11. PUBLIKACE BUF   

Action bylo v roce 1936 vydáváno jako noviny pro široké masy a prodávalo se po desetitisících každý víkend na rozích ulic. Fascist Quaterly byl intelektuální časopis vycházející čtyřikrát do roka. Mosley byl neustále na cestách – mluvil i 200 krát za rok, o víkendech i několikrát denně. To bylo mnohem více než bylo obvyklé u všech vůdců stran v historii. Mosley napsal čtyři knihy a kolem stovky důležitých článků a každé rozhodnutí, týkající se politiky a strategie BUF, pocházelo od něj. Nikdy se nedíval do poznámek a mohl přitom mluvit třeba dvě hodiny spatra. Měl přirozený tok slov a v citování faktů, týkajících se ekonomických věcí, byl přímo neuvěřitelný – pronášel je bez sebemenšího zaváhání. Podíval se na nějaký problém a okamžitě navrhl detailní řešení. Učinil politické prohlášení týkající se textilního průmyslu, zemědělství, ochrany malých podniků, uhlí, ocelářského průmyslu, atd. Lidé vždy platili vstupné, aby si Mosleyho poslechli – pomáhalo to krýt výdaje. Jeho mítinky měly obvykle jenom místa k státní.

Média udělala z BUF „kontroverzní“ organizaci. Měsíc po rvačkách v Olympia Hall v červenci 1934 Lord Rothermere z Daily Mail přestal Mosleyho podporovat. O mnoho let později to vysvětlil Randolph Churchill v The Spectator (27.12. 1963): „Daily Mail přestalo ve třicátých letech Mosleyho podporovat, protože k tomu bylo přinuceno židovskými inzerenty. „

V roce 1935 všechny tyto problémy způsobily prudký pokles počtu členů až na zhruba 20 000. Příjmy BUF klesly. Mesley musel propustit svých 101 zaměstnanců a ponechat si pouze 39 nejpotřebnějších. Black House byl uzavřen a najaty odpovídající prostory poblíž Parlamentu.

Mosley také stál před otázkou, zda v roce 1935 kandidovat do Parlamentu. Bude vůbec BUF schopna sestavit kandidátku? Mosley si velmi dobře pamatoval porážku Nové strany. Když tedy sečetl všechny problémy, přijal za svůj slogan „Fascism next time“ (fašismus příště), což znamenalo, že počká na další volby do roku 1940. Sir Oswald samozřejmě nevěděl, že žádné příště nebude, protože Británie v té době bude ve válce a Churchill odloží volby na rok 1945. I přes nějaký ten mráček měl Mosley v té době dobré vyhlídky do budoucnosti. Pokračoval v boji za záchranu textilního průmyslu v Lancashiru. Na počátku roku 1935 průzkum v této textilní oblasti ukázal, že BUF tam podporovalo na 50 % lidí.

Na začátku roku 1936 přišla krize, jejíž součástí byl boj za abdikaci mladého, nekonvečního a samostatného krále Edwarda VIII. Král si chtěl vzít obyčejnou ženu, americkou občanku, a navíc rozvedenou. Mesley věděl, že král Edward je silně proti jakékoliv válce s Německem a že souhlasí s Mosleyho názory na nezaměstnanost. Král v jižním Walesu řekl, že „se něco musí udělat“. Mosley později vysvětlil, proč za krále tolik bojovali: „Celá věc nikdy nebyla o tom, zda jsme chtěli nebo nechtěli, aby si král vzal onu americkou dámu, ale o tom, že podle naší ústavy měl právo si vzít ženu, kterou sám chtěl. Odpověď je naprosto jasná – měl takové právo. Vláda byla zcela jasně vinna z diktátorského zásahu, snažila se Edwarda prostě sesadit z trůnu, aniž se na to zeptala národa.“

Bandy Židů spojených s komunisty pokračovaly ve svých násilných akcích proti setkání BUF. Mosley se při mnoha příležitostech neobával na tuto skutečnost upozornit.

7. května 1933 bylo tucet členů BUF prodávajících na ulici noviny napadeno, tři zraněni, jeden z nich odvezen do nemocnice. Osm útočníků bylo zatčeno a policejní inspektor Sallerthwait řekl: „Všichni vypadají, že vyznávají židovskou víru.“ Dva z nich, Fegenbaum a Goldstein, byli odsouzeni k pěti týdnům ve vězení. Takovéto násilí ze strany Židů se stalo naprosto běžnou záležitostí.

Na volání Židů po ekonomickém bojkotu německých výrobků odpověděly noviny Blackshirt v říjnu 1933 tímto komentářem: „Jestliže židovstvo v Británii je britské a zájmy Británie jsou pro něj na prvním místě, pak žádat bojkot německého zboží je naprosto neoprávněným vměšováním se do vnitřních záležitostí Německa. V zájmu Velké Británie není, aby jistí občané využívali svého finančního vlivu ke škodě velkého a přátelského národa.“

28. října 1934 v Albert Hall Mosley řekl: „Židé více než jakákoliv jiná síla v této zemi stále pokračují v násilné propagandě proti nám. (Mosley pak pokračuje s jasnou narážkou na ústup tiskového magnáta Lorda Rothermera od otevřené podpory BUF). Přišli za mnou významní obchodníci a řekli, že se neodvažují přihlásit se k fašismu ani stát za mnou, protože kdyby to udělali, Židé by je zruinovali.“

V dubnu 1934 na oardiffském setkání Mosley řekl, že „Židé zabránili naší straně, aby v tomto městě získala jakoukoliv větší halu.“

Shromáždění ve Free Trade Hall v Manchesteru 1. listopadu 1934 Mosley řekl: „Extrémně vážným ohrožením Lancashiru je zaměstnávání levných pracovních sil z Orientu v bavlnářském průmyslu. (Pozn.: To souvisí s přesunem textilního průmyslu této oblasti do Indie kvůli nízkým nákladům na mzdy) Chamtivý kapitalismus, obvyklý to jev ve světě mezinárodních financí, pouze využívá možnosti vyšších zisků. Výsledkem je, že zemím jako je zaostalá Indie, jsou poskytovány mezinárodní půjčky, které slouží k vykořisťování levné pracovní síly. Zkušení pracovníci z Lancashiru jsou vysíláni do Indie, aby indické dělníky naučili svoji práci. A za nimi byly do Indie odeslány také stroje z jejich továren! Takto mezinárodní finanční síly zničily průmysl v Lancashiru. Tento případ je ukázkou práce sil, které nám vnucuje Konzervativní strana, Liberální strana a stejně tak Labouristická strana. Jsou to síly, které po první světové válce ovládly Británii a které zničily Lancashire – mezinárodní židovstvo. To jsou ti, kteří vytvořili velké finanční holdingy sídlící v Londýně, ale nepodporující rozvoj britského průmyslu. Naopak – vykořisťují zahraniční průmysl; nepůjčují peníze, aby pomohli našemu průmyslu znovu se zotavit a vybavit továrny – dávají své peníze tam, kde se jim rychle vrátí a přinesou velký zisk, do Bombaje, kde ženy pracují ve strašných podmínkách, a tak finančníci kynou a kynou.“

(Pozn.: Nepřipomíná to současný trend ve světovém zavádění „volného trhu“?)