A proto je přibližný počet 3 milióny židů na území okupovaném Německem správný, protože jsou správné také dostupné emigrační statistiky. Asi ke stejnému číslu se můžeme dopočítat, když stejným způsobem prozkoumáme statistiky o židovské populaci, která zůstala v zemích, které okupovala Říše. Víc jak polovina těch židů, která se přestěhovala do Sovětského svazu, přišla z Polska. Často se tvrdí, že válka s Polskem přinesla do sfér německého vlivu asi 3 miliony dalších židů, ze kterých byli skoro všichni "vyhlazení". Tento omyl je velmi důležitý. Sčítání lidu v Polsku v roce 1931 uvádí počet židů 2 732 600 (Reitliger, die Endlösung (Konečné řešení), str. 36). Reitliger uvádí, že na jaře 1939 se nejméně 1 170 000 z nich nacházelo v zónách okupovaných Rusy, ze kterých byl asi jeden milion po německé invazi v červenci 1941 evakuován na Ural a jižní Sibiř (viz. str.50). Jak už bylo uvedeno, asi 500 000 židů emigrovalo z Polska ještě před válkou. Dále novinář Raymond Arthur Davis, který strávil válku v Sovětském svazu, poznamenal, že v mezi lety 1939 a 1941 emigrovalo asi 250 000 židů ze zemí okupovaných Německem do Ruska a rozprchli se do všech sovětských provincií (Odyssey through hell (Odysea přes peklo), N.Y., 1946). Odečtením tohoto čísla od celkové populace 2 732 600 a připočtením normálního populačního přírůstku nemohlo být koncem roku 1939 pod německou vládou víc jak 1 100 000 polských židů (Gutachen des Institus für Zeitsgeschichte, Mnichov, 1956, str. 80).

K tomu číslu můžeme připočítat i 360 000 židů, kteří po zdlouhavých emigracích zůstali v Německu, Rakousku a v bývalém Československu (Čechy, Morava a Slovensko). Státní žalobce reprezentující část obžaloby, která se při Norimberském procesu vztahovala na Francii, uvedl, že z 320 000 francouzských židů bylo deportováno 120 000, i když Reitlinger odhaduje jejich počet jen na 50 000. Tedy celkový počet židů pod nacistickou vládou nepřesahuje dva miliony. Deportace ze skandinávských zemí byla malá a z Bulharska dokonce žádná. Když připočítáme židovskou populaci v Holandsku (55 000), Belgii (40 000), Itálii (50 000), Jugoslávii (55 000), Maďarsku (380 000) a v Rumunsku (725 000), celkový počet trochu přesahuje tři miliony. Tento nadbytek způsobuje fakt, že pozdější čísla jsou údaje z doby před válkou, ve kterých není brána v úvahu emigrace, která v těchto zemích představovala asi 120 000 židů (viz nahoře). Takže to dokazuje, že pod německou okupací byly asi tři miliony židů.

EVAKUACE RUSKÝCH ŽIDŮ

Přesný počet, co se týče ruských židů, je neznámý, a proto byl předmětem extremního přehánění. Židovský statistik Jacob Leszynski uvádí, že v roce 1939 žilo na později Německem okupovaném území, tzv. západním Rusku, 2 100 000 židů. Kromě toho asi 260 000 židů žilo v pobaltských státech jako Estonsko, Litva a Lotyšsko. Podle Louisa Levina, prezidenta Amerického židovského sboru pro Rusko, který po válce procestoval Sovětský svaz a předložil zprávu o postavení tamních židů, většina z nich utekla na východ po tom, co německá armáda provedla svojí invazi. 30. října 1946 v Chicagu prohlásil, že: "Na začátku války byli židé mezi prvními evakuováni ze západních oblastí, které ohrožovali Hitlerovi útočníci, a byli dopraveni na východ Uralu. Zachráněny byly tedy 2 miliony židů." Toto vysoké číslo potvrzuje i židovský novinář David Bergelson, který 5. prosince 1942 napsal do židovských moskevských novin Ainikeit, že "díky evakuaci byla většina (80%) židů z Ukrajiny, Běloruska, Lotyšska a Litvy zachráněna ještě před příchodem Němců." Reitlinger souhlasil se židovským znalcem Josephem Schechtmannem, který přiznal, že bylo zachráněno velké množství, i když počet ruských a baltských židů, kteří zůstali pod německou okupací, odhaduje asi na 650 000 až 850 000 (Reitliger, The Final Solution (Konečné řešení), str. 459). Vzhledem na tyto sovětské židy, kteří zůstali na německém území, bude později dokázáno, že během války nezabily německé akční skupiny víc jak 100 000 osob, což byli partyzáni a bolševičtí komisaři, z nichž nebyli všichni židé. Narozdíl od partyzánů, kteří o sobě tvrdili, že zabíjejí patnáctkrát víc než německá vojska.

PODLE NEUTRALNÍHO ŠVÝCARSKA BYLO "ŠEST MILIÓNŮ" LEŽ

Proto je jasné, že Němci nemohli získat kontrolu nad a nebo vyhladit kolem šesti milionů židů. Kvůli znemožnění ze strany Sovětského svazu byl po emigracích počet židů na územích okupovaných nacisty sotva víc jak 3 miliony, ze kterých v žádném případě nemohli být všichni uvěznění. Připuštění vyhlazení, i když jen poloviny ze šesti milionů, by znamenalo likvidaci každého žida žijícího v Evropě. A je známé, že po roce 1945 žil v Evropě dost velký počet židů. Philip Friedman v jeho knize Their Brother´s Keepers (Ochránci jejich bratrů, N.Y., str. 13) uvádí, že "vystavení velmi těžké zkoušce nacistického pekla přežil nejméně milion židů", přičemž oficiální číslo židovské Komise společné distribuce je 1 559 600. Ale i když někdo přijme ten pozdější odhad, počet židovských úmrtí během války by mohl přesáhnout hranici 1,5 milionu židů. Právě tento závěr udělaly uznávané noviny Beseler Nachrichten, které vycházely v neutrálním Švýcarsku. V článku nazvaném "Wie hoch ist die Zahl der jüdischen Opfer?" ("Jak vysoké je číslo židovských obětí?", 13. červen 1946) vysvětlují, že jen z čistě populačního a emigračního hlediska popsaného nahoře mohlo existovat maximálně 1,5 milionů židovských válečných obětí. Avšak dále bude nezvratně dokázáno, že skutečný počet je o mnoho nižší, neboť Baseler Nachrichten se odvolává na počet Komise společné distribuce, která uvádí číslo 1 559 600 pozůstalých po válce, ale my ukážeme, že toto číslo bylo kvůli nároku na odškodnění zdvojnásobené. Tato informace ještě nebyla ve Švýcarsku v roce 1946 dostupná.

NEMOŽNÉ MNOŽSTVÍ NAROZENÝCH