KAPITOLA III.

PADĚLATELÉ MAP

Záležitosti velkého národa jsou často přirovnávány ke "státní lodi". To je vhodné přirovnání. Národ má svého "kapitána", důstojníky, posádku a navigátora, který se musí plavit přes nekonečné bouře, skaliska, mělčiny a nebezpečí, která číhají na hladině. V takzvané svobodné zemi jsou navigátory lidé. Ty, občane, jsi teoreticky kormidelníkem americké státní lodi. Zdánlivě volíš kapitána, který dělá, co si přeješ. Navíc teoreticky ovlivňuješ rozhodování pomocí zásady o většině hlasů.

Vést americkou státní loď znamená mít plán. Nezáleží na způsobu. Navigátor velké lodi nemůže převézt loď přes nebezpečí bez správné mapy a v politice americké lodi nelze rozhodovat bez správných faktů a informací - map či schémat nebezpečí obklopujících Ameriku.

Není pochyb o tom, co by se stalo, kdyby dal kapitánovi někdo FALEŠNOU MAPU, ukazující skály tam, kde je volné moře a bezpečný průplav tam, kde číhají zubaté skály jako stvořené na rozseknutí trupu lodi.

A kdo by byl zodpovědný za to, že loď ztroskotala? Kormidelník? Samozřejmě že ne! Ten, kdo podstrčil falešnou mapu! Ale kormidelník si stále bude myslet, že vina je na něm, protože kdo by mohl být tak podlý a podstrčit mu falešnou mapu? To by poctivého kormidelníka ani nenapadlo.

A podobně je tomu v současné Americe. Tady je důvod, proč narážíme na skály komunismu, korupce, zločinnosti a degenerace. Kvalitní lidi tohoto národa nezastupuje nic, jen falešné mapy. Mapy, které ukazují "bezpečný průplav" tam, kde leží smrtící skaliska a které předstírají, že jediná bezpečná cesta je cesta destrukce.

S důvěrou spoléhajíce na tyto mapy - vymyšlené "skutečnosti" a zmanipulované zprávy - naši lidé bezelstně směrují velkou americkou státní loď do každého hejna velryb a na každou skálu - tím, že vytvářejí (a nechávají vytvářet) věci, které jsme si ukázali v předešlých kapitolách. Našemu lidu je vštěpováno, že jejich skuteční hrdinové jsou "nenávistní fanatici a fašisté", zatímco praví fanatici vysoce postavenými "státníky" a světovými "vůdci" - díky padělaným mapám.

Na skaliska komunismu a degenerace jsme HNÁNI tiskem, televizí, knihami atd., které nám předvádějí všechny druhy prohnilosti a špíny jako "lásku" a "bratrství". Což je nejlepší zárukou, že se vydáme vstříc skalám. A když ztroskotáme. lidé nikoho nepodezírají, že jim předložil špatnou mapu. Místo toho naivně věří, že je to lepší, než kdyby narazili ještě tvrději.

Když například důsledkem integrace (zrušení oddělování černých a bílých - rasové segregace, pozn. překl.) jsou hrůzy, o nichž jsme už mluvili, lidé si myslí, že je to tím, že je málo integrace. A zatímco padělatelé a lháři nás vedou na rozeklaná skaliska falešných průplavů, odstraňují všechny majáky a bóje, které by za bouří dovedly lidstvo do bezpečí klidných přístavů. Strhávají majáky víry, rodiny, staré disciplinované výchovy, morálních standardů, autoritativních otců a učitelů, milujících matek a především lásku k domovu a zemi, zvanou "vlastenectví", bez něhož člověk ztrácí to nejdůležitější, co má.

Padělatelé map jsou ve směrování lidí na skaliska tak úspěšní, že za čtyřicet let se milióny lidí vzdaly, zahodily mapy a pustily kormidla a jen se nechávají unášet proudem. Jiní, bojovnější, ale stejně tak frustrovaní, chodí zarostlí, nosí špinavé oblečení, jezdí na motocyklech a po cestě útočí na všechno, co vidí.

Kult ztroskotané lodi vytvořili takzvaní "liberálové". Můžeme sledovat, jak jsou životy ostatních ruinovány neskutečnou duchovní a intelektuální frustrací liberálních lží padělatelů schémat, protože nemají odvahu podívat se do tváře vlastním chybám. Proto přesvědčují ostatní, že nezáleží na tom, na kolik skal narazíme během plavby s falešnými mapami, protože jejich mapy a lži jsou "správné" a "pravdivé" a vinu mají lži "extrémistů" a "nenávistných fašistů", kteří tajně kladou do vody nástrahy v podobě skal.

Svědomí starých a zatvrzelých prodejných děvek a opilců přináší jistou úlevu klamání a soužení nevinných mladých lidí po jejich vlastních prohnilých cestách životem. Týmiž cestami jdou oběti liberalismu, jejichž vlastní život je válečnou kořistí padělatelů map, kteří jim poskytují zvrácenou satisfakci pomocí téže dále šířené lži a falešné mapy, což ničí jejich vlastní ubohé životy a nese zkázu životům našich mladých lidí.

Padělatelé map a jejich armáda liberálních obětí začínají útočit na mozky našich dětí už ve školkách. Malé děti jsou lstivě infikovány pochybnými vědomostmi o výchovných metodách jejich vlastních otců a matek. Maličký rozum je veden k víře, že jakákoli disciplína a pořádek, který je doma vynucován, je staromódní a "tyranský" - třebaže předtím takováto slova nikdy neslyšely. A tím začíná proces svádění z cesty.

Američtí hrdinové jako třeba Washington a Patrick Henry konec konců žádnými hrdiny nebyli, byli to jen nenasytní malí muži, kteří se hnali za slávou. Ústava je "zastaralá". Náboženství je "droga". Morálka je "staromódní".

Nikdy jsem si nevšiml, že by toto nepatrné překrucování faktů a degradace hrdinů a tradic působilo i na mne, dokud jsem se jako mladý student na Brown University v roce 1938 nesetkal s oněmi padělateli hodnot, jejichž odhalení a svržení se později stalo mou životní náplní. Ale tehdy jsem o nich nevěděl, a ani by mne to nenapadlo. Nepamatuji se, že bych o tom někdy přemýšlel. Tehdy jsem naprosto ignoroval komunisty, Židy, černochy i útoky barevných mas proti bílé elitě světa. Ale dnes jsem tomu rád, protože když vidím ty mladé studenty a studentky, kteří jsou pyšni na svůj "liberalismus" a "chápání" společenských problémů, mám s nimi trpělivost. Dokážu si představit svou vlastní reakci, kdyby mi na vysoké škole někdo řekl, že existuje židovská nebo jiná světová konspirace. Tehdy jsem si byl jistý, že mé "hluboké" studium vědomostí by takovéto spojení určitě odhalilo, a i kdyby snad ne, že by o tom profesoři a moudří muži museli vědět. Byl bych takovou nestoudností rozhněván, stejně jako většina studentů dnešních škol, protože věci vidí jen z jedné strany.

V roce 1939 jsem seděl na přednášce ze sociologie a ze všech sil jsem se snažil, aby mi to dávalo smysl. Byl jsem rád, že jsem mohl studovat sociologii, protože se mi zdálo logické, že pro vývoj společenských vztahů musí být nějaké základní principy, protože u všech ostatních věcí, kterými jsem se zabýval, jsem základní principy fungování objevil. Těšil jsem se na to, že se o základních principech fungování lidské společnosti něco dozvím, protože pak bych mohl lépe pochopit věci, které se kolem mne dějí a některé z nich, na základě naučených principů, snad i předvídat. Jak se později ukáže, zjistil jsem, že takové principy skutečně existují.

Ale to bylo mnoho let před tím, než jsem si probojoval cestu k jednoduchým, základním a logickým skutečnostem společenského života. Ve třídě profesora Bucklina na Brownově univerzitě to všechno bylo depresivní a zmatené. Všechno to samozřejmě znělo poučně. byly v tom spousty nových slov jako "etnické skupiny" a podobně, ale ať jsem se snažil sebevíc, nedokázal jsem tomu přijít na kloub, natož abych našel nějaké principy. Zatemnění mysli nebylo špatné, ale oslavované. Vrhl jsem se do sociologických knih, rozhodnutý, že zjistím, proč to nedokážu pochopit.

To nejlepší, co jsem zjistil, bylo, že lidské bytosti jsou bezmocné nástroje prostředí; že všichni se narodíme stejní a veškeré naše schopnosti a vlastnosti jsou naprosto a stoprocentně výsledkem působení prostředí - a že tudíž můžeme být všichni teoreticky supergénii nebo králi, pokud se nám podaří správně zlepšit prostředí, které nás obklopuje.

Měl jsem dost odvahy na to, abych se profesora Bucklina zeptal, jestli to je to, co hledám. Zrudl vzteky a řekl mi, že je naprosto nemožné cokoli zevšeobecňovat, přestože jsem se ptal jen základní ideu sociologie.

Začal jsem si uvědomovat, že sociologie je něco naprosto jiného, než všechny předchozí přednášky. Určité myšlenky vyvolávaly u učitelů záchvaty, zvláště návrh, že někteří lidé možná nejsou k ničemu, že je to jen takový biologický odpad už od chvíle, kdy se narodili. Jiné myšlenky, i když nebyly nikdy utvořeny a řečeny upřímně, byly podporovány - a vždycky to byly nápady týkající se naprosté nadvlády prostředí.

Pomalu mi to začínalo docházet. Ze začátku jsem to používal jen proto, abych měl lepší známky. Když jsem psal odpovědi při zkouškách, kladl jsem důraz na to, že všechny ruce  v celé civilizaci jsou potenciálními pažemi Leonarda da Vinciho, nezávisle na tom, jak jsou černé či kolik nejlepších přátel za tisíc let snědly - a že s rychlou změnou prostředí tito kanibalové mohou psát árie, stavět Parthenony a malovat mistrovská díla.

