10. SPIKNUTÍ PROTI MOSLEYMU

V konečné zprávě tajné policie z 7. června se píše: „Komunisté jsou aktivní obzvláště mezi židovskými elementy v East Endu, z jejichž řad očekávají příliv mnoha pomocníků. „Denní tisk se snesl na Mosleyho, označujíce celou jeho organizaci za bandu chuligánů – a to za to, že vyprovodili rudé útočníky ze shromáždění v Olympia Hall.

Před Olympií se srocovalo kolem 1500 rudých a mnoho jich bylo zatčeno. Mosley zaznamenal, že z celkového počtu 64 uvězněných bylo polovina židů. Ti ale ve skutečnosti tvořili pouze 0,6 % britské populace. Protože dosud nikdy židy nekritizoval, ani se jimi nezabýval, pověřil Mosley A.K. Chestertona, aby tento zdánlivě bezdůvodný odpor organizovaného židovstva prozkoumal. Chesterton vypracoval zprávu, již Mosleyho životopisec Robert Skidelsky cituje následovně: „Židé řídí velké ústavy půjčující peníze do zahraničí, velké průmyslové podniky a monopoly a již skoro obsadili všechna důležitá odvětví maloobchodu, mimo jiné jim patří filmový průmysl, který je židy dokonale ovládaný a politicky využívaný pro různé zájmy židovstva. Židé zadlužili a ponížili britské divadlo. Veškerý tisk je nasáklý židovskými vlivy, které se projevují jak vlastnictvím akcií, tak inzerentskými tlaky. Židé ovlivňují politické strany velkými finančními dary a Britská komunistická strana je jimi přímo řízena.“

Když se Mosley a touto zprávou seznámil, řekl pouze: „Není divu, že Židé fašismus tolik nenávidí – nenávidí jej stejně, jako zloděj nenávidí policistu.“ Mosley se k této bouřlivé době vrací ve své autobiografii Můj život (My Life), kde píše: „Židé z východního Londýna a vůbec odkudkoliv byli těmi nejdůležitějšími činiteli při útoku na Olympii ještě dříve, než jsem začal o nějakých Židech vůbec přemýšlet.“

Bývalý vydavatel Daily Heroldu Hamilton Fyfe popsal svůj názor na Olympii takto: „Mohu klidně říci, že jsem na Oxford Street viděl bandy mladých Židů, kteří mířili na shromáždění. Každých pár minut něco zahulákali – nějaký slogan. Očividně byli v agresivní náladě a určitě dostali, co si zasloužili.“

Mosley napsal: „Poprvé jsem zaútočil na jisté židovské zájmy o čtyři měsíce později, 28. října 1934 na schůzi v Albert Hall. „Tehdy řekl: „Byl jsem požádán, abych vyjmenoval způsoby, kterými Židé napadli fašismus, a teď to udělám. Takže za prvé nás napadli fyzicky, a to mohu dokázat. Fašisté jsou židovskými zaměstnavateli vyhazováni z práce – muži i ženy – jen pro to, že jsou „blackshirts“. Využijme šance. Teď jsou dole, protože bojují proti fašismu, proti Británii. Organizovaná židovská moc se během posledních osmnácti měsíců snaží vyvolat boj pro své důvody. Z každého jeviště a z každých novin, které jim patří, se snaží vzbudit v této zemi dojem vedoucí k válce s národem, s nímž máme od roku 1918 mír. S Německem jsme už jednou bojovali – v britském zájmu. Nebudeme s ním bojovat ještě jednou, kvůli Židům.“