurozhodovani o Anglii. Kazdym krokem, jimz Zidovstvo vnikalo do vedoucich britskych vrstev, vzrostl i zidovsky vliv na anglickou politiku. Lze rici, ze dnes vubec neni mozno zadne rozhodnuti britske vlady bez souhlasu Zidu, ucastnicich se vedeni britske rise. Avsak to neni jeste vse. Pribuzenstvi krve a uzky styk s anglickymi vedoucimi kruhy umoznil Zidum ovladnouti anglicky obchod tou merou, ze v nem zavladl zidovsky zpusob mysleni i u Anglicanu, kteri nejsou zidovskeho puvodu. V jake mire k tomu prispela pribuznost zidovskeho nabozenstvi, smerujiciho ke hmotnemu uspechu, a zvlaste anglickeho krestanstvi, puritanismu, vysvetlime v posledni casti tohoto pojednani.

Pro lepsi porozumeni a pochopeni hlubsich pricin anglo-zidovske aliance chceme zde konstatovati jen toto: Ani obchodni, ani pokrevni smiseni zidovske vrstvy s anglickou vladnouci vrstvou nebylo by myslitelno, kdyby si nebyly podobne dva vyznacne podstatne rysy obou narodu. Je to kapitalisticky zpusob mysleni a narok na svetovladu. Prvni to uznal krestansky diktator Oliver Cromwell, uciniv sve po- znani podkladem politiky, ktera povolala vyhnane Zidy opet do Anglie, aby za jejich pomoci bylo zajisteno zalozeni nynejsiho britskeho imperia.

Siroke vrstvy anglickeho naroda zdaleka jeste nerozpoznaly tragedii svych dejin. Nebot je opravdu tragicke, ze prave stat, ktery kdysi byl Zidum nejvice nepratelsky na celem svete, stal se vychodiskem zidovskeho naroku na svetovladu. Z velike casti spociva moc Anglie na tom, ze proti ostatnim evropskym zemim mohla v rozhodujicich stoletich vyvijeti a konsolidovati svuj stat i narod s vyloucenim jakehokoli zidovskeho vlivu na svuj vnitrni zivot.

V roce 1290 kral Eduard I. vypudil z britskeho ostrova Zidy, kteri tu byli usedli od dob rimskych. Tehdy musilo opustiti Anglii pres 16 tisic Zidu. Stalo se tak proto, ponevadz ani vsechny zakony a narizeni proti lichve nemohly zabraniti skodlive pusobnosti Zidovstva. Teprve kolem roku 1660 pocina opet zidovske stehovani do Anglie ve velikem meritku. Jeho puvodcem je Oliver Cromwell. Tento svarlivy puritan mel pro svuj osudovy krok idealni pohnutky. Chtel na anglicke pude spojiti a smiriti Stary a Novy Zakon a spojiti tak zidovskou snahu o svetovladu s anglickou. Predevsim vsak chtel zidovske penize.

Anglie za Cromwelovych dob mela ve svete cetne operne body. Avsak k vytouzenemu rozpeti moci ji chybely obchodni styky a kapital. Oboji bylo sjednoceno v rukou Zidu, kteri prave od doby asi 150 let byli vypuzovani z Portugalska a ze Spanelska. Vetsina techto Zidu obratila se do Holandska, kde opet rozmnozila sve jmeni. Cromwell chtel povolanim Zidu zajistiti pro Anglii obchodni styky, ktere pestovalo Holandsko, Spanelsko a Portugalsko s Afrikou, Indii a s Amerikou. To se mu podarilo, a tak byl polozen zaklad k britskemu imperialismu a k anglosaskemu svetovemu kapitalismu. U kolebky britske svetove rise stoji tedy zidovska penezni moc. Jestlize nyni anglo-zidovska aliance stoji ve znameni zidovskeho naroku na vedeni, ma to sve historicke opravneni, nebot cim vice se anglicky stat vyvijel z valecnickeho, dobyvatelskeho a prukopnickeho statu ve stat obchodniku, tim uzsi musilo byti spojeni s obchodnim stavem na nejz se Zide specializovali. Tato skutecnost ve svych ucincich na anglickou zahranicni a svetovou politiku mela by dnes dejepisci davat podnet k uplne novym nazorum na britsky imperiallsmus. Dosavadnim dynasticko-statnim nazorem nelze jiz vyvoj britske politiky a jeji souvislosti plne pochopit.

Velky Cromwelluv sebeklam spocival v tom ze pres vystrahy slechty a cirkve veril, ze zlocinny pud Zidu je dusledkem jejich utlacovani. Doufal, ze bude moci zidovskych obchodniku a penezniku vyuzit jako ucitelu anglickych obchodniku, aniz pritom na jeho krajany prejde obchodni zidovsky duch. Vyvoj udalosti vsak prokazal opak. Zidovsky kapital, povolany do zeme, zustal verny zakonum, podle nichz vznikl a vzdycky zil, anglicke hospodarstvi videlo jeho uspech a prevzalo jeho metody. Jiz za Cromwella pocal rychly vzestup jednotlivych Zidu a spolu s tim, zkaza charakteru a mravnosti u anglicke horni vrstvy. Brzy je cele financovani valky i vojenske dodavatelstvi v zidovskych rukou. V popredi tu stoji Abraham Israel, ktery se nazyval Antonio Fernando Carjaval. Pristehoval se do Anglie mezi rokem 1630 az 1635, tedy jeste pred Cromwellovym dovolenim. Bylo to mozne, ponevadz jako jini jeho druhu se vydaval za Portugalce. S vlastnim lodstvem provozoval rozsahly obchod s Vychodem, se Zapadni i Vychodni Indii a s Jizni Amerikou. Rocne pry dovazel do Anglie za 100 tisic liber sterlinku stribra. Statni rada mu sverovala velkou cast dodavky obili pro vojsko. Az do sve smrti 1659 byl vlastne financnikem anglickeho statu. Ac se vydaval pri prichodu za katolika, brzy se ukazalo, ze je tajnym zakladatelem a vedoucim nove zidovske obce v Anglii; vlada vsak z toho nevyvodila dusledky. Za valky se Spanelskem 1650 bylo dokonce zvlastnim zakonem vynato ze zabaveni zbozi, dovazene ze Spanelska. Jednim z jeho hlavnich obchodu bylo prodavani politickych, vojenskych a hospodarskych zprav vlade. Mel je totiz dik svym obchodnim stykum drive nez ona.

Prichod oranzskeho rodu pouze posili moc zidovskych financnich velmozu. Za Vilema III. se stava Solomon Medina jako dodavatel a kraluv banker nejmocnejsim financnikem zeme. Krali prokazal sluzby jako financni poradce a byl za to povysen do slechtickeho stavu. Sir Solomon Medina je prvni nepokrteny Zid, ktery byl povysen do anglickeho slechtickeho stavu. Ze sveho postaveni mel ohromny prospech; v roce 1678 vykazoval rocni obrat 80 tisic liber sterlinku. Vynalezl spekulaci se stanimi papiry a devizami. Vznik i struktura londynske burzy jsou v podstate od neho. Nez promluvime o dalsim Medinove obchodnim odvetvi, predstavime pro souvislost tretiho zidovskeho financniho krale 17. stoleti, Samsona Abudiente.