Ale potom jsem začal přemýšlet, jak to že  to tak je. Prostředí je určitě důležité. To musí být jasné každému. Ale bylo to očividně negativní. Z čerstvě narozeného génia můžete udělat naprostého imbecila, když ho necháte vyrůstat zamčeného ve skříni. Ale z idiota génia neuděláte, i když ho pošlete na Brown. Byl tím posedlý jen starý Bucklin nebo takový byl celý předmět?

Šel jsem do knihovny a přečetl další sociologické knihy. všechny propagovaly tutéž myšlenku.

Začal jsem si ve školním časopise ve svém sloupku dělat ze sociologie legraci a dostal se do dalších problémů. Některé sloupky byly umlčeny ještě než spatřily světlo světa. Stále ještě jsem byl příliš velký ignorant na to, abych věděl, že bojuji s Lysenkem a Marxem a celou sovětskou teorií environmentalismu (převažující vliv prostředí na jednotlivce, pozn. překl.), která zaujala a zhypnotizovala či terorizovala všechny naše intelektuály. Myslel jsem si, že bojuji jen s jedním hloupým předmětem.

V průběhu mého druhého roku na Brownu moje představa o světě poněkud ztemněla, protože jsem na univerzitě, která pro mne zpočátku znamenala skoro totéž jako nebe, objevoval stále nové a nové případy nečestností. Stále jsem ještě nevěděl téměř nic o komunismu nebo jeho malém bratříčkovi liberalismu, ale na celé univerzitě jsem nešlo vyhnout se neustálému tlaku na to, abychom přijali ideu rovnosti všech lidí a důležitosti prostředí za svou. V každém kurzu jsem byl zaskočen intelektuální zbabělostí fakulty a jejím postojům vůči jakýmkoli ostatním doktrínám.

Mým hlavním předmětem byla filosofie a i když jsem obdivoval intelektuální brilantnost všech profesorů, hlavně profesora Ducasse, byl jsem velmi zklamán jejich postoji v případě, že se jich někdo zeptal na jejich vlastní názor na tu kterou věc. Říkali mi, že "věčné hledání" je cesta k vědomostem. (A to nikdo nepopírá.) Ale pro každý pokrok je důležitá i živá diskuse a když oponent buď neexistuje nebo couvá, zeptáte-li se jej na něco, žádná živá diskuse není.

Začínal jsem se seznamovat s nemocí, jíž trpí společnost naší doby - zbabělostí a patologickým strachem ze silné osobnosti nebo silných myšlenek. Dale Carnegie tuto chorobu pojmenoval a prodal jako "jak získat přátele a ovlivňovat lidi", což nakonec vede k principu nemít žádnou osobnost nebo silné pocity či myšlenky a stát se pasivním a prázdným, tak, aby "ten druhý" mohl projevit SVÉ myšlenky a svou osobnost. Ale on se také snaží být "populární" tím, že se stane pasivním a bezpocitovým, takže výsledek je jako dvě prázdné baterie - nevzniká proud. Takovíto lidští roboti jsou vhodní pro otroctví ve společnosti typu orwelovského "1984", ale ne pro statečnou s svobodnou lidskou společnost.

S týmž přístupem jsem se setkal ve všech předmětech, kromě vědy - a tomu jsem byl velmi rád. Tady, v geologii a psychologii jsem našel několik zákonů, kterých jsem se mohl chytit. a tak jsem se vrhl do těchto předmětů a ve všech ostatních maximálně provokoval.

V sociologii jsem u zkoušky napsal práci, za niž mě málem z Brownu vyhodili. Měli jsme psát o faktorech, které vedou ke kriminalitě.

Napsal jsem bajku o skupině vědeckých géniů, kteří se vydali do Afriky, aby zjistili, proč se mravenci chovají jako mravenci. Hledali a hledali, až našli spoustu mravenišť a mnoho let je pozorovali. Nakonec přišli s objevem, že když do tunelů jistých kopečků v Africe vloží vejce a to vejce se bude vyvíjet spolu s šestinohými stvořeními nazývanými "mravenci", bude tak ovlivněno tímto silným prostředím, že se z něj nakonec také stane mravenec a bude mávat tykadly jako mravenec, hledat jako mravenec, vypadat jako mravenec, prostě STANE se mravencem.

Zavolali si mě kvůli tomu před vedení a málem mě vyhodili. Ale místo vyhazovu mi dali ještě jednou příležitost tu zkoušku napsat. A já jsem kvůli své milované babičce a trpělivé, milující tetě Margie sedl a napsal to, co jsem věděl, že chtěli - práci, která ukazovala, jak jsou nešťastné a geniální černé děti neustále nuceny svými rodiči, příbuznými a přáteli okrádat cizince s puškou v ruce, loupit a nakonec zabíjet čistě ze zoufalství způsobeného jejich ošklivým prostředím.

Mezitím jsem se toho hodně dozvěděl z nekonečných sedánků s Vicem Hillerym a Bobem Grabbem, mými stálými společníky. Oba dva byli zbláznění do "liberalismu", ačkoli já jsem stále ještě nevěděl, co to vlastně je. Snadno jsem však objevil, že moje představy se od jejich silně lidí. Můj názor, že společensky významné romány jsou nebezpečné (protože umožňují myšlenkám vkrádat se do vědomí, zatímco to je hypnotizováno iluzí reality) jim oběma byl zvlášť nepříjemný, protože všichni tři jsme aspirovali na tvůrčí kariéru, oni jako spisovatelé. Můj útok na sociální romány, které se chystali psát, byl bolestivý. A jejich reakce, obzvlášť Hilleryho, byly vášnivé. Hádávali jsem se dlouho do noci s obvyklým výsledkem - žádný pokrok. Ale naučil jsem se umění polemiky.

Ze začátku jsem byl příliš upřímný a naivní na to, abych dělal cokoli kromě vysvětlování svého postoje a jeho pravdivosti svým protivníkům s co největší účinností a upřímností. Ale potom jsem zjistil, že se stávám obětí nejšpinavějších triků. Moje názory byly nadměrně a podivně nafukovány, aby mi je poté mohli za smíchu naslouchajících či ostatních diskutujících protivníci vítězně vmést do tváře.

Nedokázal jsem pochopit, proč mi to dělají i mí nejmilejší a nejváženější přátelé. Několikrát jsme byl touto "liberální" taktikou tak zraněn, že jsem se ani nedokázal bránit.

Ale stejně jako všechno ostatní v mém životě i toto mi posloužilo jako další lekce a jednoho dne jsem, vyškolen jejich vlastní nelogičností, vrhl svým "liberálním" přátelům do tváře jejich názory.

Na Brownu jsem přicházel se superliberalismem čím dál víc do konfliktu - a to jsem stále ještě nevěděl, o čem to vlastně je. Moji společníci, mé přednášky, mí profesoři, moje nejnovější učené knihy - všechno to podle mě bylo jistým způsobem bláznivé. Srdnatě jsem proti tomu bojoval, ale většinou jen instinktivně. Prostě jsem o komunismu nikdy neslyšel, jen jako o doktríně, kterou několik fanatiků protlačuje někde za mořem. Ale nikdy bych neuvěřil, že koleje, domy, školní třídy na Brown University tou špinavostí překypují. Tehdy bych se každému, kdo by se mi pokusil takovou pohádku vyprávět, vysmál.

Myšlenka liberálů o rovnosti v prostředí je naprosto šílená (iluze vyměněná za realitu), lidé se stejně jako psi, koně, ptáci či jakékoli jiné stvoření liší podle plemen a některá plemena lidí jsou bystřejší než ostatní (a některá hloupější než ostatní), je tedy jasné, že snaha zorganizovat všechny lidi podle určitých nalinkovaných fakt o lidském chování, šílenou premisou o rovnosti počínaje, musí být nesmyslná a šílená. A to je přesně to, co se děje.

Budete-li se pokoušet v blázinci hádat s chlapem, který si o sobě myslí, že je Napoleon, nejen že vám to dokáže, ale bude vás i nenávidět za to, že zpochybňujete jeho "svatou pravdu" a bude si myslet, že jste přišli, abyste ho "dostali".

Ale pokud se pokusí své důkazy shrnout do "vědecké" práce, pokud je "myslícím" typem blázna, uvidí, že jeho důkazy na papíře nevypadají příliš důvěryhodně. a tak se uchýlí k hlubokomyslným frázím a složitým slovům, aby zamlžil to, co by působilo šíleně, kdyby to napsal normálními slovy.

A to je přesně to, o co šlo v kurzu sociologie, jen jsem to tehdy nevěděl. Nevěděl jsem, co je špatně, jen jsem věděl, že v sociologii nenajdu žádná stručná, jasná fakta. Všechno bylo "v podstatě", "na jedné straně - ale zase na druhou stranu", "Blatner a Fink říkají toto, ale Fiddler a Fud říkají, že je to jinak" a tak dál až k zblití.

Hlavou jsem narážel na základní symptomy naší doby, naprostou šílenost - zoufalou, šílenou, ubohou snahu lidí, kteří se tvářili jako nejosvícenější z celého lidstva lpět na iluzi, že jediný rozdíl mezi Shakespearem a divochem je prostředí, že když vylepšíme prostředí, každý kanibal bude Chopinem, každý pygmej Lordem Nelsonem, každý Bantu Beethovenem a každý východoindický vagabund Voltairem. Historie, biologie, politické vědy, ekonomie - každá organizovaná část znalostí musí být překroucena do extrému, aby tuto šílenou a jasnou iluzi podpořila.

Způsob, jakým lidé ovlivnění touto moderní šíleností zakrývají svou šílenost před ostatními - a skoro před sebou - je proces zbožného vědeckého zamotávání všeho, co se týká "posvátné" doktríny. proto nám pořád říkají, že věci jsou na tomto světě vždycky šedé, že neexistují žádná "jednoduchá řešení", že nic není "černé nebo bílé".

