ÚVOD

Samozřejmě, propaganda zvěrstev není nic nového. Doprovázela každý konflikt 20. století a nepochybně se to děje i teď. Během první světové války byli třeba Němci obviňováni, že jedli belgické děti, stejně jako že je s potěšením vyhazovali do vzduchu a nabodávali na bajonety. Britové také prohlašovali, že německá vojska údajně pracovala v "Corpse Factory", ve kterých vařila těla svých vlastních mrtvých za účelem získat glycerin a další druhy zboží a další promyšlené urážky na cti císařské armády. Po válce ale bylo v budově Horní sněmovny ministrem zahraničí učiněno odvolání a veřejné prohlášení, kde se omluvil za urážky německé cti a doznal, že to ve skutečnosti byla válečná propaganda.

Žádná taková omluva nebyla učiněna po druhé světové válce. Právě naopak, spíše než by se během let krutá propaganda týkající se německé okupace a zvláště jejich zacházení se židy zmírnila, děje se opak, zvětšuje se jedovatější a vypracovanější seznam hrůz. Příšerné brožury s odporným obsahem se nepřestaly valit z tiskáren, neustále se doplňuje rostoucí mýtus koncentračních táborů a zvláště příběhů o tom, že ne méně než šest milionů židů v nich bylo vyvražděno. Na následujících stránkách je doloženo, že toto tvrzení je nejkolosálnější kus fikce a nejúspěšnější podvod; ale zde se budu snažit odpovědět na důležitou otázku: čím to, že líčení krutých příběhů druhé světové války je tak neobyčejně odlišné od těch z první ? Proč byly ty další později stáhnuté, přitom ty první jsou opakované víc a víc hlasitěji ? Je možné, že příběh o šesti milionech židů slouží nějakému politickému cíli a nebo je to jen způsob politického vydírání?

Dosud, kdy se to týkalo židovských lidí, se tato lež stala nevyčíslitelným ziskem. Jakákoliv jiná rasa a národ svým způsobem trpěly během druhé světové války, ale nikdo si z toho utrpení tak úspěšně nevypracoval a nečerpal z toho tak velké výhody. Údajný rozměr pronásledování probudil rychle sympatie pro vlast židovského národa, kterou tak dlouho hledali; po válce britská vláda málo zabraňovala ilegální židovské emigraci do Palestiny a netrvalo dlouho, sionisti vyrvali z rukou vlády palestinskou zemi a založili útočiště před pronásledováním, stát Izrael. Opravdu zvláštní fakt je, že židé vyšli z druhé světové války jako vítězná menšina. Dr. Max Nussbaum, bývalý hlavní rabín židovské obce v Berlíně, 11. dubna 1953 uvedl: "Pozice, které dnes ve světě okupují židovští lidé - i přes velké ztráty - jsou desetkrát silnější než před dvaceti roky". "Mělo by se čestně dodat, že tato moc byla upevněná hlavně po finanční stránce, takže údajný masakr šesti milionů je ta nejvýhodnější ukrutnost všech dob. Dosud byla federální vládou Západního Německa vyplacena závratná suma šest tisíc milionů liber, hlavně státu Izrael (který během druhé světové války ještě neexistoval), a také individuálním židovským žadatelům.

 

ODRAZOVÁNÍ OD NACIONALISMU

Ale v kruzích politického vydírání má toto tvrzení, že během druhé světové války zemřelo šest milionů židů, dalekosáhlejší následky pro Británii a Evropu, než výhody, které získal židovský národ. A tu narážíme na otázku: Proč tak velká lež ? Co je jejím cílem ? Na prvním místě se to celkově bezohledně používalo na potlačování jakéhokoliv druhu nacionalismu. Když lidé v Británii anebo kdekoliv v evropské zemi zkusili prosadit svoje vlastenectví a chránit svoji národní celistvost v dobách, když je ve hře samotná existence národa, jsou okamžitě označeni za "neonacisty". Neboť samozřejmě nacismus byl nacionalismus a všichni velmi dobře vědí, co se potom stalo - šest milionů židů bylo vyhlazeno ! Tak dlouho, jak bude tento mýtus zveličovaný, všichni lidé zůstanou v otroctví tohoto mýtu; potřeba mezinárodní tolerance a porozumění bude až po potřebě samotného národa Spojených států zničená a celá záruka svobody zrušená.