Abudiente zalozil po roce 1700 vedouci financni dum britske vlady. Podobne jako 50 let po jeho smrti vzniknuvsi nejvetsi zidovska hospodarska mocnost v Anglii, Rothschildove, i on jiz smesoval neviditelne sve soukrome obchody se statnim uverem britske rise. Poskytoval i prostredkoval statni pujcky, ziskaval dodavatelske monopoly, nabyl obrovskych statku a pronikl do prvnich kruhu v zemi, vsechno za pomoci korumpovaneho ministerskeho predsedy Roberta Walpole, ktery mu byl dluzen. Walpole, ktery svym nemanzelskym detem, se zidovskou splozenych, opatril slechticke tituly, a tim zahajil radu anglickych slechticu z zidovske smisene krve. Abudiente se ozenil s bohatou Anglicankou a prijal jmeno Sampson Gideon. Sam sice pres vsechnu namahu pro sebe nedocilil slechtickeho predikatu, zato vsak pro sveho syna, ktery jako baron byl povysen mezi early, ozeniv se s dcerou nejvyssiho soudce sira Johna Fardleye Wilmota. Pokud mozno konstatovat, zije jeste dnes po 200 letech pet slechtickych rodin, v nichz koluje krev Samsona Abudiente.

O Medinovi i o Abudientovi, jakoz i o Manasseh Lopezovi, jine velke zidovske bankovni firme te doby vime, ze rozvinuli onu velkou podvodnou spekulaci, ktera vzdy na londynske burze mela velkou dulezitost: pusobeni na kursy statnich papiru falesnymi zpravami. Lopez napriklad zbohatl falesnou zpravou o smrti kralovny Anny. Kdyz po teto zprave statni papiry poklesly, nakoupil je svymi agenty a udelal ohromny obchod. Jeho primym potomkem je lord Ludlow.

Nejhorsi je pripad vevody Marlborougha. Mezi nim a Zidem Medinou bylo uzke obchodni spolecenstvi, ackoli vevoda byl vrchnim velitelem anglickeho vojska a Zid jen dodavatelem. Marlborough, jehoz obcanske jmeno bylo Churchill (je predek nynejsiho britskeho premiera). Sveril Medinovi veskere zasobovani sveho vojska a zucastnil se zisku, ktereho Medina pritom docilil dodavanim horsi kvality a mensi kvantity. Kdo povazuje za neuveritelne, ze by anglicky vojevudce pomahal sidit vlastni vojaky o potravu, musi se dat poucit jeste o necem lepsim. Medina neobchodoval se zpravami jen tim zpusobem, ze je prodaval britske vlade. Zasoboval zaroven i nepratele Anglie. Mel je totiz z nejlepsiho pramene, od vevody z Marlborough. Je historicky zjisteno a zidovskymi autory potvrzeno, ze Marlborough byl vydrzovan Medinovymi penezi. Zidovsti historici Graetz a Picciotti zaznamenavaji, ze dostaval od Mediny rocne 600 liber sterlinku a zato mu jako prvnimu daval zpravy z bojiste, jeste drive nez vlastni vlade.

Ostatne i anglicky parlament se nekolikrat pripadem obiral, avsak pro mocenske postaveni vevodovo nemohl zavest vysetrovani. Historik anglickeho Zidovstva, Picciotti, napsal, ze vitezne bitvy Marlboroughovy prispely stejne k moci Zidu jako ke slave Anglie. Medina poskytovanim penez vevodovi delal skvely obchod, nebot zato dostal zpravodajsky monopol a mohl sirenim falesnych zprav pusobit bez rizika na burzovni kursy a vydelavat miliony.

Na tomto miste pojedname o pomeru Eduarda VII., velkeho zidomila a obchodniho machra na anglickem trune se Zidem Casselem. Eduard, ktery jiz jako Walesky princ byl svetakem, ktery vecne potreboval penez vyvolal svym stykem se Zidy zdeseni dokonce i u sve matky kralovny Viktorie, ackoli nijak nebyla nepritelkyni Zidu. Jiste zridkakdy poskytla korunovana hlava Zidum ve Velke Britanii tolik dukazu o sve prizni a pratelstvi jako on. Hned kdyz 22. ledna 1902 nastoupil na trun, dal britskym Zidum dukazy sve naklonnosti.

"Znamy byly jeho pratelske styky s knizaty bursy Rothschildy, Sassoony a s jinymi Zidy. Udrzoval vsak tento duverny pomer nikoli z diplomatickych pricin, nybrz z osobni naklonnosti k temto muzum. Stal se Zidum druhym kralem Kyrem." (dr. A. Kohut: Gekronte und ungekrote Judengreude, Berlin, 1913).

Cassel, narozeny roku 1852 v Koline nad Rynem jako syn bankere, putoval brzy do Liverpoolu, kde vsak nemel uspech. Obratil se proto do Londyna, kde otcovskymi penezi spekuloval na burze. Krkolomne spekulace jej pres noc obohatily. Kdyz roku 1921 zemrel, zanechal nejmene 200 milionu liber sterlinku, tedy asi 1 miliardu zlatych marek. Nevime presne, jak se seznamil se stale zadluzenym a penez potrebnym Waleskym princem. Urcite vsak jiz pred nastoupenim na trun roku 1901 byl jeho financnim poradcem pro soukrome jmeni. O nekolik let pozdeji je jeho duvernym pritelem a stalym pruvodcem na vsech cestach a clenem korunni tajne rady. Ackoli Casselovo jmeno bylo uvadeno ve vsech skandalech, ktere hybaly financnim svetem, byl prece povysen kralem Eduardem VII. do slechtickeho stavu. Byl pak sirem Ernestem Casselem. Jeho dcera se provdala do rodiny vysoke anglicke slechty.

V procesu konanem po valce v Americe, ucinil Zid Felis Warburg priseznou vypoved, jak Casselova vnucka Lady Edwina Cynthia Moudbatten (nemecke jmeno Mattenberg), ktera se vdala do kralovske rodiny, prisla ke svemu slechtictvi: kral Eduard povysil jejiho dedecka do slechtickeho stavu za to, ze mu opet zaplatil dluhy ze hry v castce 2 milionu dolaru. Casel jiz drive ve spojeni s nekterymi obchodnimi prateli sanoval finance uplne zadluzeneho krale. Kral nejvetsi svetove rise se nechal privandrovalym Zidem zachranit pred verejnym skandalem. Vedel, ze se mu tim vydava do rukou.