Skutečnost, že mnoho věcí existuje v "odstínech šedé" a ne v černé a bílé neznamená, že černá a bílá neexistují. Ale přesto se nám to moderní odborníci na "rovnost" snaží vsugerovat, protože nechtějí, aby na ně nějaký normální člověk se selským rozumem ukázal a řekl, že mají v hlavě slámu.

Jednoduše vzato, teoriím o rovnosti těchto medicinmanů moderní vědy by se vysmál každý školák - kdyby byly řečeny jasně, černobíle, obyčejným jazykem. Jsou hloupé a nečestné. Ale na stránkách medicinmanské hatmatilky dělají dojem na mnoho inteligentních lidí a produkují fanatiky liberalismu.

Sociologie byla nekonečným mořem šedého bahna. Jediná věc, kterou jsem dokázal jasně pochopit, bylo to, že prostředí je všechno, zatímco dědičnost je mýtus, který vymysleli jižní surovci, pokoušející se zotročit černochy.

Jsem přirozený rebel. Takže jsem se proti téhle šílenosti vzbouřil. Nevěděl jsem, co to je ani proč to dělají, ale naprosto jistě jsem věděl, že to je postavené na hlavu.

Když jsem byl na Brownu, nedokázal jsem zjistit, proč všichni ti viditelně inteligentní a učení lidé kolem mě tak trvali na tom, co podle mě bylo očividné bláznovství.

Aby schéma padělatelů map fungovalo (jak si později ukážeme), museli napřed zmenšit a zničit odpor KAPITÁNA civilizace, elitní bílé rasy. Museli zničit jejího ducha a její schopnost bojovat. Museli naplnit její svědomí pocity viny a degenerace. Potom teprve budou moci padělatelé map a jejich armáda snadno přemoci bílou civilizaci.

A tak se padělatelům map podařilo zneužít jednu z nejstarších a nejnebezpečnějších chyb lidstva k masové intoxikaci tím, co je vlastně poslední a nejhorší pověrou - humanitou. Bílá rasa byla touto chytrou lží odzbrojena a otrávena.

Abychom dostali ze lži pravdu, musíme promyslet mnoho věcí, které jsme bezstarostně či vědomě dělali.

Moje vlastní zkušenost z dětství se sklenicí na pití ve vodě na nádobí je dokonalým příkladem současné potřeby promyslet chyby. Jako chlapec jsem měl určeny domácí práce a jednou z nich bylo umývání nádobí. Ale nemyslím, že bych je umýval stejně jako ostatní děti.

Experimentoval jsem a přemýšlel a pokoušel se u všeho zjistit, proč tomu tak je. Hodiny jsem přemýšlel nad tím, jakto že voda zůstane ve sklenici i když ji zdvihnu dnem vzhůru skoro nad hladinu vody v dřezu. Měl jsem spousty problémů kvůli experimentům s bublinami. co je tvoří? Co jsou zač? Byly by větší, kdyby se do nich přidaly různé věci? Zkoušel jsem zásyp, hořčici, prostě všechno, co jsem našel. Obvyklým výsledkem bylo to, že někdo našel mě a měl jsem průšvih.

Mozek, který všechno zkoumá mi zůstal a jednou z největších vášní mého života je a vždycky byla snaha najít přirozené zákony za něčím, co na první pohled vypadá jako tisíc navzájem nepropojených "zázraků" - jako voda v obrácené sklenici a mýdlová pěna.

Začínal jsem zjišťovat, že za těmito věcmi jsou skutečně krásné zákony - že věci v celém vesmíru jsou dokonale uspořádány jen pokud jsme chytří, bez předsudků a vytrvalí tak, že dokážeme tyto zákony najít. "Zamiloval" jsem se do objevování a používání zákonů vesmíru.

Brzy jsem samozřejmě zjistil, že nejsem první, kdo to všechno objevil. Na střední škole jsem se dozvěděl, že celá ta krásná činnost se nazývá "věda" a že přede mnou vodu od nádobí zkoumaly stovky báječných a chytrých mužů - a také zemi, nebe i moře a vůbec celý vesmír. Po všech znalostech jsem se vrhal jako hladový a hltal je. Každé nové sousto bylo dalším potěšením. Těžko pochopitelné věci se mi staly delikatesami, když jsem je dokázal "polknout".

Tlak vzduchu, který držel vodu ve sklenici ve dřezu tím, že tlačil na všechnu vodu kolem sklenice a tím ji tlačil DO SKLENICE, místo toho, aby ji "vcuclo" vakuum uvnitř, pro mě bylo velmi složité. Ale nakonec jsem to pochopil, a to bylo skvělé! To mě naučilo nemít předsudky, nebýt "konzervativní", nedocházet ke snadným závěrům. To co vypadalo, že to tak je, obvykle nebyla pravda, dokonce i když se pravda zpočátku udála dost nepravděpodobná.

Zjistil jsem, že celá historie vědeckého snažení člověka sestávala z boje proti myšlenkám, které se zpočátku zdály správné a tudíž byly určeny jako správné. Když se v primitivní společnosti někdo pokusil tvrdit, že bohové neexistují, když přitom každý VĚDĚL, že stvořili zemi, nebe, moře, lidi atd., byl okamžitě spálen nebo ukřižován. Všichni po tisíce let VĚDĚLI, že země je placatá - mohl to vidět každý. A několik prvních bláznů, kteří přišli s myšlenkou, že je kulatá, nebyli odměněni jen smíchem, ale někteří i hranicí, na níž byli za takovou "šílenost" spáleni.

Celá historie lidstva je dlážděna miliony upálených lidí, kteří se odvážili říct, že na svatých tvrzeních té doby je něco špatně. Všechny generace v posledních několika stoletích se s hrůzou dívají na historii své hlouposti - a potom dělají s lidmi své doby, kteří říkají, že je něco jinak, naprosto totéž.

Fanatici každé éry potřásají hlavou v hrůze nad rádobyvědci minulých období a potom najdou a zničí každého, kdo se odváží zpochybnit rádobyvědce jejich vlastní doby.

Proč to tady všechno píšu? Není to snad základ argumentů druhé strany? Není to "liberalismus" ve své nejhorší podobě? A nejsou slova předsudky, fanatismus atd. hlavními zbraněmi komunistů a ostatních nepřátel?

Samozřejmě ano.

Nepřítel se stále bouří proti "fanatismu" "rasistů" a "antikomunistů" a tak dál. Já mám být ten největší fanatik. "Nenávidím" hodné černochy a Židy "jen pro jejich barvu kůže" nebo pro jejich "náboženství". To rozšiřuje nepřítel. Podle moderní pověsti jsem si nějak vypěstoval neodůvodněnou nenávist k nevinným a rovnocenným lidem, kteří mají tmavší kůži nebo kteří chodí místo do kostela do synagogy.

Prozkoumáme tu ideu pořádně, stejně jako jsem kdysi zkoumával pěnu a vodu ve sklenici.

Bylo by známkou naprosté pitomosti nenávidět něco nebo někoho jen proto, že se vám nelíbí barva jeho kůže nebo vlasů, kdyby u něj nebyly žádné JINÉ rozdíly. To by bylo asi tak hloupé jako nenávidět čokoládovou zmrzlinu, protože je tmavá.

Seschl bych a zemřel hanbou, kdybych se měl podílet na takové pitomosti a šílenosti.

Takže proč stojím v čele Nacistické strany a proklínám černochy a mluvím o odstranění židokomunistických zrádců? Není to snad ten nejhorší druh "fanatismu", "nenávisti" a "předsudků"?

NE!

Po tisíce let lidé trpěli iluzí, že země je placatá. Ti, kteří se odvážili tuto myšlenku zpochybnit, byli upáleni a ukřižováni.

A po další tisíce let - dokonce i teď jsou lidé upalováni a křižováni pro zpochybnění myšlenky, že člověk je středem vesmíru a tudíž stojí nad přirozenými zákony.

A to je zdroj našich dnešních ideologických potíží, "liberální" idea, že se člověk nemusí chovat podle přirozených zákonů.

Koperník a Galileo bojovali a trpěli za tvrzení, že Země není středem vesmíru. neřekl snad sám Bůh, že Země je středem vesmíru a Člověk jeho pýchou, pánem tvorstva? Řekl! Takže Koperník a Galileo byli pro své jiné smýšlení párem nenávistných lidí. Kdyby to slovo tehdy existovalo, určitě by se jim říkalo "fašisté".

Poté, co byli tito dva pánové "ukřižováni" za to, že trvali na přirozených zákonech místo na ješitných zákonech stvořených lidmi, zjistilo se, že měli vlastně pravdu. Jen šílenci se dnes odváží zpochybnit tvrzení, že země je kulatá nebo že je to jen malá planeta obíhající kolem malého slunce v malé galaxii, která je součástí obrovského vesmíru. Bitva proti TOMUTO předsudku už skončila.

Dnes už jsme příliš "chytří" na to, abychom se na podobné hloupé předsudky nachytali.

Houby!

Pokaždé, když mluvím s nějakou univerzitní skupinou, jsou tam superinteligentní profesoři a superosvícení studenti, jak to obvykle na takových institucích bývá. Nechtějí žádné čarodějnictví ani pověry. Ne, prosím! Mají vousy a beatnický "střih" vlasů, aby ukázali jejich zájem o obyčejné, hloupé a zpožděné tupce s předsudky, jako jsem já a ostatní rasisté.

Jejich postoje jsou naprosto stejné jako postoje církevních soudců, kteří odsoudili pány Koperníka a Galilea, tj. otrocky se podřizují PŘEDSUDKŮM SOUČASNÉ DOBY (že každé dvounohé stvoření má svou "hodnotu" a svá "práva" a nějakou záhadnou "cenu" jen proto, že je kvalifikován jako člověk).

Mě zobrazují jako divokého, vzteklého blázna a kacíře! Ani jeden z "osvícených" není schopen vidět, že to, co dnes dělají s "rasisty" je totéž, co dělali fanatici, kteří odsoudili Koperníka. Stejně jako všichni fanatici mají pravdu - a také mi to říkají.