Klasický příklad používání "šesti milionů" jako protinárodní zbraně se objevuje v Manvellově a Frankově knize The Incomparable Crime (Nesrovnatelný zločin, Londýn, 1967), která pojednává o "genocidě 20. století". Každý, kdo je hrdý na to, že je Brit, bude tak trochu zaskočený zákeřnými útoky na britské impérium, které se nacházejí v této knize. Autoři citují Pandita Nehra, který napsal během svého pobytu v britském vězení v Indii toto: "Od doby, co se Hitler vynořil z temnoty a stal se Führerem Německa, slyšeli jsme už moc o rasismu a nacistické teorii "Herrenvolku"... Ale my v Indii jsme už poznali rasismus ve všech jeho podobách od dob, co začaly vládnout britské zákony. Celá ideologie tohoto zákona byla o "Herrenvolku" a nadřazené rase... Indie jako národ a Indové jako jednotlivci byli podrobeni urážkám, ponižování a pohrdavém chování. Bylo nám řečeno, že Angličané jsou vládnoucí rasa, že jim Bůh dal právo vládnout nám a námi a držet nás podřízené; když jsme protestovali, byly nám připomenuty "tygří kvality vládnoucí rasy"." Autoři Manvell a Frankl ještě pokračují, aby nám tento bod celkem objasnili: "Bílé rasy Evropy a Ameriky," píší,  "byly během století zneužívané, aby se považovaly za "Herrenvolk". 20. století, století Osvětimi, dosáhlo prvního stupně v poznávání multirasového partnerství." (viz. str. 14).

          

POTLAČENÍ RASOVÉHO PROBLÉMU

Sotva může někdo pochopit předmět tohoto slovního napadení s jeho zákeřně skrytou poznámkou o "multirasovém partnerství". Tedy obžaloba šesti milionů se nepoužívá jen na podlomení principů národa a národní hrdosti, ale ohrožuje i přežití samotné rasy. Je jím ovládána celá populace, stejně tak jako se ve středověku vyhrožovalo pekelným ohněm a zatracením. Mnoho států anglosaského světa, hlavně Británie a Amerika, momentálně čelí nejvážnějšímu nebezpečí v historii, invazi cizích ras. Pokud se na zastavení imigrace a asimilace Afričanů a Asiatů do naší krajiny něco neudělá, budeme v blízké budoucnosti čelit biologické změně a zničení britských lidí tak, jako to existovalo od příchodů Sasů, a to nehledě na krveprolití v rasových konfliktech. Ve stručnosti, jsme v ohrožení ztráty naší evropské kultury a rasového dědictví. Ale co se stane, když se někdo odváží mluvit o rasových problémech, o jeho biologických a politických následcích? Je označen za nejodpornějšího tvora, "rasistu". A co je rasista ? Samozřejmě to stejné jako nacista ! Oni (i když to už bylo každému řečeno) zabili kvůli rasismu šest milionů židů, takže to ve skutečnosti musí být velmi zlá věc. Když Enoch Powell v jednom svém dřívějším projevu poukázal na nebezpečí barevné imigrace do Británie, jistý přední socialista, aby utišil jeho opovážlivost, rozvířil duch Dachau a Osvětimi. Proto jsou jakékoliv diskuse o rasovém problému a snaze ochránit rasovou celistvost úspěšně znemožněné. Nikdo nemůže nic dělat, jen se divit nad způsobem, jakým se židé po staletí snaží chránit svoji rasu a dělají to tak dodnes. V této snaze jim otevřeně pomáhá příběh o šesti milionech, který, tak jak bajky o náboženství, zdůrazňuje potřebu větší židovské rasové solidarity. Bohužel, pro ostatní lidi to působí celkem opačným způsobem, prokazujíc jim neplodnost v boji za sebezachování.

Cílem následujících stran je celkem jednoduše říct pravdu. Významný historik Harry Elmer Barnes jednou napsal, že "Pokus udělat dostatečný, objektivní a pravdivý průzkum otázky vyhlazování... je určitě tím nejriskantnějším utkáním, jaké může dnes historik a nebo demograf podniknout." Pokusem této riskantní úlohy je přispět nějakým přínosem nejen z hlediska historické pravdy, ale taky shodit z našich rukou okovy lží tak, abychom se mohli svobodně postavit proti nebezpečím, která ohrožují nás všechny.

 

Richard E. Harwood