Take Cassel provozoval podvodnou spekulaci na burse. Je zaruceno, ze ve sve hodnosti financniho poradce britske vlady roku 1916 obdrzel drive nez vsichni ostatni urednici zpravu o bitve u Skagerraku. Telegrafoval do New Yorku svym duvernikum, ze Anglie utrpela nejtezsi porazku vsech dob. Anglicke statni papiry klesly okamzite na minimum. To bylo, co Casel chtel: nakoupil hned vsechny cenne papiry, ktere mohl sehnati:

Nyni promluvime o postupnem pronikani Zidu do vedeni britskeho imperia. V popredi stoji tu velke zidovske rodiny, ktere pri sve hospodarske moci razily Zidovstvu cestu k ustrednim urednim mistum Anglie svou svatebni politikou a podplacenim. Je to maly kruh zidovskych rodin, jejich jmena jsou: Rothschild, Montefiore, Goldsmid, Sassoon, Samuel, Mond, Isaacs. Ze Samuelu stali se lordove Bearsted, Swaithling a baron Montagu, z Monda lord Melchett a z Issaacse lord Reading.

Nathan Mayer Rothschild (1777-1836), do Anglie se vystehovavsi syn frankfurtskeho Zida Mayera Amschela Rothschilda, ziskal sve jmeni financovanim Wellingtonova tazeni proti Napoleonovi ve Spanelsku 1809. Bezohlednymi spekulacemi stal se postrachem Anglicke banky. Jeho syn Linoel Nathan (1808-79) byl vudcem emancipace Zidu v Anglii. Jeho desetilety boj o misto v dolni snemovne skoncil uspesne. Jako intimni pritel zidovskeho ministerskeho predsedy Disraeliho, jinak lorda Beaconsfielda, zprostredkoval koupi akcii Suezskeho kanalu britskou vladou. O tom pozdeji.

Jeho syn Nathaniel (1840-1915) dostal v roce 1885 jako prvni nepokrteny Zid titul lorda a misto v horni snemovne. Jeho politicke postaveni se opiralo o tesne pratelstvi s kralem Eduardem VII.

Rothschildova rodina az dodnes velmi obratne provozuje hru, pri niz jsou rozdeleny ulohy, aby tak byla maskovana spoluprace ruznych zidovskych skupin. Tak napriklad baron Edmond de Rothschild, v Anglii zijici syn prvniho parizskeho Rothschilda, ulozil cast sveho jmeni do organizace palestinskych hospodarskych podniku, za coz je jeste dnes uctivan sionisty jako polobuh, - a v protikladu k prijemci Balfourovy deklarace Lionelu Walterovi jeho synovec Lionel Nathan Rothschild zaklada jako odpoved na tuto deklaraci "Ligu britskych Zidu", jednotu zidovskych anglickych statnich obcanu, jakozto organizaci asimilacnich Zidu, ktera se stavi proti zidovske narodnosti, to jest nepreje si samostatneho zidovskeho naroda. Tato liga jest jednotou zbohatlych Zidu, kteri maji za to, ze jejich postaveni v Evrope jest sionismem ohrozovano.

Jiny syn prvniho londynskeho Rothschilda, Anthony, vystupoval jako sportsman a umelecky sberatel. Dostal prvni ze sve rodiny anglicky slechticky titul, byl roku 1842 kralovnou Vikotrii jmenovan baronetem. Jeho obe dcery provdaly se do anglickych slechtickych kruhu. Bratr Anthonyho, Mayer Nathan, provdal svou dceru za britskeho premiera Roseberyho. Vevoda of Roxburghe si vzal rovnez za zenu dceru jednoho z Rothschildu. Take syn zahranicniho ministra Lorda Halifaxe ma za zenu dceru jednoho z Rothschildu. Snatky s dcerami Rothschildu jsou pozidovsteny dale rodiny earla of Oxford and Asquith, barona Aberdare a barona Kemsleye, jakoz i sira C. J. C. Granta a sira Hugha S. Barnesa.

Zasah Disraeliho, pozdejsiho ministerskeho predsedy lorda Beaconsfielda, ve prospech Rothschilduv, privodilo uplnou emancipaci Zidu v Anglii. Vliv Disraeliho byl veliky. Jeho kariera jest uzasna. Jeho soucasnici opetovne mu vytykali, dokonce i otevrene v parlamente, jeho bezcharakternost a dokazovali mu, ze meni sve zasady jako spinave pradlo. Presto se mu podarilo ziskati a udrzeti prizen nejvyssiho cinitele, kralovny. Brzy po te, kdy tento v dusledku ustavicnych zenskych historek vecne zadluzeny Zid byl Rothschildem sanovan a stal se zamoznym snatkem s bohatou pani starsi o 15 let nez byl sam, podarilo se mu stati se vedoucim konservativni strany. Po kratke cinnosti jako kancler pokladu stal se roku 1868 poprve ministerskym predsedou. Kralovna Viktorie, pro niz vynasel titul cisarovny indicke, drzela nad nim za to ochrannou ruku az do smrti. Opiraje se o takovou moc, mohl se tedy snadno primluviti za pripusteni nepokrtenych Zidu do parlamentu.

Pri veskere moci, kterou ziskali vedouci Zide v anglickem verejnem zivote, byl jim totiz vstup do parlamentu uzavren. Zavorou byla tu forma prisahy, kterou kazdy poslanec musil sloziti. Tato prisaha se totiz konci krestanskym vyznanim: "Upon the true faith of a Christian" (Na pravou viru krestanskou). Pro uredniky, dustojniky, statni navladni a jina privilegovana povolani platila rovnez podobna prisaha, ktera automaticky vylucovala vsechny lidi zidovskeho vyznani. Za stale stoupajiciho vlivu Zidu vsak anglicky stat krok za krokem ustupoval od teto tradice. Posledni hradbou byl parlament. Teprve v roce 1858 vnikli Zide do dolni snemovny, do horni snemovny pak o 27 let pozdeji. Dejiny teto kapitulace jsou soucasne casti dejin rodiny Rothschildovy, protoze k ni doslo za boje Lionela Rothschilda o kreslo v parlamentu.

Jiz roku 1847 byl Lionel, podle tehdejsich listu nesmirnou korupci, zvolen do dolni snemovny. Avsak krestanska prisaha znemoznila mu zaujmouti misto a vykonavati urad. Pokus o povoleni prisahy bez zaverecnych slov skoncil dvakrat neuspechem. Po debatach o tomto zidovskem puvodu, trvajicich po cele roky, dosahla dolni snemovna, kde vetsina ve prospech pripusteni Zidu rostla, v roce 1858 konecne souhlasu horni snemovny ke zmene prisahy. Pres zasadni vyhrady horni snemovny umoznila tim pripusteni Zidu do parlamentu.

1831 Zide pripusteni k londynskemu obcanstvi.

1858 Zakon o opravneni Zidu k clenstvi v parlamentu. Baron Lionel de Rothschild zaujima sve misto v parlamentu. Sir Francis Goldsmis jako prvni Zid v korunni rade.