Jeden profesor z Univerzity of New Hampshire zašel dokonce tak daleko, že přiznal, že je "fanatik", když jsme přišli na možnost, zda by někdy dokázal vidět věci mýma očima.

"Nikdy!" tvrdil stejně jako muži, kteří odsoudili Koperníka za jeho kacířské myšlenky. Řekl jsem mu, že se každý může mýlit a může se změnit - dokonce i já. Zůstal u svých zbraní. nenávidí rasismus, vždycky ho bude nenávidět, a je na to pyšný.

A to je ten problém.

Dnešní liberální intelektuálové, kteří jsou hrdí na své "vědecké metody" a "snášenlivost" jsou ti nejpaličatější, nejpokrytečtější a nenávistí naplnění fanatici v dějinách lidstva. Žádný primitivní kmen s jeho šamany nebyl nikdy vzteklejší ve své nenávisti a potlačování kacířů než dnešní marxističtí intelektuálové, antirasisté a liberálové.

Jejich intelektuální pozice je čistá, nezneužitá pověra a předsudek, a nás, kacíře, pálí v nejhorších ohních své nenávisti a lží.

To samozřejmě vzteky bez dechu popřou. Ale podívejme se na to blíže.

Začneme od oddaných křesťanů. Když mi řeknete: "Bůh stvořil všechny lidi ke svému obrazu, včetně primitivních černých kanibalů", nebudu se s vámi moci hádat, protože vám nedokážu, že nemáte pravdu.

(Pro mne je ovšem těžké představit si dobrého Boha schválně a vědomě ve vší nevinnosti vypouštět na svět podle své představy domorodé Australany a zvířecké kanibaly z Konga. Jsou-li všichni "lidé" "dětmi" dobrého Boha, a byly-li všechny "stvořeny k jeho obrazu" - potom tedy skutečně nevím, jak se vyhnout závěru, že jsme si všichni rovni a jsme "bratři". Nevidím totiž žádný čestný nebo rozumný důvod, proč by Bůh dal bílým lidem všechen rozum, pěkný vzhled a energii, jež v historii ukázali, zatímco černým dal sedmkrát tolik blbosti, línosti, ošklivosti a tak dál, jež projevují po tisíce let.)

Pokud svého Boha určíte za "Otce humanity", můžete z tohoto tvrzení vycházet při hádkách, že Bůh chce, aby si všechny jeho "děti" byly "rovny" a že my rasisté jsme nízcí, nekřesťanští a plní předsudků, pokud některé z jeho dětí diskriminujeme a tvrdíme, že jsme jim nadřazeni.

(Netvrdím samozřejmě, že křesťané musí říkat, že všichni lidé jsou si rovni. Mnoho z nich říká, že někteří jsou úmyslně Bohem stvořeni jako podřadnější. Já osobně nevěřím tomu, že by to Bůh udělal šesti sedminám lidstva. Nedokážu uvěřit tomu, že Bůh chtěl stvořit polozvířecího konžského kanibala, když MOHL místo toho stvořit inteligentního, energického a dobře vypadajícího bělocha - obzvláště když udělal barevných sedmkrát tolik jako bílých.)

Logicky lze argumentovat za předpokladu speciálního stvoření člověka jako představy Boha - stejně jako je logické argumentovat naprostou rovností a bratrstvím všech lidí coby "dětí Božích". Ti, kteří určují svého osobního Boha si zasluhují právo na vlastní pravidla a tudíž se s nimi nemohu hádat.

ALE LIBERÁLOVÉ, KTERÉ JSEM POTKAL, NEMĚLI SVÉHO "BOHA".

Většina z nich jsou arogantní, opovržliví ateisté. A jak každý ví, otevření marxisté a komunisté jsou VŠICHNI militantní ateisté! Takže jejich víra v rovnost všech lidí, když v přírodě nikde jinde neexistuje, je čirá pověra!

(Musím podotknout, že já NEJSEM ateista. Myslím, že ateismus je stejná pověra jako nějaké náboženství. Nábožní lidé říkají: "Prozkoumal jsem vesmír, a objevil Boha. A Bůh je takový a takový - a všichni, kteří s tím nesouhlasí, jsou kacíři a čarodějníci. Jedině já znám pravou pravdu." Ateisté říkají: "Prozkoumal jsem vesmír a není tam nic, co bych nakonec nedokázal pojmenovat a není tam žádná "nadlidská" síla, kterou bych mohl nazvat Bohem." Pro mne je toto prohlášení stejně domýšlivé jako tvrzení náboženských fanatiků, ne-li horší, protože se pokouší prosadit negativní nabídku. Myslím si, že to ani jeden z nich NEVÍ. Oba dva hádají z neurčitých údajů. To, co jsem byl schopen pozorovat já, mi říká, že se děje mnoho věcí, které by mohly (a pravděpodobně jsou) dílem nějaké "nadlidské síly" - která se může nazývat Bůh. Vlastně si myslím, že velké množství důkazů ukazuje na to, že JE nějaká neznámá síla, a "věřím" v tuto sílu, kterou nazývám "osud" nebo "prozřetelnost". V tomto smyslu věřím v Boha. Ale nejsem žádný fanatik a shromažďuji všechny vědecké informace, týkající se tohoto subjektu. Technicky jsem tedy "prokřesťanský agnostik". Moje odpověď na záhadu vesmíru, na kterou myslím s nezaručenou jistotou odpovídají jak věřící, tak ateisté, je prostě "nevím". Nejsem kazatelem, ale vojákem ve službách svého lidu. A protože naprostá většina z nich jsou křesťané, budu bojovat za jejich právo udržovat tuto zemi bílou a křesťanskou tak dlouho, jak si to bude tato většina přát.)

Když se blíže podíváme na běžnou povahu všech pověr a chyb, kvůli nimž lidé po léta trpěli, zjistíme ve všech případech, že víra v nadpřirozeno u všech skupin lidí, primitivními náboženstvími v Kongu počínaje až po moderní náboženství, má jeden stálý prvek: egocentrismus. Všechny vycházejí z předpokladu, že věřící jsou něco lepšího a že nadpřirozené bytosti o ně mají větší zájem a je pokud budou provádět správné rituály a vyhnou se zakázaným věcem, získají na tomto světě i potom zvláštní privilegia.

Brzdou ve vědeckém pokroku byla vždycky jen lidská domýšlivost - víra, že lidé jsou něco zvláštního. Země byla středem vesmíru a protože všichni, kteří to zpochybnili, zranili lidské sebevědomí, museli zemřít. Člověk musel být zvláštním stvořením od zvláštního boha. A ten, který to zpochybňoval, musel také zemřít, protože pokud to není pravda, člověk je jen "homo sapiens", inteligentní a komunikující forma vyššího živočicha, který je součástí zvířecí přírody a musí se řídit přirozenými zákony.

Pro lidi je přirozené, že se milují a obdivují, a jejich falešná víra a předsudky byly vždy součástí této sebelásky. A právě nekonečné množství sebelásky vždycky člověka zaslepilo před vědeckou pravdou, protože vědecká pravda odhaluje, že člověk je v tomto světě skoro bezmocný.

Boj o vědu byl neustálým bojem člověka se sebou samým, aby se viděl tak, JAKÝ JE a ne tak, jak si sám sebe rád představuje.

A boj stále trvá. Poslední bitva toho dlouhého boje se odehrává právě teď.

Na University of New Hampshire jsem se setkal s veleknězi a kultisty liberální (a odvěké) pověry "člověk je něco posvátného" a trpěl jejich nenávistí a zlobou za to, že jsem je chtěl donutit, aby se na sebe podívali.

Ale našel jsem i Achillovu patu těchto marxistů a liberálů!

Marxisté a liberálové jsou skrznaskrz BEZ náboženství. Pyšně a arogantně popírají Boha. Jsou sví vlastní bohové. Jejich "bohem" se stalo "lidstvo" (oni sami). Popírají jakoukoli nadpřirozenou sílu, takže nemůžou tvrdit, že Bůh stvořil člověka jako něco zvláštního. Marxisté a liberálové jsou většinou materialisté - a takovou věc nemůžou vyslovit.

A to je dostává do naprosto absurdní situace - jen musíme bezohledně využít výhody této situace.

Pokud je člověk jen inteligentní zvíře a tudíž je součástí zbytku přírody - což marxisté a liberálové prosazují, potom je tedy i člověk podřízen všem zákonům biologie a evoluce, stejně jako ostatní zvířata.

Věřící člověk může udělat čáru mezi lidmi a ostatními živými bytostmi, a také to dělá. "Bůh stvořil člověka jako něco zvláštního," říká. "A všechno nad touto čárou se může nazývat člověkem a je svaté, nedotknutelné a zvláštní."

MARXISTA A LIBERÁL NIC TAKOVÉHO ŘÍCT NEMŮŽE. NEMŮŽE UDĚLAT ANI ŽÁDNOU ČÁRU. Základem jejich učení je, že všechno existuje jen v "odstínech šedé", nic není černé nebo bílé - že mezi věcmi nejsou žádné vymezené hranice.

Takže když se zeptáme nevěřícího marxisty nebo liberála na "přirozená práva člověka" nebo na "lidskou hodnotu", o které tak rád káže Martin Luther King, dostaneme je do rohu. Když není žádný Bůh, kde tedy vzali lidé práva, která nejsou zároveň právy koní, opic - nebo červů? Jaké "právo" máme k tomu, abychom vraždili krávy a jedli je, pokud krávy nemají "právo" vraždit a jíst NÁS? A co tedy je "člověk"?

Jevy na tomto světě nejsou absolutní. Existuje starý příběh o muži, který chtěl přejít potok, který byl průměrně šedesát centimetrů hluboký, ale on spadl do třímetrové prolákliny uprostřed a utopil se. Kdo je "vysoký" člověk? Kdy se člověk stane "tlustým"? Kolik kamenů je potřeba na "sloupek"? Dva? Tři? Pět? Jak starý je "starý" člověk? Kdy přestane "dítě" být dítětem? V kolika letech? V kolika měsících? Který týden? Který den, hodinu, minutu, sekundu atd.?

