Č Á S T  Č T V R T Á

    K A M  J D E  Ž I D O V L Á D A ?

    M o s k v a  s e  p o ž i d o v š ť u j e

    Před revolucí byla ruská města s výjimkou tzv. "osidlovacích rajonů" západně od Dviny, Dněpru, téměř zcela bez Židů. A dnes? Bolševismus strhnul zdi ghett. Hemživý židovský roj vylévá se od té doby od Bílého Ruska a Ukrajiny přes celý Svaz a usazuje se všude v městech.

    Zvláště Moskva je cílem židovské invaze. Před válkou nebylo v Moskvě skoro vůbec Židů. V roce 1916 bylo podle cestopisného líčení novináře Sira Johna Förstera-Frasera v Moskvě 5000 Židů, v roce 1923 86.000, 1926 131.000, 1934 250.000. To znamená, že ze tří a půl milionu obyvatel, které Moskva dnes má,  je každý osmý Žid. Moskva dnes předstihla Varšavu, která byla dříve největší židovskou obcí Evropy. Moskva je podle počtu židovstva hned za New Yorkem.

    Moskevským Židům se nedaří špatně. Sovětská vláda je všemožným způsobem chrání a podporuje. Kdežto křesťané jsou nejukrutněji pronásledováni, mohou být Židé také za bolševického režimu "spaseni" podle svého, buď jako "bezbožníci" pod svým rasovým soudruhem Gubelmannem-Jaroslavským, nebo, je-li jim libo, jako pravověrní Židé. Mají v Moskvě tři velké synagogy a vlastní židovský hřbitov.

    Stará Moskva se stala dnes již příliš těsnou. Musel být vypracován velký stavební program na rozšíření města. A otcem tohoto programu je Žid Lazar Kaganovič. On je mocným Josefem, který drží svou silnou ruku nad všemi Židy.

    Moskevští Židé nepracují ovšem v dílnách.Židovský cestovatel Suric praví, že počet Židů v moskevských továrnách a zvláště v těžkém průmyslu je zcela malý. Židovskou Moskvu tvoří hlavně inteligence a polointeligence. První je v různých vládních a jiných veřejných úřadech a polointeligence je zaměstnána jako účetní v obchodech atd.

    Tvářnost Moskvy dnes nezapře židovského rysu. Moskevské ovzduší je jiné než dříve. Každý cizinec, který přijde do Moskvy, může se o tom přesvědčit. Židovští tlumočníci jej přijmou na nádraží, Židé bdí nad jeho ubytováním v hotelu, sestavují mu okružní cesty do "Potěmkinových vesnic" sovětské propagandy. S Židy se setkává cizinec na všech úředních místech. Jestliže chce něco nakoupit, je obchodvedoucí jistě Žid. Má-li neštěstí a onemocní, ošetřuje ho židovský lékař. Jestliže ho chytí při zakázaném fotografování, vyšetřuje ho Žid.

    Americký tiskový fotograf J. E. Abbe, o jehož cestopisném deníku "I photograph Russia" jsem již psal, zaznamenává ve svých moskevských zážitcích malý rys, který je nekonečně příznačný pro židovskou nadvládu v Moskvě a v celém Sovětském svazu: "Pozoroval jsem," vypravuje ,,hosty ve svém hotelu v Moskvě. Šedesát procent z nich byli američtí Židé, pocházející z Ruska, kteří byli zde, aby se přesvědčili, jak jejich rasoví druzi ovládají novou civilizaci."

A n t i s e m i t i s m u s

    Antisemitismus v ruském národě je starý, jako jeho styk se židovstvím. Za carské vlády vedl často ke krvavým pogromům. V letech revolučních a v občanské válce byl velký počet Židů zavražděn sedláky a vojáky z pomsty za bolševické zločiny.

    Od Leninova dekretu na ochranu Židů z roku 1918 a ještě více od upevnění židovského mocenského postavení v období Stalinově je tento antisemitismus potlačován nejostřejšími tresty. Ovšem jen s relativním výsledkem. Nemine téměř měsíce, aby nebyla někde na ohromném sovětském území rolníkem nebo dělníkem, kteří jsou týráni až na krev, spáchána politická vražda na židovském funkcionáři.