1865 Benjamin S. Phillips zvolen londynskym lordmayorem.

1910 Herbert Samuel jmenovan generalnim postmistrem.

1917 Edwin Montagu jmenovan ministrem pro Indii.

1918 Earl Reading jmenovan velvyslancem v USA.

1921 Lord Reading jmenovan indickym mistokralem.

Tato mala ukazka staci. Vidime, ze Zide vedou presnou knihu o svych uspesich. Napadne jest ustavicne opakovani stejnych jmen v tomto seznamu. Jsou to prislusnici maleho kruhu mocnych zidovskych rodu, ktere jsou predvojem Zidovstva. Jejich vyznam vsak neda se meriti jen propujcenymi slechtickymi tituly. Tyto pocty jsou vlastne jen potvrzenim drive jiz docilenych uspechu. Boj o vzestup techto rodin zasluhuje zvlastniho pojednani. Ucinime tak v dalsich kapitolach, kde predstavime jednotlive rodiny.

V polovine minuleho stoleti, kdyz Rothschilduv dum musil v Anglii jeste bojovati o spolecenske uznani, tesila se jina zidovska rodina jiz velke vaznosti u vedouci vrstvy, statnich uradu a koruny. Byli to Montefiorove. Za sve uspechy dekovali prirozene svym penezum. Jejich vzrust zalozil Moses Montefiore, ktery byl povysen kralovnou Viktorii do slechtickeho stavu, ackoli jako mnoho jinych britskych "slechticu" zidovske rasy ani se nenarodil na anglicke pude. Jeho rodice zili v Italii, kde se narodil roku 1784. Kdyz zemrel roku 1885 ve stari 101, byla jiz hospodarska i spolecenska moc jeho nescetnych potomku trvale upevnena.

Moses byl bankerem. Dlouho omezoval svou cinnost na neciste penezni obchody, ktere mu vynasely tim vice, ponevadz byl spribuznen s anglickym financnim kralem te doby, Nathanem Mayerem Rothschildem. Rothschildove vymohli mu, ze byl pripusten na burzu jako makler pro kursy. Musili za nej zaplatiti 1 200 liber sterlinku. Brzy vydelal Montefiore jako burzovni agent Rothschilduv tolik, ze se mohl vzdati maklerstvi a venovat se uplne svym politickym planum, totiz dosahnuti zidovske emancipace. Roku 1824 stal se reditelem ruznych anglickych zeleznicnich a plynarenskych spolecnosti. Tri roky potom byl jiz jako prvni Zid zvolen sheriffem mesta Londyna.

Pocatkem vlastni Montefiorovy cinnosti byla ritualni vrazda, ktera byla spachana v Damasku v roce 1840 na italskem pateru Tomasovi a vedla k zatceni Zida, ktery ji spachal. Montefiore dosahl zakroceni britske vlady, ktera egyptskeho mistokrale Mehemeda Ali Pasu donutila, aby Zid, zatceny na natlak francouzskeho konsula, byl propusten. Montefiorovi za pomoci anglickeho zahranicniho ministra se podarilo vypomoci od tureckeho sultana vseobecny zakaz, aby Zidum v Palestine byly vytykany ritualni vrazdy. Teto afery pouzil Montefiore k podpore sveho planu zidovske kolonizace v Palestiny. Tim jest Montefiore puvodcem vseho zla, ktere pak pozdeji vzniklo ze zidovskych planu na stat a z palestinske politiky Zidovstva a Anglie. Montefiore sam podnikl sedm cest do Palestiny a investoval tam ohromne castky.

Uspechy intervence v Damasku podnitily jeho ctizadost tou merou, ze se citil povolan vmesovati do zalezitosti vsech statu, ktere byly donuceny na svem uzemi uciniti opatreni proti Zidum. Tak intervenoval roku 1846 u cara Mikulase I. a 1872 u cara Alexandra II. Za tymz ucelem podnikl cesty do Italie, Maroka a Rumunska, kde hrozbou nemilosti britske kralovny hajil vec tamnich Zidu proti jejich vladam. Byl pritom podporovan nekterymi britskymi ministry, predevsim vsak tzv. verejnym minenim a londynskym tiskem. Priznacne pro souhlas kralovny Viktorie s touto jeho cinnosti jest oduvodneni, s nimz byl prijat roku 1846 do slechtickeho stavu. Stalo se tak za "jeho velke zasluhy o zidovsky narod." Jeste jasneji mluvi dopis, ktery kralovna po jeho smrti zaslala jeho pozustalym. Pocina slovy: "Jest mi potrebou, aby mne a me dusi svet poskytl utechu nad ztratou Montefiora, nejvetsiho muze v mem kralovstvi."

Meri-li se velikost bohatstvim, pak mela kralovna asi pravdu, nebot Moses Montefiore zanechal na tehdejsi dobu neslychane jmeni 400.000 liber sterlinku.

Zajimava je cesta, kterou se ubiral jiny Mosesuv bratr, Jacob Montefiore. Ten se specialisoval na financovani Australie, tehdy zanedbavane britske kolonie. Stal se kontrolorem veskerych australskych obchodnich financi. Pracoval tez jako agent pro Rothschilduv dum. Prestehoval se na radu let uplne do Australie, kdyz roku 1835 byl jmenovan vladnim komisarem pro kolonizaci Australie a clenem australske spravni rady. Pouzil techto uradu ke zvyseni sveho jmeni. Kdyz se mu obchod daril, po zalozeni Australske banky, kterou vedl, prizval ke spolupraci sve synovce Jacoba a Josefa a zalozil s nimi financni dynastii, ktere po nekolika desetiletich prakticky patrila cela Australie. Syn jeho synovce Jacoba, Jacob Isaac Montefiore kontroloval za tento koncern skoro veskere australske bankovnictvi. Dnes neni v Australii zlateho loziska nebo stribrneho dolu, ktery by nebyl touto financni diktaturou kontrolovan.

Veliky vyznam pro politicke Zidovstvo v Anglii melo spojeni rodiny Montefiore s bankovni rodinou Goldsmidovou, z niz pochazeli cetni vedouci sioniste. Nathaniel Mayer Montefiore, syn, Mosesova bratra Abrahama, vzal si za zenu dceru Isaaca Liona Goldsmida. Z tohoto manzelstvi zrodil se roku 1858 Claude Goldschmid - Montefiore (zemrel roku 1938). Ten byl cestnym doktorem oxfordske university a mel vedouci misto v anglickych pedagogickych kruzich, pritom vsak byl patrne i dobrym obchodnikem, nebot zanechal po sobe jmeni 623.000 liber sterlinku. Jeho syn Leonard Goldschmid-Montefiore ma jeste dnes vyznacne misto v zidovske anglicke politice a byl po leta prezidentem Anglo-zidovske asociace.

Patriarchou teto anglicke bankerske rodiny je Zid Benedikt Goldsmid, ktery se uprostred XVIII. stoleti vystehoval z Hamburku. Jeho tri synove, Abraham, Benjamin a Asher, dopracovali se jeste v dobe predrothschildovskeho mocneho postaveni. Byli dodavateli zlata pro Anglickou banku a Vychodoasijskou spolecnost. Z posice statniho bankere a nejvetsi smenarenske firmy je vytlacil Rothschild. Jejich firma Baring a Goldsmid byla jim pripravena o vedouci postaveni. Avsak uredni obchod se zlatem jim zustal. Jeste dnes jsou ceny zlateho trhu pro svetovy trh na londynske burse urcovany ctyrmi zidovskymi firmami. Jsou to Rothschild, Samuel, Montagu a Goldsmid.

