Nacionální Socialismus netrpí nedostatkem hrdinů a hrdinek. Jejich činy, jejich dosažení a nadevše jejich obětování nám slouží jako příklad, závazek a zdroj síly.
Moje generace, první "poválečná generace", měla ještě šanci osobně poznat mnohé z těchto hrdinů. Pamatuji si na návštěvu slavného plukovníka Hanse-Ulricha Rudela v jeho domově v Kufsteinu v Tyrolech v r.1970. Velká čest!
Ale je mnoho dalších kamarádů, kteří na mě měli ještě větší vliv. Za prvé jsem s nimi strávil více času než s plukovníkem a za druhé to byli "jenom normální lidé", i když toho udělali daleko více než "normálně".
Byli to staří SA kamarádi Walter Luttermann a Karl-Ferdinand Schwarz, manželský pár Müllerových a "Armin" z mladé generace Hitlerovy mládeže, Thies Christophersen, bojovníci poválečné generace jako Michael Kühnen, Gottfried Küssel, Michael Storm a další, jejichž jména zůstávají utajena pouze z bezpečnostních důvodů.
Někteří z těchto kamarádů a jejich životy na mě udělaly obzvláště silný dojem.

.1945. Válka skončila. Vše bylo ztraceno. Život se stal nesmyslným. Kdosi jde do lesa ke kolejím. Sedá si na trať a čeká na vlak, který ukončí jeho život. Přemítá. Pak se rozhodne jinak. Když přežije, možná může udělat něco v duchu Führera. Vstává a jde domů. Roky plynou. Na jaře 1972 mu řekne vyhnanec z Breslau, že existuje NSDAP/AO. Stane se jedním z prvních členů, jedním z nejtvrději pracujících dobrovolníků a štědrým finančním zastáncem, i když není bohatý a je skromný. Dělá dobrovolnou práci rok za rokem, desetiletí za desetiletím. Ve stáří ho začne trápit slepota. Ale pokračuje dále v práci - pořád ještě může skládat věci pro poštovní zásilky.
.Smrtelně nemocen rakovinou. Nemůže téměř jíst ani spát. Chození je těžké a únavné. Ale pořád může ještě něco dělat: dovleče se ke stolu a dělá práci na počítači. Celé hodiny, protože je těžké vstát a vrátit se do odpočívacího křesla. Den za dnem. Rok za rokem. Ráno posledního dne před smrtí je toto stále rutinou. To odpoledne přijde smrt.
.1945. Mladý voják pokračuje v boji po příměří. Později je zajat, ale není identifikován jako bojovník Werwolfu. Čtyři roky ve speciálním zajateckém táboře pro nacisty. Konečně svoboda. Okamžité pokračování politických aktivit. Vězení. Opuštění ženou. Znovu svoboda, politický aktivismus a velká role v rozšíření NSDAP/AO v letech 1970. Ale zrádce znamená vězení. Opuštění druhou ženou.
.Čtyři roky politického uvěznění - bez podmíněného propuštění až do posledního dne. Pak den svobody. Zpátky k politické práci. Rok intenzivního aktivismu. Následován dalšími čtyřmi lety vězení. Opět svobodný, opět aktivní, až do samotné smrti.
. Kdosi si přeje oženit se, ale strana potřebuje pracovníky a peníze. Rodina zkrátka bude muset počkat pár let. Ale nemoc přichází i přes ranný věk. Rodina již nikdy nebude, spíše smrt.
.Kdosi je invalida z války. Obě nohy jsou pryč. Jedna ruka je pryč. Druhá ruka je zraněná. Stále není bezmocný. Práce s telefonem je možná. Díky této telefonní práci rozšiřuje NSDAP/AO svůj televizní program z jednoho do šestnácti měst během jednoho roku.
.Krize. Kdosi přijde a převezme úkoly bez přípravy. Volný čas a profese jsou vyměněny za politickou práci, přitížení, starosti a stres. Vydrží tak celé roky, než krize pomine a jeho vlastní, velká rodina může být opět prioritou.

Kamarádi!
Toto jsou skutečné historky!
Pracoval jsem s těmito kamarády blízce, někdy celá desetiletí. My jim vděčíme za vzestup NSDAP/AO za poslední tři desetiletí.
Nechť vám slouží jako příklad a závazek, útěcha a inspirace, jako sloužili mně.
Nechť se někteří z vás stanou příkladem pro ty, kteří se připojí k našim řadám později a ponesou dále prapor se svastikou, když i my budeme povoláni k tomu velkému údernému oddílu v nebi.