Oficiální tvrzení o Holocaustu

Slovo „holocaust“ pochází z řečtiny a znamená „zničení ohněm“. Dnes je téměř výlučně používané na označení údajného vyhlazování Židů Němci během 2.světové války.

Podle ortodoxních historiků národně socialistické vedení, rozhodnuté vyhladit židovskou rasu, založilo šest vyhlazovacích táborů, kde bylo zplynováno (šest) milionů Židů. Všech šest vražedných továren bylo umístěných v Polsku (anebo na územích, která patřila Polsku před válkou a byla v roce 1939 připojena k Německu a následně vrácena Polsku v roce 1945). Čtyři z nich (Belzec, Treblinka, Sobibor a Chelmno) byly čistě vyhlazovací tábory, které přežilo jen pár Židů. V Belzeku, Treblince a Sobiboru byli Židé vražděni v plynových komorách, v Chelmnu v plynových náklaďácích. Zbylé dva tábory, Osvětim a Majdanek, sloužily jako továrny na smrt i jako pracovní tábory. V těchto dvou táborech byli práce neschopní Židé zplynováni, zatímco ti práceschopní byli na čas ušetřeni. Těla zplynovaných Židů byla spálena, částečně v krematoriích, částečně na otevřeném ohni, takže se po válce nenašly žádné masové hroby. Protože všechny rozkazy ke zplynování byly vydány ústně, nikdy nebyly nalezeny dokumenty, potvrzující existenci vražedných plynových komor. Historici Holocaustu tvrdí, že – kromě masových zplynování – Němci zastřelili 1-2 miliony Židů na východní frontě. Podle nich v německé sféře vlivu zemřelo 5-6 milionů Židů. Víc než polovina z nich byla zavražděna v plynových komorách (a v mnohem menším počtu v plynových náklaďácích), velká část z nich byla zastřelena na okupovaných sovětských územích a zbytek (několik set tisíc) zemřelo na nemoci, hlad a v důsledku špatného zacházení v pracovních táborech a ghetech.

O tom je oficiální verze Holocaustu, popsaná ve standardní práci Raula Hilberga The Destruction of the European Jews. Ale jak si následně ukážeme, první verze byly velmi odlišné od tvrzení, která jsou nám prezentována dnes.