Asheruv syn Isaac Lyon zdedil jmeni i firmu. Sjednaval pujcky pro portugalskou vladu a dostal za to titul barona de Palmeria. Kralovna Viktorie uznala tento titul tim, ze Isaaca jmenovala baronetem. Byl to prvni zidovsky baronet v Anglii. Zucastnil se boje o emancipaci Zidu v Anglii. Prizni kralovnine se tesil i jeho syn sir Francis Goldsmid (1808-70), ktery jako statni navladni stal se nejen clenem dolni snemovny, nybrz i kralovskym financnim poradcem. Byl jako prvni Zid v kralovnine rade. Je spoluzakladatelem Anglo-zidovske asociace. Protoze zemrel bez deti, prenesla kralovna jeho titul na jeho synovce Juliana. Sir Julian Goldsmid byl jednim z nejvyznamnejsich britskych politiku v 80. letech minuleho stoleti.

V pritomne dobe ma znacnou dulezitost jeste sir Osmond Elim D'Avigdor Goldsmid, znamy odpurce Nemcu (1879-1940). Pochazi z otcovy strany ze zidovske rodiny, ktera byla Napoleonem I. povysena do stavu vevodskeho a dostala titul hrabat D'Avigdor. Jmeno Goldsmid prevzal od bezdetneho zesnuvsiho Juliana Goldsmida, jehoz jmeni zdedil. Mel po svetove valce vyznamne misto jako sionisticky smyslejici predseda Anglo-zidovske asociace a Board of Deputies. Az do smrti byl vedoucim Pomocneho dila pro zidovske emigranty z Nemecka.

Priznacna pro nedostatek usudku anglickych vysokych vrstev je skutecnost, ze do svych rad prijimala prave zidovske rodiny, ktere prisly ze zahranici. Rothschildove a Goldsmidove z Nemecka, Montefierove z Italie atd. Zcela exotickeho puvodu vsak je rodina Sassoonova, ktera nezakryte projevila sve asijske loupezne instinkty. Sassoonove jsou puvodci povestne opiove valky Anglie proti Cine. O tom piseme na jinem miste. Zaslouzili si oznaceni "indicti Rothschildove" jak svym bohatstvim, tak obchodnimi metodami. Jako obchodnici s opiem a vykoristovatele obchodovali ve velkem zivotni i pracovni silou celych narodu.

Po staleti zila tato rodina v ruznych mestech turecke rise, naposled v Bagdade, kde se roku 1792 narodil David Sassoon, zakladatel teto rodiny v Anglii obdarene slechtictvim. S tuctem svych deti presidlil nebo utekl roku 1832 do Bombaye, kde zalozil bankovni dum Sassoon Co. Vytvoril si v Bombay vlastni obchodni lodstvo, jimz nejprve dopravoval cizi zbozi. Od roku 1834 vozil sve vlastni naklady, hlavne opium. Od Vychodoindicke spolecnosti pronajal si tehoz roku monopol opioveho obchodu s Japonskem a Cinou. O tomto jeho obchodu a jeho dusledcich povime v jine kapitole. Zde jen konstatujeme, ze jako nejbohatsi muz v Bombay zanechal po sve smrti jmeni 5 milionu liber sterlinku. Hlavnim dedicem byl jeho syn Abdallah David, narozeny 1817 v Bagdadu. Ten zemrel na svem zamku v Brightonu na anglickem jiznim pobrezi roku 1896. Pokracoval v obchodu s opiem se stejnym uspechem a mel vyznamnou politickou ucast v Cine. Roku 1872 byl jmenovan baronetem, 1890 baronem. Jeho styky s Eduardem VII. vyvinuly se v osobni pratelstvi. Jako Eduarduv duvernik mel v londynskem financnim svete po dve desitileti velkou dulezitost. Do Londyna se pristehoval teprve po sve nobilisaci v roce 1873. Oba jeho palace, v Knightbridge a Brightonu, byly strediskem tzv. lepsi spolecnosti. Mel neobycejne bystry obchodni cich: poznal, ze opiovy obchod, ktery vyvolaval ve svete odpor, ma do budoucna omezene vyhlidky, a proto investoval sve jmeni do tovaren na bavlnene latky v Indii. Statisice indickych delniku bylo jim vykoristovano a pripravovano o zdravi. Jeho tovarny maji velky podil na indickem problemu, ktery vola do nebes.

Jeho syn Edvard Albert (1856-1912) zdedil baronetsky titul otcuv. Vzal si dceru barona Gustava de Rothschilda. Dlouha leta byl clenem dolni snemovny. Byl tez viceprezidentem Anglo-zidovske asociace. Jeho dcera Sybila provdala se do nejvyssi anglicke slechty, do rodiny markyzu of Cholmondeley, a jeho syn Philip stal se anglickym ministrem. V poslednim kabinetu Chamberlainove byl ministrem verejnych praci az do sve smrti v roce 1939. Tento Philip Albert Gustav David Sassoon byl od roku 1912 clenem dolni snemovny, za svetove valky privatnim sekretarem a politickym radcem anglickeho generalissima Haiga, potom Lloyda Georga. Po valce byl radu let statnim podsekretarem pro vzduchoplavbu. Byl velmi bohaty a vlivny. V roce 1937 byli jeho hosty nynejsi kral a kralovna. Jeho palac byl velmi vyznamnym politickym salonem. Kazdou stredu schazeli se tu ministri a clenove parlamentu a pripravovali kulisy pro politickou hru nejblizzich tydnu. Proto byl jeho vliv neobycejny.

O tento obchod se delil Philip se svym bratrancem, ktery po skonceni opiove valky (1844) prevzal rizeni tehdy zalozene cinske filialky Opiove spolecnosti. Jeho syn, sir Jaco Elias Sassoon, byl vedoucim bavlnarskym magnatem v Indii. Z jmeni, jez ziskal bezohlednym vykoristovanim cinskeho i indickeho lidu, plynuly miliony do vsech moznych zidovskych instituci, ktere zalozil. Byl hlavnim finacnim zdrojem sionismu. Pro 15 tisic indickych delniku, ktere ve svych dilnach zamestnaval, nevybudoval ovsem ani jediny dobrocinny ustav.

Nejvetsi petrolejovy koncern sveta je dnes Royal Dutch Shell, je to svetova mocnost. Moc ale maji v rukou Zide. Shell vznikl fuzi holandske petrolejove spolecnosti Deterdings, Koninklijke Nederlandsche, Maatschappij (Royal Dutch) a Shell-Transport and Trading Company. Zakladatelem a hlavou teto spolecnosti pro dovoz petroleje byl Zid Marcus Samuel (1853-1927), ktery po svetove valce obdrzel titul lord Bearsted of Madstone a jako viscount kreslo v anglicke horni snemovne.