Všechny vědecké rozbory světa zvířat ukazují, že v něm mezi jevy nejsou žádné hranice. Jsou tam samozřejmě odlišitelné skupiny, ale ty se na koncích bez výrazných, ostrých linií překrývají.

A teď, bez tvrzení o Bohu, stejně jako to dělají marxisté a jim podobní, vysvětlete koncept "Člověka" jako naprosto homogenní a "rovnostářskou" masu bytostí, která je naprosto oddělená a netýkají se jí zákony zbytku přírody, PŘÍRODY, KDE VŠECHNO OSTATNÍ ŽIJE VE STUPNÍCH SCHOPNOSTÍ, JAK JEDNOTLIVCI, TAK SKUPINY.

Všechny ostatní druhy v živé přírodě, zvířata i rostliny, se dělí do skupin, které se liší silou, délkou života, schopností přizpůsobit se, citlivostí atd.

U rostlin, koní, psů, opic, hadů, prasat, květin, ptáků a koček jsou PLEMENA.

Některá plemena jsou vytrvalá, některá jsou jemná a nervózní. Některá jsou hloupá, ale silná. Některá jsou slabá, ale chytrá. Jsou koně, kteří tahají vozy a koně závodní, psi, kteří tahají saně a cvičení pudli, chrti a novofundlanďané, kolibříci a tučňáci.

Nikdo se zdravým rozumem nemůže říct "všichni ptáci jsou stejní" nebo "všechny rasy psů jsou stejné". Každý zoolog ví, že šimpanzi jsou nejchytřejší a paviáni hloupější, ačkoli oba pocházejí ze stejné základní rodiny. Totéž můžeme říct o každém druhu zvířete, které se na Zemi vyskytuje. U KAŽDÉHO DRUHU SE RASY LIŠÍ KVALITOU.

Ale když se dostanou k tomu, co tvrdí, že je jen inteligentní druh opice, která chodí po dvou nohách a dokáže myslet a mluvit lépe než šimpanz, z marxistů se najednou stanou věřící. Mluví o "lidských právech", "lidské důstojnosti" atd.! Co je "důstojnost člověka"? Pokud existuje něco jako "hodnota člověka" pro jedno zvíře, proč by tedy logicky neměla být i "důstojnost šimpanze" a "práva opic" a dokonce "práva hadů"?

Liberálové a ateisté nemají na  tuto otázku žádnou odpověď. Typický intelektuál se vytasí s kilometry statistik, aby ukázal, že jednou se nějaký konžský kanibal naučil hrát šachy nebo běžel stometrový sprint nebo šel na Harvard.

Tento argument je naprosto stejný, jako bych v případě, že bych chtěl dokázat, že závodní a pracovní kůň je naprosto totéž, učil závodního koně tahat náklady a koně zvyklého kráčet u vozu běhat na závodech. Byl by to pořád závodní kůň s nákladem a kůň od vozu na závodech. Dokonce i kdyby se někomu podařilo vychovat rychlého tahacího koně, který by porazil několik závodních koní, stále by to ještě nebyl důkaz toho, že neexistují plemena koní. Jen idiot by na takovém argumentu trval.

Pokud chcete závodního koně, koupíte si závodního koně, nepokoušíte se cvičit a mučit chudáka starého koně na pole, aby se z něj stal závodník.

A neutratíte přece všechny svoje peníze za žrádlo pro milión těžkých starých tahačů v naději, že jednoho dne z nich vychováte závodní koně a zatím necháváte pole i chov ladem.

Ale přesně to je pověra -či chcete-li náboženství - dneška a přesně to, co po celém světě děláme. To, co zažívám pokaždé, když mluvím na univerzitě, je nelogický, bláznivý a sobecký fanatismus. Není pro to žádný důvod, nemá to logiku. Není pro to omluva. Je to bláznivá "víra" těch, kteří předstírají, že uctívají vědu a fakta.

A vědomě a vychytrale to na nás nachystali padělatelé map, kteří VĚDÍ, že je to LEŽ!

Skutečně osvícený člověk musel ve všech dobách bojovat a často i zemřel kvůli hlouposti a předsudkům těch, kteří věřili, že jsou jediní strážci pravdy. Každý "slušný" člověk věděl, že svět je placatý a je středem vesmíru a tleskal svatým mužům, kteří trestali Galilea za vyprávění ošklivého příběhu o tom, že svět NENÍ středem vesmíru.

Dnes každý "slušný" liberál věří, že lidstvo má "důstojnost". Někteří nábožensky založení lidé svou víru staví na slovu Boha a pro svou víru v rovnost mají nějakou omluvu. Takže naši kazatelé a knězové fanaticky bojují proti nové "herezi" - víře v lidské rasy.

A marxisté a liberálové bojují stejně vztekle po boku kazatelů, kterým spílají - a za stejnou věc!

Vědeckým faktem je, že člověk je sice  velmi inteligentní, ale je zvíře - a tudíž se stejně jako ostatní zvířata, liší podle plemen - či ras!

Tato vědecká skutečnost světem otřásá stejně jako ve své době fakt, že země není středem vesmíru. A tato skutečnost naráží na šílený odpor stejných fanatiků, kteří nositele pravdy křižovali po desetitisíce let.

Kletbou "liberálního", "humanitního" lidstva je egocentrismus a domýšlivost. A padělatelé map se naučili této chyby využívat, aby zničili lidstvo.

Moderního liberála prostě ničí fakt, že existují miliardy kusů jednoho druhu, které jsou ve srovnání s nejlepšími plemeny jeho druhu naprostým odpadkem. Takže věří padělatelům map a popírá to - popírá a dělá si z tohoto popření náboženství liberalismu a nakonec marxismus. Není pro to žádný důvod nebo logické vysvětlení - jen to staré "když s námi nesouhlasíš, umlčíme tě a zničíme", což byl po tisíce let konec všech bojovníků za pravdu.

Ale je zde jeden rozdíl.

Lidstvo mohlo věřit, že země je středem vesmíru - a při svém omylu vzkvétat. Příroda se starala, aby lidstvo žilo dál eliminováním nevhodných jevů a i přes lidskou ješitnost rasa vzkvétala.

Současné egocentrické rovnostářství "osvíceného" lidstva NIČÍ SAMOTNÉ LIDSTVO.

Padělatelé map to všechno velmi dobře vědí, ale cynicky ve svém díle pokračují, šíříce jedovaté, sebevražedné LŽI, které nedělí lidi podle rasy a kvalit tak, jak to dělají u všech ostatních živočichů.

To je jádro padělání map, to, co žene náš lid i naši zemi na skály k poslednímu a definitivnímu nárazu.

Vědecká fakta o RASE jsou dnes potlačována a zamlžována, stejně jako byla před několika stovkami let zamlčována fakta o kulatosti země.

Ale všimněte si, že tentokrát nejde vývoj od pověry ke vědě přirozeným způsobem.

Nejdříve tady byla chyba o "ploché zemi" a ta existovala po neznámo kolik tisíc let, než měli lidé dostatek odvahy na to, aby začali místo cítění PŘEMÝŠLET a tak přišli na to, že nejsou středem vesmíru, ale jen tečkou na malé kouli obíhající malé slunce v malé galaxii. Když poznali tuto skutečnost, nevrátili se už zpátky k víře v plochý svět.

Ale s fakty o rase je to jinak.

Po milióny let žili lidé blízko přírodě a nikdo by nikdy neřekl "všechny krávy jsou stejné", "všechny slepice jsou stejné" nebo dokonce "všechno zrní je stejné". Stálý a věčný fakt celého života byla nestejnost všech živých věcí, a to jak mezi jednotlivci, tak s rozdíly mezi jednotlivci. Žádný farmář by nepřežil, kdyby tvrdil, že všechno zrní je stejné a že nepotřebuje žádné vědce na to, aby mu řekli, že určitá plemena psů jsou inteligentnější a, jako třeba ovčák, v zacházení s ovcemi schopnější, zatímco ostatní psi jsou méně inteligentní, ale jako husky, lepší na tahání. A svou dceru by nedal členu podřadného lidu.

Potom, jak se člověk začínal vzdalovat od přírody a žít uměle v urbanistických mechanizovaných komplexech zvaných "města", přestával vidět věci, které ho příroda učila; a tehdy přišla příležitost padělatelů map.

Žádný farmář, který pěstoval kuřata, krávy, psy atd. a viděl přirozené rozdíly mezi ostatním osazenstvem přírody, by se nedal přesvědčit o bláznivé lži, že plemena jsou u všech živých bytostí, jen ne u člověka.

Ale člověk, který se narodí v nemocnici, pije mléko ze skleněné láhve a vyrůstá na cementu a asfaltu namísto trávy a lesů, jí z plechovek a sáčků a je stoprocentně "vzdělán" jen z knih, aniž by se někdy dostal do kontaktu s drsnou přírodou, může být a je veden k víře, že "u lidí neexistuje něco jako rasa".

Padělatelé začali donekonečna opakovat svou lež, kterou dnes prosazují jako "přijatý fakt" a na základě toho každý, kdo ho zpochybní je tudíž fanatik, nenávistný člověk a konečně nacista.

Od této lži o rovnosti se odvíjejí další falešná fakta, která jsou předkládána našemu bezbrannému lidu. Od základní falešné idey, že lidé se narodí jako sobě rovní je odvozen základní marxistický princip, že tudíž každý člověk má PRÁVO na podíl ze všech dobrých věcí, které na světě jsou. A odtud zase plyne další lež, že všichni se musejí stejným dílem podílet na vládě, bez ohledu na své schopnosti či kvalifikaci - což je základní premisou jejich milované "demokracie" a marxismu.

