17. BOJ ZA MÍR AŽ DO HOŘKÉHO KONCE

Poslední velké mírové shromáždění bylo ohlášeno u příležitosti každoroční oslavy Prvního máje roku 1940 (tzv. Den Britské unie). Týden předtím stáli na každých deseti yardech ulice kameloti prodávající Action. Prodali rekordní počet výtisků. V neděli 5. května bylo v různých částech Londýna pořádáno 17 mítinků, odpoledne se konaly další čtyři a večerní setkání na Victoria Park Square a v Bethnal Green byla k prasknutí nacpána lidmi, kteří chtěli slyšet Mosleyho a požadovali demisi vlády. Mosley řekl jásajícím davům: „Chceme mír teď, dříve než budou zmařeny miliony životů v téhle válce kvůli někomu, o koho nemáme zájem. Chceme mír – ne podle Hitlera, ale mír s vírou v sílu Británie, mír se ctí.“ Nastal bouřlivý aplaus.

O pár dní později, 23. května 1940, byl zcela bez varování Mosley a 80 jeho nejdůležitějších úředníků zatčeno. Nikdy nebyli obviněni, nikdy nebyli souzeni. Někteří z nich strávili více než čtyři roky v koncentračním táboře. Byla to akce státního teroru, která nemá v dějinách Británie obdoby. Tito lidé byli zatčeni na základě tzv. Vyhlášky 18b, která dovolovala tajná zatýkání a internace do tajných koncentračních táborů. Mnoho lidí trpělo hlady a brutálními, neustále se opakujícími výslechy. Přesto BUF svoji činnost neukončila. Ústředí bylo stále otevřeno a k Churchillovu překvapení vycházelo Action i nadále. V červnu 1940, po Mosleyho zatčení, uspořádali odvážní členové BUF v Londýně ještě pár mírových shromáždění. Potom vláda zakázala vydávání Action a pořádání veškerých akcí. Poslední vydání Action ze 6. června 1940 píše: „Naše svědomí je čisté. Buďte klidní a rozhodní. Buďte loajální. Buďte skutečnými Brity.“

Stálo to všechno vůbec za to? O mnoho let dříve na tuto otázku Mosley odpověděl takto: „Je lepší hodně riskovat, lepší snažit se o dobro Anglie, je lepší porážka, katastrofa či konec triviální záležitosti zvané politická kariéra, než se dusit v modrozlaté uniformě, pochodovat a pózovat na jevišti malé Anglie, uprostřed dekadentní scenérie, dokud historie nenapíše – to byli muži, jimž jsme svěřili Britské impérium a jejichž nečinnost, nezájem a zbabělost nás zničila.“

Pod záštitou vyhlášky 18b se zatýkalo přímo masově. Bylo to podobné, jako když Roosevelt poslal bez obvinění či rozsudku 120 tisíc Japonců s americkými občanstvím do koncentračních táborů (spolu se stovkami Italů a Němců – o tom se dosud moc neví). V Británii bylo zatčeno kolem 1300 protiválečných aktivistů, mezi nimi 753 vůdců BUF. Zatčeno bylo také 22 000 Němců a Rakušanů, spolu se 4 000 Italy.