Marcus Samuel se narodil v chude londynske ctvrti jako syn obchodnika, ktery tam mel maly obchod s muslemi a perleti. Prevzal po otci obchod a z jeho vytezku si opatril stary parnik, kterym dovazel musle z Asie a Indie. Brzy mel male lodstvo, a aby nejezdil nazpet naprazdno, bral sebou z pristavu Cerneho more rusky petrolej, ktery v sudech dopravoval do Vychodni Asie. Bylo to velmi vynosne. Kdyz se zacalo se stavbou tankeru, poznal ihned vyhodu takovychto lodi proti doprave petroleje a benzinu v sudech a velkym uverem od Rothschilda, interesovaneho na ruskych naftovych polich, vybudoval si male tankove lodstvo, jez zahy nabylo ve svetovem boji o petrolej rozhodujiciho vyznamu, kdyz za konkurencni valky mezi Rockefellerovou Standard Oil a Detergins Royal Dutch byla tato spolecnost pritlacena ke zdi, ponevadz nemela vlastni dopravni prostredky. Se Samuelovym lodstvem se podarilo spolecnosti Deterding vydrzet boj proti Rockefellerovi. Ze spoluprace vzeslo spojeni obou firem pod nazvem Royal Durch Shell. Tento koncern dnes sestava ze sta spolecnosti ve vsech dilech sveta, kontroluje rozsahle petrolejove oblasti a po zavedeni zajmove spoluprace s Rothschildovymi podniky predevsim v Asii.

Od roku 1924 je Marcus Samuel viscountem Bearsted of Maidstone a jeho bratr Samuel podilnikem firmy a clenem dolni snemovny. V letech 1902-1903 byl Marcus vrchnim starostou mesta Londyna. Jako Zid byl Samuel stoupencem smeru asimilacniho. Byl viceprezidentem "Ligy britskych Zidu", zalozene roku 1917 Lionelem Rothschildem proti sionistum. V koncernu Shell je sdruzen nescislny pocet petrolejovych spolecnosti vseho druhu. Syn Marcuv, Walter Horace Samuel (narozen 1882), druhy lord Bearsted, je dnes reditelem v 52 takovych spolecnostech a zaroven v dozorcich radach nebo na reditelskem miste v rade bank a pojistoven.

Tato rodina Samuelova jest pouze jednou vetvi velkeho rodu. Druha takova vetev je bankerska rodina, ktera pochazi od hodinare, zlatnika a lichvare z Liverpoolu, Luise Samuela. Proti asimilacnim tendencim prve vetve Samuelovy rodiny, ucastni se tato druha vetev aktivne zidovske politiky. Jiz nejstarsi syn Luise Samuela pronikl do anglicke vysoke slechty. Je to Montagu Samuel (1832-1911), ktery zacal v Londyne jako pujcovatel penez. Jiz v 21 letech otevrel bankovni obchod, ktery jeste dnes prospiva. Jeho politicky vzestup zacal v kruzich ciste zidovskych. Ve svych 30 letech byl vynikajicim clenem Board of Deputies. Jako prezident teto zidovske instituce se stal roku 1885 poslancem v dolni snemovne, jimz byl az do roku 1900. O sedm let pozdeji se dostal uz jako lord Swaithling do horni snemovny. Za sve jmeni vdeci predevsim obchodu se stribrem a obchodu s devizami. Byl horlivym propagatorem sionismu.

Ze Samuelovy rodiny pochazi nekolik britskych ministru. Ministrem byl jiz druhy syn prvniho lorda Swaithlinga, Edwin Samuel Montagu (1879-1924). Tomu usnadnila politickou drahu vaznost a jmeni jeho otce. Roku 1910 se stal statnim podsekretarem pro Indii, roku 1914 statnim sekretarem pro finance. Roku 1916 prevzal po Lloydu Georgeovi ministerstvo zbrojniho prumyslu, roku 1917 se stal statnim sekretarem pro Indii a zustal jim az do roku 1922. Tento Samuel nam podava priklad obratne rodinne zidovske politiky. Kdezto totiz jeho bratr propagoval sionismus, Samuel hajil politiku Zidovstva protisionistickeho. Pronikl jako prvni ze Samuelu svatbou mezi vysokou anglickou slechtu. Ozenil se roku 1915 s dcerou lorda Shefielda, a sice podle zidovskeho ritualu. Jeho otec, "anglicky lord", totiz ve sve zaveti ustanovil, ze kazde z jeho deti, ktere se ozeni mimo synagogu, bude vydedeno.

Liverpoolsky lichvar Luis Samuel mel jeste druheho syna, Edwina Luise Samuela. Tento mel opet dva syny, Stuarta Montagu Samuela a Herberta Samuela, ktery se pozdeji stal ministrem.

Stuart Montggu Samuel (1856-1926), ktery se po svem stryci lordu Bearstedovi stal londynskym vrchnim starostou a po svem druhem stryci lordu Swaithlingovi clenem dolni snemovny, patri k vedeni sionisticke organizace. Byl povysen do slechtickeho stavu. Roku 1919 byl vladou vyslan do Polska, aby tam studoval problem progromu. Tento sir Stuart Montagu Samuel byl vsak, pokud jde o politicky vliv, daleko prekonan svym mladsim bratrem Herbertem Luisem (narozen 1870), ktery se dnes nazyva Samuel, viscount of Mount Carmel. Byl prvnim britskym mistokralem v Palestine, kde v letech 1921-25 jako vysoky komisar pracoval, aby pripravil Araby o jejich prava. Tento Herbert zacal svou politickou drahu roku 1902 jako clen dolni snemovny. Nekolik let byl cinny jako statni podsekretar v ministerstvu vnitra. Od roku 1910 do roku 1916 byl generalnim postmistrem. Roku 1916 se stal ministrem vnitra a roku 1920 byl povysen do slechtickeho stavu. Po skonceni sve cinnosti v Palestine zustal v uzkem styku se sionistickym hnutim, avsak do teto organizace nevstoupil.

Je priznacne, ze skoro vsichni anglicti Zide, kteri se dostali k bohatstvi, moci a kralovskym poctam, jsou tak nizkeho puvodu, ze byti Anglicany, nikdy by se jim nebylo podarilo dostat se nahoru. To plati jak pro mistokrale Indie lorda Readinga, tak pro lorda Bearsteda a ostatni Samuely. Avsak u Zida, ktery po politicke strance byl cosi jako zidovsky papez, totiz u lorda Melchetta, plati to pouze pokud jde o jeho otce. Melchett sam mohl stavet jiz na jeho bohatstvi. Stejne jako Reading pochazi i Melchett z nemecke zidovske rodiny.

Jeho ded Moritz Mond prisel kolem roku 1800 z Ziegeheinu do Kasselu, kde nalezl zamestnani v hedvabnickem obchode Levinsohnove. O nekolik let pozdeji se ozenil s dcerou sveho principala a nabyl bohatstvi. Sveho syna dal na studie. Tento syn, Ludwig, narozen roku 1839, se odstehoval do Anglie, kde zalozil tovarnu na sodovku. Spolu s jinym nemeckym Zidem Brunnerem ziskal obrovske jmeni. Jeho dedicem je Alfred Moritz Mond (narozen 1868). Od roku 1928 ma Alfred titul lord Melchett of Langford. Zemrel roku 1930.