Ale náš lid a náš národ nezabíjí jen ta jediná základní lež o rase; na základě této lži o rovnosti vystavěli obrovskou mašinerii, jejíž součástí je náš tisk, televize, rádio, časopisy, knihy, filmy a dokonce i náboženské publikace, které lžou naprosto o VŠEM.

Na důkaz toho, jak mocná je tato síť jedovatých lží mi dovolte jen jedním příkladem ukázat, jak se americký lid udržuje naprosto bezmocný a nevšímavý k tomu, co se kolem něj děje.

Představte si, co by se stalo před třiceti lety, kdybych já, George Lincoln Rockwell, utekl do nacistického Německa, nadával na Ameriku, stal se nadšeným občanem nacistického Německa a potom se vrátil sem do Ameriky a zavraždil Franklina D. Roosevelta.

Dokážete si představit, že by naše vláda a všechny tiskové orgány stále dokola opakovaly, že vražda Roosevelta byla záležitostí jen jednoho muže - tedy mne - a že neměla s nacisty nic společného, stejně jako teď tvrdí, že Oswald byl sám a neměl nic společného se světovým komunistickým hnutím, přestože existuje spousta důkazů na to, že komunismus si z vražd udělal OBCHOD, a že Oswald byl jednou z nejdůležitějších částí světového komunistického aparátu?

Abych čtenáři ukázal, jak falešná je celá naše informační síť, když se má mluvit o čemkoli, co se týká rasy nebo komunismu, řeknu vám ZNÁMÁ fakta o vraždě prezidenta Kennedyho a VY SAMI posoudíte, jak lživá mašinerie padělatelů map klame Ameriku.

Lee Harvey Oswald přiznal, že jeho temná cesta ke komunistickému terorismu začala, když byl dospívající chlapec, v Židy ovládaném Bronxu v New Yorku. Někdo mu podal prokomunistický leták podporující dva usvědčené židokomunistické špehy, Julia a Ethel Rosenbergovy, kteří byli nakonec v Sing Singu na elektrickém křesle popraveni za zradu.

Četba komunistického pamfletu na podporu židovských komunistů Rosenbergových inspirovala Oswalda k četbě prací Marxe a Lenina. Později v Dallasu se Oswald vychloubal, že Kapitál se stal jeho "biblí".

Namísto toho, aby se vyžíval v normálních zálibách mladého Američana se Oswald utápěl ve fanatické třídní nenávisti komunismu. Všichni milionáři se stali "nepřáteli lidu", "tyrany", které je potřeba zavraždit.

V newyorském Bronxu se ze stránek Komunistického manifestu, rosenbergovské literatury a Kapitálu zrodil přízrak, který 22.listopadu 1963 vystřelí americkému prezidentovi (milionáři) mozek z hlavy.

Za soustavného namáčení do jedovaté komunistické nenávisti se z Oswalda stal typický mladý liberální pseudointelektuál.

Jeho velící důstojník z námořnictva poručík John E. Donovan vypověděl, že Oswald byl, stejně jako spousta levicových studentů, s nimiž se setkávám, plný liberální, marxistické a "intelektuální" pýchy a měl arogantně nadřazený přístup ke všem nemarxistům.

V říjnu 1959 Oswald plný nenávisti ke kapitalistickým Spojeným státům odjel do Sovětského svazu, na americké ambasádě vrátil svůj americký pas, plival na svou rodnou Ameriku a požádal o sovětské občanství. Na tiskové konferenci v Moskvě útočí na Spojené státy americké, říká, že lidé jsou fanatici a vykořisťovatelé a haní všechno americké.

V Rusku je těžké získat pracovní povolení. Ale Oswald poté, co se spřátelil se sovětským ředitelem továrny Alexandrem Zegerem, jehož popisuje ve svém deníku (13.leden 1960) jako "polského Žida", neměl žádné problémy. Tento Žid dal Oswaldovi ve své továrně vysoce postavenou práci. Věřte tomu nebo ne, Oswald dokonce dostává pravidelné platby od Červeného kříže! (Portrét vraha, Gerald Ford, str.51)

V Kyjevě mají Rusové školu pro vrahy a teroristy. Oswald žil v Minsku, odkud často podnikal dlouhé výlety do Kyjeva! Oswald měl, což je velmi zvláštní, v Sovětském svazu vyjimečná privilegia, zvláště když víme, že nebyl jeho občanem - směl například nosit zbraň a cvičit se ve střelbě!

V Oswaldově deníku najdeme 18.října 1960 záznam, že je zamilovaný do Židovky Elly Germainové. Byl do ní zblázněný, ale pohyboval se stále v kruhu Židů, se kterými pracoval a mezi jejich židovskými přáteli, ale ne s ní. Brzy se s ní rozešel. 30.dubna (!!!) se oženil s atraktivní Ruskou Marinou Pruskovovou a měl s ní dítě. Po dvou a půl letech v Sovětském svazu najednou Oswald požádal vládu o něco, co skoro nikdo nedostal - povolení k výjezdnímu vízu pro jeho sovětskou ženu a dítě, aby se mohli vrátit do Spojených států!

Kupodivu NEMĚL VŮBEC ŽÁDNÉ PROBLÉMY! Potom napsal senátoru Johnu Towerovi a žádal pomoc při návratu do Spojených států.

Tady máme člověka, který spáchal čistou vlastizradu, ponižoval svou rodnou zemi, vrátil svůj pas a stále otevřeně mluvil proti Spojeným státům, jeho lidu, vládě a ideálům.

Nehledě na to se strach nahánějící síly daly do práce a americké velvyslanectví v Rusku vrátilo Sověty milujícímu Oswaldovi jeho pas!

Jako by to nestačilo, Oswald požádal vládu, kterou pomlouval a zradil, o 435 dolarů na zpáteční cestu do Spojených států - a dostal je. Ministerstvo zahraničí potom vydalo speciální povolení pro přistěhovalce, aby si Oswald mohl do Spojených států přivézt svou ženu Marinu.

(Jen pro srovnání - zatímco já jsem byl v roce 1962 vyhoštěn z Anglie britskou vládou, přestože nejsem zločinec ani neloajální člověk, americký Žid a zrádce Soblen byl v téže chvíli pečlivě opečováván a Anglie odmítla vydat ho Spojeným státům!)

Zrádce Oswald a jeho žena dorazili do Spojených států 13.června 1962 a usadili se v Dallasu.

Záznamy ukazují, že Oswald tvrdil, že v roce 1962 mu nějaký místní "inženýr" navrhl vydání knihy o Sovětském svazu, kterou měl napsat sám Oswald. Náhodou inženýr jménem Michael Paine tvrdí, že se s Oswaldem nesetkal ani ho neznal dříve než v roce 1963, a to na večírku levičáků podporujících Castra. Oswald, který se nedávno vrátil ze Sovětského svazu, byl pozván na večírek Rusy milujících castrovců, a všichni místní levičáci, komunisti a ostatní unitáři, kvakeři a levicoví "mírotvorci" přišli, aby se seznámili s Oswaldem a jeho ruskou manželkou. Jistá Ruth Paineová, která byla i na tomto castrovském večírku, byla ultralevicovou liberálkou z Antioch College v Yellow Springs v Ohiu a Pensylvánské univerzity, a v souladu s obvyklou "liberální" fascinací čímkoli ruským a sovětským studovala ruštinu. (Byla unitářka.) Očekává se od nás, že uvěříme tomu, že Paineovi byli zrádcem Oswaldem tak uchváceni z tohoto setkání, že se rozhodli jeho rodinu podporovat a paní Oswaldová se k nim nastěhovala.

Celou dobu, zatímco paní Paineová a paní Oswaldová spolu přátelsky rozmlouvaly (POUZE RUSKY), Oswald si našel a ztratil několik míst a jezdil do New Orleansu, města s největším přístavem a největší koncentrací komunistů na Jihu. Tady Oswald zkontaktoval Komunistickou stranu a "Fair Play for Cuba Committee" (volně přeloženo je to Výbor za férové zacházení s Kubou) se sídlem na 799 Broadway, New York City.

"Fair Play for Cuba Committee" (dále jen Výbor) nyní tvrdí, že Oswaldovy aktivity v New Orleansu nebyly v žádném případě Výborem schváleny. Přesto bylo v New York Times 9.prosince 1963 na straně 38 otištěno šest dlouhých Oswaldových dopisů adresovaných Výboru, na jejichž základě každému člověku s normální inteligencí musí být jasné, že Oswald pracoval pro Výbor. Představitel Výboru V.T.Lee (židovské jméno Tappin) oznámil, že "ztratil" nebo "založil" kopie svých odpovědí na tyto Oswaldovy dopisy.

V této době se nechal Oswald vyfotografovat s puškou a svými oblíbenými novinami "The Militant". "The Militant" jsou noviny trockistické a komunistické "Sociální dělnické strany" a jejich název je jasným vodítkem k určení jejich povahy. Komunističtí členové strany, z nichž 90% tvoří Židé a černoši jsou silně "militantní" a aktivity komunistické strany a sovětského Ruska hodnotí jako "příliš pomalé". Jsou vášnivými zastánci Trockého učení o "mezinárodní násilné revoluci". Čínští komunisté, afričtí komunisté (100% černochů) i Castrovci (50% černochů) jsou také násilnými přívrženci Trockého krvavých doktrín vražd a krveprolití.

Zašel jsem si do Kongresové knihovny a půjčil si výtisk "The Militant", novin, s nimiž (a s vražednou puškou) se nechal Oswald pyšně fotografovat. Tady je citát z tohoto špinavého plátku.

(Nechávám vám na úvaze, jaká "nenávist" zavraždila prezidenta Kennedyho - a zavraždí nás všechny, pokud tomu okamžitě neučiníme přítrž.)

CO BY UDĚLAL CASTRO S RASISMEM,

KDYBY BYL PREZIDENTEM SPOJENÝCH STÁTŮ

Dovolte mi, abych vám vykreslil to, o čem mluvíme, když říkáme "Dekolonizujte Ameriku".