    Ale nehledě na tyto násilné činy je i ryze náladově antisemitismus v Sovětském svazu mimořádně důležitým činitelem. S. Mazlov nazývá jej ve své knize "Rusko po čtyřech letech revoluce" jedním z nejostřejších rysů na tváři nynějšího Ruska, ba snad vůbec nejostřejším. J. E. Abbe zjišťuje jej dokonce u příslušníků mladé generace, vychované přísně bolševicky. Trocký jej posuzuje jako velmi vážnou skutečnost. Zpravodaj newyorského židovského listu "Tog", který cestoval po Sovětském svazu, vypráví, že mladý Žid, který vypadal málo židovsky a který neměl ani židovsky znějícího jména, naslouchal v jedné sovětoruské továrně rozhovorům dělníků o Židech. Bylo prý to hrozné: "Židé pohřbili Rusko," vykládali si dělníci. "Jejich vinou prohrálo Rusko válku. Židé vyvolali v Rusku revoluci, Stalin je zcela v židovských rukou. Židé si vymyslili kolektivizaci" atd. A židovský lékař, který navštívil Moskvu, vypravuje: "Takzvaný ,zvířecký antisemitismus' byl Stalinovou vládou úspěšně potírán. Místo něho však se vyskytuje jiný zjev, který podle mého názoru je ještě hrozivější . . . Můžeme pozorovat v Moskvě často takový obrázek: v přeplněném voze pouliční dráhy stojí několik ruských žen. Židovský student jim nabídne zdvořile místo. Odpovědí na to je - mlčení. Nikdo si studenta ani nevšimne, protože Rus nechce od Žida služeb. V restauracích a jídelnách se ostatní vyhýbají stolům, u nichž sedí Židé. Posadí-li se však Žid ke stolu, u něhož sedí Rusové, tu ti obyčejně vstanou a sednou si jinam, nebo odejdou z místnosti. Tentýž jev lze pozorovat mezi školní mládeží, na univerzitách, v komsomolech a dokonce mezi pionýry. Tato poslední skutečnost je zvláště vážná. Části ruské mládeže začínají chápat, co se v jejich zemi děje. Mladí lidé, kteří měli být všemi prostředky tendenční výchovy odvráceni od národních a rasových poznatků, poznávají sami od sebe, prostě na základě skutečností, jak nutné je potírat židovský vliv. Jestliže se rasová myšlenka stane všeobecným majetkem ruské mládeže, pak dříve nebo později je konec s židovládou.

    Sovětské židovstvo nasazuje tedy všemožné prostředky do boje proti antisemitismu. "Stalinova ústava" pamatovala na ochranu Židů. Paragraf 123 této ústavy praví, že "každé přímé nebo nepřímé omezování práv občanů SSSR . . . na základě jejich rasy nebo národní příslušnosti, jakož i jakákoliv propaganda rasové nebo národnostní výlučnosti . . . bude stíhána zákonem."

    Každému je jasné, že tento paragraf Kaganovičova klika míní jako paragraf na ochranu Židů. Protože všecky národy Sovětského svazu - i velké - jsou krutě pronásledovány a vyhlazovány, zbývá paragrafu 123 jen ten smysl, že zajišťuje nedotknutelnost jen vládnoucí židovské menšině, neboť skýtá zákonnou oporu, jak potlačovat nejostřejšími státními násilnými prostředky nacionální probouzení národů sovětského Ruska. Sovětské soudy postupují také brutálně proti každému mínění o židovládě. Stíhají je nejostřejšími tresty. Již nepatrné slovo nelibosti nad činností některého Žida často postačuje, aby přivedlo Rusa na léta do vězení.

    Ale ani teror dnes už nestačí potlačovat antisemitismus. Nenávist týraných sedláků, dělníků, ale i vojáků, studentů a j. k židovským katanům bolševismu je tak veliká, že jí nelze utlumit ani nejbrutálnějším násilím.