Cely rozsah hospodarskeho mocenskeho postaveni, jez ziskala rodina Mond-Melchett, da se tezko vymezit. Urcite kontroloval lord Melchett jakozto vladce Imperial Chemical Industries jiz kolem roku 1930 podniky v hodnote 90 milionu liber sterlinku. Takovou castku predstavoval tehdy totiz akciovy kapital tohoto koncernu, ktery lord Melchett vytvoril v roce 1927 sdruzenim vsech spolecnosti, kde mel vliv. K tomuto koncernu patri mj. uhelne doly celeho Walesu, skoro cely britsky prumysl barev a velka cast vyroby niklu. Je s nim spojena rada nejvetsich anglickych bank. K tomuto koncernu jsou dale po leta pripojeny ruzne zbrojarske firmy, jejichz hlavnim akcionarum patril i zesnuly britsky ministersky predseda Neville Chamberlain, ktery v roce 1926 jako majitel asi 10 tisice akcii byl zapleten do osklive korupcni afery. Tehdy totiz vyslo najevo a dostalo se v dolni snemovne na porad jednani, ze jako ministr, zneuziv sveho uredniho postaveni, zadal temto zbrojarskym spolecnostem cast statnich dodavek.

Ackoli Melchett kontroloval jeste jine britske spolecnosti s kapitalem mnoha milionu liber sterlinku, nebyl nikdy spokojen se svym hospodarskym mocenskym postavenim. Byl exponentem zidovske moci v Anglii a v celem svete takovou merou, jako sotva ktery jiny Zid. Dvakrat byl ministrem; poprve v kabinetu Lloyda George v roce 1915, podruhe v roce 1921. Ackoli se nikdy nenaucil spravne anglicky, byl jednou z nejobavanejsich osobnosti anglickeho verejneho zivota. Zejmena ho nenavidely statisice delniku, kteri museli pracovat za jim diktovanych podminek. Melchett mimo to nenavidel vsechno nemecke a podporoval v Anglii veskere snahy a tendence namirene proti Nemecku. V plne zivotni sile soustredoval ve sve osobe vsechny mocenske pozice britskeho Zidovstva. Byl jednim z vudcu "Board of Deputies of British Jews" a od roku 1929 prezidentem Zidovske agentury (Jewish Agency). Mimo to byl druhym mistopredsedou Anglicke sionisticke federace. Ackoli sam stoupencem sionismu nebyl, prece byl politicky nejcinnejsim predakem sionismu. Pracoval pro vytvoreni zidovskeho statu a mel vyznamny podil na Balfourove deklaraci. Predevsim vsak usiloval o rozsireni Jewish Agency. Toto zidovske zastupitelstvo stanovene v britskem mandatnim statutu pro Palestinu, se skladalo az do roku 1929 jen z presvedcenych aktivnich stoupencu sionismu. Ostatni svetove Zidovstvo se ho nezucastnilo. Melchett vsak dostal do tohoto zidovskeho zastupitelstva anglicke a americke financni zidovske kruhy a udelal z neho prvorady mocensky cinitel - dokonce i proti Anglii.

Jeho syn Henry (nar.1898) nastoupil sve dedictvi politicky i hospodarsky zcela v duchu sveho otec. Se svym svagrem, mladym lordem Readingem, deli se o vladu nad britskymi chemickymi zavody (Imperial Chemical Industries). Krome toho je reditelem v rade vyznamnych prumyslovych podniku. Od roku 1929 je clenem dolni snemovny, nejprve jako konservativec, nyni jako liberal. Jeho hospodarskym zajmum v Palestine odpovidaji i zajmy politicke. Je aktivnim sionistou. Roku 1927 podnikl cestu po jizni Americe, aby tam sbiral na palestinsky fond. Jeho hlavnim konickem v palestinske politice je ozbrojovani Zidu a vypuzeni Arabu. Jeho vlivem se stalo, ze plan lorda Peela na rozdeleni Palestiny mezi Zidy a Araby ztroskotal.

Otec lorda Readinga, Joseph Isaacs opustil svuj obchod v Magdeburgu a usadil se v Londyne ve Whitechapel jako obchodnik s ovocem. Tam se narodil roku 1860 pozdejsi lord Reading. Ve skole neprospival. Utekl z ni a stal se plavcikem. Za nekolik let se nahle vynoril na londynske burze jako makler s kursy, avsak zde jeho kariera rychle skoncila, nebot musel vyhlasit insolvenci. Velke casti sverenych mu penez byly timto bankrotem ztraceny, on sam hanebne z burzy vyloucen, a nadto melo byti proti nemu zavedeno trestni rizeni, ke kteremu vsak nedoslo. Isaacs uprchl nejdrive do Nemecka, kde pracoval v magdeburskem rodinnem obchodu a cekal, az se na jeho aferu v Anglii zapomene. Jiz po nekolika letech se objevil opet v Londyne jako advokat. Pritom nikdy prava nestudoval, avsak pracoval a ucil se advokatni praxi. V nekolika malo letech byl jednim z nejuspesnejsich a nejbohatsich londynskych advokatu. Jeho jmeni mu umoznilo i politickou karieru. Ackoli byl vsude neobliben, sverila mu vlada roku 1910 urad Attorney General (korunni pravni zastupce). V teto funkci se opet zapletl do zle afery. V ministerske rade bylo usneseno uzavrit s Marconiho spolecnosti obsahlou smlouvu o telegrafnim monopolu, jehoz se melo teto spolecnosti dostati. Isaacs, jenz se o tom uredne dovedet, opatril si ihned mnozstvi akcii teto spolecnosti, ponevadz vedel, ze enormne stoupnou, jakmile bude smlouva uverejnena!! Pripad nezustal utajen a vyvinul se z neho ohromny skandal. Avsak presto se Isaacsovi nic nestalo! Verejne sice musel doznat, ze se dopustil neopatrnosti, ale zustal na svem miste. Vlada ho dokonce za 3 mesice po skandalu jmenovala prezidentem Nejvyssiho soudu!

Jeho uspechy stale rostly. V roce 1904 se stal clenem dolni snemovny a slechticem, 1914 obdrzel titul barona, 1916 viscounta, o rok pozdeji titul hrabete (Earl) a roku 1931 konecne nejvyssiho stupne, vevody. V zidovske politice byl cinny az do roku 1921 jako mistopredseda Anglo-zidovske asociace. Nejvyssiho vyznamu vsak nabyl jako mistokral v Indii (1921-31). Toto misto mu bylo dano snad za to, ze v roce 1917 jako zvlastni vyslanec britskeho krale svym jednanim s americkymi financnimi zidovskymi kruhy dosahl vstupu USA do valky. Zemrel 30. prosince 1935.