Představme si, že by v listopadu 1960 byl místo Johna F. Kennedyho

 zvolen prezidentem Spojených států Fidel Castro. Na základě jeho jasných prohlášení o eliminování všech rasových bariér na Kubě a zastavení policejní brutality by 95 % policistů této země, jak černých, tak bílých, chytilo první letadlo ze země, aby uniklo potrestání. mnoho z nich by skončilo v Jižní Americe jako "uprchlíci". Tam by našli politické i rasové prostředí, které by jim plně vyhovovalo.

Kdyby byl "Bull" Conner chycen a uvězněn ještě před útěkem, Fidel Castro by nikomu nedovolil, aby ho lynčoval. Byl by souzen. Při veřejně přístupném procesu by byly předloženy důkazy o jeho třicetiletém teroru a tyranii ve funkci Birminghamského policejního komisaře. Starý "Bull" by dostal šanci hájit se vlastními silami. Jeho právníci by mohli podrobit křížovému výslechu všechny svědky prokuratury, z nichž mnoho by bylo černochů. A potom, protože není možné, aby ho nějaký soud uznal nevinným, by byl venku zastřelen.

Prvního dne ve funkci by Fidel Castro dal bez byrokratických průtahů obsadit celý Jih federálními policisty, z vězení by byli propuštěni všichni bojovníci za svobodu a ostatní oběti systému Jima Crowa. Fidelova nová vláda by vyhlásila okamžitou desegregaci týkající se všech veřejných zařízení. Všichni, kteří by pokračovali v diskriminaci, by šli do vězení nebo do rehabilitačních center (komunistický eufemismus pro koncentrační tábory - pozn. autora), kde by se léčili ze svého rasistického šílenství. Všechna zaměstnání, všechny domy, všechny příležitosti by byly k dispozici pro všechny bez diskriminace.

A co je nejkrásnější ze všeho, Fidel by rozpustil celý represivní aparát FBI a spálil by všechno policejní svinstvo a drby, které během let nashromáždili psychopatičtí agenti FBI. J.Edgara Hoovera by poslal do rasově nerozdělené cely v atlantské věznici jako trest za čtyři desetiletí zločinného zanedbávání povinností. Hoover nikdy neochraňoval ústavní práva černochů.

Je to smutné, ale realistické - dokonce i pacifista musí vyslovit přepověď, která vystraší a probudí mnoho lidí . Tou předpovědí je, že revoluce podle Castra se stane drastickou - než bude problém rasistů vyřešen. Sever i Jih, zmatení bílí lidé Spojených států už nemají větší snahu vzdát se jejich systému Jima Crowa než fanatici v Jihoafrické republice.

V rozsáhlých záznamech svědectví o vraždě Marina, žena Lee Oswalda, připouští, že Oswald použil jméno "A.Hidell", když si nechával poslat pušku, kterou zastřelil Kennedyho, PROTOŽE "HIDELL" ZNĚLO JAKO FIDEL (Castro)!

Když bydleli s Paineovými, Oswald si naostro cvičil střílení z pušky, kterou měl v Paineovic garáži. Naslepo vystřelil na generála Walkera, utíkal domů a své ženě se rusky vychloubal, vysvětluje, že Walker musí zmizet, protože je to pravicový extremista, antikomunista a fašista. Paní Oswaldová to všechno s naprostou naivností řekla FBI. Ale máme věřit tomu, že to NIKDY neřekla paní PAINEOVÉ, své ochránkyni a jediné důvěrnici, jedinému člověku v Americe, který s ní mluvil rusky, což byl jediný jazyk, kterému paní Oswaldová rozumněla.

V září bylo oznámeno, že prezident Kennedy navštíví Dallas.

O TŘI TÝDNY POZDĚJI volá paní Paineová panu Trulymu, řediteli Texaského skladu knih, a zařizuje zde Oswaldovi místo.

Ani ne hodinu či dvě poté, co paní Paineová zařídila u pana Trulyho pro Oswalda místo na ideálním místě prezidentovy cesty pro jeho vraždu, Oswald se objevil v nájemním domě na 1026 N.Becklay Street a použil jméno "O.H.Lee"!!! Pokoj byl mnohem menší, než ten, který dosud měl, a stál ho o dolar za týden víc! A na co měl to falešné jméno? (viz New York Post, 10.prosince 1963, str.22) Může rozumný člověk zpochybňovat, že měl Oswald

 nekalé úmysly, zvláště když dostal místo ve skladu knih, a že přítomnost paní Paineové je přinejmenším velmi podezřelá?

Zatím Bernhard Weissman a jiný newyorský Žid jedou autem dlouhou cestu dolů do Dallasu, aby dali do dallaských novin oznámení s přesným datem Kennedyho smrti. Oznámení v černém rámečku Kennedyho velice silně zasáhlo.

Vezměte si to: Dallas, údajně rejdiště pravičáckých extremistů nedokázalo najít žádného "extremistu", který by vynaložil peníze nebo napsal toto antikennedyovské oznámení, takže museli přijet dva Židé z New Yorku, aby "extremistické" oznámení dali vytisknout - v DALLASU. PROČ?

Později se ukázalo, že Weissmanovým partnerem na této 1500 mil dlouhé projížďce z New York City do Dallasu, kde zadal nenávistné oznámení, byl vrcholný představitel "Young Americans for Freedom" (Mladí Američané pro svobodu), organizace, kterou dal dohromady a řídil Žid Marvin Liebman - bývalý komunista (viz kapitola VI).

Během svého pobytu v Dallasu začal Oswald, na žádost místního "inženýra" (pan Paine byl "inženýrem") psát marxistickou, prokomunistickou, trockistickou, procastrovskou (ale protisovětskou) knihu. (Měli bychom zmínit, že většina amerických komunistů, zvláště rudých a trockistů ve státní správě měla pocit, že Sověti "zradili" komunisitickou revoluci tím, že obnovili tradiční instituce společnosti - autoritu, rodinu, manželství, disciplínu atd. - což je podle těchto marxistických fanatiků "fašistickou" úchylkou v "čistém komunismu". Trockističtí komunisté, mezi něž patří většina židovských komunistů, se stávají RASISTICKÝMI komunisty stejně jako žlutí čínští komunisté, černošští komunisté v Africe, křížení černí komunisté jako Castro a jeho Kubánci. To jsou levicoví komunisté, kteří upřednostňují učení Žida Trockého před mírnější politikou Ruska.) (Je také zajímavé zmínit se o tom, že krátce po vraždě jsem v tištěné zprávě upoutával pozornost na fakt (ve spojení s bojem mezi trockisty a rudými Číňany na jedné straně a Rusy na druhé straně) že "bílý gój Chuščov stále více nesouhlasí temnými rasistickými světovými komunisty a židovskými trockisty, kteří je vedou". Během několika měsíců poté, co jsem toto napsal, byl Chruščov sesazen.)

Ale nejzajímavější a nejhrozivější věc týkající se Oswaldovy epizody je příběh veřejné stenografky o tom, co se stalo, když jí začal Oswald diktovat úryvky z knihy, a zmínil Kyjev, KDE MAJÍ SOVĚTI STÁLE SVOU ŠKOLU VRAŽD A TERORU.

Stenografka vypověděla, že když se Oswald dostal ke kyjevské epizodě, náhle velmi znervózněl, sebral celý rukopis, poznámky i kopie - a zaplatil jen deset dolarů.

Paineovi vzali Oswalda na schůzi Americké unie za občanská práva, která bránila doslova tisíce komunistů, vrahů a sabotérů a pomohla Oswaldovi zažádat o členství. Bylo mu řečeno, že ACLU "brání radikály" - což je pravda.

Krátce před vraždou pořádal Fidel Castro v Havaně pochod "Nenáviďte Ameriku". Byly tam bandy, které nesly rakev s nápisem John F. Kennedy za posměchu a hulákání rudých Kubánců. Na víko rakve nechal Castro umístit obrovskou ceduli "Zde leží Kennedy, kterého zabila kubánská revoluce!" (viz Y.A.F.New Guard, listopad 1966, strana 13)

Robert Williams, americký černoch, který vydává Crusader, se vychloubal před zástupy: "Kennedy americké černochy už dost dlouho trápil! Brzy budeme pomstěni!" (New Guard, listopad 1966)

Tři dny před vraždou Kennedyho FBI zatkla v New Yorku tři castrovské teroristy, stejné jako Oswald. FBI odhalila, že kdyby tito tři castrovci nebyli chyceni, dali by bombu na Wall Street, vyhodili do vzduchu olejové rafinerie v New Jersey a rozšířili vlnu vražd a teroru po celém New Yorku!

TO SE MĚLO STÁT KOLEM 22.LISTOPADU - dne, kdy byl zastřelen prezident!

Citát z "New York Journal American" z 18.listopadu 1963:

"Kdyby se FBI nepodařilo zničit kubánský plán s lidmi vybavenými tak, aby v metropolitní oblasti šířili smrt, teror a destrukci, podle vládních zdrojů by tři zadržení sabotéři zničili místa s uskladněným materiálem pro národní obranu v New York City; vyhodili by do vzduchu naftové a olejové rafinerie s očekávaným výsledkem škody ve výši 100 milionů dolarů; pokládali by bomby v největších obchodních domech New York City; vycvičili deset dalších procastrovských sabotérů. Těchto deset už bylo tajně cvičeno. Očekávaný výsledek: stále narůstající program sabotáží, které by po jisté době naprosto paralyzoval město. Vyhazování mostů a podzemních zařízení mohlo být například součástí pozdějších plánů pro budoucnost."