    Vidíme na nejnovějších událostech, kterak propuká při každé příležitosti, jež se naskytne. Blízkost německých vojsk, postupujících hloub a hloub do krajů sovětského Ruska, po dlouhá léta bolševismem zamořených, vyvolává v potlačovaných právě výbuchy tak dlouho potlačované touhy po osvobození ze strašlivého židovského jařma. Sovětští vojáci střílejí své židovské politické komisaře a přebíhají k těm, kteří přicházejí osvobodit Rusko a Evropu od bolševického moru. Sedláci svádějí krvavé půtky s tlupami paličů, které posílá stalino-kaganovičovská klika, aby jim ničily střech nad hlavou i poslední zásoby, bez nichž by ubožáci pomřeli hlady. Tam, kde již stanula pevně noha německého osvoboditele, lidé, nyní vskutku svobodní, vítají své záchrance se slzami díků, jež jsou výmluvnější než jakákoli slova.

Ž i d o v s k é  u s i l o v á n í  o  s v ě t o v l á d u

    Sovětské židovství zná bránit svou nadvládu všemi prostředky. Napíná zde všechnu svou neobyčejnou houževnatost, chytrost a energii. Neboť jde mu přitom o mnohem víc, než jen o moc v jedné zemi. Jde o jednu z nejsilnějších, ba snad vůbec o nejsilnější oporu židovského usilování o světovládu. Moskva je mocenským střediskem a velitelskou ústřednou světového bolševismu - bolševismus však je ze všech cest, po nichž postupuje židovství k světově mocenskému postavení, nejmodernější a slibující největší úspěch.

    Známe i jiné jeho cesty. Od 150 let - všímáme-li si jenom nové doby - je židovství na pochodu. Osvícenství z něho sňalo okovy ghetta, liberalismus mu odstranil z cesty ještě poslední zbytky omezování. Tak si mohlo židovství nashromáždit ve vyvinutých kapitalistických systémech ohromná bohatství a dobýt si ovládajícího postavení v internacionále vysokých financí, od níž jsou dnes jen s málo výjimkami odvislé státy celého světa. Rovněž z půdy osvícenství a liberalismu vyrůstá internacionála svobodného zednářství, spjatá namnoze s internacionálou vysokých financí osobními svazky. I zde hraje židovství vůdčí úlohu. Finanční kapitál a svobodné zednářství pracovaly po celé generace na budování onoho nejprve neviditelného nadnárodního, lépe protinárodního světového státu, který je předpokladem pro židovské světové mocenské postavení. Ale doba liberalismu, z níž se zrodily obě tyto internacionály, spěje dnes nezadržitelně vstříc konci.

Tím větší význam má dnes třetí nápor židovství k moci:

bolševismus

    Tento třetí nápor židovství k moci je nejvážnější, protože je nejradikálnější. Všecky ostatní požidovštělé internacionály měly úspěchy jen částečně. Řada silných, probudilých národů prohlédla jejich cíle a nalézá se uprostřed boje, aby učinila konec jejich vlivu. V jejich čele je nacionálně socialistické Německo. Proto se chystal bolševismus vyrazit právě na Německo, jež je jeho úhlavním a nejsilnějším odpůrcem, a které Židy prohlédlo nejdříve a část po části zbavilo Evropu jejich vlivu. Proto vidíme všecky ty židovské internacionály pohromadě proti Německu v jedné frontě: liberalismus, svobodné zednářství, vysoké finance i komunismus. Jenže ani toto podivné spřeženstvo nebude nic platné.

Budoucnost židovské světové vlády je nebezpečně ohrožena

Židé to vědí a proto ten jejich nesmírný vztek, který se vybíjí nejhnusnějšími zvěrstvy na tisících bezbranných rukojmích a politických vězňů v bezpočetných žalářích bolševického Ruska. Ale i krev těchto nevinných obětí posledního židobolševického teroru bude pomstěna jako slzy a utrpení milionů ostatních. Neboť v cestu židovské světové nadvládě se postavil  německý nacionální socialismus vládnoucí nepřemožitelnými zbraněmi, jež mu zaručují vítězství.