Tato kronika uspechu a skandalu, ac se omezila jen na nejvyznamnejsi prislusniky velke zidovske rodiny, jiste unavuje. Byla vsak nutna. Vyklad o teto anglo-zidovske alianci by byl neuplny, kdybychom nevylicili puvod a pramen moci, kterou dnes zidovstvo ma v anglickem statnim vedeni.

Omezime se tu na jediny doklad, ktery mluvi za cele svazky. Nejvyssim organem britskeho statniho vedeni je korunni rada. Jake bylo jeji slozeni v rozhodujicich letech pred 1. svetovou valkou a po ni?

1914:

* lord Rothschild

* lord Reading

* sil Herbert Samuel (pozdejsi lord Samuel)

* sir Edgar Speyer

* sir Edwin Samuel Montagu

* E. S. Montagu

* sir Alfred Mond

* sir Ernest Cassel

* sir Herbert Samuel

* lord Reading

* sir Edgar Speyer

* lord Rothschild

* sir M. Nathan

1921:

* lord Reading

* sir Alfred Mond

* sir Herbert Samuel

* sir Edwin Samuel Montagu

Vidime tedy, ze anglicky kral byl obklopen Zidy a ze statni vedeni i lidove zastoupeni britskeho naroda v rozsahle mire je v zidovskych rukou. Plati to o obou pilirich koruny, slechte a financnich kruzich. A to je britska horni vrstva, ridici osudy cele Anglie! Snatky a obchodnimi styky se podarilo Zidum dostat do nejvyssich britskych kruhu, vytvorit alianci slechty a Zidovstva a rozprostrit moc nekolika milionarskych rodin po celem svete, jednak obchodnimi styky, jednak vlivem na britske statni vedeni.

Nutno vsak jeste poznamenat, ze vsichni tito Melchettove, Rothschildove, Samuelove a Sassoonove jsou stale mezi sebou v nejuzsim styku a pravidelne se schazeji a spolupracuji. Vsichni patri k vnitrnimu kruhu anglickeho vedeni a tim svetoveho Zidovstva (do 2. svetove valky - pozn. TP). Jsou jiz po desetileti generalnim stabem "Board of Deputies of British Jews" a prostrednictvim "Zidovske agence pro Palestinu" jsou spojeni s americkym financnim Zidovstvem ve svetovou centralu, ktera pracuje jednotne. Jako smerodatni zastupci teto centraly jsou vedouci anglickeho Zidovstva moci, bez ktere nebo proti ktere anglicka ani americka vlada nemuze nic podniknout. Proto musime alespon kratce promluvit o zminenych zidovskych organizacich v Anglii.

V zidovske rocence zaujima pres tri sta stran vypocitani zidovskych organizaci. Toto mnozstvi vyplyva nejen ze znameho zidovskeho sklonu k vytvareni bezpocetnych spolu souvisejicich organizacnich systemu, nybrz i z tohoto kalkulu: cim pocetnejsi jsou zidovske organizace, ktere jednaji s britskou vladou a s britskymi urady, tim vetsi se musi zdat moc, ktera za nimi stoji. To je duvod, proc v Londyne pro kazdy mozny ucel existuje zvlastni zidovska organizace, ktera je po parlamentnim vzoru vybavena prezidentem, viceprezidentem, pokladnikem a cetnymi vybory. Vsechny tyto organizace nejsou nic jineho, nez chapadla polypa, jimiz se anglicke Zidovstvo prisava k anglickemu verejnemu zivotu.

Kdyz byl Board v roce 1760 zalozen, byla to nejprve bezvyznamna instituce, zajmova organizace zapadoevropskych Zidu v Londyne. Brzy se vsak stalo z neho bojove ustredi pro vybojovani emancipace Zidu v Anglii. Nejsilnejsi cinnost vyvinul v prvnim desetileti tohoto stoleti, kdyz se britska vlada snazila zabranit masovemu stehovani Zidu z Ruska do Anglie.

Cinnost Boardu sahala po celem svete. Kdekoli se vzeprel nejaky narod nadvlade Zidu, nebo nejaky stat vydal ve sve zemi proti Zidum omezujici zakony a narizeni, vmisila se do veci ihned Board. Prostrednictvim ruznych vyboru a vysetrovacich komisi prisla vec na projednavani ve svetovem tisku a delalo se vse mozne, aby britska vlada v dotycne zemi zakrocila. Tak se stalo napriklad roku 1859 v Maroku, 1871 v Persii (dnesni Iran),1881, 1890 a 1903 v Rusku. Skoro vzdy se nasel anglicky ministr, ktery byl ochoten zasadit se o zidovske pozadavky.

Cim pravidelneji se tato hra opakovala, tim vetsi bylo nebezpeci, ze bude odkryta cinnost teto male vsemocne zidovske centraly v Londyne. Proto si Board nasel vychodisko zalozenim nove spolecnosti "Anglo-zidovske asociace". Ukolem teto asociace byla nejprve ochrana Zidu na Vychode. Kdyz vsak v 70. letech 19. stoleti vznikly potize pri spolupraci Boardu a teto asociace, byl vytvoren k jejich odstraneni a k zesileni zahranicne politicke cinnosti spolecny organ obou svazu Joint Foreigen Committee (spolecny vybor pro zahranicni veci). Tento vybor lze povazovat za ministerstvo zahranici svetoveho Zidovstva. Hlavni vliv v nem vykonava jako drive Board, jenz z deseti clenu vyboru jich jmenuje 7. V rukou tohoto vyboru spociva i dnes (40. leta naseho stoleti - pozn. TP) spoluprace s britskou vladou ve vsech otazkach, tykajicich se svetoveho Zidovstva. Tento vybor se stal v praxi stalou instituci britskeho ministerstva zahranicnich veci. Jeho moc je nesmirna. Ma skoro 300 deputovanych a zejmena slozeni jeho prezidia ukazuje skutecnou moc teto instituce. Jiz seznam nejvyznamnejsich prezidentu Boardu za poslednich sto let je v tomto pohledu poucny. Nachazime tu ustavicne jmena zastupcu maleho, ale nesmirne vlivneho kruhu zidovskych rodin, s nimiz se setkavame soucasne v ruznych statnich sekretariatech, ve vedoucich kruzich hospodarskych a ve vysokych financnich kruzich.

Prezidenty mj. byli:

* sir Moses Montefiore (1835-70)

* Nathaniel Rothschild, prvni zidovsky lord a sef bankovniho zavodu (1870-74)

* Joseph Montefiore (1874-80)

* sir Joseph Sebag Montefiore (1895-1930)

Jim po boku stali jako viceprezidenti nynejsi lord Rothschild a jeho bratranec Anthony Rothschild. V nynejsi dobe (2. svetova valka - pozn. TP) jsou za predsednictvi profesora Seliga Brodetzkeho mistopredsedy: lord Swaithling, lord Reading, syn zesnuleho zidovskeho mistokrale v Indii a Anthony Rothschild. Cleny Boardu byli lord Melchett (Mond) prumyslovy kral, a lord Bearsted (Samuel) znamy petrolejovy kral.