JEDEN DEN před vraždou, 21.listopadu se Havanské rádio vychloubalo, že Castrův komunismus "rozšíří" krvavý terorismus mezi všechny národy na západní polokouli - včetně Spojených států! (Washington Post, 8.prosince 1963)

Zatím Oswald záhadně proklouzl do Mexika na kubánskou a sovětskou ambasádu a je spatřen svědkem v dodávce! Pohraniční strážce si pamatuje, že v autě s Oswaldem byli dvě ženy a muž (pan a paní Paineovi a paní Oswaldová?) (Toronto Telegram) (Paní Paineová měla dodávku a použila ji několikrát k převezení Oswaldových, mimo jiné z New Orleansu do Dallasu.) Oswald byl na komunistických ambasádách v Mexico City těsně před tím, než odjel vraždit do Dallasu.

V té době Castro, a to je historická skutečnost, šíří vraždy a teror ve Venezuele, kde jsou američtí občané biti, unášeni a vražděni castrovskými teroristy.

7.listopadu 1963 napsal kongresman Spojených států Kirsten oficiální varování prezidentu Kennedymu, že komunisté cvičí "profesionální vrahy pro akci ve Spojených státech"! (Northern Virginia Sun, 27.11.1963, strana1)

PŘESNĚ PATNÁCT DNÍ PO TOMTO OFICIÁLNÍM VAROVÁNÍ byl prezident Kennedy zavražděn komunistickým vrahem. A teď nám namlouvají, že to byla záležitost osamělého vraha a že nesmíme být naštvaní na komunisty, Sověty nebo Kubu!!!

22.listopadu 1963 zavraždil Lee Oswald prezidenta výstřely z jednoho z oken budovy, v níž mu Rusy milující paní Paineová sehnala práci! (To je samozřejmě "náhoda".)

Během několika minut poté, co se zjistilo, že vrahem je komunista, vydalo Ministerstvo vnitra Spojených států vrcholně důležitý příkaz hlavním americkým agenturám, v němž žádaly, aby tisk pokud možno nezmiňoval spojení Oswalda se světovým komunismem, "aby se vyhnul narušením vztahů se sovětskými zeměmi a Kubou". (Washington Daily News, 4.12.1963, str.5) Ujistili jsme se o rudosti našeho vlastního ministerstva vnitra. Možná pomůže čtenáři uvidět rudou realitu, když zde odhalíme celou situaci. Představme si, že Hitlerovo Německo je stále silné a já zastřelím prezidenta. Dokážete si představit ministerstvo vnitra kterak posílá žádost tisku, aby se nezmiňoval o tom, že jsem "nácek", abychom se vyhnuli narušení našich vztahů s Německem?

Žádný normální Američan se nedokáže nezeptat jak je možné, že notorický zrádce a uprchlík mohl klidně sedět s puškou u okna v budově, kolem níž jede prezident, toho prezidenta zastřelit a i přes snahu FBI, tajné služby a dallaské policie poté ještě odejít.

Odpověď je absurdně jednoduchá. Tragicky jednoduchá! Díky intenzivní propagandě proti PRAVICOVÝM extremistům, kterou vedl i sám prezident, všechny síly sledovaly antikomunisty. Už nezbýval nikdo, kdo by věnoval pozornost skutečnému smrtelnému nebezpečí - KOMUNISTŮM!

Během několika chvil po výstřelech bylo dallaskou policií zatčeno PĚT NEŠKODNÝCH ANTIKOMUNISTŮ. Těchto pět nevinných lidí bylo kvůli všeobecné hysterii, která vypukla po jejich zatčení, drženo čtyři dny, dokonce i přes to, že policie v té době chytila skutečného pachatele - rudého, nechala ho v suterénu policejní budovy zastřelit Židem a poté zavřela vrahova vraha.

Prezident byl zastřelen, protože spolu s Židy a zbytkem levičáků odvedl pozornost Ameriky od smrtelného nebezpečí hrozícího ze strany rudých, nazývaje to "honem na čarodějnice" a "nenávistí", a nasadil všechny síly na falešný "hon" na pravičáky, D.A.R. atd. Zatím se cvičený a smrtelně nebezpečný vrah Oswald směl pohybovat bez dozoru, stejně jako stovky a tisíce dalších jemu podobných, kteří právě teď chodí po Americe.

Americká nacistická strana byla zavržena ministrem spravedlnosti Kennedym jako neamerická. Ale kdyby byla Americká nacistická strana u moci, bratr ministra spravedlnosti by nikdy nebyl zastřelen, protože Lee Oswald by byl v hrobě, kam podle Ústavy patří zrádci. A mrtví komunisté nemohou střílet lidi ani dělat vládní převraty.

Co se týká komunistů, neexistuje žádná střední cesta, žádný mírný přístup. Buďto je zabijete, nebo zabijí oni vás  - stejně jako zabili našeho prezidenta.

Když Oswald vyšel bezpečně z budovy, z níž zastřelil prezidenta, celý plán Židů a komunistů na zničení pravého křídla a protlačování legislativy na sovětskou Ameriku byl na cestě k cíli. Kdyby Oswalda nechytili, neobjevil by se jediný hlas, který by navrhoval, že vraždu mohli zorganizovat komunisté, a stejně jako v případě pumových útoků v Birminghamu, kde je pachatel neznámý, by byli "za vraždu našeho milovaného prezidenta" lynčováni antikomunističtí pravicoví aktivisté, přestože stejně jako v Birminghamu nebyl žádný soud, jen lynčování v novinách.

Věřím, že tentokrát zasáhl Osud a hodil písek do židokomunistického stroje. Čistě náhodou uslyšel jeden dallaský policista ten nejobyčejnější popis možného pachatele - výšku, váhu, věk - a viděl muže, na kterého se popis hodil. Když se toho muže pokusil zastavit, ten ho zastřelil. A všechny plány rudých se rozplynuly jako dým!

Oswald byl jen pár bloků od Rubinsteinova bytu, pravděpodobně na cestě do úkrytu. Ale zastřelení statečného policisty Tippita všechny plány zhatilo. V panice utíkal do kina, kde byl chycen.

Pro přemýšlejícího čtenáře je zbytečné zdůrazňovat historickou důležitost této události! Kdyby Oswald zmizel, stejně jako birminghamští atentátníci, vražda prezidenta "nebezpečnými pravicovými extremisty a fašisty" by byla použita jako poslední krok k nastolení komunistického otroctví v Americe. Ve vášnivé atmosféře, která by následovala, by nemohlo NIC zastavit nastolení těch nejextrémnějších zákonů o kontrole zbraní, všichni Američané by byli odzbrojeni a NASTALA BY NAPROSTÁ LIKVIDACE VŠECH ANTIKOMUNISTICKÝCH "EXTREMISTŮ".

Aby toho dosáhli, rudí castrovští teroristé byli schopni zastřelit i prezidenta!

Osud vložil do cesty těchto lidí policistu Tippita. Tippit zemřel ve službě, ale jeho smrt zachránila Ameriku před bezprostřední hrozbou komunistické revoluce! Musím připustit, že jsem nemohl uvěřit tomu, že by komunisté byli schopni zastřelit i prezidenta, ale čím důkladněji se dívám na tato fakta, tím víc jsem přesvědčen, že v rudém kalendáři byl 22.listopad dnem revoluce. Nikdy bychom se neubránili či přežili šílený lynčující zástup lidí, které by vzbouřili, kdyby policista Tippit nezastavil Oswalda a ten nebyl okamžitě chycen a označen za komunistu!

Ale je toho ještě víc!

Zatímco prezident projížděl Dallasem, původně chicagský Žid jménem Jacob Rubinstein byl v reklamní kanceláři dallaských novin a objednával si tam inzerát propagující jeho striptýzový klub. Když kolem projížděl prezident, Rubinstein se odmítl připojit k zaměstnancům kanceláře a podívat se na svůj "idol".

Potom bylo oznámeno, že Oswald je "připraven promluvit" a vypadalo to, že vysvětlí skutečnou sestavu. Rubinstein byl najednou "rozrušen" z prezidentovy smrti a "dojat při pomyšlení na smutek paní Kennedyové" natolik, že zastřelil Oswalda a zavřel mu navždy ústa.

Představte si pozici spiklenců:

Kdyby Oswald promluvil, celá věc by se prozradila a namísto vítězství komunistů by atmosféra byla (pokud by Oswald přiznal, že byl součástí mezinárodního židovsko-komunistického komplotu) spíše v NACISTICKÉM duchu. Židokomunisté a zrádci by museli uprchnout, aby si zachránili holý život - tak jak by to správně mělo být!

Ale dokonce i kdyby Oswald nepromluvil, prodlužovaný soud s komunistickým vrahem by do podvědomí Američanů dostal přinejmenším smrtelné nebezpečí představované komunistickou konspirací a vedl by k velkému návratu patriotismu, který komunisté nazývají "McCarthyismus" a k nemožné situaci pro komunisty. Soud s Oswaldem se prostě nesměl připustit. Celý den před zastřelením Oswalda se mi zdálo logické, že kruhy zrádců v Americe zoufale hledají řešení celé situace.

A našli ho - stejné řešení, jaké našli vždycky.

SMRT!

V poslední možné chvíli, kdy "Ruby" mohl Oswalda zastihnout - při převozu z policejní stanice, vyběhl Žid Rubinstein, kterého Oswald (jak lze dokázat ze zpomaleného záznamu) poznal, a vraha zastřelil.

Oswaldovou smrtí byla největší krize spiklenců zažehnána.

Vezměme si některá fakta, která by vyšla najevo, kdyby se soud s Oswaldem konal.

Oswald pracoval pro "Fair Play for Cuba Committee". S touto bandou jsme se osobně setkali a několikrát s ní bojovali, a můžeme dosvědčit, že to je nejšpinavější, nejpodlejší, nejzrádnější a nejzvrhlejší gang rudých v celé zemi. Ale mnohem důležitější je, že castrovci jsou ZÁKLADNOU HNUTÍ ZA LIDSKÁ PRÁVA! 6.dubna 1960 byl "Výbor" založen celostránkovým oznámením v New York Times, za něž bylo zaplaceno rudými kubánskými penězi! V čele seznamu sponzorů tohoto zlovolného oznámení zrady je James Baldwin, perverzní &