2. ZROZENÍ NOVÉ STRANY

V roce 1929 doporučil labouristický ministerský předseda Ramsey McDonald Mosleyho jako „člena vlády zastupujícího panovníka jakožto vévodu lancasterského“ – Chancellor of the Duchy of Lancaster. Mosley vstoupil k labouristům a byl zvolen do Parlamentu. Počítalo se s ním pro post budoucího ministra námořnictva nebo zahraničí. Nakonec získal nižší postavení ve vládě. Všichni pozorovatelé tohoto období se shodují na tom, že kdyby Sir Oswald zůstal v konzervativní nebo labouristické straně, určitě by se stal ministerským předsedou Velké Británie.

23. ledna 1930 seznámil Mosley McDonalda s nyní již proslaveným „Mosleyho memorandem“. V té době měla Británie 2,5 milionu nezaměstnaných a Mosley věřil,že nastal čas pro nouzová opatření, díky nimž by se lidé konečně dostali z bídy.

Mosleyho memorandum navrhovalo pětiletý program, vytvořený k ochraně domácího průmyslu před zahraničními konkurenty a nízkými náklady na výrobu. Navrhoval modernizaci textilního průmyslu,který byl kvůli levné pracovní síle přemístěn do Indie. Navrhoval řízení bank tak, aby byly nuceny finančně podporovat britské továrny. Předložil podrobný plán masových pracovních projektů, jako je vyčištění chudinských čtvrtí, stavba kanalizace a silnic. Mosley navrhoval, aby Británie přestala investovat v zahraničí a využívala svoje prostředky doma. Požadoval zvýšení podpor v nezaměstnanosti a nový systém pro dřívější odchod do důchodu.Zajímalo, proč se utrácejí peníze na udržení pracovních míst v zahraničí, místo doma. Jeho konečné hodnocení znělo: „Situace, která je před námi, je velmi vážná. Není to nenapravitelné,ale já v hloubi duše cítím, že dny strastného protloukání už jsou za námi a nyní již takovou situaci znovu nedopustíme. Tento národ musí sebrat všechny svoje síly a začít se pořádně snažit. Mnohem více než nějaké náhlé krize se bojím dlouhého, pomalého utápění, až klesneme na úroveň Španělska, postupného ochromování, kterému podlehne veškerá síla i energie této země. To je mnohem nebezpečnější a nebudeme-li se skutečně snažit, pravděpodobně se do takové situace dostaneme. V naší zemi máme přece tolik různých zdrojů – zkušení řemeslníci mezi dělníky, design i technika mezi technickými záležitostmi – to jiné země nemají. Jaká je to fantastická domněnka, že národ, během jehož existence bylo vydáno tolik energie a snahy jako v historii žádného jiného národa, by měl podlehnout ekonomické situaci, jaká teď nastala…“